ŠKODA HORAL MTB maratón

Opět po roce jedu do Svitu mezi Vysoké a Nízké Tatry, tentokrát osamocen. Opět spím zdarma ve stanu za krytým bazénem. Opět si vybírám druhou nejdelší trať, tentokrát je to 79km s převýšením asi 2500m.

Je vedro už od rána, ale prý se má zatahovat. Doufám, že to bude pravda.

Vcelku poklidný start v 9.00hod, záhy se to ale rozjede naplno. Snažím se držet trochu rychlejší skupiny, ale musím se šetřit, bude to dlouhé na moje poměry.

První dlouhý kopec už rozděluje. Je dlouhý asi 10km, má převýšení 700m a jedu ho 50min..

Následuje rychlý sjezdík a už čeká druhý velký kopec.Trochu kratší, ale po horším terénu a místy prudší. Jedu ho 40min.

Dolů je to nudný docela dlouhý sjezd po nepříjemné šotolině (loni se toto jelo po sjezdovce a bylo to zajímavější).

Pak už "jen" 4 kopečky, ale už se docela zajídají. Na závěr jako obvykle XC singly, kde už mě berou křeče do prstů.

Čas 4:24 znamená celkově 34. a 2. místo v kategorii, takže určitá spokojenost.

Vítěz kategorie mi ujel o necelé 4 min. - to by šlo řešit, ale muselo by být tak o 10st.C méně.

 

Čekám na vyhlášení. Na tak velkém podiu před tolika lidma už to asi nezažiju - a ještě večer jedů domů.

 

Všem dobře známý Karel H. se stal absolutním vítězem dlouhé - 134km - trati. A to v neděli jel na stejným tratích Mistrovství Evropy, kde bral 2.místo !!

 

Závod opět skvěle zajištěný, takže nejspíš za rok dovidenia

          Jura

 

Stavařská 1000

na můj 1.letošní MTB závod jsem spolu s Martinem zajel do Valašského Meziříčí. Místní průmka zde pořádá závod vcelku speciálního formátu. Začíná se z města "časovkou do vrchu" (cca 6km většinou po asfaltě) a pak čeká 1-3 okruhy dle kategorie. První část každého okruhu je sjezd XC-typu a druhá část se napojí na původní výjezd.Já zde byl už po 3.a Martin po 1.
I když bylo docela teplo a mohli jsme tak prověřit naše nové letní dresy (osvědčily se), vcelku se nám dařilo. Já jsem vyhrál kategorii i perfektně manažersky zvládnutou soutěž týmů (v týmu 2dcérkyaja) a Martin byl ve své kat. 3.

Opět se ukázalo, že je malý zájem o příjemné závody "rodinného" typu v krásném prostředí za nízké startovné (200,-Kč) s výborným zajištěním, cenami i tombolou. Lidé raději jdou na "mega" akce, kde zaplatí aspoň 1000,-Kč a pak v šíleném davu putují krajinou a někdy i městem, za to s mnoha úžasnými atrakcemi a hlavně zblblí marketingem pořádající (většinou pražské) agentury.Třeba se to změní a závody se vrátí ke svým přírodním a přirozeným kořenům.

          Jura

 

Mamutman triatlon

V pátek 26.5. jsem vyrazil do Přerova na Mamutman a zahájil tak triatlonovou sezónu. Plavání 650m ve dvou okruzích, cyklistika 36km s povoleným hákem v jednom okruhu a běh 6,6km ve dvou okruzích. Plavání se mi celkem podařilo a až na mírné kličkování to šlo báječně. Z vody jdu asi na 20 místě. Depo svižné a hurá na kolo. Start kola mi moc nesedl ale po první třetině se to rozjelo, cítil jsem se skvěle a do druhého depa dojel na cca 15-20 místě. Druhé depo trosku pomalejší ale žádná hrůza. Běh podle očekávání slabší, špatná obuv ( asi ) zapříčinila odření prstů a puchýře takže jsem poslední 2 km běžel raději bos. Čas 1:39 a celkové 28. místo. Za mě spokojenost a dobrý test před czechmanem.

         

          Lukáš

 

Chřibská 50

Dne 15.4. se Dan, Lukáš a Michal zúčastnili Chřibské 50ky v Kroměříži. LUKÁŠŮV KOMENTÁŘ: Zvolil jsem kratší variantu závodu 30km. Vzdálenosti kolem 30km mi sedí lépe než maratónské distance. Start na kroměřížském výstavišti, krátký výjezd z města po asfaltu za doprovodu policie a hurá do terénu. Opět žádné dlouhé kopce ale opět nahoru a dolů. Minimum bláta, samé zpevněné lesní cestičky. Hned po začátku jsem nezachytil úprk 15-ti členné skupinky a až asi na 20km jel zcela sám. Na tom místě se spojovaly trasy obou vzdáleností, to mi vlilo krev do žil a začal jsem do toho bušit. Nevěděl jsem zda předjíždím závodníky z mé trasy nebo z delší ale byl to jeden závodník za druhým. To mě hodně nakoplo. Úzké lesní cestičky nenabízely moc možností k předjíždění ale ohleduplnost ostatních závodníků mi umožnila jet prakticky bez omezení. 12. místo celkově a 10. v kategorii. Závod se mi moc líbil
DANŮV KOMENTÁŘ: Stejně jako loni jsem zvolil Chřibskou 50ku jako otvírák závodní sezóny. Závod jsem pojal hlavně tréninkově jako intenzivní rychlý trénink. Dosud jsem trénoval spíš vytrvalost a tušil jsem, že závod bude hodně bolet - 2 hodiny jsem se snažil jet šrot, což jsem naštěstí vydržel, i když ke konci jsem mlel z posledního. Oproti loňskému roku jsem v pořadí trochu klesl (celkově 111.místo z 405, v kategorii 32./66), nicméně věřím, že tento závod v dalším průběhu sezóny zúročím.
 

          

          Dan Ü

 

Mořkovský zajíc

Na letošní první běžecký závod jsem zajel do nedalekého Mořkova na již 10.ročník místní 10ky. Pořadatel možná i proto nachystal novou trať. Běžel se okruh v centru obce a to celkem 4x. 1.km byl do kopce, pak asi 1,2 km z koopce a 300m spojka.Ten dokopec se pořád utahoval a vzal cca 1 minutu navíc. Z kopce už jsem to dohnat nedokázal, takže celkový čas 38:34 byl horší, než jsem v duchu očekával. Běžel jsem to z plného tréninku jako přípravu na další závod. Při rekordní účasti 115 běžců z toho bylo celkově 21.místo a 5. v kategorii při slušné konkurenci. Za chladného a místy větrného počasí zvítězil T.Navrátil (AK Kroměříž) za 32:57.

 

Osecký 1/2maraton

byl dalším závodem , ke kterému jsem tak trochu směřoval - 18.3.2017. Bohužel bylo mega hnusné počasí : 2-4 st., déšť místy se sněhem a hlavně hnusný vítr. Běží se 2 okruhy. Už zkraje bylo jasné, že to asi moc na větru nepůjde. Potvrdil jsem si to na 10.km a 2.okruh jsem při ještě zesilujícím větru běžel již celkem volně. I tak přišlo na tento vcelku milý "domácí" závod cca 85 lidí. Já byl nakonec ve špatném čase 1"25"48 celkově 15. a v kategorii 3. Vítěz P.Kučera to dal za 1:15:49. Asi ještě zkusím 1 závod, když už celou zimu běhám. Kolo ještě 14 dní počká.

          Jura

 

Běh do vrchu Ráztoka - Pustevny

   Letošního již 47.ročníku se účastnil Martin, Jura a poprvé Luky. Po dlouhé době byly skutečně zimní podmínky. Dole na startu totální ledovica, pak vcelku nosný sníh, který od 3km před cílem (asi od Velké) měnil postupně v čím dál hlubší "písek". Takže každý kličkoval, aby se snažil najít pevnější půdu pod nohama. Navíc z důvodu přestavby horní stanice lanovky byl cíl až na běžeckém stadionu a tam bylo sněhu skoro po kolena. Z celkového počtu 182 lidí byl Martin celkově na 10.místě, Jura - 18. ( 1. místo v kategorii) a Luky 61. Letos to žádný běh na krásu nebyl, spíš boj, ale určitě půjdeme i příští rok.

         

Díky za všechno  a zdravý a úspěšný nový rok

          Jura

 

Zlínská 50

Dne 2.10.2016 jsem se zúčastnil Zlínské 50ky (která volně navazuje na několik ročníků OkoloZlína). Počasí ještě přálo, tak jsem se těšil na nejspíš "uzavírák" letošní závodní sezóny. Na start vyrazilo cca 250 závodníků. Trať na 50 kilometrů s převýšením cca 1400m byla vzhledem k suchému a prašivému povrchu poměrně rychlá, nicméně i tak nešlo o trať jednoduchou. Přestože trénink v posledních týdnech nebyl v mém podání ideální, tak jsem si říkal, že od startu se budu snažit šlapat na plyn (samozřejmě dle mých možností).
Na startu byla poměrně sl u& scaron;ná konkurence včetně účastníka letošní olympiády Jana Škarnitzla, a tak část závodníků se již od startu oddělila. Po celou dobu závodu se mi jelo poměrně dobře a dařilo se mi získávat postupně další a další pozice. Od cca 40km jsem toho již začal mít celkem plné zuby, ale myslím, že jsem z tempa nepolevoval. Poslední kilometry byly už takříkající na krev a bojoval jsem o co nejlepší vylepšení pozice na konci první padesátky. Nad posledním sjezdem se mi však bohužel sekl řetěz, i tak jsem doufal, že udržím 45.místo pří jízdě na větru, nicméně v zatáčce pod zlínským lyžařským svahem na šotolině jsem to položil na bok a ztratil 2 pozice. Tím pádem jsem dokončil na 47.místě celkově a 12. v kategorii "dvacátníků". S výkonem jsem byl poměrně spokojen, trať byla velmi příjemná, jezdivá a můžu jen doporučit. Za výtku snad jen stojí jedna sprcha (i když teplá) pro všechny účastníky závodu :-(  .

    

          Dan Ü

 

HORAL 2016

Do Svitu jsme po 2-leté odmlce vyjeli s Nat a Pavlou již v pátek 12.8.16 večer. Stihli jsme ještě i prezentaci a postavit stany u krytého bazénu, kde je pro závodníky zázemí zdarma.
Ráno již v 7.00 startuje megadlouhá trať 133km. V 9.00 pak již ta "moje" 74km (2400m převýšení), Nat jede od 10.30 28km. A ostudu jsme neudělali.
Minule jsem spadl hned v prvním sjezdu a pak ulomil přehaz. Takže teď je můj cíl dojet ve zdraví a bez technických problémů. Již asi 14 dní se necítím moc dobře, ráno je mi blbě. Bohužel to za celou trať nepřejde. Takže jedu tak trochu "na přežití", i krásné výhledy si užívám. Cíl jsem splnil - žádný problém nenastal. Kromě slabší výkonnosti. Proto jsem byl vcelku mile překvapen, že i tak to stačilo na 2.místo v kategorii za 4:21:15 (průměr 17km/h.)
Nat nejela asi měsíc na kole takže logicky po startu, kdy se to dost valí, byla trochu vykulená. S prvními kopci se to ale spravilo a nakonec z toho bylo 1.místo nejen mezi juniorkami, ale i všemi ženami na této trati.

Ve Svitu bude příští rok Mistrovství Evropy v MTB maratonu. Letos to byla generálka a nutno říct, že vydařená. Pěkné, klasicky slovensky těžké tratě (ale vše sjízdné), skvěle zabezpečená trasa, pořadatelství bez problémů, krásná krajina a letos i ideální cyklopočasí. Určitě se zde budu chtít vrátit i v příštích letech!

Profil HORAL LEJZI

 

          Jura

 

Naty opět mistryní ČR !

Po několika žákovských titulech v biatlonu to Naty posunula o hodně výše. Stala se juniorsku Mistryní ČR ve skyrace.
To je horský běh v terénu s velkým převýšením.
Mistrovský závod se konal ve Špindlerově mlýně a trať měla tyto parametry: 24km, převýšení 1800m s několika výběhy i seběhy místních sjezdovek.

22km

Přišla, běžela, zvítězila - tak to celé ve stručnosti probíhalo.
Naty od začátku běžela v popředí celého pole, pořád se posouvala dopředu  a nakonec vyhrála.
Ale jakým způsobem? V celkovém pořadí bez rozdílu věku a pohlaví skončila na  5.(!!) místě ze 122 startujících a druhé ženě naložila 40 (!!) minut.
Ve svých necelých 15-ti letech porazila i několik juniorských reprezentantů a časem 2"45 suverénně zvítězila mezi všemi ženami.
A to dle svých slov nebyla nijak zničená, ani se moc nezadýchala, jen trochu bolely nohy.

Velká gratulace k neuvěřitelnému výkonu a mistrovskému titulu !

Poděkování patří i bráchovi Honzovi, který Naty ke skyrunningu přivedl a poskytuje veškerý potřebný servis a zázemí na závodech.

rozhovor s Naty:  http://www.behej.com/clanek/12280-rozhovor-behat-naplno-jen-kdyz-nenapadne-snih-rika-nadeje-skyrunningu

odkaz na report: http://skyrunning.cz/2016/08/08/nejmladsi-ovladli-mistrovstvi-cr-v-skyrunningu/

vysledky: https://docs.google.com/spreadsheets/d/1bQM-Eh8S0dDnivb0rCKYOeWjWaVHmajIkDzP6i_JWlw/pubhtml

stranky zavodu: http://www.trailrunningcup.cz/sezona-2016/krkonose-maraton/#1469691871510-13a6d8da-8306

 

          Jura

 

Slovakman 2016

V sobotu 6.8. jsem se zúčastnil závodu na ironmanských distancích s názvem Slovakman. Pro nezasvěcené jde o 3,8 km plavání, 180km cyklistiky a 42,2 km běhu.
V pátek hned po závodě ValachyMan jsem vyrazil do Piešťan kde se závod odehrával. Vstávání v brzkých ranních hodinách. Start v 7:00. V šest už se motám v depu a začíná mi pomalu docházet co mě čeká. Nejdelší den v roce. Stojím na startu, prší, tok Váhu, v kterém se odehrává plavecká část je po noční silné bouřce značně rozvodněn. No nic, není cesty zpět, jdeme na to.
Teplota vody 18 stupňů a mě se kupodivu neplave vůbec zle. Plavecká část byla rozdělena do tří okruhů vždy s výběhem z vody. Po prvním okruhu zjišťuji že se mi plave nad očekávání dobře a mírně zrychluji. Ani se nenaděju a je konec třetího okruhu. 1:09:46 wow to jsem teda vážně nečekal.
Honem z neoprenu a hurá na kolo. Posílen dobrým plaváním jsem hned od prvních metrů začal šlapat pořádně šlapat. To bych ovšem nebyl já aby mě něco nepřibrzdilo. 5 km a defekt! Nevěřím vlastním očím. Cos čekal kluku říkám si a po opravě vyrazím vstříc zbylým 175km s myšlenkou že už nemám další duši tak snad už nepíchnu. Kolo rozděleno do šesti 30km okruhů. Na první otočce jsem poznal sílu větru. Šlapu do plných, rovina a já jedu 15km/h. Co to je? To mám jet ještě šestkrát? To nemůžu nikdy zvládnou. Hodně pomáhá že vidím soupeře, kteří se trápí stejně jako já. Stý kilometr a přichází menší krize, dávám si energetické tyčinky a za chvíli už jsem zase v pohodě. 5 a 6 okruh už je otázkou vůle, vítr ještě zesílil a kolo nejede a nejede. Poslední otočka, vítr mi přestal vadit, už se nemůžu dočkat maratónu, tam to bude pohoda říkám si.
Přijíždím do depa, nazouvám běžecké boty a ejhle, co to mám s nohama? Nějak se nemůžu rozběhnout. To se podařilo az po jednom kilometru. Běh rozdělen opět do šesti okruhu. První 3 okruhy se cítím dobře a běží se mi skvěle. 4 okruh a tělo přestává chtít jakoukoliv stravu. To nevěští nic dobrého. V pátém dochází síly, musím do sebe dostat aspoň trochu gelu, okamžitě jdu zvracet. To bude dlouhých posledních deset km. Poslední okruh, běh ( pokud se to dá vůbec tak nazvat) střídá chůzi ale už vím že dokončím. Poslední kilometr to rozběhnu a totálně si to užívám.
V cíli na mě čeká skvělá atmosféra a hlavně moje máma! Díky mami! Jsem nadšený a naprosto vyčerpaný. Čas 12:53:05. Je to tam! Splnil jsem si sen! Jsem Ironman.

          Lukáš

 

ValachyMan 2016

Dalším dílem ValachyTour je triatlon. Jelikož zatím vedeme (asi - jsou tam nějaké chyby) soutěž týmů, chtěli jsme mít co největší účast.
Sestava byla : Danek, Lukáš, Naty. Ta nakonec odjela na MCŘ ve skyrace (popis je v dalším článku na našem webu).
Jako hosté měli být Michal M. a Martin H., ale bohužel ve výsledkách nemají uveden náš tým, takže jejich body asi nebudou. A Martin Žáček, se nestačil uzdravit po operaci kolena. Škoda.
Proto jsem se přihlásil i já, i když vodu nemám rád a plaval jsem naposledy asi tak před 10ti lety (nebo ještě dál).
Naštěstí je to pouze sprint se vzdálenostmi: plavání - 350m, kolo- 17km, běh - 5km s intervalovým startem po 20 vteřinách (jako časovka).
Startuji naštěstí mezi prvníma, tak to budu mít aspoň brzo za sebou. Pro mě to je první (a asi i poslední) triatlon v životě. Vůbec se netěším, spíš naopak.
Začne to tím, že při náběhu na skok do vody si zvrtnu v nějaké díře kotník, pak plavu úplně křivě, pak zjistím, že mám vodu v brýlích, musím zastavit a vylívat. Teprve posledních 100m prý z břehu připomíná trochu plavání.
V depu se mi nedaří na mokré tělo dostat vestu. Kolo je celkem do kopce, ale jedu to na pohodu. Běhal jsme naposled v březnu, tak se musím šetřit.
Při běhu se zvrtlý kotník ozývá, ale v zápalu boje to celkem v poklidu dokončím.
Žádné průběžné výsledky nejsou a tak jsme docela mile překvapen. že můj čas 1:23:19 stačil na 2.místo v kategorii - celkem 43.
Jdu se tedy potřást pravicí s olympijským vítězem Alešem Valentou a pak hurá domů.

Naši triatlonisti : Danek 1:22:37 - celkově 37. a Lukáš na kratší trati - celkově 13.

Lukášovi patří speciální dík, protože přišel podpořit tým, i když na druhý den měl v plánu svého prvního Ironmana v Pieštanech ! (další článek na našem webu a FB).

Teď na nás čeká v říjnu terénní běh, kde máme dost kvalitních běžců, abychom ty týmy dotáhli do vítězného konce.

          Jura

 

Moraviaman 2016

18. červen 2016 - DEN D! Den, ke kterému jsem směřoval trénink v posledních 6 měsících. Den, kdy se konal v Otrokovicích Moraviaman, tedy dlouhý triatlon na tratích Ironmana (3,8 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běh). Vždycky byl mým snem tento závod absolvovat, nicméně dlouho jsem myslel, že to není v mých silách. Nakonec mě v rozhodnutí zkusit to inspiroval kamarád, který tento závod zvládl minulý rok. Pro začátek trochu statistiky z přípravy - za letošní rok jsem absolvoval 141 tréninkových jednotek (z toho 36x běh = 485 km, 35x kolo = 2353 km, 27x jízda na válcích či spinning, 36x plávání = 105 km, 7x posilovna) a doufal jsem, že to bude stačit. Cíl byl jasný - DOKONČIT v jakémkoliv čase. V hlavě se mi samozřejmě honily jednotlivé časy, za kolik bych mohl zvládnout plavání, jaký udělám průměr na kole a jak dlouho budu trpět během maratonu. Vycházelo mi to tak na 13 hodin, nicméně bylo mi jasné, že když přijde krize tak to může být o mnoho déle.
Prezentovat jsem se jel již v pátek po práci, kdy vše proběhlo bez problémů a pak už zbývalo jen nic nezapomenout doma. Na závod mě doprovázeli jako tradičně rodiče. Start byl naplánován na 7. hodinu ranní, před kterou se téměř všech 349 mužů (dle výsledků však odstartovalo pouze 274) a 19 žen obleklo do neoprénů a mohlo se začít. Plavala se 3 kola na otrokovickém štěrkovišti. Snažil jsem se plavat volně, ušetřit síly, nicméně plavalo se mi skvěle a z vody jsem vylezl na 84. místě po 1:06h, následně se jely 4 kola po 45 km na trase mezi Otrokovicemi, Hulínem a Kroměříž, kde jsem udržel průměr nad 30km/h a zvládl za necelých 5:49h. V pořadí jsem se o několik desítek míst propadl, částečně si myslím, že i z důvodu chybění časovkářského speciálu, který velká část jednotlivců vlastnila. Do této chvíle jsem se cítil celkem dobře, ale největší respekt jsem měl z běžeckého maratonu, jelikož jsem podobnou distanci ještě nikdy neuběhl, navíc se sedmihodinovou únavou v těle. Opět nás čekaly čtyři 10,5-kilometrové okruhy na uzavřené silnici Otrokovice - Kvasice a zpět. První 2 okruhy jsem se cítil poměrně dobře a začal pomýšlet na čas do 11:45h. Od 25.kilometru však již narůstala bolest stehen a navíc žaludek už nechtěl přijímat žádnou stravu, maximálně tak energetický gel, který už zas moc nechutnal :-) Posledních 5 km jsem ze sebe však vymáčkl ještě co šlo, předběhl pár soupeřů a cílem proběhl v čase 11:39:06h. V tu chvíli jsem však neměl sílu se ani radovat, byl jsem totálně vyřízený, nutno ale říct, že jsem nebyl sám. Tolik kulhajících lidí pohromadě jsem ještě neviděl :-) Resumé - SPORTOVNÍ SEN SPLNĚN!!!

              

          Dan Ü

 

Autor Šela maraton

Jak jsem psal minule, letošek je zatím v objevování nových závodů. V sobotu 7.5. jsem se vydal na Šela maraton do Lipníku nad Bečvou, kde jsem sice byl již před 4 lety, tentokrát jsem si vybral však opravdu maratonskou trať na 97 km s převýšením cca 2300m, která se letos jela jako Mistrovství republiky XCM. Na startu se sešla velká konkurence a vzhledem k mistrovském statusu i známá jména (Kulhavý, Hynek, Boudný, Ulman, Novák, Jobánek a mnoho dalších). Start z náměstí v Lipníku byl naplánován na 9h. Startoval jsem z konce první vlny (cca 300.místo), což mi však celkem vyhovovalo, předpokládal jsem čas okolo pěti hodin na trati a tak nebylo se kam hnát hned od začátku, navíc s takto dlouhými závody moc zkušeností nemám (výjimkou je snad Novodubnický maratón se sice kratší tratí, zato větším převýšením). První půlka byla spíše technická, pomalejší a moc pěkná, jedinou nevýhodou byly občasné zácpy v těchto místech. Několikrát jsme museli i úplně zastavit. Na 15. km jsme poprvé projeli hradem Helfštýn. V druhé půlce trati došlo na táhlejší širší výjezdy, kde se dalo i lépe předjíždět. Cítil jsem se poměrně dobře, od 60.-70. kilometru však byly nohy již dost cítit (únavou :-)). Většina soupeřů v mém okolí na tom byla zdá se hůře a s přibývajícími kilometry se mi je podařilo stahovat a předjíždět. Nějakou minutku až dvě jsem ztratil opakovanými technickými problémy, ale v celkovém pořadí to zas až tak velkou roli nehrálo. Cíl byl jako tradičně umístěn na hradě Helfštýn, kam se stoupalo poměrně těžkým stoupáním, které mi však celkem vyhovuje, a tak jsem urval 4 soupeře s kterými jsem strávil posledních několik kilometrů a na cílových prknech spurtem ještě další 2 bikery (netuším, kde jsem vzal na mou ne silnou stránku ještě síly). V cíli to nakonec stačilo na 184.místo z celkově asi 600 startujících. Mírně mě mrzí, že jsem nestihl závod pod 5 hodin, k tomu mně chyběly necelé 3 minuty. Celkově jsem byl však s výkonem spokojen. Závod vyhrál popáté v kariéře Pavel Boudný před Kristiánem Hynkem a Jaroslavem Kulhavým.

          Dan Ü

 

Rohálovská 50ka

Letoší rok se zatím nese v duchu objevování nových závodů. Nejinak tomu bylo v sobotu 30.4. kdy jsme se vydali s Romanem a celou rodinou jako doprovodem na Rohálovskou 50 do Prusinovic u Kroměříže. Zázemí závodu bylo na návsi a bylo pojato poměrně velkolepě. Na start hlavního závodu na 50km se chystalo přes 700 závodníků, zprvu vypadalo, že bohužel beze mně. Nepředpokládal jsem tak velkou účast a při snaze o regstraci na místě mi bylo řečeno, že již je plno. Po nějaké době doufání k mému štěstí někteří registrovaní nedorazili a našlo se pro mě jedno startovní číslo a čip. V rámci sedmisethlavého balíku jsme stáli zhruba na pomezí první a druhé třetiny. Start byl rychlý, po 5km jsme opět projížděli startem v rámci sprinterské prémie. Trasa byla náročností podobná Chřibské 50 - rychlá, bez velkých kopců, avšak tentokrát s častějšími traily a pasážemi v terénu. Pro mě byla startovní pozice trochu nevýhodná a tak jsem od prvních metrů předjížděl jednoho soupeře za druhým, což mi zas dodávalo elánu a cítil jsem se po celou dobu závodu plný sil. Nakonec po průjezdu kravínem v cílové rovince to stačilo na 80. místo celkově a 57. v kategorii. Roman si dosprintoval pro 115. místo celkově, 73. v kategorii. Závodili také nejmenší z Űberallů, Oliver při svém první terénním a kopcovitém závodě v životě bojoval jako lev proti lépe technikou vybaveným a zejména starším soupeřům a dojel si pro 8. místo uprostřed startovního pole. Oskárek svůj závod z důvodu konání na jiném místě, jen krátkou dobu po Oliverově finiši, svůj start bohužel nestihl, což je jedna malá kaňka pořadatelů na jinak skvěle organizovaném závodě.

          Dan Ü

 

FORCE CHŘIBSKÁ  50 MTB

Dne 16.4. jsem se vydali s bráchou na dosud námi nepoznanou Chřibskou 50ku, přesněji na její 7.ročník. Letos tento závod, který je zařazen do seriálu Maxbike Karpaty MTB Tour 2016, startoval poprvé z Kroměříže. Zázemí závodu na kroměřížském výstavišti bylo velmi sympatické, všude hodně prostoru, tribuna, mnoho parkovacích míst. Prezentace proběhla v rychlosti. Na start delší 50-ti kilometrové trasy se postavilo přes 400 závodníků, stejně jako před týdnem v Morkovicích i poměrně velká konkurence. První a jedinou kaňkou na závodu byla "zbytečná" 7-kilometrová zaváděcí pasáž po ulicích Kroměříže, kdy jízda stylem záběr-brzda-záběr-brzda hrozila pádem každý moment. Jen s podivem, že došlo jen k jednomu pádu v balíku. Po 7km tedy nastal ostrý start a pole se trochu začalo trhat. Trať byla celkově jen mírně zvlněná, což odpovídá celkovému převýšení 900 metrů. Vedla většinou po suchých šotolinových, polních a asfaltových cestách. Přestože to byl můj první letošní start, snažil jsem se jet celou trasu šrot a doufal, že mi nedojde. Najetých tréninkových kilometrů mám sice více než v minulých letech, ale intenzita a vytrvalost jsou hold něco jiného. Celý závod jsem se pohyboval zhruba ve stejných místech startovního pole a do cíle dojel na 94.místě, Roman dokončil na 139.místě. 
 
Dan      27./68 v kategorii 20-29 let
Roman 48./126 v kategorii 30-39 let

          Dan Ü

 

Skialpinistické závody Bokami Západných Tatier

Letošní zima u nás v Beskydech nebyla moc příznivá. Nebylo mnoho dní, kdy by se dalo na skialpech proběhnout po místních kopcích. Zúčastnil jsem se jen několika menších závodů, avšak opět jsem absolvoval oblíbený třídenní skialpinistický závod Bokami Západnych Tatier. Za tři dny 6400 výškových metrů a celkem asi 60 kilometrů. K tomu všemu nádherné doliny a krásné sjezdy. Organizátoři nás zavedli zase na nová místa. Počasí nám přálo, ale počas posledního dne jsme měli vítr a silnou mlhu, což závod trochu zdramatizovalo. Závod jsem jel ve dvojici s Lukášem Suchánkem stejně jako vloni a velice jsme si to užili a hezky zakončili zimní sezónu.

 A teď hurá na kolo !!!!!

odkaz na web organizátora:  http://bokami.sk/

odkaz na facebook organizátora:   https://www.facebook.com/bokami.tatier

Několik fotografií ve Fotogalerii >>>

          Vinco Obšívač

 

Osecký půlmaraton 2016

Na mnou již oblíbený závod jsem vyjel 19.3.2016 spolu s kamarádem Patrikem z Tiché. Doma lehce poletovaly vločky a byla dost nepříjemná zima. V Oseku nad Bečvou to bylo přece jen lepší, takže se sešlo rekordních 115 účastníků. Rukavice přesto přišly vhod a v 10.30 se šlo na to.
V březnu mě po 5 měsících konečně přestaly zlobit achilovky, takže jsem absolvoval i několik rychlejších tréninků a cítil jsem se při běhu docela dobře. To ve mně vzbuzovalo naději na slušný čas. Závodilo se na částečně nové trati, kde bohužel přibyla obrátka kolem kuželu.Je nutno absolvovat 2x stejný okruh, který byl změřen zcela přesně - 10,5km tj. celkem 21,1km. Od začátku jsme nasadili slušné tempo, které bohužel "kazil" protivítr na některých úsecích. Dostal jsem se do dobré 4-členné skupinky, kde ale bohužel nechtěl nikdo moc tahat.Prvních 10km jsme jsme zvládli za 38:15 a celý 1.okruh za cca 40:30. Na zhruba 13.km jsem trochu přidal (tempo tak 3:38) a zůstali jsme dva.Pak jsem udělal školáckou chybu. Vzal jsem si gel, který jsem měl sebou a to jsme neměl dělat. Jednak mi pak bylo blbě a druhak jsem nemohl pořádně dýchat, neboť mě to dráždilo v krku.Jak malý Jarda ! Naštěstí to po 2km trochu přešlo, ale 1 borec nás dorazil. Poslední 2km jsem zase odtáhl, neboť mi nešlo ani tak o umístění jako o čas a taktizování mě stejně nebaví.S mým obvyklým tragickým finišem jsem byl samozřejmě z naší skupinky poslední.

 

Čas byl ale nakonec dobrý a znamená pro mě nový osobák : 1:21:44. Bylo z toho 2. místo v kategorii a 9. celkově.

 

Patrikovi chybělo ke kýžené metě 1:30 pouze 25 vteřin. Vítěz J.Matoušek to dal za krásných 1:12:38.

Věřím, že při optimálních podmínkách se mohu i já dost pod pro mě magických 1:20. Ale to až zase za rok, teď už pomalu přesednu na kolo!

          Jura

 

Štěpánský běh Porubou

Jako již tradičně v posledních letech končím závodní sezonu Štěpánským během okolo Poruby.

Za krásného jarního počasí, které trochu kazil vítr, jsem se vydal bez velkých očekávání, neboť pořád bojuji s achilovkami.

Bylo ale dost času na rozhýbání a prohřátí. A asi to pomohlo. Jako obvykle jsem vyběhl z přední řady a celkem rychle se dostal do slušného tempa.

I když se běželo nejrychleji v mé aktuální běžecké sezoně (kolem 3:35/km), nijak moc jsem netrpěl a držel se ve 2.skupině. Pak nastává stoupání v délce asi 3km. Tady se běží tempo 4:15/km a trochu se trháme. Pořád to celkem jde a pár soupeřům utíkám. Své soupeře v kategorii vidím před sebou, ale zrychlit už nedokážu. Výsledný čas 51:18 na délce necelých 14km znamená na mě solidní průměr 3:43/km a 3.místo v kategorii, celkově 13. místo z 185 účastníků.

Rozhodně to byl pocitově letos na podzim můj nejlepší běh a výsledek také není špatný.

 

Takže trénujte, závoďte a hlavně zůstaňte zdraví a dobré pocity i výsledky se pak dostaví.

 

   Vše nej... do nového roku přeje Jura Mynář

 

Běh do vrchu Ráztoka - Pustevny

   Po ouhýdlch letech jsem měl na obnoveném Běhu do vrchu Ráztoka-Pustevny parťáka. To Martin se vydal na tento běh, tentokrát poprvé se startem u hotelu Ráztoka (místo předchozí spodní stanice lanovky). To znamená, že od začátku až do konce 5,7km dlouhé trasy, se běží jen a jen do kopce (převýšení cca 400m). Za dobrého počasí a bez sněhové cesty se sešlo překvapivě více než 230 závodníků. Řadíme se dopředu a od startu běžíme mezi první várkou.
   Martin potvrdil, že je silný i v běhu, v závěru přidal a skončil celkově na pěkném 10.místě za velmi solidních 28.55.
   Mi se běželo dobře, ale nemohl jsem se dostat do vyššího tempa. Už cca 2 měsíce bojuju s achilovkami, takže běhat můžu, ale jen pomalu.Takže vcelku v klidu jsem doběhl na 16.místě a to znamelo 2.místo v kategorii za rovných 30 minut.
   Trocha zmatku a zpoždění při vyhlašování nezkazilo celkový dobrý dojem z tohoto závodu.

   Takže doufám, že příště nás bude více...       

          Jura

 

Král Holého vrchu

   Tečku za závodní sezónou jsem udělal letos 24.10.2015 v nedalekém Brumově v Závodě na Holý vrch. Toho jsem se účastnil poprvé v životě, přestože se konal již 8.ročník. Závod se skládá ze dvou časovek.
   Do prvního výjezdu na Holý vrch vystartovalo všech 25 účastníků zároveň přímo z Brumova, odkud je čekalo stoupání v délce 6 km (25% asfalt, 75% terén) s přesvýšením 504m. Do druhé etapy z Nedašova (6,8km - 80% asfalt, 20% terén, 417m převýšení) již jezdci startovaly se ztrátami na prvního jezdce z první etapy. Už od startu první etapy se čelo závodu rozskupinkovalo - na čele Michal Krejčí ze Zlína, pár vteřin za ním téměř domácí Karel Trčálek a na 3. a 4. místě já a Pavel Trňáček ze Zlína. Spolu jsme se drželi i téměř celou 2.etapu, během které jsem se 2x snažil zrychlit (nástupem bych to nenazval) a poodjet soupeři, leč neúspěšně. Během posledního kilometru se k mé smůle musela část trati vzhledem k blátivému výjezdu tlačit pěšky, čehož využil k útoku můj soupeř a rychlými kroky se mi vzdaloval. Sílu reagovat jsem bohužel neměl. Na cílové louce jsem tak nemohl již opět v pedálech bojovat o bednu a skončil čtvrtý. Doufám, že i této zkušenosti využiju v dalších ročnících.

Sezoně 2015 ZDAR!

          Dan Ü

 

Závodní víkend

Náročný závodní víkend čekal naše členy ve dnech 2.-.4.10.2015

O minulém víkendu bylo v blízkém okolí rovnou 7 !! různých závodů.

Začal to Vojta již v pátek ve Frenštátě p.R.. Vyhrál zde jak tento svůj závod , tak celý Frenštátský běžecký pohár ! Je vidět, že se Vojta hodně běžecky zlepšil. Gratulujeme !

www.atletikafrenstat.cz

   V sobotu se Jura vydal do Vsetína, kde tak trochu zahajuje svoji běžeckou sezonu. Ze 4 tratí si jako obvykle vybral pouze 5km. Je to krátké, ale rychlé a intenzivní. Na obrátce byl poslán do špatného koridoru a musel se vracet, takže nakonec z toho bylo celkově 4.místo a 1.místo v kategorii za čas 16:29. Kdyby to byla plná pětka, byla spokojenost, ale ta radost je prý asi o 400m kratší - bohužel.

www.valachiarun.cz/

   Naty zde měla v plánu dát si 10km trasu, kde by asi měla šanci i na celkové prvenství mezi ženami. Bohužel trvající nachlazení jí dovolilo pouze kratší 3km proběhnutí na Horečkách při tradičním závodě "Okolo frenštátských můstků", kde v trénikovém tempu bezpečně zvítězila. Pavla zde byla opět jako oblíbený komentátor závodu.

www.skifren.cz

V neděli nás všechny pak čekalo pořádání již 9.ročníku Ondřejnického MTB duatlonu.

   Jako vždy před našimi závody je atmosféra lehce (někdy i těžce) napjatá.Letos k tomu přispěly i externí okolnosti. Nejprve v týdnu navezli silničáři na část trati mnoho tun opravdu hrubého makadamu. Hledali jsme objíznou trasu, ale žádnou rozumnou jsme nenašli. Na horských kolech se ale dá jezdit i po kamení, ne? Pak v sobotu nás museli omývat, neboť přímo v areálu BRC Čeladná (kde se většina závodu odehrává) se na jedné straně těžilo a sváželo z lesa dřevo a na druhé straně se asfaltoval povrch vozovky a probíhaly další práce ! Tento den bychom závody museli zrušit.
   Naštěstí v neděli se přece nepracuje, takže za krásného, slunečného a trochu větrného dne mohly závody proběhnout. A proběhly bez komplikací s vyhlašováním již kolem 13.hod, dobrým obědem v restauraci "U setřiček" a celkově v pohodě.
   Trochu nás mrzí slabší účast hlavně v dětských kategoriích, ale mezi těmi většími byli na startu hned 3!! Mistři ČR - M.Láník,T.Tvarůžková,N.Mynářová a další velmi kvalitní závoďáci. Který regionální závod má takovou super účast ?
   Z našich byli na startu Martin - krásné a cenné 3.místo mezi muži, Naty - vítezství v kategorii a 2. místo mezi ženami, Vojta - pěkný výkon na 4.místě.

   Poděkovat chceme hlavně BRC za možnost využití krásného areálu a společnosti REMOSKA s.r.o. Frenštát p.R. za poskytnutí hlavní ceny a za podporu našeho klubu. Velmi nás podporují i obce Kunčice p.O. a Čeladná a společnost RETIGO s.r.o. Rožnov p.R..
   Do závodu nás chutnými cenami vždy zásobují Turkova pekárna Tichá a pekárna Lomná Frenštát p.R.. Další ceny pak poskytují lanovka Pustevny, samotné BRC a společnost BLOCK a.s. Valašské Meziříčí, VINCO Frenštát p.R. a paní šebelová M. z Kunčic p.O.

   Nutno je poděkovat všem ochotným pořadatelům (Pavla opět komentovala) i spokojeným (doufáme) závodníkům. Za bohatou fotogalerii moc děkujeme panu F.Raškovi s přítelkyní.

Takže příští rok na některém z dalších našich závodů se těšíme na shledanou.

          Jura

 

Rožnovský krpál

   V sobotu 12.9., se Dan Űberall vydal na Rožnovský Krpál, jehož zázemí bylo umístěno na ranči Bučiska u skokanských můstků.

   "Hned na začátku mě překvapil velmi malý počet závodníků, na trati 50 km se jich sešlo jen 14!!! Zda to bylo přítomností konkurenčních závodů v okolí nebo slabou propagací netuším. Hned od startu vystřelila do čela skupinka 6 závodníků, za kterými jsem lehce zaostával, jelikož rychlé starty mi nesedí a musím se postupně dostat do tempa. Trať závodů byla poměrně často asfaltová, v některých prudkých pasážích však naštěstí. Část závodu od Hážovických dílů se absolvovala 2x. V prvním kole jsem se trochu seznamoval s tratí, jelikož to byla má první účast, ve druhé jsem se snažil jet šrot a taky jsem tuto část zvládl o 2 minuty rychleji. Ani to mi však nestačilo na lepší než 7.místo.">

     

          Dan Ü

 

Na Velký Javorník

   Tento týden je v dojezdové vzdálenosti několik mnoho závodů, ale protože Pavla byla přesvědčena ke komentování a máme rádi jízdu do kopce, jedeme po vlastní ose na VJ - tedy já a Naty, přibíráme ještě Vojtu. U startu ještě potkáváme Martina, takže za MTB Ondřejník máme silné zastoupení.

   Start je na parkovišti pod můstky a čeká nás 10,2km nahoru. Je nás zde 83 a přesto (i díky "blbosti" pořadatelů) se stihneme asi 20m po startu zbořit.

   Naštěstí jen já a pár dalších bez našich. Nikomu se nic nestane, ale odjíždím mezi posledními a je jasné, že čelo je pryč. Takže si v klidu jedu svoje.

   Jede se mi opět vcelku dobře, takže se dostávám na 10.místo celkově a 2. v kat. asi o 30 vteřin. Ztratil jsem určitě aspoň minutu a ještě na to dostal řádné cyklistické razítko od převodníku přes celé lýtko. Martin už je v cíli na 7. místě celkově. Nikdy to ještě nejel a podle vlastních slov ne úplně dobře rozvrhl síly. Ono se to nezdá !

   Za chvilku přivalí Naty nejen jako 1. v kat. ale i jako 1. ze všech ženských ! Je fakt, že favoritka Lucka J. byla se mnou v pádu, ale tak to na kolech chodí.(a o tom já něco vím). Naty taky přišla minulý týden kvůli defektu o 1.místo. Pak už přijede Vojta, který si stejně jako Nat oproti loňsku významně polepšil výsledný čas.

   Takže si vychutnáme výhledy, dáme si párek nevalné chuti (ještěže má Karel V. Rum do čaje), posbíráme nějaké ceny a jdeme (jedeme) dolů a domů.

          Jura

 

KEC MTB maratón

   Místo dříve "povinné" Valašské50 jsem s Vincem letos znovu zvolili námi oblíbenou Pružinu za Povážskou Bystřicí.

   Ráno a před startem trochu pršelo, ale jinak bylo optimální počasí kolem 15C. Jsou na výběr 2 tratě , 20 a 45km. Jeli jsme samozřejmě tu delší. Byla podobná té loňské s jiným a lepším dojezdem posledních 5km.

   Ze startu se jede rozumně přes dědinu a po cyklostezce, pak je dlouhé luční stoupání a tam se to pěkně nadělí - žádny problém. Ani občasná přeháňka nedělá žádné větší problémy. Výjezdy i sjezdy jsou klasicky slovensky celkem výživné, občas proložené malou procházkou. Trať je skvěle zabezpečena - opět žádný problém.

   Jede se mi dobře a v dlouhé asfaltovém stoupání (22.-28.km) opouštím svoji skupinu a až do cíle si užívám sám. Nebyl bych to já (resp. moje kolo), kdyby to vydrželo. Nevydrželo !

   Ozve se rána a pak kovový zvuk. Naštěstí je to jen prasklá špica, ale tak blbě, že kousek zůstane trčet do kazety (to zjistíme až při opravě), takže mám "furtšlap". Nějak to už doběhnu a dojedu a nikdo mě nepředjíždí. Asi jsem měl slušný náskok.

   Stačí to teda na 1.místo v kategorii. Při vyhlášení se "potkám" s Vincem, který se svým typickým úsměvem a spokojeností obsadil místo 3 !

   Pak dostanem výborný gulášek, pivko atd., v tombole (ač to bylo téměř nemožné) zase nic.

   Nicméně i tak tento závod vyhlašuji ze všech hledisek za jeden z nejmilejších.

          Jura

 

Novodubnický maratón

   Poslední srpnový víkend patří tradičně (Novo)dubnickému maratonu. Letos šlo už o 21. ročník. Pro mě jde o kultovní závod a je to jediný závod, na jehož startu jsem za svou „cyklokariéru“ nechyběl ani jednou – letos šlo o mou 9. účast v řadě. Na rozdíl od předchozích 8 účastí, kdy byla trasa závodu víceméně stejná, došlo letos k výrazným změnám všech tratí. Pro mě tradiční trasa Klasik se zkrátila na 40 km. Dřívější „Klasik“ měřící 67 km se přejmenoval na „Hard“. Kilometrově narostl jen o 3 km na 70 km, ale podle propozic výrazně narostl počet nastoupaných metrů na 2550 (z původních 2000 m). Nejdelší trať „King“ měřila 104km.

   My jsme se s Danem vydali na Hard. Start byl v 9 hodin a my se vydali poznávat novou trať.  Tradičnímu  výšlapu z Omšenieho na Baske předcházel nový 25 km úsek, kde nebyla nouze o několik opravdu prudkých lesních stoupání. Po občerstvovačce v Omšeniem následoval tradiční 10 km výjezd na Baske, který byl ale v poslední čtvrtině změněn, podle mě na příjemnější variantu, vedoucí lesem, namísto makadamové cesty na které není před sluncem úniku. A v sobotu bylo opravdu horké počasí, takže každý kousek stínu byl vítán. Z Baske pak následovala tradiční trasa směrem na Homolku před kterou trať nově uhnula a rychlým sjezdem loukou a lesem jsme se dostali k  předposlední občerstvovačce před Dolní Porubou. Po průjezdu Dolní Poruby po hlavní silnici následoval další, naštěstí už poslední, náročný výjezd. Pak už trasa vedla nahoru - dolů úzkou lesní cestičkou než se napojila na „původní“ trasu po široké svážnici k poslední pitné občerstvovačce, od které se pomalu blížil dojezd do cíle. Tentokrát ale nevedl dlouhým sjezdem do Kolačína, ale lesem se dojelo až nad Dubnici a po krátké louce se sjelo přímo do města a do cíle.

   V celkovém hodnocení obsadil Dan 17. Místo (9. v kategorii) a já 33. místo celkově (14. v kat.). Z mého pohledu trať odpovídala svému názvu „Hard“ a to se taky projevilo na redukci startovního pole, kdy na této trati startovalo „pouze“ 127 závodníků, z toho bylo 44 v naší kategorii 16-34 let. Na trati zvítězil Pavel Žák.

   Na nejdelší, 104 km měřící trati „King“ našel přemožitele Karel Hartl, který dojel 10 minut za vítězem Michalem Kaněrou a 10 minut před třetím (našim bývalým členem) Michalem Láníkem. Stupně vítězů nejtěžší trati tak zabrali pouze Češi>

          Roman Ü

 

Žilinský triatlon

   Jak jsem doufal minulý týden, tak se stalo. Valachyman nebyl můj poslední triatlon, a to ani letos. Tentokrát jsem oželel i vzhledem k vysokým teplotám, startu v poledne a "zabitému" celému dni, Rusavskou 50 a vydal se do Žiliny na Žilinský triatlon. Pro veřejnost byly otevřeny 2 tratě krosového triatlonu a jedna trať silničního sprint triatlonu. Já si vybral silniční variantu i s ohledem na to, že kros triatlony startovaly až v odpoledních hodinách na rozdíl od ranního sprintu. Druhá varianta - olympijský triatlon - byl široké veřejnosti bohužel uzavřen, respektive nebyl by člověk klasifikován. S tříčlenným doprovodným týmem jsme tak již ráno o půl 7 vyrazili ze Slavičína směr Žilina. Závod startoval v 9:30 a celý probíhal v okolí Vodního díla Žilina. Hromadný start byl dle věkových kategorií rozdělen do dvou vln.

   V rámci plavecké části nás čekalo 750 metrů. Plavat ve skupině pro mě byl trochu nezvyk, proto mohl být výsledný čas i mírně lepší, ale zkušenost výborná. V cyklistické části, kde jsem si myslel, že se budu cítit nejsilněji, jsem se trochu trápil. Přece jenom silniční 20-ti kilometrová časovka (3 kola na břehu nádrže až na 2 hupy po rovině) není pro moje nesvalnaté nohy to pravé ořechové. Přesto jsem zde dosáhl průměru 35km/h. Po Valachymanovi jsem si myslel, že mou nejslabší stránkou bude opět běh, nicméně tentokrát jsem překvapil sám sebe, kdy jsem si udržel na svůj zvyk slušné tempo téměř 14km/h a 5km po safaltu druhého břehu nádrže zvládl pod 22 minut. I s dvěma zastávkami v depu (výrazně kratšími než na Valachymanovi - hold zkušenosti jsou vidět :-D) z toho byl nako nec čas 1:13:48, čímž jsem téměř o 10 minut překonal svůj laický plán ;-).

   Závod velmi pěkně zorganizovaný, aktuálně komentovaný a zajímavý pro fanoušky, jelikož jde vidět z břehu na celou plaveckou část a při 3 okruzích cyklistiky a 2 kolech i zbytek závodu. V cíli jsme obdrželi všichni pamětní medaili, asi je to u triatlonu  tradice. Odpoledního kros triatlonu (1km - 30km -10km) se zúčastnil Martin Žáček a závod zvládl v čase 2:54:00.

        

          Dan Ü

 

Valachy man

   Již 3.ročník terénního triatlonu Valachyman se konal v pátek 7.8.2015 na nádrži "Balaton" v Novém Hrozenkově. Letos jsem se na něj konečně vydal i já, a tak mě čekal můj první opravdový triatlon. Stejně jako skoro celý poslední měsíc nás čekala horká výheň. V práci jsem si vzal volno, protože závod startoval již ve 14 hodin, navíc již předtím měly být kola nachystány v depu. Prezence proběhla v rychlosti, a pak už jen čekat na svůj startovní čas, startovalo se totiž intervalově po 20 sekundách. Stejně jako další členové MTB Ondřejník Lukáš Štefek a Martin Žáček jsem si vybral delší z nabízených tras. V 15:42:40 jsem odstartoval a skočil do osvěžující vody místní nádrže. Kolem tří bojek jsem uplaval daných 350 metrů během rovných 7 minut, překrauloval 2 nebo 3 konkurenty a po zastávce v depu (oproti zkušeným triatlonistům poměrně dlouhé) jsem vyrazil na cyklistickou trať. Čekalo mě, stejně jako dalších téměř 300 závodníků na této trati,16km v terénu hřebenu Javorníku na východ od údolí. Prvních 7 km bylo opravdu výživných. Jen na prvních 3km jsme nastoupali cca 250 výškových metrů. Spousta stojek, ale jelo se mi dobře, proto jsem v této části trati předjel velké množství jezdců. Jelikož jsem ale tušil, že mou slabinou bude běh, tak jsem trochu šetřil síly. Přestože jsem letos začal poměrně více běhat, pořád to v mém podání není ono, a při běhu jsem toho měl docela dost, zejména při extrémním stoupání v půli tratě, zde nejde u většiny závodníků mluvit o běhu, nicméně o chůzi, nejinak tomu bylo u mě.

   Závod jsem dokončil v čase 1:25:48 na 52.místě celkového pořadí, se ztrátou na vítěze Tomáš Jurkoviče ze Slovenska něco málo přes 18 minut. Lukáš dokončil na 100.místě 1:33:24, nejlepší z nás byl Martin, který se umístil na vynikajícím 20. místě v čase 1:18:11. Závod byl skvěle zorganizován, atmosféra i díky komentátorovi Stanislavu Bartůškovi z České televize úžasná a tak věřím, že to nebyl můj poslední triatlon. A vzhůru do tréninku, protože je v čem se lepšit ;-) 

          Dan Ü

 

Bike valachy

11.7. jsem se zúčastnil závodu bike valachy ve Velkých Karlovicích. Na vyber byly dvě trasy 20km a 45km. Vzhledem k naraženému stehnu a jeho bolesti při delší zátěži jsem zvolil kratší variantu. Start byl ve 12 hodin pro delší a 12:10 pro kratší trasu. Na start jsem trochu zaspal takže jsem startoval z chvostu startovního pole. Od začátku jsem musel nasadit vysoké tempo abych se prokousal dopředu. Vedoucí skupinku se mi podařilo sjet na 10 kilometru, kdy už jsme začali předjíždět závodníky z delší trasy. Na 14 kilometru jsem dostal defekt předního kola. Vzhledem k tomu ze jsem nemel náhradní duši ani lepeni, jsem se rozhodl že závod nevzdám a do cíle doběhnu.Stačilo mi to na celkově 38 místo z 87 účastníku. Konečné hodnoceni: Nádherná trať, ideální počasí ( 27 stupňů), perfektní organizace. S výsledkem jsem po takovém průběhu závodu a 6 km běhu s kolem vedle sebe naprosto spokojený.

          Lukáš

 

Karpadský pedál

V sobotu 11.7. jsem se poprvé zúčastnil závodu Karpatský pedál. Rozhodoval jsem se mezi Valachy bike a tímto závodem. Nakonec padla volba na Pedál a byla to dobrá volba. Zázemí závodu je v malé vesnici Javorník u Velké nad Veličkou.  Organizace a zázemí závodu na fotbalovém hřišti byly bezchybné. Na výběr byly trasy 25 a 55 km. Trasa vede v krásném prostředí Velké Javořiny. Počasí vyšlo na jedničku. Jedinou vadou bylo, když jsem asi na 7 km ztratil svůj jediný bidon a první občerstvovačka byla až na 23. km L. Naštěstí nebylo horko jako v minulých dnech a dalo se to zvládnout i bez pití. Trať byla z většiny v terénu s dlouhým výšlapem kousek pod vrchol Velké Javořiny. Následoval skvělý dlouhý lesní ; úsek převážně z kopce s dojezdem do cíle.

Během závodu dospělých byl na hřišti připraven bohatý cyklo program pro děti.

Nakonec jsem dojel na 63. místě z 210 dojetých na dlouhé trati (v kategorii 26. z 60).

Doporučuji pro příště vyzkoušet!

          Roman Ü

 

Beskyd Tour

   Ideální počasí a silniční Beskyd Tour doma. Takže jsme téměř bez rozhodování nastoupili na start kratší tratě cca 75 km - Jiljí Krkoška, Jura Mynář a Vinco Obšivač. Start byl společně i s dluhou tratí (180 km) a my jsme si mohli užít společnost velkého pelotonu. Po startu z náměstí se však pole dost roztahalo a začal boj o to, ve kterém balíku se kdo uchytí. Každý menší kopec přes Tichou , Kozlovice a Myslík byl bojem o udržení dobré pozice. Rychlík Jura se dokázal udržet vpředu a dojel si tak až pod Pustevny. Mně se nepodařilo udržet se ve větším balíku, který jel na mně celkem rychle a najednou jsem v kopci na Chlebovice  zůstal sám. Tak jsem si tam počkal na menší balík 20 jezdců  a s nima jsem dojel až do Ráztoky. V tomto balíku se mi jelo dobře, mohl jsem i na čelo nebo schovat se a pošetřit síly. Jiljí jel ve skupince za námi a i na nás místy viděl , ale bohužel v jejich skupině nebylo moc snahy nás dojet, takže takto jsme dojeli až pod Pustevny. Do Pusteven každý z nás (bikerů) ještě nějaké to umístění vylepšil.

   Jura byl celkově 32. a v kategorii na krásném 2. místě. Já jsem dojel 99. a v kategorii 9. Jiljí skončil celkově 114. a v kategorii na 3. místě. Dvě umístění na bedně a velká pomoc našeho podpůrného týmu Dáši a Katky - takže jsme zůstali až do tomboly a to se někdy vyplatí! Já jsem vyhrál poukaz na pneumatiky Continental v hodnotě 10000 korun (což je velké štěstí vzhledem k tomu, že ceny v tombole byly jenom dvě:-). 

   Silniční závody jsou překvapivé, velice odlišné od bikových, nezáleží tady jenom na samotné kondici ale i na mnoha okolnostech a rozhodujících okamžicích počas závodu. Takže se asi ještě na nějakém tom silničním závodu potkáme :-)

          Vinco

 

Velká cena SPAC

   38 a 34

jsou stupně Celsia, které jsme zažili o víkendových závodech ve dnech 5.-6.7.2015.

   Ruší se jeden MTB závod za druhým (Klak,Bykekap). Proto jsme s Vincem sebrali všechnu odvahu a přihlásili se hned do 3-etapového silničního závodu., který pořádalo sdružení SPAC na nedaleké Morávce. Pro Vinca to byla silniční premiéra a pro mě už 2. zkušenost.

   Začalo to 1.etapou - časovkou na 8km v neděli v 9.00.  Časovkářskou kariéru jsme zahájili, ne moc úspěšně provedli a zároveň asi i ukončili. Na to nemáme vybavení - šišaté helmy, hrazdy, plná kola,...- a ani sílu. Ale aspoň byla sranda.

   2.etapa se jela ten den od 14.00. Byly to 2 zvlněné okruhy o celkové délce 68km.To už taková legrace nebyla, aspoň pro mě. Snažil jsem se celou dobu držet v prvním balíku. A jsou to pro mě velké nervy. Furt to cuká, zrychluje, zpomaluje, přelívá se. Místy to po rovině jede 55km/h a za chvilku zase 30 km/h. Držel jsem se až do poslední křižovatky cca 3km před cílem, kde mě zavřeli, poodjeli o 20m a už jsem to nedotáhl. Dostal jsem úplně zbytečně cca 40 vteřin. Vinco byl utržen již dříve a dojel asi 10 min. za námi.

   3.etapa se jela v pondělí od 10.00 , Byl to 1 okruh jako včera , ale obráceně a pak následoval výjezd na Lysou horu. Buď se jelo klidněji nebo už jsem si trochu zvykl, ale v balíku jsem vydržel až pod LH. Tam už jede každý za svoje - 9km a 600 m převýšení. A vedro jak prase.Bez stromů sálavá výheň.

   A to je pro mě očistec. Sotva pletu nohama a umírám. Nahoře se trochu vzpamatuji, mezitím dojíždí Vinco a jedeme dolů ke startu, kde je vyhlášení. To se nás netýká neb jsme obsadili v kategorii 11. a 19. místo. Ale je tu potok na ochlazení a pivo.

   Stálo mě to (i když se to zdá skoro nemožné) 3kg váhy a 2 dny života, než jsem se trochu vzpamatoval. Takže jsem přijal rozhodnutí, že nad 25 st.C už závody jezdit nebudu. Vinco byl myslím, (ostatně jako skoro vždy) spokojen.

   Doufám, že příští týden na silničním Beskydtouru to bude podstatně lepší.

          Jura

 

Stavařská SPEDOS tisícovka

   je závod,který pořádá letos 4.rokem Stavební prumka ve Valašském Meziříčí. V rámci přesně řízeného tréninkového procesu jme si Vinco, Naty a já tento zajímavý závod naordinovali. Pro Vincu a pro mě (letos 2.jízda na biku !) to byla letošní premiéra, Naty už má za sebou české a další poháry.
   Různé kategorie zde jedou různě dlouhé tratě. Začíná se u školy ve městě a jede se asi 6km do většinou dost výživného kopce k vleku na Veselé, kde ti nejmladší končí. Ostatní čeká ještě 9km okruh a to 1-3x. Sjezd je vyloženě XC-čkový, mlíko mezi stromy,mostky atd. Výjezd se napojí na původní trasu z města a vede po zpevněném povrchu. Vinco to jel 2x a já 3x, protože na průmce ! mají problém s počítáním s NULOU, jelikož mě dali do kat. 40-50 let.
   Jak to dopadlo ? Naty zkušeně vyhrála, Vinco byl  7. a já až 11. V soutěži týmů jsme ale obsadili i tak dělené 3.místo !
   Při velice slušné účasti i konkurenci celkově vyhrál Jan Jobánek.
Závod je to takový jiný, ale pěkný a takový valašský.

          Jura

 

Valachy duatlon

9.5.2015 se ve Velkých Karlovicích u hotelu Galik uskutečnil druhý závod Valachy tour, Valachy duatlon. Na tento závod se do Karlovic vydali tři naši členové - Naty Mynářová, Lukáš Štefek a Martin Žáček. Naty, po pátečním vítězství v druhém kole Valašského poháru XCO, se vzhledem k náročnému programu postavila na start dětského závodu, který ale vůbec nebyl tak jednoduchý, jak se předpokládalo. Pořadatelé nejstarším kategoriím nadělili 600m běh, 4km kolo a znovu 600m. Naty po skvělém výkonu zvítězila nejen ve své kategorii, ale porazila i všechny kluky!
Martina s Lukášem neodradil ani noční déšť a postavili se na startovní čáru vedle jmen jako Ondřej Synek nebo Tomáš Lichý. Oba naši borci se s tratí poprali bravurně. Martin po velice kvaltiním běhu odjel dobře i technicky náročnou trať a cílovou pásku proťal chvíli za několikanásobným mistrem světa Synkem. Lukáše v bikové části potkaly technické problémy, i on však zajel slušný závod. A tak se nám naplno rozjíždí sezona...

Závod tradičně natáčela Česká televize. Pár minut je věnováno i kategorii, ve které závodila právě Naty. Objektiv si ji vybíral často a dokonce došlo i na rozhovor!
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani//10103510226-sport-v-regionech/415232400032005-valachy-duatlon/

          Gabka

 

1. Veřovská 10
jak název napovídá konala se v sobotu 11.4.15 v nedaleké vsi. Pasovalo mi to tréninkové plánu a navíc jsem oficiální 10km nikdy neběžel, tak jsem jel. Bylo pěkně a docela teplo,občas foukl studený vítr. Centrum akce je v centru obce.Vůbec si zde nelámou hlavu s provozem aut. Hlavní závod se běží bez jakéhokoliv omezení po hlavní silnici do Mořkova a zpět. Závody dětí se běhají kolem kulturáku, ale zde se volně projížděla auta s přijíždějícími závodníky. Starší děti běžely 3 okruhy tj. 6x přes hlavní cestu.Nechápu to !
Na start 10ky se postavil slušný počet běžců/kyň. Trať je záludná-první 4km z kopce (cca za 14min) na otočku. Zpět je to logicky do kopce,který se postupně zvedá,hlavně mezi 6-9km, kde je další točka. Na posledním km jsem musel ještě natáhnout krok a odrazit 2 dotírající borce.Výsledný čas 36:35 mě mile překvapil. Bylo z toho 11.místo celkově a 2.v kategorii, které jsem oslavil v novém dresu.

2.Pardubický vinařský půlmaraton
Do 250km vzdálených Pardubic jsem se rozhodl jet na závěrečný závod mojí běžecké sezony. Ráno pro změnu sněžilo a celý den byla zima a větrno. Po 3h.
jsme s Pavlou dorazili, něco snědli, provedli dost zmatenou prezentaci, prošli celkem pěkný historický střed města, našli start a cíl a šel jsem se rozběhat. Bylo mi nějak těžko od žaludku a tak to bohužel zůstalo až do večera.
Závod byl zároveň atletickým MČR,takže atleti stáli v 1.řadách. Pak jsem se tam taky natlačil a bylo to mezi více než 1200 účastníky celkem bez problémů. Ve 13.00 se odstartovalo. Jako obvykle se to rozběhlo dost rychle.
Nechytly se mi GPS hodinky, musel jsem je spustit znovu,takže jsem nevěděl, kolik toho mám přesně za sebou. Prvních 10km to ještě celkem šlo,ale pak jsem se začal cedit dozadu. Ne že bych na to neměl,ale bylo mi zle. Když jsem chtěl zrychlit a šel do předklonu jako bych měl v břiše šutr. Aspoň že jsem potupně nevrhnul. Nějak jsem to doběhl za 1:23:07, což není tak špatné. Je to ale daleko za mými cíli i možnostmi. Stačilo to 65.místo celkově a 5.v kategorii. Nedal jsem si ani oběd ani pivo a jeli jsme zase 3h. domů. Už na tyto mega akce asi jezdit nebudu. Teď už konečně přesednu na kolo.

          Jura

 

Skialpinistické závody v Tatrách

Tak jsem definitivně ukončil zimu a začal jezdit na kole.
Poslední skialpový závod byl 28.3.2015 - Maraton Vysoké Tatry. Byl to závod dvojic, jel jsem ho z Radkem Chumchalem z Valašského Meziříčí, velká výzva, celkové převýšení 2890 metrů.
Z Bielej vody kolem Brnčálky do sedla Baraie Rohy, Terryho chata, Priečné sedlo, Zamkovského chata, Filmarským žlabom do Lomnického sedla a cíl v Tatranské Lomnici.
Bohužel bylo špatné počasí, silný vítr a i množství noveho sněhu znemožnily abslovovat celou plánovanou trať. Po dvou hodinách organizátoři rozhodli o náhradní bezpečné variantě v Tatranské Lomnici.
   web: http://www.skimountaineering.sk/data15/maraton.pdf
   výsledky: http://www.skimountaineering.sk/data15/maraton15.pdf

Všem skialpovým závodům však vévodí třídenní závod Bokami Zápaných Tatier.
Je to závod dvojic. Jel jsem ho s Lukášem Suchánkem z Valašského Meziříčí.
Každý den zhruba 20km s převýšením 2100 metrů.
První den byl start na Mikulašské straně v Bobrovci, přes Babky, Brestovou, Grapy, a cíl na Zuberecké straně.
Druhý den jsme startovali od chaty Zverovka Smutnou dolinou do Smutného sedla, několik dalších výšlapů a sjezdu v oblasti nad Žiarskou chatou, kde mimo jiné byl technický úsek s fixními lanami na mačkách ze Smutného sedla přes Tri Kopy na Hrubů Kopu.
Po oba dva první dny bylo krásné slunečné počasí.
Třetí den byla téměř celý závod mlha a špatná viditelnost, hlavně ve sjezdech. Start opět na chatě Zverovka, výšlap Na Predný Salatín, sjez k horní stanici lanovky, výšlap na mačkách na Zadný Salatín. V tomto strmém úseku mezi skalami mi vypadla lyže z batohu a sletěla dolů do mlhy !!!!!  Možná jsem i chtěl brečet !!!!!  ALE lyži jsem šťastně našel asi 100 výškových metrů níže - což se téměř nestává. Takže nakonec jsem šťastně dojel i tento třetí den ještě přes Brestovou až na Miklulášskou stranu do Bobrovca.
Z celkově 85 dvojic ze Slovenska, Česka, Polska a Německa jsme skončili na 63. místě. Hodně dvojic nedošlo v požadovaném limitu na průběžné kontroly počas závodu.
Moc moc krásný závod, přeji si, abych ho jel zase a proto budu zase trénovat :-)
   Web závodu: http://bokami.sk/
   Výsledky: http://bokami.sk/data/userfiles/vysledky/bokami_vysledky_2015-all-ok.pdf
   Několik fotografií ve Fotogalerii >>>

          Vinco Obšívač

 

Osecký 1/2 maraton - 14.3.2015

   Zase chumelí. Mám tam vůbec jet? Jedu. Už jsem se 1x rozhodl, tak co. Cestou lije. V Oseku n.B. mrholí, 3°C. V lednu jsem skoro neběhal. V únoru jen pomalu. Koleno je sviňa. Posledních 14 dní je O.K. Potřebuju test.
   Start v 10.30.  92 lidí.  2 okruhy.  Celkem 21,1km. Prvních 5km rychlých - 19:00min; 10km - pod 40:00; 1.kolo - 40:50- přesně jako loni. Místy nepříjemně fouká. Samozřejmě proti. Jsme pomalí - až 4:05min/km. Jeden soupeř (50ník) se furt drží. Musím zrychlit. Na 13.-14.km jdu na 3:37 min/km. Soupeř je utržen. 15km - necelá hodinka. Pil bych. Není co. Od 18.km trochu tuhnu. To už dám. Posledních 6km - 22:00min. Cíl.
   1:22:04 - nový osobák o více než 1 min, průměr 3:54min/km.
   Koleno O.K., achilovky v normě. Celkem 9. post. 1.závod v kat. 50+ - beru výhru.Vcelku spokojenost.
   Pokec s guru českého ultra běhu světového významu Danem Orálkem. Úplně normální , fajn kluk. Vyhrál za 1:12:57 !
 Sláva MTB Ondřejník rozšířena i do Olomouckého kraje.

          Jura

 

Skialpinistické závody

V uplynulých čtyřech týdnech jsem se zúčastnil tří skialpinistických závodů.

Jeden z nich se jel 28.2.2015 na Bílé. Byl to závod ve sprintu. Závod se jel podobně jako sprinty v běhu na lyžích.
Vždy startovalo 6 lidí - jela se kvalifikace, semifinále, finále. Postupovali vždycky první tři. Škoda jen že na závod přišlo málo závodníků.
Nejdříve se běželo na lyžích, potom prudší úsek s lyžemi na batohu, znovu běh na lyžích a potom mezi několika brankami sjezd přes malý sněhový můstek a krátké bruslení do cíle.
Délka tohoto byla podle výkonnosti zhruba 5 až 7 minut. Velmi zajímavý závod, velmi odlišný od vytrvalostních disciplín.
Ale stálo to za to vyzkoušet si ho. Jako obvykle na Bílé byla i televize takže tady je malé video. A tady výsledky a nějaké foto.

   video: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/415232400030009-skialp-sprint-bila/

   Výsledky zde: http://vysledky.timechip.cz/#2015/41/madeja-sport-skialp-bila

   Foto zde: http://sunoutdoor.rajce.idnes.cz/MADEJA_SPORT_SKIALP_SPRINT_2015

14.2.2015 jsem byl na závodech na Slovensku v Turecké. Závod kolem vrcholu Križná. Celkem 1800 metru převýšení. Slunečné počasí v pěkných horách mi vynahradilo moje dost velké trápení na trati.
Vysledky a malé video točené jedním ze závodníků:
   http://www.skimountaineering.sk/data15/krizna.pdf
   http://www.skialpkrizna.sk/?skialpkrizna-winter-race-2015-galeria,143

7.3.2015 jsem byl na závodech v Súčanech. Závod na a kolem Malého Fatranského Kriváně. Převýšení jako obvykle cca 1800 m.
Okolí Malého Kriváně je velmi zajímavé a krásné - široké pláně nad pásmem lesa, pěkné sjezdy. Slunečné počasí a moje nové lyžařské boty udělaly z toho pro mne moc hezký závod.
I se svým časem jsem byl tentokrát spokojený.
   Výsledky zde:  http://www.casomierapt.sk/vysledky/2015/skialp/SUCANY/Sucany_abs.pdf

Medvědi v beskydech

10.3.2015 jsme byli na skialpech na 3 hodiny.
Byli jsme mezi Kněhyní, Čertovým Mlýnem a Magurou - na straně směrem k Podolankam.
Někde pod kněhyňskou jeskyní jsme potkali medvědy.
Jednoho jsme zahlédli tak na 150 metrů.
Pak jsme viděli jejich stopy, které vedly chvilku po malé lesní svážnici a pak medvědi zabočili do lesa.
Dál jsme je nepronásledovali :-)   .....ale pěkné ....
Tak mam radost že tu máme takové pěkné zvířátka

          Vinco Obšívač

 

Skialpinistický závod

31. ledna tohoto roku jsem se zúčastnil na skialpinistických závodech v Bobrovci (Západné Tatry). Byl to závod Slovenského Poháru ve skialpinismu.
Závod byl na 15 km s celkovým převýšením 1800 m - info taktéž v propozicích http://www.skimountaineering.sk/data15/propozicierallyecervenec15.pdf
Závod se jel v nejzápadnější části Západních Tater, přes vrcholy Babky, Velká Kopa.
Cíl byl na Červenci u chaty pod Náružím, kde je to moc moc hezké.
Je možné se zúčastnit i závodu na kratší trati, ale pokud to jde, tak jsem rád že mohu absolvovat dlouhou trať a poměřit své síly v kategorii A.
Takže jsem jel delší trať, kde jsem v silné konkurenci skončil na 62. místě :-).
Časově a tedy i výkonem jsou závody srovnatelné s bikovým závodem na 50 km.
Tyto závody Slovenského Poháru jsou velmi pěkné a také jejich organizace. Budu rád, když si zajedu ještě nějaké další :-) !!!!

          Vinco Obšívač

 

České poháry

   O víkendu se naši mladí závodníci Vojta Mráz ("zapůjčen" do TJ Frenštát p.R.) a Naty Mynářová ("zapůjčena" do TJ Rožnov p.R) zúčastnili Českých pohárů. Naštěstí se počasí umoudřilo, a tak se jim dostala možnost konečně si pořádně zazávodit na normálním sněhu a za kvalitních podmínek.

   Vojta oba dny závodil na Českém poháru v Rýmařově. V sobotu se jel obratnostní závod - slalomy, boule, podjezdy, jízda pozadu apod..Na tuhle novou disciplínu podle norské školy jsou rozporuplné názory. Pro nácvik techniky jízdy na běžkách to určitě není špatné, ale pořádat v tom závody ? Vojta asi nebude patřit mezi ty, kteří si takovýto druh závodění oblíbili.

   Naty v sobotu závodila v Letohradu na biatlonovém Českém poháru, protože pro možnost účasti na mistrovství republiky musela získat určitou výkonností třídu nebo body. Čekal ji tedy první "ostrý" biatlonový start v životě a první závod klasickou technikou v této sezóně. Klasiku si loni oblíbila a to, že ji má ráda, bylo znát i na výsledku vytrvalostního závodu na 5 kilometrů. Se třemi chybami se umístila na skvělém třetím místě, přičemž první dvě holky minuly pouze jednu ránu, stejně jako děvčata za ní (za chybu se přičítalo 30s). Takže premiéra jako hrom. Mistrovství ČR se koná koncem února, tak jsme zvědaví, jak se bude dařit. Nedělního závodu v Letohradu se již Naty nezúčastnila, neboť si "musela" zajet pro body i do Českého poháru v hladkých běžkách

   Na neděli se přesunula na Český pohár do Rýmařova. Se čtyřkilometrovou tratí se prala skvěle, i když ve 3.okruhu již trochu po náročném sobotním programu docházely síly. Nakonec z toho bylo velmi kvalitní 4.místo a pódium (vyhlašuje se prvních šest), což znamená pro Naty nejlepší výsledek v rámci Českého poháru v běžkách v životě.

   Vojta si v neděli chtěl spravit náladu, svůj osobní cíl sice o kousek nesplnil, ale myslím, že může být spokojený. Na dlouhé 5km bojoval a bylo z toho lepší místo než v sobotu.

   Do konce sezony bude ještě mnoho závodů včetně dvou Mistrovství ČR. Nezbývá než doufat, že našim žákům vydrží zdraví, a popřát hodně dalších úspěchů

          Jura

 

Štěpánský běh Porubou 2014

   Jako v posledních letech již tradičně uzavírám závodní sezonu v Ostravě Porubě na Štěpánském běhu. Letos se zrovna tento den zima rozhodla, že se ukáže i v našem kraji,takže odjíždím z domu za slušné chumelenice. Myslel jsem, že v Ostravě bude mokro, ale houby.Musel jsem teda vytáhnout místo lety prověřených Asicsů se vzorkem hodně ojeté letní gumy jiné zimní i s goretexem. Podklad se vystřídal komplet kromě sucha. Bylo mokro na posolené cestě, několik cm břečky na chodníkách, na travnatých loukách mezi paneláky sníh, v místech kde foukal nepříjemný "polský" protivítr byl led. V zatáčkách to teda bylo ťap ťap,do kopce taky žádný velký záběr. Oběhl jsme to celkem napohodu bez nějakého velkého výdusu. Moje půjčené chytré GPS hodinky naměřily 13,2km a čas 52:46 tj.tempo přesně 4min/km tzn. že je naděje, že za sucha a po rovině by to mohlo být po Novém roce lepší. Ze 152 kusů na startu to bylo 17.místo, v kateg. pak ze 46 kusů místo 6. Byl to můj poslední závod v kategorii, od Nového roku už jdu do "starých cypů". Je vidět,že stejně jako na kole se i v běhu hodně lidí zlepšuje. Aspoň tak máme všichni motivaci do dalších tréninků.

   Přeji všem hodně štěstí a všemožných úspěchů v příštím roce !

          Jura

 

Travný trek 2014

   V  rámci běžeckého tréninku a vyhnutí se stereotypu jsme si s Lukášem zajeli na Morávku, kam krásné jarní počasí (+10C) přilákalo na start celkem 190 běžců a běžkyň.
   V místní ZŠ nás čekal plný servis bez jakýchkoliv problémů. Asi je to nějaká móda "horských běhů". Jsou 2 kasty běžců - STRONG ("profi", 39 kusů) a KLASIK ("hobíci", 151 kusů). V rámci Klasika jsou i 3 věkové kategorie.
   V 10,00 hod. vypustili profíky  a asi 1 min. za nimi ostatní. Vyběhl jsem z areálu jako 1. z naší grupy a kupodivu už mě nikdo nepředběhl.
   Běžet se dalo asi tak první 3km, pak začalo převážně chodecké stoupání kolmo nahoru do výšky 1203m. Pro zpestření asi od 1000m výšky byl na zemi zmrzlý sněhový poprašek. Nejvyšší bod byl přesně v 1/2 závodu. Trvalo mi to sem asi 50 minut. Odtud začal až na pár úseků celkem brutální seběh kolmo dolů. Ten mi trval asi 25 minut. Celkem toho bylo 12,5km, 750 poctivých metrů převýšení nahoru i dolů.
   Takže z hobíků jsem byl 1.absolutně a tím logicky i v kategorii 36+ za 1:16:03. V celkovém pořadí  toho bylo 7.místo. Lukáš si svůj 1.běžecký - nutno říct těžký - závod dle vlastních slov užil a doběhl si pro pěkné 7.místo v kat. Celkově vyhrál 18letý Jan Holoubek za  1:04:50 !! Tím, že byly čipy a 3 kontroly na trati se dá pěkně sledovat, jak komu který úsek sedl.
  Výkony jsme sice podali dobré až výborné, ale nejsem si jist, že tento způsob trati si někdy oblíbím. Příště zkusíme něco určitě běhavějšího. 

          Jura

 

Kateřinický trail

   V sobotu 15.11.2014 jsme na radu Mrázových zajeli do Kateřinic u Příbora , kde se konal Kateřinický trail.Počasí bylo pro běh ideální - teplota cca 10st.C, bez větru a bez deště. Zajímavé je, že na závod je potřeba se přihlásit nejpozději do středy a pak už to žádným způsobem (ani na místě ) není možné. Moc závodníků asi není, parkování bez problémů, prezentace taky, takže se s Naty a Vojtou jdeme rozběhat na trať.

   Na řadu jdou nejdříve děti na 600m okruh , který běží 1x nebo 2x dle věku. Klára běží 2x, je po nemoci, ale ve 2.okruhu už se rozběhla. Na lepší než 19.místo to ale tentokrát nestačilo.

 Junioři a dospělí běží okruh o délce 5,75km, mladí a ženy 1x, chlapi 2x. V 11.hod je hromadný start. První okruh jsem si dal za úkol běžet s Naty. Ne že by to nějak potřebovala, ale chtěl jsem mít jistotu a taky zjistit, jak jsem na tom já. Přece jen běhám teprve 14 dní a navíc byla včera oslava příchodu sv.Martina a to se pije vařonka (pro neznalé :karamel + koření + rum). Nějaká paní zkoušela chvilku zlobit a byla i před námi, ale dlouho jí to nevydrželo. Na 2.km jsme už před ní a běžíme si svoje. Vojta je kousek za námi. Do cíle pak Naty přibíhá s luxusním téměř 2-minutovým náskokem, takže i přes nataženou šlachu nad kotníkem bez problémů vítězí mezi všemi ženami.(19 kusů) Vojta pak doběhne hned za ní a tím vítězi v juniorech. Takže pěkný pohled na celkové výsledky - první 2 místa jsou naše !!!

                    

   Já pokračuji do dalšího okruhu. Cítím se kupodivu docela dobře a můžu i přidat. Předběhnu 2 borce, 3.-ho mocně stahuji, ale ten už má z 1. okruhu velký náskok. Celkově je z toho slušné 5.místo(61 kusů), ale v kategorii až 4.! Kde ti mlaďoši jsou? Jsem ale celkem spokojený, byl to dobrý ostrý trénink, přežil jsem a hlavně achilovky vydržely.

   Trať je fakt pěkná - asfalt,louka, kořeny,bažina,šotolina, 1. část více do kopce,2.část logicky více z kopce - ale dá se pořád pěkně běžet. Celkem je to takový milý a příjemný závod s výbornou hlavní cenou v tombole - ŽIVOU husokachnou.

          Jura

 

Valachy tour  BĚHEJ VALACHY

To, že je běžecká sezona v plném proudu, potvrdila i sobota 25.října.

Naty Mynářová se zúčastnila posledního závodu Valachy tour BĚHEJ VALACHY ve Velkých Karlovicích. Postavila se na trať dlouhou 6,5km, která byla velmi technicky náročná, blátivá a dost kopcovitá. Na závod se těšila, ale podle jejich slov už si od poloviny přála, aby byl konec. I přes to všechno však mezi ženami zvítězila jak ve své kategorii do dvaceti let, tak i celkově. Tentokrát to byl ale boj, protože jedna ze soupeřek byla před Naty asi 2/3 trati, ale na její drtivý závěr už neměla! V absolutním pořadí pak byla na skvělém sedmém místě.

         

Vojta Mráz závodil na Běhu Světlonohovými chodníčky ve Veřovicích. Nutno říct, že i Vojta se hodně zlepšil a v letošním roce zaznamenal několik skvělých výsledků. Porazil tak i soupeře, se kterými ještě před rokem prohrával. Do své sbírky přidal další medaili a to rovnou zlatou!

Oběma mladým závodníkům gratulujeme

          Jura

 

Night run Olomouc

   Do Olomouce jsme jeli, aby Natálčiny nohy nestály a taky trochu z nostalgie. Studovali jsme s Pavlou na místní univerzitě UP pěkných pár let. Závod startuje až v 18.30, takže máme i čas na procházku městem. Na prezentaci dostaneme za 300,-Kč pouze číslo,čip a 4 zicherky. Prý dávají něco na charitu. Dá se pro běh v místních parcích vybrat 5 nebo 10km (tj. 2x5). Naty zatím stačí 5km. Trať je trochu orientačně zapeklitá, ale ještě za světla si to stihneme proběhnout a pochopit. Je tu fakt hodně zatáček, místy tráva a výběh a seběh na most.Ve tmě je to ještě trochu horší, ale pro diváky je zajímavé vidět běhat stovky lidí s čelovkami.Nejdříve startuje 10-ka a pouze (proč ?) 5 min. po nich 5-ka. Čekám na Naty asi 500m od startu, abych ji trochu pomohl prorazit přes pomalé 10-káře. Stejně to moc nejde a musíme je často obíhat po trávě. Přesto Naty drží celou dobu krásné rovnoměrné tempo a v závěru ještě dokáže přidat. Je z toho krásný čas 19:44, celkové 10.(!) místo (z asi 300 lidí) a suverénní vítězství jak v kategorii do 18 let (asi o 5min), tak mezi ženami celkem (asi o 3 min). V cíli čekal Naty rozhovor jak na kameru ČT, tak se speakrem, ale moc z ní nedostali. A ty ceny za 1.místo byly solidní.

  Docela se těšíme na další závody

          Jura

 

Valachiarun Vsetín

   Po roce opět jsme se s Naty přihlásili na běh ValachiaRun do Vsetína. Je zde na výběr velké množství tratí - dětské, rodinné, 5km,10km, 18km v terénu a nově pro šílence 95km po hřebenech Javorníků a Vsetínských vrchů. Jelikož jsem od 1/2 března neběhal, tak jsme chytře zvolili 5km.Nakonec jsem jel sám neboť Naty byla "odvelena" do Jablonce n.N. (viz níže). Aspoň jsem si trochu pročistil mozek v průběhu příprav na náš duatlon.

   Start mám až ve 12.00 takže je dost času na dojezd i přípravu.Startují najednou trasy 5,10 i 18km, ale stojím ve 2.lajně, takže žádný problém. Jako vždy mi po startu čelo trochu uteče. Na obrátce (ta ale není v 1/2 trati) jsem asi 5.. Klukům přede mnou ale asi pomalu dochází i na tak krátké trati. Takže je k mému velkému překvapení jednoho po 2. postupně předbíhám a dorazím do cíle celkově na 2.místě (z 99)v čase 16:27. Buď jsem tak pekelně rychlý nebo - a to bude jistě pravda - to nebylo celých 5km, 1. místo v kategorii ale mám . Prohodili jsme si pořadí oproti loňsku.

   Takže slušný úvod do běžecké sezony, která mi pomalu začíná a ve které nějaké plány a cíle mám...

                  

   Naty jela na testy , které pro nejlepší starší žáky pořádá Svaz lyžařů. Testy zahrnují 10 rozličných disciplín včetně atletických a gymnastických. Tyto bohužel nejsou úplně Naty silnou stránkou, ale bohatě si to vynahradila v běžeckých testech. Suverénně zvítězila jak v sobotním krosu ve velké konkurenci 40 holek z ročníku, tak v nedělním závodě na 1500m na dráze. Její běžecká forma je fakt skvělá.

Výsledky budou na : www.czech-ski.cz

          Jura

 

Natálie Laura Mynářová  2-násobnou MISTRYNÍ České republiky !!

v letním biatlonu starších žaček pro letošní rok. A navíc jako třešničku na dortu máme i celkovou vítězku Českého poháru (ČP) v letním biatlonu pro rok 2014. Letní biatlon zahrnuje terénní běh a střelbu na cíl, pro žákovské kategorie ze vzduchové pušky na vzdálenost 10m. V biatlonu se vždy konají 2 závody za víkend.

Naty  se stala teprve v červenci členkou klubu biatlonu v Rožnově p.R., kam jsme ji museli „zapůjčit“, protože k provozování tohoto sportu jsou potřeba patřičné licence a hlavně dosti drahé zbraně. Po doslova pár tréninkách se postavila na start 1. závodu ČP a bylo z toho hned 2x 6. místo. Po dalších hlavně střeleckých tréninkách pak již ve svém 2. závodě ČP vybojovala 1.+2.místo. 

Pak již přišlo mistrovství ČR žáků a žaček až v dalekém Jáchymově konané ve dnech 19.-21.9.2014. Naty odjížděla po několika dnech strávených v posteli s nachlazením, takže očekávání nebyla veliká. Hned v 1. individuálním závodě se ale podařilo i přes 2 chyby na střelnici se značným náskokem zvítězit a díky výbornému běhu získat 1. titul Mistryně ČR. A to ještě nebylo vše! V neděli čekal ještě jeden závod – tentokrát s hromadným startem. Naty byla na střelnici lepší – pouze 1 chyba, ale i soupeřky měly lepší den. Naty však opět prokázala obrovskou bojovnost, zvítězila tentokrát pouze o 2 vteřiny a slavila 2. titul Mistryně ČR ve velké konkurenci asi 40 soupeřek.

Těmito skvělými výsledky se posunula v celkovém pořadí Českého poháru na 1. místo. Zde se započítávalo 5 nejlepších výsledků a povedlo se zvítězit, i když Naty neabsolvovala všechny závody.

Soupeřky byly a jsou těmito skvělými výsledky docela vyděšené, neboť až do srpna o ní nikdy neslyšely. A protože Naty je i výbornou běžkyní na lyžích  (letos 3.+6.místo na MČR ve Vimperku), mají se ony i my na co těšit v klasickém zimním biatlonu

          Jura

 

Na velký Javorník

V sobotu 13.9.2014 jsme měli na výběr hned ze 3 závodů v blízkém okolí plus nedaleký  Púchov. Naty rozhodla, že se pojede na Závod horských kol na Velký Javorník. Byl to již 23. ročník , ale nová trasa se startem posunutým na parkoviště pod skokanskými můstky ve Frenštátě p.R. asi o 1km níže. Celkem měří nová trasa 10,2km se součtem převýšení 564m. Odhadem cca 4km jsou ale po rovině, takže průměrné stoupání může být kolem 10%. Počasí nebylo nic moc, ale až na pár kapek před startem nepršelo a nahoře jsme se dostali nad mraky a zahlídli i slunce.Kromě nás tu byl z našeho klubu ještě Vojta a Pavel.

   V 10.00 bylo odstartováno a někteří vyletěli jakoby u původního startu byl letos cíl. Já jsem zvolil své obvyklé rozvážné startovní tempo, ale už na 2km jsem ty "rychlíky" skoro všechny měl. Jel jsem opět na babičce MERIDĚ, ale bylo to tentokrát v pohodě. Řetěz si asi sedl, takže ani moc nestřílel a terén tam žádný není. Postupně jsem urval všechny ze skupinky, která se snažila za mnou vyvážet, posledního z nich S.Javoru až asi 400m před cílem v nejprudším místě. Na vrcholu jsem byl teda 5. celkově co tentokrát znamenalo i 1. místo v kategorii.(čas 34:23) Naty si stoupala svým strojovým tempem a i přes počínající nachlazení byla 1. v kategorii a 2. mezi všemi ženami (čas 41:59, celkově 28.) za (téměř) neporazitelnou L.Javorovou. Takže s výkony i s umístěním celkem spokojenost. Vojta se oproti minulým letům hodně zlepšil (5./61.) a Pavel letos moc nejezdí (8./54). Celkovým vítězem se stal R.Kubica z Ostravy (čas 31:26).

          Jura

 

KEC Pružina 2014

  Místo obligátní Valašské50 jsme tentokrát v rámci poznávání nových krajů zavítali do obce Pružina za Povážskou Bystricí. Už jsem tu sice kdysi dávno byl, ale pamatoval jsem si akorát vesnické fotbalové hřiště se smradlavými záchody.Tratě byly letos úplně jiné  a to na 20 a 40km.

  Původně jsme měl v úmyslu se jen víceméně tréninkově projet, protože mám své kolo v nepojízdném stavu a tak jsme ze sklepa vylovil asi 10 let starou Meridu. Nebyl to úplně nejlepší nápad - nepřesné řazení, střílející řetěz,V-čka brzdy, neúplně funkční vidla a navíc jsem byl líný přezout takže i fakt sliky gumy. Na podmáčené trati v bahýnku a na trávě si kolo jelo kam chtělo a ve sjezdech nulová jistota - no "balzám" na moje chabé nervy.

Bohužel jsem asi po 10km zjistil, že se kolem mě motají další 3 borci z mé kategorie. Tak jem si řekl, že kůži neprodám lacino a začal jsem s nima závodit. Každý brdek v terénu jsem musel jít pěšky , ale asi při pokusu vyjet v sedle to nebylo o moc rychlejší. Sjezdy byly celkem rozbité, bahnité a vypláchnuté dešti, takže na svém ďábelském stroji jsem to jel jak připos..ný. Ale to oni taky ! Naštěstí tam byly dva celkem dlouhé výjezdy po asfaltě, který Pružině do lesa věnovala slavná EU. V prvním jsem je testnul a nebyli lepší, v druhém jsem jel  naplno a ujel jsem jim, i když mi v nejprudším místě vypadly z kapsy brýle a musel jsem se vracet. Posledních asi 10 km už mě nedojeli. Dojel jsem asi 2 minuty před nima na 3. místě v kategorii.

Oproti mému očekávání jsme si docela pěkně zazávodili.

  Jilčovi to nedalo a cestou na narozky své slovenské švagrové si střihl aspoň kratší trať, která zřejmě pod vlivem dešťů měla silné početné zastoupení. Jilča to proletěl přesně za 1 hodinu, takže v pohodě stihl na oslavách guláš ještě teplý. No a jak jinak - znamenalo 1. místo v kategorii nad 50(!) let.

  Ještě s námi přijel Venca z Frenštátu a ve své kategorii (nad 50) na delší trati obsadil krásné 2.místo. Tak jsem mu hned nabídl místo v našem prestižním týmu a Venca - vstúpil.

 Takže jsme na milém takovém "domácím" závodě posbírali ceny, dobře pojedli a odjeli. Trať je slovenská - těžká, s chozením a pomalá (můj průměr asi 17km/h) ale můžu doporučit.

          Jura

 

Dubnický maraton 2014

 Poslední srpnový týden jsme se již tradičně s bráchou vydali na 67km dlouhý maratón do Nové Dubnice, kde se konal jubilejní 20.ročník Novodubnického maratónu. Tento závod mám již dobře najetý, tak jsem doufal v minimálně zopakování loňského 8.místa v kategorii a 13.celkově. Moc mi k tomu sice nenahrávalo počasí, jelikož srpen byl dost propršený a čekala se bahnitá trať, které já zrovna nevládnu. ale i přesto jsem se na závod velmi těšil. Trať byla překvapivě v celkově dobrém stavu s výjimkou úseku mezi 50. a 55.kilometrem. Můj (a dle Romanova sdělení i jeho) výkon by však šel shrnout do jednoho slova- VÝBUCH!!! Na rozdíl od všech mých letošních závodů byl průběh opačný - první hodinu a půl se mi jelo vcelku dobře a tak stále byla v hlavě myšlenka na dobrý výsledek, za nejvyšším vrcholem Baske na 21.km se však vše zlomilo, pocítil jsem první tendenci k křečím a zbývajících 45km byl trápenka. Vrcholu tato krize dosáhla na 52.km v bahnitém úseku, kdy mě postihly křeče do obou stehen zároveň a já musel zastavit, protahování nepomáhalo, tak jsem opět sedl na kolo a snažil se to rozjet. V tom momentě bylo cílem závod alespoň dokončit v co nejlepším zdravotním stavu a pokud možno při smyslech. V posledním sjezdu jsem měl dokonce levou ruku tak v křeči, že jsem nemohl ani brzdit. Brácha byl na tom po většinu závodu velmi podobně - 1.krize taky asi na 25.kilometru a boj sám se sebou. Ještě nyní nechápu jak jsem mohl i přes tento bídný výkon dokončit na 17.místě v kategorii a 26.celkově. Ztráta na vítěze však činila 53 minut což je opravdu hodně. Roman dojel do cíle 29. v kategorii (53.celkově) z asi 180 závodníků. Nezbývá než to vzít jako další závodní zkušenost a snažit se v dalším závodě o nápravu a zlepšení si nálady!

          Dan Ü.

 

NATY -  MISTRYNĚ SLEZSKA !!

Ostravský chachar je název letos již 15. ročníku závodu v Bělském lese a okolí. Tento rok je navíc vyhlášen Mistrovsvtím Slezska v cross country MTB mládeže. Takže zde  Naty nemůže chybět. Po mistrovství ČR v Praze  (20.8.2014) už Naty kole seděla hodně málokrát.

Začala už s přípravou na podzimní a hlavně zimní sezonu. To znamená, že se teď věnuje hlavně běhání a kolečkovým bruslím a lyžím. Navíc 10 dnů strávila v Dolomitech a Zermattu pod Matterhornem. Zde si jen tak střihla běžecký závod, který i s nachlazením v pohodě vyhrála. Asi se vysokohorská příprava (2500-3100 m) vyplatila, protože při Chacharu si Naty chválila, že se jí i přes cyklovýpadek jelo dobře.

Závod samotný byl pro starší žačky vypsán na 3 okruhy (cca po 3km). Starty nejsou Naty vyhlášenou disciplínou, takže do bikrosové části po startu najížděla ze zadních pozic. Pak už se ale dostala do svého tempa a dostala se již  na konci 1.okruhu na 2. místo. ,které si i s již obvyklou scénkou se spadlým řetězem ve 3.kole , s přehledem pohlídala. Před ní se umístila pouze aktuální mistryně ČR M. Kučerová, která je ale z Valašského Meziříčí.

Tudíž titul MISTRYNĚ SLEZSKA po zásluze patří naší Naty. I když konkurence nebyla početná, podařilo se jí porazit domácí soupeřky, které Naty v průběhu roku na českých pohárech několikrát přeskočily. Gratulujeme k pěknému úspěchu !

Další části Chachara byl maraton na 50km. Sjel se zde výkvět české maratonské špičky - J. Kulhavý, P. Boudný, J. Jobánek a další. Takže i přes ostych byla příležitost získat osobní foto s úřadujícím Mistrem světa v duhovém trikotu ! Jarda k mému příjemnému překvapení úplně v pohodě vyhověl snad všem, kdo za ním přišli. Trať asi moc obtížná není, neboť vítěz P. Boudný to proletěl v čase kolem 1.30min. J.Kulhavý odstoupil z nám neznámeho důvodu z vedoucího místa, kde se podle hlášení ještě asi 10km před cílem s náskokem pohyboval.

Já po 2. ulomené patce během týdne nemám kolo a Jilču trápila nějaká viróza, takže závod proběhl bez naší účasti

          Jura

    

 

Víkend 8.-10.8.2014

Máme za sebou velmi úspěšné tři dny, které zahájil triatlon Valachyman v Novém Hrozenkově. Na start se postavila jen Naty Mynářová. V docela širokém startovním poli zvítězila a odjížděla mnohem spokojenější než z prvního triatlonu. Až na drobné organizační nesrovnalosti na trati byl závod skvěle připraven a děti obdržely super ceny.
V sobotu se pak Jura a Naty Mynářovi vydali na Horal Tour do slovenského Svitu. Horal Tour je tříetapový závod a v sobotu naši závodníci absolvovali "maraton". Jura měl v plánu závodit na 73km trati, vinou pádu však na desátém kilometru poškodil kolo a dále už závodit nemohl. Naty si zajela třicet kilometrů a opět potvrdila pravidlo, čím méně techniky, tím lépe a zvítězila nejen ve své kategorii, ale i absolutně mezi ženami. V neděli se pak zúčastnila Slovenského poháru v XCO. Tento závod se startuje v časových rozestupech podle trestných bodů, které závodníci získali v "jízdě zručnosti". Naty skončila druhá, takže pěkně završila svůj závodní víkend. Pocity z trati zhodnotila v článku dále.

Jiljča Krkoška závodil v Ostravě na maratonu Okoloostravy, kde ve své kategorii bez problémů zvítězil.

Dne 8.8.2014 jsem se zúčastnila triatlonu v Novém Hrozenkově. Po minulé zkušenosti s plaváním jsem s ničím nepočítala, ale k mému překvapení jsem byla po plavání druhá. Cyklistická část obsahovala velký kopec na hráz a najednou jsem byla první.  V běžecké části jsem měla velký náskok, a tak jsem neměla důvod spěchat. Navíc valná většina účastníků z mé kategorie zabloudila vinou špatného značení, a tak jsem proťala pomyslnou cílovou pásku jako první v mé kategorii.
   9.8.2014 se konal Horal maraton ve Svitu pod Tatrami. Já se vydala na trať dlouhou 28 kilometrů. Po startu jsem se nacházela někde v polovině cyklistického davu, ale po pár výjezdech jsem se propracovala trošku dopředu. Do cíle jsem nakonec dojela jako první žena i první kadetka. Dne V neděli se konal Slovenský pohár v XCO. Po technické pasáži, což byla jízda zručnosti, jsem se nacházela na druhém místě. Po jízdě zručnosti jsme startovali v časových rozdílech, které jsme získali díky trestným bodům. Startovala jsem druhá a tohle umístění jsem si přivezla i do cíle.
Ze všech závodů jsem měla dobrý pocit a určitě mě to bude motivovat do dalších závodů.

          

          Naty

 

Beskyd Tour

   A teď zase něco nového. Začátek minulého týdne jsme strávili v Polsku v okolí Zakopaného a pro ty, kdo chce ce potrénovat kopce můžu s klidným srdcem doporučit. Byl jsem mile překvapen jak se stavem cest (většinou nový povrch), tak s chováním řidičů. Často se dostaneš i na Slovensko a krajinka je tam moc pěkná. Kdo chce trochu roviny, stačí vyjet více na sever. Pokud bude někde v TV k vidění Okolo Polska, tak se schválně podívejte na etapu Bukowina Tatrzanska a budete mít jasno, jak se tam dá jezdit.dit.dit.

   Takže na víkend tím pádem padla volba na silniční Beskyd Tour, jehož již 20. (!) ročník měl start ve Frenštátě p.R. a cíl na Pustevnách - krátká cca 85km  nebo v Ráztoce (pod Pustevnami) - dlouhá 190km trať.

   Poránu jsem se zajel z domu na kole (je to docela výhoda) zaprezentovat na Ráztoku a potom dolů na start do Frenu. Bylo celkem chladno, ale jinak optimální počasí a hlavně sucho. Ve svém již docela dlouhém životě jsem nikdy silniční závod nejel (kolo mám od letošního dubna), takže jsem byl zvědavý a lehce nervní. Na startu obou tras najednou se sešlo asi 400 borců a borek. Stál jsem někde kolem 100 a start proběhl celkem v poklidu. Přes rozbité silnice ve městě nás vyvezla obligátní Tatra Dakar a vyrazilo se na cestu po okolí. Držel jsem se v hlavním balíku a zdálo se mi, že se až tak nejede. Docela často se zpomalilo kvůli nějaké překážce, ale jinak až na 1 pád se nic zvláštního nedělo. Nováčkovskou daň jsem zaplatil (čekal jsem kdy to přijde) asi na 50km v prudkém stoupání do Štramberka, kde se v úzkých uličkách konec balíku zastavil a než se zase rozjel, tak předek byl pryč. To mě donutilo asi k 15km dlouhé stíhačce, kde se nebylo moc za kým svézt. Balík jsem dohnal až zase ve Frenu a to už bylo pozdě a stálo mě to dost sil. To jsme byli asi na 70km za necelé 2 hodiny, takže nakonec to s průměrem kolem 37km/h zas tak pomalé nebylo. Tady konečně začalo dlouhé (asi 12km) stoupání až do cíle. Zde už se konečně balík definitivně rozpadl a každý jel za svoje. Předjel jsem odhadem tak 25 borců a stačilo to na 35.místo celkově (z asi 180) a 10. v kategorii (z 42).

   Při trochu lepší taktice a psychice v balíku se myslím dá čekat i lepší výsledek - potěšilo mě, že výkonnostně na to bylo.

   Nahoře jsem něco slupnul a vypil a najednou mě překvapilo "Ahoj". A on to Jilča, o kterém jsme vůbec netušil, že jede stejný závod (z celého pole to byl asi 3. člověk, kterého jsem znal). Jilča jako obvykle předvedl svůj vysoký standard a obsadil krásné 2.místo !!

          Jura

 

DRÁSAL

Po 5-ti letech jsem se zúčastnil holešovského Drásala na trati 53km. Původně jsem se rozmýšlel i o 115km trati, ale odradila mě nutná prezentace den předem. Jelikož se závodníci řadí na startu podle vyjetých bodů v závodech KPŽ (které nemám žádné), zažádal jsem o přidělení divoké karty od pořadatele a tak sem se místo šestého koridoru mohl zařadit již do třetího. Asi hodinu před závodem se prohnala Holešovem bouřka se silným deštěm, která udělal na trati pro mě nepříjemné "blátíčko". Trať mi docela sedla, první hodinu jsem trpěl méně než v Nivnici a poté jsem je letos již zvykem rozjel a dokázal jet vyšší tempo. Ačkoliv se cítím ve sjezdech letos i díky novému kolu podstatně lépe než dříve, v rozmoklém terénu jsem mírně ztrácel, naštěstí do kopců mi to jelo. Absolvoval jsem i jeden pád, avšak bez vážných následků. Dle pocitu jsem si věřil na první padesátku, což se mi však nepovedlo, skončil jsem na celkovém 59.místě ze 470 dojetých, v kategorii mužů 23-29 let na 16. z 69. Letos se v rámci Drásala jel i Obr na 175km, tuto extrémní trať ovládl Jan Jobánek za 7:42h

          Dan

 

Komenského padesátka

V sobotu 28.6. jsme vyjeli s bráchou Romanem na nedaleký závod do Nivnice s názvem Komenského 50, který měl letos svou premiéru. Ač se jednalo o první ročník, vše se odehrávalo na velmi dobré úrovni. Prezentace proběhla raz dva a mohlo se startovat na 48km trať s převýšením 1450m, z níž část vedla CHKO Bílé Karpaty. Téměř celá trať vedla terénem a byla krásná a výživná. Nejvyš&a mp;sca ron;ím bodem byl Velký Lopeník s 911m n.m. Já jsem se první hodinu závodu mírně trápil a až při stoupání na Velký Lopeník rozjel a předjel pár soupeřů, nebylo z toho víc než 25.místo, Roman skončil na 47.místě z celkového počtu 133 startujících. Přesto jsme získali i jednu medaili a to hned zlatou, když Oliver "Oli" Űberall při svém prvním závodním startu na odrážedle porazil všechny soupeře a vychutnal si své první stupně vítězů. Závod se zázemím na místním koupališti se opravdu povedlo skvěle zorganizovat (až na drobné mouchy se značením tratě) a my se těšíme již na druhý ročník.

         

          Dan

 

BikeFest Kalnica

   I když se v neděli jel nový závod Bikečeladná téměř kolem našeho domu (sem jeli naši další členové), my jsme vyjeli v rámci poznávání nových lokalit a závodů do Kálnice , vesničky v pohoří Povážský Inovec. Tento závod je nově součástí VPS a hlavně jejich 3-denního bikefestu a různých závodu v areálu downhillů, pumptacků apod. A to je asi chyba a je nad síly pořadatelů toto všechno dohromady zvládnout.
   Značení příjezdu, parking na louce- dobře. Prezentace, start, příjezd do cíle, výsledky, vyhlášení - velký chaos.Tratě dvě - 30a 50km.
   Při zmateném startu naštěstí uzavřeli hlavní cestu přes ves a začalo se normálně závodit. Na nejvyšší vrchol Inovec jsme jeli 33km většinou po lesních a polních cestách s 2 krátkými lesními sjezdíky a hlavně "nekonečným" stoupáním na závěr. Odsud vede cca 10km fakt pěkný hřebenový úsek po chodníkách s úseky, za které by se nestyděl ani Rock'n'Roll v NMnM.
   Místy se jde pěšky nahoru, místy i dolů, tlačí se do kopce a "horoleze" přes skálu s kolem na rameni. Jak to dělá někdo slabší - třeba ženské - nevím, protože jako téměř nikde na trati zde nikdo z pořadatelů není. A to bylo sucho a ideální počasí. Konec je tvořen cca 6km docela rychlých sjezdů zpět do areálu, poslední km dokonce po sjezdové trati mezi stromy - vlny, klopenky, skoky atd.. Celkem je to taková slovenská trať - náročná, přírodní kopce i z kopce, u nás se myslím taková moc nejezdí. Vítěz měl průměr kolem 22km/h., takže fakt dost morda.
   Končím asi na svém klasickém 5.místě s časem kolem 2h45min. Při nekonečném čekání na vyhlášení furt slyšíš - duc,duc,duc..- asi úžasnou hudbu pro všechny SUPER FREE borce a borky, Aspoň že ten guláš byl docela dobrý.
 
   30km jela Natálka (bez doprovodu) - o svůj pohled na závod se  vámi brzy podělí.

          Jura

 

VALACHY DUATLON 2014

   Zcela neplánovaně jsem se rozhodl zkusit tento závod ve Velkých Karlovicích. Nechtěl jsem tak brzo závodit, protože už jsem dlouho pořádně neběhal (od března), ale zase ještě málo najezdil na kole. Tratě v tomto duatlonu jsou celkem krátké 3km-15km-1,5km a je to blízko, takže jsme jeli do areálu hotelu Galik.

   Začalo to celé závody dětí různých kategorií. Naštěstí naši mladí měli jiné závody, protože toto bylo absolutně nezvládnuté. Hlavně u trochu starších se na kole většina ztratila a místo 4km najeli 8km nebo třeba i 20km!! Zcela neregulérní závod - ty naše závody fakt mají nejméně problémů ze všech, které jsem v poslední době zažil. Pořadatelé se sice hned omlouvali, ale to je houby platné.

   Před 12 hod. jsem šel dát kolo a helmu do depa, kde byl taky chaos, ale nakonec se podle startovních čísel povedlo věci odložit. Start běhu se též hledal, ale nakonec bylo po 12.hod. odstartováno. Nejdříve asi 1km po asfaltě, pak výběh blátivým břehem a pak lesem doběh zpět do depa. Rozběhl jsem se až ke konci, ale jinak v poho. Při přezouvání jsme měl dojem, že zde trávím až moc ze svého drahocenného mládí,ale nakonec se ukázalo podle přesných mezičasů, že to byl spíš lepší průměr. Na kole se jede převážně po šotolinách v podstatě furt do kopce - asi 10km - až na Soláňský hřeben. Odtud naopak lesem, hlínou a blátem sjezd zpět. Na konci čekalo několik hodně špatně označených příčných dost hlubokých rygolů, kde se dal rozbít obličej a prorazit vidla. Zde mě předjel 1 kluk a mistryně ČR v MTB maratonu I.Berková. Po přezutí do tenisek jsem tyto dva zase předběhl a celkem v pohodě doběhl do cíle - čas 1:06:57.

   Je to krátké, ale dost intenzivní, neboť furt valíš naplno. Z celkem 240 dospělých na startu jsem vybojoval slušné 26.místo (včetně profíků) a bohužel standardní 5. místo v kategorii (ze 49). To 3. místo nebylo daleko (cca 1 min.), podle mezičasů jsem to prohrál na kole, běh a depo byly vcelku dobré.

   Absolutním vítězem se stal biker M.Damek (55:15), před valašským démonem S.Janečkou a O.Fojtíkem. Profi triatlonisti zde asi měli málo běhu a dost terénní MTB. V ČT bude prý 30min. reportáž, tak se podívejte a příště hurá na start

          Jura

 

Valašský pohár

Během obou státních svátků se konaly závody Valašského poháru pořádané vsetínským Edie teamem, které naši nejmladší závodníci objíždí už druhým rokem.
   Ten první se konal 1. 5. 2014 v Hrachovci a zúčastnili se jej sourozenci Mrázovi a Naty Mynářová. Počasí vyšlo, takže se s náročnou tratí dalo vypořádat poměrně jednoduše. Klára ukázala, že je bojovnice a v kategorii předžaček si dojela pro páté místo. Vojtovi se zatím letos lepí smůla na paty. Už v prvním kole urval přehazovačku, takže opět odjížděl velmi zklamaný. Natálka ukázala, že jí v kopcích stačí málokdo a po slabších technických pasážích si dojela pro druhé místo, když v posledním okruhu ujela své věčné soupeřce z týmu VRV.
   8. 5. 2014 se pak konal další závod Poháru, tentokrát v Halenkově. Pořadatelé si opět objednali krásné počasí, akorát ideální pro cyklistické závody. Na start se poměrně zklamaná postavila pouze Naty. Doufala totiž, že se pojede velký okruh bez větší technicky a s kilometrovým kopcem. Pořadatelé se ale na poslední chvíli rozhodli, že žákům nadělí pět středních okruhů. Vcelku dlouhý závod po lesní cestě opět potvrdil pravidlo, že čím delší, tím lepší. Ve třetím okruhu Naty poodjela ostatním soupeřkám a dojela si pro druhé místo. Na Moniku Kučerovou, vítězku prvního českého poháru v Teplicích, ztratila o více než polovinu méně než v minulém závodě, a tak potvrdila i technické zlepšení.
   Další závod se bohužel koná ve stejném termínu jako ten náš, a proto se ho naši závodníci nebudou moct zúčastnit.

          Gabka Mynářová

 

Dobroslavický triatlon

   V sobotu 19. dubna jsem se vydal spolu s Klárou na naše první triatlonové závody. Konaly se v Dobroslavicích blízko Ostravy. Závodlio se pouze v běhu a na kole(běh+kolo+běh), ale to vůbec nevadilo.

   Závodit začaly dohromady asi 3 nebo 4 kategorie. V jedné z nich byla i Klára. Klára po prvním běhu doběhla do depa 5., ale na kole předjela další 2 závodníky a po dojezdu 2 kilometrů byla celkově třetí. V dalším běhu ji ovšem předběhla jiná závodnice a Klárka doběhla 4. tedy 2. holka!

   Já jsem začal závodit po doběhnutí těch menších závodníků. Ze začátku jsme běželi 2 kilometry. Po tomto běhu jsem byl sedmý a na kole jsem držel stejnou pozici. Na trati jsem si málem zkrátil trať o 1 kolo(díky nepozornosti pořadatelů). Na pozici mi to nejspíš neuškodilo. Do depa jsem dojel totiž na tom samém místě jak jsem vyjel. V posledním běhu to vypadalo tak, že za mnou ani přede mnou nikdo nebyl a tak jsem musel běžet sám. Celkově jsem tedy skončil sedmý se ztrátou skoro tří minut.

   Byl to tedy můj a Klářin první ,,Triatlonový´´ závod. Pořadatelé nedělali žádný rozdíl v to m, jestli jste zaregistrováni předem(elektronicky) nebo jestli se registrujete teď - fronta byla stejná. Závod na kole vedl po hlavní silnici, což nebylo zrovna nejlepší. Takže mají do příštích let co zlepšovat...

          Vojta Mráz

 

„ZIMNÍ“ SEZONA MTB ONDŘEJNÍK

   Jak všichni víme, letošní zima se snad ani zimou nazvat nedá. Někteří z nás byli za podmínky, které zde panovaly, rádi, jiní však den co den očekávali sněhovou nadílku, která pořád ne a ne přijít.
   V oddíle máme dva běžce na lyžích, Natálku Mynářovou a Vojtu Mráze. Oba začali trénovat již v prosinci, ale jak brzo trénink začal, tak brzo skončil. Po Vánocích totiž roztál na Pustevnách veškerý sníh, a tak se oba museli spoléhat na běžecké tréninky. Natálka, v letošní sezoně závodící za TJ Valašské Meziříčí, měla možnosti větší než Vojta a párkrát navštívila novoměstskou Vysočina Arenu. Jejími prvními závody byla Olympiáda dětí a mládeže, na kterou se nominovala na základě loňských výsledků (kraj nominuje dva závodníky v každé žákovské kategorii). Zde stojí za zmínku její šesté místo v závodě klasickou technikou, když závodila po antibiotikách a se staršími soupeřkami. Pak už ji čekaly dva České poháry a Mistrovství republiky. První závody ukázaly, že závodníci z moravských oddílů nejsou vyježdění, a tak Naty odjížděla domů spíše zklamaná než spokojená. Druhý týden v únoru se v šumavském Vimperku konalo mistrovství republiky. To potvrdilo skvělé načasování formy. Natálka ve sprintu volnou technikou skončila třetí a získala tak titul druhé vicemistryně ČR  pro rok 2014. Ve druhém závodě se také dostala na pódium, když skončila šestá v závodě klasicky. Posledním závodem bylo finále českého poháru v Jablonci nad Nisou. Po slabší klasice, kde se hodně bojovalo s mázaním, byla šestá v závodě volnou technikou. Letošní výsledky, i při mizerných sněhových podmínkách a minimálním množstvím naježděných kilometrů, jí stačily na šesté místo v celkovém hodnocení Českého poháru.
   Vojta závodí za frenštátské TJ a na lyže se letos dostal zřídkakdy. Stejně jako Natálka se zúčastnil prvního českého poháru, kde ukázal obrovské zlepšení fyzické kondice. Je jen škoda, že neměl víc naježděno, určitě by měl co předvést. Dalších celorepublikových závodů se ale pro minimum tréninků nezúčastnil. Na ostravském SKI sprintu, který se konal začátkem března v Horní oblasti Vítkovic, se pak dočkal vytoužené bedny, když zvítězil!
   Jura Mynář naopak patří mezi ty, co z letošních podmínek měli radost, protože díky nim mohl pořádně trénovat na běžecké závody. Kromě těch tradičních konaných na přelomu roku si zaběhl také půlmaratony, kde si dvakrát zlepšil osobní rekord. A podle jeho slov by další ,,osobáček“ mohl ještě přijít , pokud tedy podmínky a zdraví dovolí.
   Ostatní členové také nezaháleli, využili „skvělých“ podmínek a trénovali na další sezonu rovnou na kolech. Ta začíná již za chvíli a všichni jsme zvědavi, co nám přinese. Mimo klasické MTB závody se naše mládež vydá také do triatlonového světa. Běhat a jezdit na kole by nám šlo, naučíme se i plavat?

          Gabriela Mynářová, MTB Ondřejník

 

6. OSECKÝ 1/2 MARATON 2014

   Po 1/2 maratonu ve Zlíně , kde jsem si o pár vteřinek zlepšil osobák, jsem byl sice rozbitý, ale měl jsem chuť na další běhání. Takže jsem neváhal a 15.3.2014 zajel do Oseka nad Bečvou (vedle Lipníka n.B.) na místní 1/2 maraton (tj. 21,1km). Běžely se dva totožné zcela rovinaté okruhy na cyklostezce kolem Bečvy s pytlem do vedlejší dědiny. Jako téměř na každém běžeckém závodě i zde hlásili pořadatelé rekordní účast - celkem 112 běžců a běžkyň. Trochu otazníky vyvolávalo počasí, neboť hlásili přicházející frontu. A ta bohužel stihla přijít.
   V 10.30hod. jsme to rozběhli v čele (i se mnou) dost rychle, takže jsem si asi na 5.km ze skupiny raději vystoupil. To se ukázalo být jako docela chyba, protože mezi 6-8km v každém okruhu byl otevřený prostor , kde foukal dost silný protivítr. Bohužel jsem už musel běžet sám až do konce Mám zde nevýhodu, že mám plochu, ale nemám hmotu (180/64) takže vítr se mnou docela cvičil a bral dost sil. Přesto prvních 10km jsem dal za cca 38:30, ale tušil, že to neudržím. Když se přidal déšť, tak jsem se s dobrým časem ve 2.kole pomalu loučil. Naštěstí poslední 2km byly bez větru, což mi umožnilo ještě zabrat a doběhnout v čase 1:23:12 . To je další zlepšení osobáku tentokrát  o 1+1/2 min. Znalci bč hu tvrdili, že ten vítr sebral z času aspoň minutu, takže naděje na zlepšení ještě je. Stačilo to v nabitém poli na 16. místo celkem a až 7. (!) v kategorii. Spíš se ale dívám už do kategorie 50+,(tam budu od příštího roku) a tu bych teda vyhrál. Dost se v průběhu závodu ochladilo, takže jsem musel požádat nějakou ženštinu ať mi sundá číslo, protože jsem ty zicherhajcky zmrzlýma prstama nemohl odepnout.

   Takže teď nevím, jestli ještě běhat nebo už konečně vytáhnout kolo. To jsou ale dilemata !

          Jura

 

1/2 maraton Zlín • Self-Transcendence Race

   Po skoro 2 měsících jsem seznal, že by bylo dobré se proběhnout i proti stopkám. Přesvědčil jsem proto kamaráda Patrika z Tiché a jeli jsme v neděli 2.3.2014 do Zlína na 1/2maraton. Závod se koná v průmyslové zóně před Zlínem při vjezdu od Vizovic. Běží se na 2393m dlouhém asfaltovém okruhu tzn. že se to musí oběhnout asi 8 a 3/4 krát. Okruh je vcelku rovinatý až na pár malých drbků. Počasí jarní jako skoro celou zimu, akorát v jedné časti trochu foukalo proti. Myslel jsem, že to bude trochu pakec lítat pořád dokola, ale nakonec se ukazálo, že délka okruhu je akorát a že to celkem rychle ubíhalo. V každém kole sis na časomíře mohl zkontrolovat mezičas a pobrat něco pití ( někdo i jídla).

  Po startu v 10.00 hod, vyrazilo na své okruhy celkem 135 běžců. Prvních asi 10km se mi běželo celkem dobře , druhá půlka jako obvykle byla bohužel už trochu horší. Výsledný čas na úrovni mého osobáku 1:24:37 stačil na celkové 16.místo. Kategorie se naštěstí žádné neřešily, jinak bych byl zase 4. a to už by mě možná trefilo. Vítěz Honza Fousek z Ostravy to dal 1:13:58, což je letošní nejrychlejší 1/2maraton v Česku, druhý pak byl Pepa Sedláček, který občas jezdíval i na biku. Patrik po nachlazení v průběhu týdne si to oběhl za 1:37:51 (54. místo mezi muži).

V trenkách a tričku jsem běhal už ani nevím kdy a musím uznat, že je to trochu lepší, než navlečený a s batohem jako obvykle. Za příjemné startovné 90,-Kč (!) včetně oběda se příjemným pořadatelům povedl udělat pěkný závod. V plánu mám ještě aspoň 1 běžecký závod a pak po několika měsících bude asi dobré zkusit znovu kolo

          Jura

 

Landecká zimní cross 10

   Po lehkém váhání jsem se v sobotu 18.1.2014 rozhodl zajet do Ostravy na Landek cross, který jsem již absolvoval před 2 lety. Váhání způsobil předchozí týden, kdy jsem ležel vskutku celý týden a nemohl jsem dojít pomalu ani do kuchyně. Proto jsem také v tom závodním týdnu provedl pouze jeden trochu pořádný trénink. Ale 10km bych přežít měl, jsem si řekl,  a jelo se.
   Závod se odehrává v areálu hornického muzea Landek na okraji Ostravy. Tvoří ho zaváděcí okruh po areálu a pak dva okruhy. Ze startu je asi 1,5 km rovina podél Odry, ostrá levá a náběh do terénu a do asi 1km dlouhého táhlého kopce. Zde bylo díky odpornému "říjnovému" mlhavému počasí pěkně mazlavé bahýnko, které se krásně rozšlapalo asi 100-kou běžců. Pak na kopci mírně zvlněná rovina a pak už seběh serpentinami zpět do areálu. A toto kolečko teda ještě 1x.
   Nebylo to z mé strany až tak hrozné, vytrvalost tam nějaká asi je, ale chyběla tomu absolutní rychlost. Ve 2.okruhu mě žádný můj soupeř netlačil, takže jsem si mohl dovolit luxus nejít úplně nadoraz. Takže z toho byl čas 40:30 a mé oblíbené 4. místo v kategorii (z 25), celkově pak asi 16. místo.
   Blbé (nebo dobré ?) na tom běhu je, že tu moc nezáleží na věku. Vítěz mé kategorie je totiž i absolutním vítězem. Mezi 50-ky bych taky byl až 4. a borci 60+ běhají maraton pod 3 hodiny. Takže šance ještě žije !!

          Jura

 

Běh do vrchu Ráztoka-Pustevny

Tentokrát opět sám jsem se jako každý rok vydal na lanovku vedoucí na Pustevny u příležitosti již 44. ročníku běhu do vrchu. Protože organizačně bylo vše při starém, tak jedinou "zajímavostí" byly podmínky na trati. Přes týden tam byla skvělá ledovica, ale pak napadlo 10-15 cm sněhu. Lyžaři zatím po Knížecí cestě kudy se běží nejezdí, takže se to krásně bořilo. Běh ten pohyb ani moc nepřipomínal, spíš takové cupitání drobnými krůčky. Aspoň bylo úplně jedno,v čem běžíš - i tretry byly nanic, možná byla výhodou velká noha , aspoň tak velikost 13 a více.

   Nakonec jsem se dostal do cíle na 18.místě celkově (z asi 250) a obhájil jsem i loňské 2.místo v kategorii (z 37) a 1.místo mezi horolezci. Nahoře foukal dost krutý vítr , kvůli kterému ani lanovka celý den nejela.  Takže po trochu pozdním vyhlášení a lehkém občerstvení jsme museli seběhnout dolů zase po svých.

         

          Jura

 

Král Holého vrchu

   V sobotu jsem se vydal na poslední závod letošní sezony. I když to byl závod do vrchu, což není zrovna můj šálek kávy, bylo více důvodů, proč se zúčastnit, než těch, proč ne. Zaprvé byl krásný podzimní den, zadruhé jsem měl konečně opravené mé kolo a chtěl ho ještě před zimou projet, zatřetí jsem letos objel míň závodů, než jsem chtěl a za čtvrté jsem chtěl zjistit, jaké to je, závodit do vrchu (a proč to nezkusit, když to mám doslova přes kopec).

   Na stratu 6. ročníku Krále Holého vrchu se sešlo rekordních 31 závodníků. Jeli se dva cca 6 km úseky s převýšením 420 a 500 m, které oba končily na Holém vrchu. První úsek začal hromadným startem. Prvních 5 km bylo po hezkém asfaltu a hned po prvním kilometru se mi vzdálila několikačlenná skupina. Jen jeden z nich mi vydržel na dohled až do posledního kilometru, kde se v lese tlačilo. Tam to první vypadalo, že ho předstihnu, ale dostal jsem takové křeče, že to spíš vypadalo, že pojedu zpátky dolů než do cíle. Po malé zastávce jsem ale kolo vytlačil nahoru a nakonec v cíli prvního úseku o 2 sek uhájil 11. místo . Další úsek začínal v Brumově a startovalo se postupně v odstupech, které si každý závodník vyjel v prvním úseku. Já jsem ho celý absolvoval ve dvojici - před náma ani za náma nikdo na dohled - a tak jsme se pořádně hecovali a chtěli se navzájem setřást. Nepodařilo se, a tak jsme společně dojeli na poslední kilometr, což byl ostrý výjezd po mokré louce do cíle. Tady to párkrát vypadalo, že to zabalím a spokojím se s propadem o další příčku, ale nakonec jsem vydržel a v posledních několika metrech najel pár sekund náskoku a uhájil celkovou 11. příčku se ztrátou téměř 13 minut na vítěze.

   Byl to dobrý závod v krásném (mě dobře známém) prostředí i počasí, který stojí za opakování. A myslím, že při dřívějším termínu by byla i větší účast....

         Roman Ü.

 

Valachiarun Vsetín

     Když jsem minulý týden v podstatě ukončil bikovou závodní sezonu, dostal jsem nápad, že se proběhnu.
     Jeli jsme totiž z Natalem do Vsetína na Valachia run. Natal už je pěkně rozběhaná, já jsem běžel naposled v březnu. Není nadto zahájit běžeckou sezonu závodem (ještě v pondělí nemůžu chodit). Oprášil jsem svoje Asicsy a jelo se. Na rozdíl od kola sebou vezmeš ty tenisky a triko a jdeš. Akorát má člověk pořád dojem, že něco nemá.

     Ve Vsetíně krásně pršelo, ale těsně před startem hlavních závodů ve 12.00 přestalo. Ještě před tím proběhly dětské závody, ale ty jsme neviděli.
     Borci (s velkým B) jdou na horský běh 18km, rychlíci na rovinatou 10km a ostatní běžci (s malým b) - což jsme pro tentokrát i my - na trasu 5km.
     Několik set lidí startuje naráz, ale po široké cestě proběhne vše bez problémů a každý se zařadí dle svého tempa. Cítím se dost divně, ale nějak běžím. Před obrátkou se naběhne na hliněný chodník, kde to dost klouže a po obrátce se běží po louce kolem řeky - taky žádná sláva. Přesto zde předběhnu 2 borce, 1 se snaží se mě držet, ale ještě 1x cuknu a pak zase na asfaltovém chodníku už ho nechám dost za sebou. Do cíle se musí proběhnout pár řádných kaluží (jak jsou asi hluboké ?), a 2 mokré slizké dřevěné mostky, kde dost lidí padá. Už mě nic nehoní ani zepředu ani zezadu, tak si v pohodě dobíhám pro 7.místo celkově a 2 . v kategorii za čas pod 20 min. (to bahno a kamení u řeky dost času přidalo).
     Natal je na tom dobře a tak dobíhá mezi ženami do 39-let na 2.místě ze všech žen, celkově je pak 18. z 90 závodníků v čase 21:57.
     Hlavní závod na 18km vyhrál všem bikerům dobře známý démon Svaťa Janečka, když spurtoval do cíle 2. , ale 1. borec hodil na mostku neskutečné záda a SJ s úsměvem na rtu zvítězil.

          Jura

 

Okolo Lysé hory

I za velmi zamračeného deštivého sobotního rána jsme se s Kryštofem rozhodli zajet si závod: Okolo Lysé hory. Když jsme dorazili do Ostravice na místo startu, déšť neustával, naopak stálé sílil. Jakmile jsme se však seřadili na startu, pršet přestalo. A celý závod to vydrželo, takže aspoň něco. Na trati to ale i tak hodně klouzalo a byla zima. Oba jsme spadli, ale nakonec dojeli :). Kryštof navíc trochu zabloudil. Celkově dorazilo jen 42 závodníků. Já jsem dojela mezi ženami pátá a Kryštof  byl ve své kategorii taky pátý. Organizace byla zvládnutá jako vždycky velmi dobře. Až na to počasí to byl povedený závod, tak snad bude příští rok hezky :).

          Eliška

 

Púchovský MTB Maratón

                Přestože lilo jako zkonve a trať v Púchově je za deště vyloženě blátivá, vyrazil jsem tentokrát sám, protože nikomu se do bahna nechtělo. A bylo to vidět i areálu, kde stálo „pár“ aut a motalo se málo závodníků. Těsně před plánovaným stratem v 11.00  pořadatel zrušil dlouhou trať (62km) a všichni jeli od 12.00 trasu krátkou (ca 40km).

                Po startu se jelo v klidu za autem za město, kde byl ostrý start. Rozjel jsem se docela dobře a v první lučně-bahnité stojce, kde i sám velký Karel H. šel pěšky, jsem byl kolem 10.místa celkově. S blátem i chůzi jsem byl dopředu smířený, takže mi to nedělalo až takový problém. Aspoň se jelo trochu více na techniku a fyzičku, než na prostou brutální sílu a absolutní rychlost. Na cca 10-11km se trasa tam a zpět dotýkají a bylo to zde špatně označeno. To způsobilo, že 5 závodníků nezávisle na sobě odbočilo doprava (místo doleva), protože jsme našli šipky ukazující již cestu zpět. Dostali jsme tak do cílového sjezdu a sjeli až nad amfiteátr. Odtud tedy pěšky do kopce (cca 2km) zpět na trať. Což znamenalo asi 20 minut ztráty a tím ztracenou výhru pro minimálně pro 4 závodníky z různých kategorií včetně mě. Kromě toho tím bylo znehodnoceno i celkové pořadí VPS. Až potom pořadatel poslal na toto krizové místo hlídku a natáhl tam mlíko. Ještě mi pak bylo v cíli řečeno, že kdyby zabloudil K.Hartl nebo aspoň ½ lidí, tak by se to řešilo, ale takto máme smůlu !

                Jinak jsem si bláto celkem užil hodil jsem v naštvání (výpadek koncentrace)  2x dost drsnou tlamu, zlomil brzdovou páčku a skončil na krásném 4.místě. Bez 20 minut a 4km navíc bych ale napohodu vyhrál. Celkově vyhrál samozřejmě Karel Hartl za 2:09, což znamená průměr asi 18km/h !

                Za 15E (tj. 390,-Kč) jsme dostal při prezentaci pouze číslo a čip, po závodě 1/2l čisté vody a slepené rizoto. Až bude někdo říkat, že náš závod je drahý nebo špatně značený, tak ho pošlu do p…. do Púchova. Já už sem ale asi nepojedu.

          Jura

 

TRNAVSKÝ KOLÍK

O půlnoci ze soboty na neděli jsem se dozvěděl od kamarádky o minitriatlonu TRNAVSKÝ KOLÍK v Trnavě u Slušovic. Ačkoliv jsem měl jen pár hodin po absolvování Valašské 50, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit jako zpříjemnění nedělního dne...navíc když má být tak pěkně. V neděli dopoledne mě Lenka vyzvedla a vydali jsme se na cestu. Oficiální a neoficiální informace co se týče trati se mírně lišily, ale nijak dramaticky. Symbolických 60 metrů se odplavalo na maličkém rybníčku s teplotou vody 22,4°C v blízké Podkopné Lhotě, kam nás odvezl dokonce zajištěný autobus. Pak nás čekal zhruba běžecký 1km ve zvlněném terénu a nakonec 14 km na kole, drtivou většinou po silnici s jen asi 400m těžším terénním sjezdem. První část moc s plaveckým stylem neměla společného, byla to hlava na hlavě, sem tam nějaká rána přijatá, sem tam rozdaná :-) V prvním depu jsem se lehce zdržel a tak jsem se propadl zhruba na 25. místo, ale již v ne úplně oblíbeném běhu jsem pár soupeřů předběhl a konečně mě čekala moje nejsilnější disciplína. Na kole jsem to od začátku napálil naplno, snažil se postupně zrychlovat a doufal, že mi po sobotě nedojde :-). Předjížděl jsem jednoho soupeře za druhým a po 28 minutách na kole jsem závod dokončil na 12.místě mezi muži. Závod byl moc fajn, výborně zorganizovaný a se skvělou atmosférou. Tuto první zkušenost s triatlonem hodnotím velmi pozitivně , přestože jsem chtěl byt do desítky, a podobných akcí se budu chtít určitě účastnit častěji. Ceny byly taky pěkné, dokonce i čtvrtý v každé kategorii získal velký chleba Podpažák a každý účastník byl obdařen přívěskem s Trnavským kolíkem J

         Danek

 

KEC MTB maraton Pružina

Dne  7. září jsem absolvoval maraton v Pružině. Závod mi nedaroval nic zadarmo. Asi na 8 km závodu mě píchla včela do obočí a bál jsem se , že závod ani nedokončím kvůli opuchnutí oka..) ))neboť vidím jen na jedno oko a strefila se nad něj)))…Ale nestalo se tak .. Vše se dovršilo defektem ve sjezdu a propad -z 6.místa na konečné 15.místo . Nakonec jsem závod dokončil celkem spokojený. Trať byla fakt pěkná, špičkově značená a k tomu bylo letní počasí ..   

Výsledek- celkově 15.místo a 2.místo v kategorii.

         Tomáš

 

We run Prague

    31. srpna jsem se zúčastnila běhu na deset kilometrů v Praze jménem We run Prague. Bylo to okouzlující. Každý závodník běžel ve stejném tričku, které se lišilo pouze číslem, heslem, které si sám zvolil a nálepkou, které měly různé barvy podle koridorů do kterých jsme se měli postavit na startu. Koridory sloužily k tomu, aby se na startu nenahrnuli slabší jedinci dopředu. Já s mým bratrem jsme měli modrou barvu, protože jsem si řekli, že to zaběhneme pod 45 minut. I přes dobré postavení na startu jsme byli alespoň 70 metrů od zařízení, které nám aktivovalo čipy, takže jsme pod tímto zařízením proběhli až 2 minuty po odstartování. Abych to ujasnila, před námi na startu stálo zhruba 500 lidí a dalších 7 tisíc bylo za námi J.

    Běžet Prahou bylo krásné. Po startu jsme se sice mačkali, ale od prvního kilometru se ten ,,had“ trošku roztrhl. Běželo se sice po kostkách z čehož bolely lýtka, ale ne výrazně. Běželo se po Václavském náměstí i kolem Národního divadla. Nakonec jsem se do cíle dostala v čase 43:49 a stala jsem se 27 ženou v pořadí z více než 3600 žen.

         Naty

 

OSTRAVSKÝ CHACHAR

V sobotu 24.srpna jsem se zúčastnila Ostravského Chachara. Při procvičení před závodem jsem zjistila, že trať má i náročnější, technické pasáže. Samotná organizace závodu byla velmi dobrá, a to hlavně díky tomu, že se startovalo ve vlnách – co kategorie, to minuta. Ani ne hodinu po dojetí posledních závodníků se uskutečnilo vyhlášení. Ve své kategorii mladších žákyň jsem zvítězila a vyhrála jsem obrovský skleněný pohár.  

Odpoledne se jel závod dospělých, na který zavítal i Jarda Kulhavý, který ve své kategorii muži Elite vyhrál s velkým náskokem. Tento závod však byl mezinárodní – patřil do kategorie UCI C1. Kategorii ženy Elite vyhrála Polka Szafraniec a velké zastoupení zde měli i ukrajinští závodníci. Spolu s muži a ženami se na start postavili junioři a juniorky, kteří rovněž nebyli jen z Česka.

Myslím, že se závod podařil a další rok tam pojedu určitě zase.

         Naty

 

MTB Klak Frest

   Kam v sobotu? Na Rusavu já určitě ne, do Životic se mi taky moc nechce, takže se nakonec v rámci poznávání Slovenska rozhodujeme pro Fačkovské sedlo.

   Je to sice okruhový závod (3x15km), které nemám moc rád, ale 1x za rok se to dá. Navíc je pěkné počasí i prostředí.

   Před 11.00 hod. se ohlašují významní účastníci – akutální majster Slovenska, bývalý reproš, 11-ti násobný majster, repre trenér a k tomu Ondra Fojtík. Mám dojem, že za hobíky jsem tu akorát já a kamarád Venca.

   Trasa je jak technicky , tak profilově celkem lehká s 2km nájezdem do kopce na většinou šotolinový okruh s rychlými sjezdíky a krátkými brdky. Ale paradoxně tím je to právě dost těžké, protože furt musíš valit naplno bez možnosti odpočinku. Ve 3.kole jsem už lehce vláčný a najednou  přiletí zezadu borec z mojí kategorie (pozná se to podle čísla) a volá „poď “. Chvilku mi trvá, než mozek bez cukrů zabere, ale jak řekl, tak jsem udělal. Zmáčkl jsem se, borca  předjel v poslední části posledního kola a do 2km sjezdu do cíle už jsem si věřil.  Nakonec  jsem 3.místo v kat. uhájil. Absolutním vítězem se stal aktuální mistr Slovenska M.Haring.

   Natal jela pouze 1 okruh (cca 17km) v kat. do 14 let společně s klukama a jela výborně. Ty místy nebezpečnější sjezdíky jezdí zatím dost opatrně, jinak by z toho určitě bylo ještě lepší než konečné  2.místo ve výborném čase.

   Venca byl taky 2. ve své  kat. a Pavla si v mezičase vyběhla na Klak (1352m), takže výlet byl celkem úspěšný a příjemný.

          Jura

 

HORAL 2013

Po loňské zkušenosti jsem se i letos docela těšil do Svitu na MTB maraton Horal. Ten je zároveň  2. etapou jediného MTB etapáku na Slovensku.

Přijeli jsme už v pátek, „ubytovali“ se opět za bazénem ve stanu, provedli prezentaci a celou noc pak sledovali, jak se docela dost „nad Tatrou“ blýská  (a leje). Ráno počasí vcelku ideální, v 7.00 start 130km trati, v 9.00 start mé 74km. Ještě jsou zde další 3 trati – 43,28,18km !

Po noci ve stanu je mé staré tělo dost tuhé. Na cca 20km se to pomalu lepší a 10km dlouhé stoupání na nejvyšší bod trati už jedu celkem normálně. Bohužel první rychlá skupinka už je pryč, takže většinu 2.půle jedu sám svým tempíčkem. Cítím, že by to chtělo (a snad i šlo) narychlit. Zkouším to na posledních 15km – to už začalo pršet – a předjedu celé 2 borce. Čas 3:55 je o 10 min. lepší než loni a stačí na 19.místo celkově a 3. v kategorii . (nejdříve mě vyděsili, že jsem zase 4., ale pak se zjistilo, že omylem je tam nějaký eliťák).

Trať je fakt poctivý maraton se vším, co tě může na kole potkat s dokonalým zabezpečením (akorát na občerstvovačkách by se občas mohli trochu hnout a něco podat). Není to ale žádné „přerostlé XC“ jako třeba v Udiči, takže přesně podle mého gusta.

130km vyhrál Jan Hruška (ano ten účastník Gira,Vuelty,Tour, který se nyní vydává za hobíka !) v čase 6:42, což znamená průměr méně než 20km/h. To je sakra rozdíl proti „rádobyMTB“ závodům v Česku, kde se lítá i hodně přes 30km/h. Tento HOBIK vyhrál i etapák celkově.

Natal se zúčastnila za 2 dny celkem 4 dětských závodů , o čemž vydá vlastní zprávu.

Doufám, že příští rok pojedeme zas.

          Jura

Ve dnech 10.-11.8. jsem se zúčastnila závodů ve Svitu na Slovensku. V sobotu  jsem po odstartování dlouhých závodů sama vyrazila na svůj velmi krátký závod, kde jsem skončila druhá. Aby pořadatelé dětem čekajícím na své rodiče vyplnili čas, uspořádali také jízdu zručnosti a jízdu do strmého kopce. Obou soutěží jsem se rovněž zúčastnila a skončila na 2. a 3. místě. Celý den bylo pěkně, ale po skončení závodů začalo pršet a protože jsme si nějak chtěli vyplnit čas, šli jsme do svitského bazénu na nějž jsme dostali volné vstupy při prezentaci. 

    Druhý den, tedy v neděli, měli muži start 3. etapy Horal tour a po jejich dojetí odstartovalo finále slovenského poháru, které se skládalo ze dvou částí: jízdy zručnosti a MTB XC. Jízda zručnosti byla velice těžká: skákalo se přes klády, objížděly se láhve ve čtverci atd. Maximálně se zde dalo získat 15 trestných bodů, z čehož se jeden trestný bod rovnal 10 vteřinám. Na XCčko jsem se vydala jako druhá. Trasa byla sice krátká, ale náročná. I přes těžké technické pasáže, se kterými nejsem žádná kamarádka, jsem uhájila druhé místo.  Počasí nám celou neděli přálo a až na to čekání na vyhlášení to byl vynikající závod.

          Naty

 

MTB závod v Karolince

Dne 3.8 2013 se v Karolince uskutečnil už 15 ročník mtb závodu ZAVOLÉJ MI DO KLUBU. Tento závod je specifický tím, že nevyhrává závodník s nejlepším časem ale závodník s pátým nejlepším časem))… Závod se nejel s hromadným startem ale na styl časovky. Takže se hodně těžko volilo tempo, neboť jsem neznal jak profil tratě, tak ani přesnou délku tratě… Ale nakonec pro mě vše dobře dopadlo.. Dojel jsem v pátým časem a vyhrál celkově a sud piva))). Závod bych doporučil spíše jako odreagování od větších závodů ale co se týče značení tratě a organizace tak to bylo na hodně dobré úrovni…

Předání sudu od mistra ČR ve sjezdovém lyžování  Martina Vráblíka…

 

          Tomáš

 

VALACHY BIKE,

 toť název MTB závodu v Leskovém u Velkých Karlovic, který se konal v sobotu 13.7.2013. Přestože se jednalo o 1.ročník tohoto podniku, můžu říct že veškerá organizace byla perfektní. Tato oblast je cyklistům více než zaslíbená. Navíc pořadatelé se vytasili s pořádným tahákem, který na start přilákal nejednoho bikera. Oním tahákem nebyl nikdo jiný než olympijský vítěz v cross-country Jaroslav Kulhavý, který také absolvoval delší trať závodu v rámci tréninku. Dále se zúčastnili také jména jako Pavel Boudný, Matouš Ulman či Jan Jobánek. Centrum závodu bylo pod sjezdovkou Razula. Přes vyšší startovné se na startu 45 km trati sešlo přes 200 závodníků. Z našeho klubu jsme tuto trať absolvovali já s Tomášem Pláškem. Od místních pořadatelů jsme se dozvěděli, že celý pátek zde pršelo a trať bude náročná. Dle mého soudu to nebylo tak hrozné, výjezdy byly spíše po zpevněných plochách a při sjezdech toho blata nebylo zas tolik. Snad jen s výjimkou posledního brutálního sjezdu okolo sjezdovky Razula, který jsem na konci závodu „poznal“ velmi důvěrně! Skvěle zajel Tomáš, který skončil celkově 32, přestože poslední desítky metrů do cíle kvůli defektu běžel. Mně se dařilo o něco hůře, po cyklistické dovolené v Rakousku jsem cítil únavu již od prvních kilometrů, ale po polovině trati jsem se rozjel, pár lidí ještě předjel a stačilo to na celkové 45.místo. Závod se mi však velmi líbil, trať zajímavá, značení skvělé a jako třešnička podpis a fotka s Jardou Kulhavým, který i v tréninkovém tempu v pohodě vyhrál ;-)

          Dan

 

Trhání řetězů

   protože jsme po 3 blátivých závodech a dalších deštích již na další bahno neměli moc chuť, zvolili jsme místo Oravského maratonu jako náhradní program závod v Čelechovicích u Kokor nedaleko Přerova. Na webu byli pořadatelé na informace dost skoupí, takže jsem vyjel pouze s kamarádem Vaškem z Frenštátu. Na místě jsme se pak potkali s Danem Überallem. Tušil jsem, že vše nebude úplně jak by mělo být , byť to byl již 4. ročník. Slibovala se těžká 35 km trať s převýšením přes 1100m !! Vše bylo ale jinak . Trasa vedla tak z 80% po asfaltu nebo pevné cestě, zbytek po nějakých loukách a kousek lesem. Pořád jsem čekal na nějaké ty kopce , ale byl tam jen 1 v délce asi 300m s převýšením tak 50m. Na těch 1100m převýšení bychom to museli jet aspoň 3x. Jinak mi to hodně připomínalo závody Kolopro, kdy se valí ve skupinách po asfaltu o 106, ale při nájezdu do terénu se zpomalí tak na 1/2 normální rychlosti. Také dle předpokladů - bohužel - jsem 2x sjel z trasy kvůli špatnému značení. Do cíle přijížděli závodníci ze 3 různých stran, takže časy a výsledky jsou vcelku neregulérní a kdoví, kdo vlastně jel jakou trať. My jsme nakonec dojeli spolu s Danem . Závod je to spíše pro silničáře na trekovém nebo cyklokrosovém kole. My jsme teď rozmazleni bikovými parádami ze Slovenska a toto se tím nedá ale vůbec srovnat, jakoby šlo o zcela jiný sport.

Takže jediným přínosem bylo, že jsme si konečně letos opálili ruce . Já tu už určitě nepojedu.

          Jura

 

Hradní okruh

V sobotu 18.5. jsme se s bráchou Romanem vydali na první letošní závod a vybrali jsme si nedaleký Hradní okruh v Brumově, kde jsme startovali již loni. Zvolili jsme nejdelší trasu na 36,5km s převýšením přes 1000m. Po celém týdnu slunce se bohužel v pátek mírně pokazilo počasí a během dne a noci zapršelo, což zrovna tuto trať dělá o dost náročnější než za sucha. Část nových úseků jsme si byli ještě v pátek projet, aby jsme věděli do čeho jdeme.  V sobotu se počasí umoudřilo  a ve 13 hodin na startu již pálilo slunce.  Oproti loňsku se mi zdálo počáteční tempo na asfaltu o něco pomalejší, což mi vyhovovalo, avšak záhy po najetí do terénů za to pár borců vzalo a byli fuč. Většinu závodu jsem se držel zhruba mezi 15.-22.místem. Trochu mě překvapila nová část ke konci okruhu, kde namísto loňské, spíše rovinaté sekce nás čekal dosti kopcovitý terén s dvěma nepříjemnými stojkami, které jsme bohužel neměli projeté. Nakonec jsem dojel na 21.místě.  Roman měl jako už obvykle technické problémy, když ještě před výjezdem na Hložec (tj. asi na 6.km) přetrhl řetěz a musel nýtovat, čímž nabral ztrátu asi 10 minut. Po celý zbytek závodu tak předjížděl jednoho soupeře za druhým, což stačilo celkově na 32.místo.

          Dan

 

Jak jsem skončil, tak jsem začal -  Kremnica –Skalka

        tzn. , že stejně jako při loňském posledním závodě i po 7-měsíční závodní pauze na mě zbylo „krásné“ 4.místo. Takže vlastně nic nového, ale přece…

        Nové je místo konání závodů - lyžařští běžci dobře znají areál Skalka nad slovenskou Kremnicí. Zde se poprvé konal MTB závod a hned v rámci Slovenského poháru XCM. Ráno už u nás pěkně pršelo, tak jsem se kolem 6.hod musel dost přemlouvat, ale po poradě s panem Radarem  jsme vyrazili. Lehký chaos při prezentaci – neuvedli v propozicích mezin. kódy pro platbu - a celkem rychle na start na stadionu.

        Nejprve odjela 70km trať s očekávaným vítězem O.Fojtíkem  a 2. Karlem Hartlem. Pak naše 45km s účastí asi 120 závodníků. Protože start se nachází ve výšce asi 1200m, jelo se po zaváděcím kolečku asi 8km dolů. Sice po lesních cestách, ale s vychytanými místy včetně příčných kanálů, sněhovými (!) a blátovými poli, ostrými mokrými šutry schovanými v hlubokém listí atd. , kdy se krásně občas zabořilo přední kolo. Pak zase teda nahoru a pro průjezdu prostorem startu to samé v bleděmodrém na druhou stranu. Výjezdy byly docela výživné – posledních 10km jsem jel asi ¾ hod. a to jsem nebyl úplně mrtev. Více než nohy mě bolely od samého třepání ruce a ramena. Po 2h.25min. jsem projel cílem na 21. místě celkem a to již spadly první kapky. Luxusní zázemí je v tělocvičně i s teplou sprchou. Po obědě již začíná regulérní liják, ale to jsme již na cestě domů.

        Trať tedy není technicky nijak obtížná, je potřeba být opatrný ve sjezdech, ale výjezdy jsou celkem asi jako 3x na náš Javorník s horším podkladem, kde si to valíš rychlostí 6-7km/hod. Škoda že bylo zataženo, vyhlídka je prý moc pěkná. Takže příště dovidenia.

          Jura

 

Valašský pohár

Konečně jsme i my zahájili letošní bajkovou sezonu !!

Protože nejsme měkýši a jako mnoho jiných nejezdíme na Kanáry a podobné podivné desitinace najíždět jarní kilometry, ale poctivě makáme v rodném kraji i  v hluboké sněhové nadílce, začíná naše sezona pomalu a o později.
Tentokrát jsme vytáhli naši omladinu - Klára, Vojta , Natal - na 1.závod letošního Valašského poháru na kopec Veselá u ValMezu. Již při projíždění trochu chaoticky značeného okruhu se zjistilo, že nic tak těžkého naši zatím v životě nejeli. Takže na začátek sezony výborné. Cílem bylo se hlavně nezranit a zkusit, jak jsou na tom ostatní. 1.cíl byl splněn i přes několik různých pádů a u 2.cíle se zjistilo, že ostatní jsou na tom v této chvíli o něco líp. Vojta a Klára se umístili ke konci výsledkové listiny, ale to nic nemění na tom, že jeli oba  statečně. Natal se držela chvílemi i na 2. místě , ale po jednom "záseku" v lese skončila nakonec 3. Vzhledem k tomu, že to byla její letošní celkově teprve 5. vyjížďka (!!) na novém kole, se to určitě dá považovat za pěkný výsledek. Další holky již mají v nohách stovky km, ale až se Natal trochu více rozjede, myslím, že z ní i kované cyklistky budou mít nahnáno.
Závod byl celkem pekelně dlouhý a vyhlašovalo se až po 16.hod. To až někdo bude mít řeči, že náš závod s vyhlašováním kolem 13.30 je moc dlouhý.

Teď už nastane sezona i pro ostatní - takže hodně zdaru !

          Jura

 

Memoriál Františka Ohery – Ostrava 2.2.2013

                 Konečně to mám za sebou a budu moci zase o něco klidněji umřít…

     To byla možná jedna z prvních myšlenek, která mě napadla po skončení mého 1. MARATONu. 3-4 roky dozadu, od té doby co se ze mě stal „zimní běžec“ (běhám pouze od listopadu do března v rámci skutečného zimního času), mě pronásledovala myšlenka uběhnout MARATON. Za tu dobu jsem se zmohl akorát na 3 půlmaratony (nejlepší čas pod 1:25 hod.) a na ten celý MARATON mi nějak nezbýval morál. V zimě těch maratonů zas tolik není a daleko se mi jet nechce. Proto jsem se rozhodl, že 2.2.2013 Ostrava bude to správné místo pro splnění cíle. Kupodivu i počasí bylo pro. Obleva zařídila trať bez sněhu a ledu, při závodě kolem 5st.C, občas přeháňka a semtam vítr. Běží se na obrátkové trati mezi 2 kužely vzdálenými od sebe asi 2,6km tj. celkem 8 okruhů po 5,275km.

     První 4 okruhy (tj. půlmaratón) jdu úplně na pohodu asi za 1:32 hod. Co bude dál nevím, protože jsem v životě víc jak těch 21km neuběhl. 5.kolo ještě jakžtakž šlo, 6. a hlavně 7.kolo už je očistec, kdy hlava chce, ale nohy si dělají co chtějí – a moc se jim už nechce. Poslední 8.kolo je trochu lepší, protože vím, že je poslední. Dotahuje se na mě nějaký borec, tak ještě zkusím přidat a udržet svoji pozici. A jsem v cíli ! Je mi dost všelijak, ale žena moje se o mě stejně jako v průběhu závodu postará a pomůže.(díky). Čas 3:15:49 znamená  7.místo celkově a 2. v kategorii , takže asi úplně špatné to není, ale časový cíl zůstal nesplněn.

     Odnesla to jenom levá kyčel, pravé koleno a levý nárt (musel jsem dokonce 2x zastavit a povolit šňůrky na botě). Achilovky, ze kterých jsem měl největší strach kupodivu vcelku vydržely. Škoda, že nejde trénovat jen tu druhou polovinu maratonu, ta 1. je v pohodě. Asi se dám na běh. 3. závod – 3. bedna, to na kole jsem furt 4-5. ! A ten MARATON se při lepší přípravě bude dát uběhnout lépe.

          Jura

 

Štěpánský běh

Abych přerušil vánoční lenošení, šel jsem si zaběhnout Štěpanský běh Porubou. Po loňském bloudění jsem se raději držel vpředu 2 borců, kteří jsou v mé kategorii a jsou to Ostraváci. Docela mě překvapilo, že jsem se pořád držel v 1. desítce celkového pořadí (ze 127 startujících). Drobná krize v podobě píchání (bohužel v koleně) na 8.km mě donutila trochu spomalit. Asi 1 km před cílem mě předběhla ženská - na mou omluvu - je to běhací profík. Ale protože se mi moc nevzdálila, tak jsem ji to asi 200m před cílem zase vrátil (viz foto), čímž jsem uhájil 10. místo v celkovém pořadí a k mému údivu to stačilo i na 3. místo v kategorii (ze 34) . Čas 50:39 na trati o délce asi 13,4km znamená, že jsem udržel na mé poměry solidní průměr kolem 3:50min/km.

Do nového roku přeji všem spoustu šťastně naběhaných a naježděných kilometrů !!

mějte se Jura

 

Běh do vrchu Ráztoka-Pustevny

   Další již 43.ročník se konal 8.12.2012 za krásného , ale fakt mrazivého počasí – ráno -17C, na startu ve 12.00hod. -10C. Při mé asi 20-té účasti jsem mezi více než 250 běžci nebyl sám. Poprvé se totiž na dlouhou trať 6400m (ještě je dětská 1200m) odhodlala Natálka. A byla to premiéra jako hrom. Natal k tomu říká :

   „I přes mrazivé počasí a věčné obavy mé mamky jsem se rozhodla, že si to zaběhnu. Občas to podklouzlo, ale jinak se běželo dobře. Nahoru jsme doběhla v čase 39:29 a vyhrála jsem tak kategorii 12-17 let.“

   Já dodávám – a to ve svých 11 letech a s MEGA náskokem více než 6 minut. Jeden známý  se nechal slyšet, že to první místo má Natal  hodně nadlouho. Navíc byla vyhlášena absolutně nejmladším účastníkem závodu a skončila na 133. místě v abs. pořadí.

   Já jsem byl v listopadu zdráv a tak jsem poběhal necelých 400km. Fyzička z MTB asi nějaká zůstala, takže pouze prvních 14 dní jsem si jako každý rok prošel očistcem, kdy tě bolí svaly a šlachy, o kterých ani nevíš. Při závodě jsem si držel svoje tempíčko, ani jsem se moc nevydusil a v závěru ještě pár kluků předběhl. Čas 30:07 mi vynesl  15. místo absolutně a 2. v kategorii – mé historicky nejlepší. K tomu jsem byl nejrychlejší  mezi horolezci. Takže ve dvou lidech máme  celkem 2x 1.místo + 1x 2.místo.  Neměli jsme ani žádné zdravotní následky, takže tento závod prostě musíme mít rádi !!

          Jura

 

OKOLOZLÍNA 2012

V neděli 30.9. jsme se s bráchou vydali na poslední závod této sezony. Byl to poslední závod série Cyklomaratontour 2012 – Okolozlína (45km, převýšení 1350m). I když celou noc před závodem pršelo, v neděli bylo krásné podzimní slunečné počasí. Start byl na parkovišti před Priorem v centru Zlína a po úvodu ulicemi města se najelo brzo do terénu, kterým se pak jela převážná většina závodu. V některých místech byl znát noční děšť, ale většina trati byla suchá. Až (ne)mile mě překvapil počet a vydatnost některých stoupání , které ale byly vykompenzovány následnými technickými sjezdy se závěrečným sjezdem po zlínské sjezdovce do cíle. Celá trať se mi opravdu líbila a taky jsem našel  pár variant, jak ji využít při cestách z práce domů. Zajímavý byl taky způsob měření času – čipy totiž nebyly klasicky na vidlici, ale (asi) zabudované do startovního čísla…? Nakonec jsem dojel na 117. místě – o 2 místa a 61 vteřin před Danem. Celkově určitě velmi vydařený závod a konec sezony!

         Roman Ü.

 

Na Velký Javorník,

Na který se koná horská časovka o délce 8,9km a celkovém převýšení 580m jsem s Natálkou vyjel po svých v sobotu 8.9.2012. Já jsem to jel naposled dávno, ještě po staré trati. Natal tu byla myslím v roce 2010. Ještě jsme zde potkali Pavla Šprocha , Vojtu Mráze a Zavadilovi start pro pracovní zaneprázdnění nestihli, přesto si nahoru mimo závod vyjeli také.

Start je u hospody „Na žabárně“ pod Horečkami. Hned se valí dost do kopce, po asi 1,5km se trať srovná a 3km se jede po vrstevnici. Pak lesní cestou letos upravenou do stylu hliněné dálnice (proč?) se najede zase na asfalt a po něm trvalým stoupáním (s malou asi 200m vložkou z kopce) až na samotný vrchol. Když to chceš jet slušně, tak ke konci už dechu chybí a nohy dost tvrdnou. Nám ale kopce až tak nevadí , a proto se mi při ideálním počasí povedlo dojet na 9. místě celkově a 2. místě v kategorii. Natal vyhrála ve výborném čase a skončila přesně ve 2/3 startovního pole – 66 z 99, čímž porazila spoustu chlapů včetně Pavla. Vojta po tréninkové pauze dojel mezi posledními.

Po závodě dostaneš párek a čaj (!), posbíráš poháry a jedeme za opatrně dolů. Letos jsme čekání na vyhlášení měli zpestřeno sledováním nejlepších účastníku Beskydské sedmičky – mega akce slavného Libora Uhra.

          Jura

 

Dubnický maraton 2012

V sobotu 25.8. jsem se již po 6. vydal na 18. ročník „Dubničáku“. Je to jediný závod, který jsem za svou dosavadní „závodní kariéru“ ještě nikdy nevynechal, proto nemohl chybět ani letos. Poslední 2 ročníky jsem z technických a povětrnostních důvodů nedokončil, proto jsem si chtěl do třetice spravit chuť. V noci na sobotu u nás hodně pršelo, takže jsem čekal blátivou trasu. Jak se naštěstí ukázalo, 30km vzdálenost mezi mým domovem a Novou Dubnicí je dost na to, aby zde bylo úplně jiné počasí a hned po příjezdu na místo bylo jasné, že tady už nepršelo hodně dlouho. Prezentace proběhla v minutě, jak už to tady bývá zvykem, a v 10 hod. odstartovalo 243 závodníků na 67 km dlouhou trasu Klasik. Po zkušenosti z minulého týdne na Rusavě, kde startovalo téměř 1200 bikerů, to tady vypadalo, že skoro nikdo nejede, žádné tlačení na startu ani na prvních kilometrech. O to horší pro mě bylo, když mě v prvním dlouhém stoupání nad Omšenie postupně předjel snad celý peloton. Všem jsem sice sliboval, že jim za chvíli dojde „šťáva“ a já půjdu opět před ně… No až na pár výjimek se tak bohužel nestalo J. Samotná trať je za těch 6 ročníků až na drobnosti stále stejná, takže už ji znám téměř zpaměti. Protože byla trať zcela vyschlá, hodně to prášilo a taky jelo dost rychle, místy až nebezpečně. S přibývajícími kilometry rostl i počet těch, kteří mě předjeli, naopak těch, které jsem předjel já, jakoby ještě ubývalo). Do cíle jsem nakonec dojel v mém zatím nejrychlejším čase 3 hodiny a 56 minut, čímž sem si splnil svůj cíl, dorazit do cíle pod 4 hodiny. K mému překvapení to stačilo na 34. místo v kategorii (ze 166) a celkově 43. místo (vsadil bych se, že mě předjelo minimálně 100 bikerůJ). Organizace byla jako vždy bez potíží, jen mi letos připadalo, jako by bylo po trati mnohem míň organizátorů než v minulých letech (a když už byli, mohli být aspoň označeni reflex. vestami). Trať byla sice značena velmi dobře, ale např. u dojezdu v N. Dubnici nestál nikdo, a kdybych nevěděl kam jet, asi bych chvilkami tápal. Ale jinak je tento závod stará dobrá klasika, dobře zorganizovaná. Jen pořád přemýšlím, proč na takový závod, který nabízí 4 různé tratě v krásném prostředí Strážovských vrchů, přijde jen polovina účastníků Rusavské 50ky? Mě se tady ale líbí a příští rok určitě dojedu znovu.

          Roman Ü.

 

HORAL 2012

Konečně po několika letech se povedlo odjet do Svitu na Horal maraton. Bylo to napínavé, ještě ve čtvrtek jsem neměl auto, ale v pátek odpoledne už se jelo a dojelo v pohodě cca 230km. Svit je malé dost škaredé „socialistické“ městečko mezi Vysokými a Nízkými Tatrami. Šipky nás navedou do místa zázemí závodu v areálu kousek za městem a řekou Poprad. Provedu prezentaci, prohlédnu mapu a jdeme se „ubytovat“ do stanu v areálu plaveckého bazénu. Je tu sprcha, záchod, hospoda i ten bazén. A to vše zdarma! Pak se trochu projedeme po trati a večer jdeme asi 400m do areálu na koncert asi místní rockové kapely (celkem dobré).

Je dost zima a ráno ještě víc a zataženo. V 9.00 startují borci a 5 holek na trať 105km. Zvítězil Ondra Fojtík za 5:02 hod. Pak následují dětské závody, o kterých píše Natal ve svém článečku.

V 10.30 se 207 účastníků rozjíždí na trasu 74km (ve skut. 77km). Start úplně v pohodě, nikdo nebojuje jak blb, každý se rozumně zařadí na „své“ místo. Mi se podaří odjet kolem 20. místa. Začíná opět mrholit a už jsou tu první kopečky (celkem jich docela dost). Aby nebylo moc horko (bylo asi 8C), následuje slušný brod. Pak nekonečný 10km kopec se stále se zhoršujícím podkladem až do výšky asi 1500m a po něm dlouhý sjezd, kde jsem v jednom místě - potok plný velkých mokrých šutrů – nucen jít pěšky. To jsme zhruba v půlce trati. Pořád se mi jede celkem dobře. Když začne asi 1 hod. před cílem pořádně pršet (a nad 1600m sněžit), ani mi to nevadí a bez velkých obtíží dojíždím do cíle. K mému překvapení mi 22.místo celkově zůstalo, v kategorii 3.místo (jsem v kat. jediný CZ) za 4:05hod. Vítěz M.Barenyi to jel za 3:14. Jakmile zastavíš, začne být pořádná kosa, ale teplá sprcha v bazénu to spraví. Večer po vyhlášení ještě Nirvana revival, pár pivek a hajdy do stanu.

Organizace závodu je fakt na 1. Zázemí, značení, občerstvovačky, „ubytování“, dobří lidé. Trať je jetelná i za deště, akorát bez mraků a mlhy by byly lepší výhledy na Tatry. Je možno jet i trať 43km nebo rodinnou 17km. Maraton je zároveň 2.etapou Horal tour, který zahrnuje ještě páteční ½ maraton a nedělní XC. Je potřeba se dobře obléct, protože se bajkuje fakt v horách. Proti leteckému dni minule v Ostravě opravdu příjemná změna.

V neděli jsme ještě vykonali túru ve Slovenském ráji (viz foto) a pak už zdrhli před zimou a deštěm domů.

          Jura

 

Horal Tour 2012

V pátek 10. srpna jsem s mamkou a taťkou odjela na závody do Svitu pod Vysokými Tatrami. Svit je malá vesnice o trochu větší než Kunčice. Po příjezdu jsme se ubytovali v kempu a jeli se trochu projet, abychom byli ready na zítřejší závod. Jelikož byla akce třídenní, již v pátek večer se o program starala hudební skupina, která hrála především hity Led Zeppelin a AC/DC, takže si i taťka přišel na své.

Další den bylo zataženo, Tatry byly schované v mlze a byla zima. Po snídani jsme se vydali do místa dění, tedy na závod Horal Tour 2012. Já jsem se zúčastnila závodu pro děti do 13ti let a můj taťka se zúčastnil závodu na 74 km. Kategorie byly celkem tři – 100km, 74km a 40km. Součástí byl také rodinný závod a závod dětí. Jelikož měl můj závod jen 2,4km, nestihli jsme dojet ani do lesa, a tak se celou dobu jelo po silnici mezi domy. Po vystartování všech kategorií se vyhlašoval dětský závod, kde jsem své kategorii zvítězila. Když se čekalo na dojezd dospělých, pořadatelé uspořádali zábavný program pro děti - jízdu zručnosti a jízdu do kopce na čas! Jízdu zručnosti jsem měla katastrofální, ale jízdu do kopce jsem vyhrála. Po skončení programu pro děti už do cíle začali dojíždět první závodníci z kategorie krejzi, kde zvítězil Ondřej Fojtík. V mezičase jsme si s mamkou jely projet trať, kudy vedl rodinný závod, kde nás zastihl déšť. Když jsme se vrátili, taťka akorát dojel do cíle. Počkali jsme na vyhlášení, taťka skončil ve své kategorii třetí. Nakonec jsem s mamkou šla na bazén a taťka zůstal v místě konání, kde hrál Nirvana Revival.

Další den už nepršelo, a tak jsme se vydali do Slovenského ráje, kde jsme si udělali příjemnou procházku.

          Natálie Laura Mynářová

 

Okolo Ostravy

Na rozjetí před 2.částí sezóny a po červencovém lenošení jsem si zajel do Ostravy na Okolo. Je to závod v seriálu podobném jako KoloPro a obtížnost tratě tomu odpovídá. Je na výběr dle pořadatelů 30km nebo 50km (ve skutečnosti 41km + 61km ?!) a velká většina vede po cestách různého typu proložených občas kouskem lesa. Bylo horko a tak ve mně byla po minulé zkušenosti (Udiča) malá dušička.. Naštěstí se objevilo pár mraků a trať je fakt lehká, takže jsem přežil v pohodě. Start byl brutus - 500m rovno do sjezdovky po trávě ! Pak už se tvořily různé skupinky. Ta moje měla 12-15 lidí a nikdo nechtěl moc jet. Mi to bylo jedno, tak jsem to často tahal, do kopce trochu poodjel, nahoře počka l a tak dokola asi do 35km. Pak už se trať vrací od Opavy a je tam ještě více asfaltu. Zde už konečně začali "silničáři" trochu šlapat a já měl zase problém uviset, neb takto jezdit neumím.Nakonec sjezd po sjezdovce a kousek lesem do cíle  je po závodě - 61 km za 2:28 hod., 9. místo v kat., 44. celkem.

V kategorii přede mnou výhradně "silničáři" z Opavy a Ostravy, kteří to mají najeto. Projel jsem se svižně po suché rychlé trati podobné té na Mamutu v Přerově na jaře.
Trochu hůř dopadl kolega PavelŠproch, na kterého bylo dost horko a na 60km přece jen není úplně zvyklý. Udělalo se mu zle, ale dojel a domů také odjel. Jeho čas 3:21, 44. místo v kat., 179. celkově.

Zázemí, občerstvovačky,wapka,sprchy - nic moc, jídlo zajištěné slušně.

Celkový vítěz - Stanislav Hejduk 2:03 hod.!!

          Jura

 

Pálavský krpál

Závod se konal 4.8 na jižní Moravě v městečku Mikulov. Počasí bych nazval jedním slovem „pařák“. Na výběr byly 2 trasy - Delší  62km a kratší 36km. Obě tratě byly rovinaté a hodně rychlé.(nic pro mě:)). Vybral jsem si kratší verzi. Jelo se z velké části mezi vinicemi, takže pohled na krajinu byl hodně půvabný. Pár kilometrů vedlo i přes Rakousko. Cíl byl v letním amfiteátru, kde nás čekalo občerstvení. Skončil jsem na 7. místě v juniorské kategorii, která byla hodně nabitá (Startovalo nás 47 bikerů.) Celkově umístění 24. místo z 249 startujících.

          Tomáš

 

Vysocký IRONMAN

V sobotu 21.7 2012 proběhl ve Vysokém poli triatlonový závod "Vysocký IRONMAN". Závod měl jen kategorii MUŽI (bez ohledu na věk.)Začátek byl ráno v 8:00 (kdy teploměr ukazoval 15 °), takže plavání ve venkovním bazénu bylo dost kruté. Po zdolání 400m plavání nás čekala 16 km trasa na kole. Poslední disciplína byl běh na 4 km, který vedl po Vysokém poli. Závod jsem pojal jako trénink a zkušenost. Tak mě velice překvapilo, že jsem byl vyhlášen jako vítěz. Později mně byl doručen e-mail s omluvou. Můj výsledný čas byl špatně spočítán. Tak jsem se z 1. místa posunul na 3.místo :D:D.. Ale i přesto jsem s výsledkem spokojený neboť běh a plavání často neprovozuji.

          Tomáš

 

Rožnovský krpál

Po pořádném marodění jsem si zajel 2x do Ondřejníka a hurá na krpál. Ranní teploty byly tak akorát na koupání. A jelikož byl start krátké trasy slibován na 11:30, nemohl jsem se dočkat na výjezdy do Javorníka.

V 11h vystartovalo něco přes 20 borců, včetně našeho Michala Láníka, na delší trať (55km). Na 30km trať jsem se vydal já s tatou, Dája a Jura Zavadilovi, přičemž nás startovalo kolem 50ti.

První výjezd byl dost dlouhý a celou dobu pořádně vyhřátý sluníčkem. Až na jeho konci mi ujíždí vedoucí 7mi členná skupinka, kterou mám na dohled asi půlku závodu, za mnou nevidím nikoho. Ale jelikož nemám vůbec rád horka, tak jsem tušil, že přijde krize. Což se taky stalo. Hodně zvolňuju tempo, propadám se o dvě místa, a taky mě předjíždí vedoucí dvojice z delší trasy, ve které nechyběl Michal. Na cca 18 km jsme konečně vystřídali asfalt za trochu terénu. Jediný gel jsem dávno zhltnul, síly rapidně ubývají. Vysedám a předjížděn asi 5 borců, tlačím kolo do mírného kopce. Krize ustoupila a před posledním sjezdem jsem se dostal na konečné 13té místo. Na první křižovatce hledám marně značení . Do kopce se mi vracet nechtělo a na další křižovatce se vydávám tou hezčí cestou. Nakonec jsem se řídil, stejně jako většina závodníků, značením petyše. Po sjezdu konečně vidím šipku. Pochopím že barva hycem vyschne, ale fáborky tam dát mohli.

Tata s Jurou předvedli krásný spurt o 3tí místo, přičemž na stryca Juru zbyly jako již tradičně kobzale. Dája si v kategorii dojela pro 2. místo, já pro 3. a Michal pro celkové vítězství. Všem velká GRATULACE!

          Kyka.

 

.. jak jsem zase umřel…

      Jak Jilča předeslal, v Udiči a kolem bylo fakt teplo. Myslím, že v tom sálavém vzduchu na k jihu skloněných loukách mohlo být aspoň 45°C.

      Od startu jsem věděl, že se musím hodně šetřit, a tak jsem hned v prvních kopcích bez hany nasazoval  „kašpárka“ . V 1.singlu jsem potkal zvláštního člověka.  Skupinku, ve které jsem jel samozřejmě poslední, pustil před sebe a mi tam vlezl a zdržoval. Pak ve sjezdu furt zavazel. Tak jsem si v místě, kde bylo asi 100 !  a šipek vpravo (jakože Pozor, ostrá pravá), řekl, že ho objedu vnějškem. Ale on v té chvíli bez jakéhokoliv  náznaku uhnul otře VLEVO ! Praštil jsem do něho, ponadávali jsme si a naštěstí jeli jinudy. Opravdu čestný sportovec, který ani nezávodil, jen tak zavazel na trati.

      Ve světle příštích událostí to bylo ale úplně jedno. Asi do 30km jsem ještě jakžtakž jel, ale v dalším nekonečném stoupání jsem poprvé musel slézt z kola. Pak už nastalo čím dál větší tepelné martyrium. Byl jsem schopen trochu jet jen z kopce a někdy rovně. Jinak to bylo jak na 8000. Pár kroků, hluboký předklon ….atd. Dokonce jsem 3x v lesíku poseděl opřený o strom a zkoušel meditovat. Moc to ale nešlo – měl jsem mžitky před očima a fest mi hučelo v uších. Takže jsem akorát přemýšlel, jestli se mi ještě podaří vstanout. Přesvědčil jsem se, že vzdávat nebudu. Nakonec si ještě vždycky můžu i lehnout. Pak mě předjel Jilča (ten má prý teplo rád) , ale to do cíle zbývalo jen asi 5km většinou  dolů, takže jsem to dojel. Pak jsme se naložili do potoka, ale bůhvíjak mi furt nebylo. Ještěže tam byla má drahá a odvezla mě domů – jinak bych tam byl možná ještě teď.

      Ještě večer – kdy už jsem měl po závodě v sobě několik litrů tekutin a ledviny si ještě ani nevšimly, že něco přiteklo – jsem měl 4kg pod svou běžnou váhu. Takže ukázková dehydratace. A to jsem před i při závodě pil snad nejvíc v životě (když nepočítám letní restaurace). Proto zde veřejně přisahám, že když bude víc jak 25°C, nejedu závod delší než 25km.

Zimě a dešti ZDAR !!!!

          Jura

 

6.ROČNÍK ZÁVODU HORSKÝCH KOL SE VYDAŘIL

Letošní šestý ročník se konal dne 3. 6. 2012 v areálu školy. Klub MTB Ondřejník pořádá tento závod pro děti v rámci MDD. Od roku 2010 přibyly i  závody pro muže a ženy a na naléhání rodičů proběhl i závod malých dětí na odrážedlech. Náš závod se poprvé konal až po Dětském dnu, který pořádá SRPdŠ při ZŠ a MŠ K. Svolinského v Kunčicích p.O. Využili jsme proto zázemí, které zde vytvořil výbor SRPdŠ. Velmi ochotně se manželé Němcovi a manželé Kuchařovi postarali o občerstvení i o obsluhu techniky. To nám pomohlo při organizování našich závodů a za to jim moc děkujeme. Chtěli bychom vyzvednout i pomoc paní učitelky Sladké, která zajišťovala zdravotní zabezpečení.

Krásné slunečné počasí přilákalo do naší obce téměř 100 malých i velkých závodníků a jejich početný doprovod. Opět nás moc potěšilo, že jsme mezi nimi zahlédli i závodníky z Kunčic p.O. a to v mnoha kategoriích i na stupních vítězů. Závod probíhal plynule, bez zbytečných prostojů. Závodníci startovali po jednotlivých kategoriích od těch nejmenších po dospělé na tratích dlouhých 1 – 16 km. Krátce po dojezdu posledního závodníka do cíle proběhlo vyhlášení výsledků. První tři závodníci v dětských, mládežnických i dospělých kategoriích byli odměněni medailí, diplomem a věcnými cenami. Celkem se soutěžilo ve 13 kategoriích. Velmi nás potěšila spokojenost závodníků i rodičů dětí, kteří si už naše závody oblíbili a jezdí k nám i z větších dálek. Je to pro nás motivací k uspořádání dalšího ročníku.

Poděkování patří i sponzorům závodu – OKD, krásné voňavé balíčky připravily Pekárna Lomná a Pekárna v Tiché, firmám RETIGO z Rožnova p.R., Triton a COMELS Frenštát p.R., 3ČSAD Frýdek Místek, kteří přispěli cenami. Pánům Niklovi a Macurovi za umožnění průjezdu po jejich pozemcích a posekáni trávy na louce a Základní škole  (OÚ Kunčice p.O.) za zapůjčení areálu. Samozřejmě je nutno poděkovat i všem pořadatelům, kteří tuto vydařenou akci připravili.

Velmi pěkné fotografie a výsledky závodů najdete na www.mtbondrejnik.cz

 

Děkujeme všem závodníkům a jejich doprovodu za účast a těšíme se na všechny i 7.10. 2012 na Ondřejnickém MTB duatlonu  v areálu BRC

 

Hradní okruh

V sobotu 19.5. se v Brumově-Bylnici konal již 9. ročník Hradního okruhu.  I když je to „přespolní“ akce, pro mě s bráchou to byla první účast, naopak Tomáš Plášek už zde v minulých letech zaznamenal vítězství v juniorských kategoriích.  Velmi příjemně nás, ale i pořadatele, překvapila velká účast oproti předešlým ročníkům, k čemuž určitě přispělo i krásné slunečné počasí.  Všichni tři zástupci Ondřejníku jsme se vydali na nejdelší, 34 km měřící trať. Vzhledem k tomu, že se jede téměř na „domácí půdě“ většinu úseků jsem dobře znal, takže jsem si mohl vychutnat rychlé sjezdy a už předem trpět před výjezdy nahoru.  Asi v půlce trati jsem ve sjezdu minul Tomáše, který měl defekt. Po pár kilometrech se ale opět dostal přede mě a už tam zůstal až do cíle a i když jsem jej měl téměř celou dobu na dohled, sílu na dojetí už jsem neměl. Cíl byl na Brumovském hradě a jak to tak bývá, hrad stojí na kopci, takže posledních 500m vzalo poslední síly.  Do cíle jsem dojel zárověň s handicapovaným závodníkem na vozíku – který ale jel jinou trať – a velmi jsem se divil, proč mi v cíli všichni tak tleskají a komentátor do mikrofonu hlásí, že přijíždí závodník, na kterého všichni čekají… no nebyl jsem to já.

V celkové klasifikaci byl Tomáš na 26. místě, já 29. a Dan 40.

         Roman

 

Šela maraton

V sobotu 5.5.2012 jsem se konečně po 2 letech, kdy mi to z různých důvodů nevyšlo, vydal do Lipníku nad Bečvou na svou první Šelu. Vybral jsem si trať na 58 km s tradičním cílem na Helfštýně. Po dešťových přeháňkách jsem čekal řádné „bahýnko“, ale trať nebyla kupodivu nejhorší, z větší části suchá, ale našlo se i pár úseků, kde jsme se pořádně „vykoupali“. V cíli z toho byl nakonec čas těsně pod 3,5 hodiny a 166.místo celkově a 49. v kategorii. Vítěz Tomáš Medek mi nadělil něco přes hodinu. Dlouhá trať na 93 km se jela jako Mistrovství republiky v maratonu. Na start přilákala také Mistra světa a Evropy a vítěze Světového poháru 2012 v XC Jaroslava Kulhavého, který papírové předpoklady potvrdil a tento závod vyhrál.

         Dan

 

Rohálovská 50ka

V sobotu 28.4 jsem se účastnil Rohálovské  padesátky. A tím zahájil letošní sezonu. Za velice příznivého počasí se na závod sjelo mnoho místních i nemístních jezdců, čimž se závod stal hodně atraktivním. Trať byla suchá a profil nedosahoval extrémních hodnot, a tak se od začátku jelo docela rychle.  I když byly ideální podmínky pro závod. Mně potkala smůla. Asi na 36 km jsem roztrhl řetěz a tím závod pro mě skončil. Jediné štěstí pro mě bylo, že se mi to stalo kousek od poslední občerstvovačky, která byla asi 2 km od Prusinovic (místo startu). I přes tyto nepříjemnosti jsem si užil závodní atmosféru a zjistil aspoň z části svou formu.

Příští rok se určitě tohoto závodu zúčastním znova

         Tomáš

 

Král Záhoria 2012

  V sobotu 14.4. jsme zahájili novou cyklistickou sezonu. Stejně jako loni jsme se s bráchou vydali ke slovenské Skalici na další ročník Krále Záhoria, kde jsme obhajovali loňské 3. místo ve štafetě 2 x 25 km.

  Předpověď počasí sice nebyla příznivá, ale jak se nakonec ukázalo, opět se pletla a tak po celou dobu bylo celkem příjemné bikové počasí a především celá trať byla zcela suchá a prášilo se od kol. Trať tvořil jeden 25 km okruh a na výběr byly 3 možnosti (50 km, 25 km nebo „naše“ štafeta).  Zdejší trať se mně osobně velmi líbí, v podstatě jsou to 2 výjezdy do kopce a pak 2 skvělé sjezdy dolů. Zvlášť ten druhý je opravdu výborný - převážně singl lesem, který střídá technické úseky mezi stromy s rychlejšími pasážemi.

  Já jsem opět naši štafetu zahajoval a po 25 km předával Danovi štafetu na 7. místě se ztrátou cca 7 minut na 3. místo. Spoléhal jsem na to, že zajede kolo o několik minut rychleji než já (jako loni) a v celkovém pořadí poskočíme o pár míst výš. No bohužel nestalo se a zvládl sjet pouze jednu soupeřku. Jeho čas byl lepší jen o 2,5 min než můj a na lepší než celkové 6. místo z 11 to nestačilo.

  Nakonec jsme zjistili, že náš celkový čas byl v podstatě stejný jako loni, ale (asi) byla větší konkurence a proto jsme se na stupně vítězů letos znovu nepodívali.  I tak to ale byl vydařený MTB den a příští rok snad opět nebudeme chybět.

         Roman a Dan Überallovi

 

Mořkovský zajíc

není název mysliveckého honu , ale běžeckého závodu na 10km, který se konal 17.3.2012. Je to nedaleko , tak jsem to pojal jako obrácený duatlon a zajel si tam 22km na kole, uběhl si cca 13km (i s rozběháním) a zase zpátky jinudy 22km na kole. Bylo konečně krásné počasí a fakt se v tričku a trenýrkách běhá lépe, než zabalený kdovídočeho.

   První kilometr se běží do slušného kopečka  (taky čas byl asi 4:15), druhý pak po rovině, poté z kopce dolů a zase stoupáte nahoru. A tak se to střídá až do obrátky na pátém kilometru. Když běžíte zpátky a máte toho už plné boty, získáváte pocit, že trasa povede už jen z kopce. Ale ejhle, opět jedno táhlé stoupání za druhým. A nakonec od 9.km seběh do cíle, který není vůbec příjemný, jak by se mohlo zdát.

  Je to opravdu náročná trať, která vás dokonale prověří. Naštěstí 2. a další km byly přece jen o něco rychlejší, takže výsledný čas 38:44 považuju za celkem slušný. Byl to pro mě už 3. závod natvrdo ve 14 dnech a bylo to znát. To ve mě vzbuzuje naději, že při lepší přípravě a rovnější trati by mohl čas na 10km jít  ještě o dost dolů. Uvidíme ?!

   Stačilo to na 14. místo celkově a oblíbené 5. místo v kategorii. Celkový vítěz J.Ambros to dal za 34:15.

Závod má tu výhodu, že sponzorem je řeznictví Machač a tak všichni ocenění a spousta dalších v tombole si mohou domů odvézt výborné masné výrobky.

          Jura

 

Kobeřická 20

nás letos přivítala nevlídným počasím, teplotou okolo +5C a občasnými přeháňkami. Přesto na startu bylo kolem 120 běžců všech kategoríí.0

   Trať byla navlas stejná jako loni tzn. dosti zvlněná asfaltová, místy po hlavních komunikacích bez jakéhokoliv dozoru, takže při nedostatku kyslíku v mozku je potřeba dávat pozor na auta.

   Od startu až do 10.km se mi běží celkem dobře a stíhám to pod 40 minut. Mezi 10.a15.km je ovšem otevřenější prostor a docela silný vítr, takže na 15.km už čas nedržím a jsem tu za 1:01 hod. Posledních 5km už je naštěstí skoro bezvětří a protože asi 1 min. není nikdo ani přede mnou ani za mnou (nevím co to mám za tempo, často se mi stává i na kole), tak můžu pohodlně doběhnout do cíle v čase 1:21:44. Celkově tzn. 21.místo a v kategorii 10. Ještě 2 zajímavosti.

1/ můj čas by v mladší kategorii stačil na 8. místo - je vidět že mlaďoši zkrátka běhají hůř než staří c.pi.

2/ úkaz Petra Pastorová - tato matka 3 dětí v 35 letech tréninkově zaběhla čas 1:16:09 a to naplno šla jen 2. desítku. Vloni jsme ještě beželi skoro spolu a od té doby se pekelně zlepšila. Myslím, že s takovou výkonností pro ni nebude problém dostat se na maraton do Londýna, kde je kvalifikační limit 2:43. Přejeme ji hodně zdraví a štěstí ať to vyjde !!

   Součástí dopoledne byly i mládežnické běhy. Natal spadla do "úžasně" zvolené kategorie 10-15 let a běžela 1250m. Přes věkový a výškový handicap (viz foto) obsadila krásné 2. místo a to pěšky běhala naposled někdy loni. Gratulujeme !!

          Jura

 

Jesenický zimní triatlon 2012

   Závod českého poháru v zimním triatlonu, Xterra Challenge Tour a Mistrovství  Moravskoslezského kraje – toto vše je statut závodu, který se konal 3.3.2012 v Jeseníkách mezi Karlovou Studánkou a Pradědem.

   O víkendu  3.-.4.3.2012 se konalo zároveň finále ČP v běhu na lyžích žactva na Ramzové a tak jsme s Natalem vyrazili v pátek směr Jeseník. Po ubytování v hotýlku „U kance“ jsme jeli na Ramzovou projet tratě a já se těšil na sobotních 8,5km na biku, 8 km běhu na lyžích a 5,5km běhu po svých.

   V sobotu ráno jsem vyjel na místo zvané Hvězda, kde byla prezentace. Organizace byla trochu složitá, ale jinak to asi nejde. Z Hvězdy nás vyvezl speciální závodnický BUS na Ovčárnu pod Pradědem, odtud jsme se prošli na Kurzovní chatu, kde bylo depo závodu. Zde je potřeba nachystat věci na běžky, maratonky a další a nechat v báglu převlečení po závodě. Pak teda zpět na Ovčárnu a odtud dolů spešl BUSem zpátky na Hvězdu. Zde v autě čeká na svou chvíli bike. Toto zabere asi 2 hodiny, takže by bylo lepší mít někoho, kdo depo zařídí a zůstane nahoře a závodník může přijít až před startem , který je v plánu na 12.15 hod z centra Karlovy Studánky. Tam je potřeba sjet už na kole a s pytlem, do kterého si odložíš věci těsně před startem. Ten pytel pak pořadatelé vyvezou do depa. Naštěstí bylo krásně slunečno, mrazivo a nahoře lehký větřík. V hnusném počasí by toto všechno bylo nepříjemně zdlouhavé.  Pořád se ti navíc honí hlavou,  jestli je vše tam, kde má být a co jsi kde zapomněl nachystat.

Část 1. MTB

   Startuje se po kostkách do asi 12-15% stoupání a po 500m si říkám, že se všichni zbláznili a tak zpomaluji. Po 1,5km po hlavní (policií uzavřené) silnici najíždíme zase na Hvězdě na cestu, která asi po 6km končí na Ovčárně. Je sucho, místy led dobře posypaný a sklon kolem 10%. Takže se dá vcelku dobře držet tempo. Poslední asi 1km se ovšem jede a často jde po sněhu mezi milionem lidí. Konečně depo – čas – 38:22- 16.místo.

Část 2. Běžky

   Mám toho po běhu s kolem ve sněhu celkem dost, kyslík v hlavě chybí, za to zůstala helma. Trať je těžká, ne moc dobře upravená a já začínám umírat. Ještě že nemám tepoměr, bylo by tam tak 300. Musím absolvovat dva 4km okruhy, naštěstí ten 2. je mi trochu lépe a možná nebudu zvracet. Byl to asi můj nejhorší životní zážitek na běžkách, připadal jsem si jako „Anděl na horách“ a to ještě po úraze. Asi 5x za zimu na běžky je jako příprava fakt málo. Zase depo a přezouvání – čas-30:08- 19.místo.

Část 3. Pěšky

   I když se Praděd zdál na pohled blízko, při běhu to bylo ve skutečnosti kure..ky daleko. Naštěstí podklad byl celkem tvrdý, tak jsem se tam nějak došoural a seběhl i tu poslední část. Cíl !!! Kupodivu žiju – čas běhu – 26:33 – 16.místo.

   Celkový čas 1:35:03 stačí na 16.místo a v kategorii , světe div se, zase místo 5. Utěšovat se můžu akorát tím, že všichni přede mnou byli min. o 5 let mladší. Zbývá posbírat všechny krámy, co se sem dostaly (použil jsem všechny boty , co doma mám kromě gumáků), v chatě Figura si dát guláš a čaj a na kole s lyžemi a slušným batohem na zádech sjet zase zpátky na Hvězdu, kde čeká auto. Celkovými vítězi se stali P.Mosný (Triklub Bratislava – 1:15:46) a  M. Hloušková (1:42:54).

   Závod hodnotím jako zajímavý , dobře organizačně zvládnutý a pro toho, kdo se chce trochu vydusit určitě vhodný.

 Český pohár žactva v běhu na lyžích - Ramzová , 3.-4.3.2012

   Natálce se dařilo slušně. V sobotním závodě volnou technikou obsadila v konkurenci 32 závodnic  skutečně z celé republiky krásné 5. místo. Protože klasiku má trochu lepší, doufali jsme, že nedělní závod bude ještě lepší. Bohužel  Nat neměla svůj den a  navíc spadla , tak z toho bylo 11. místo. V součtu za oba dny celkově místo 7., což dává naději do příštího roku, kdy na tom bude určitě ještě líp.

          Jura

 

Landecká zimní cross 10

se běžela - jak sám název napovídá - v areálu hornického muzea Landek na okraji Ostravy. Protože jsem si myslel, že mě pomalu opouštějí zdravotní trable, které na mě skončily začátkem roku (achilovka, kyčel, tříslo), vydal jsem se 21.1.2012 na tento závod, že si dám trochu rychlejší trénink. Nijak jsem formu "neladil" - těch 50km přes týden bylo -  a nic jsem nečekal. Závod se skládal ze dvou 5 km okruhů. Byl vypsán i závod na 1 okruh, ale na ten se přihlásilo pouze 6 lidí a všichni něco vyhráli. Nejdříve se běželo asi 2 km podél řeky Odry, pak 1km do kopce, nahoře pár zatáček a pak seběh dolů zpět do areálu. Trochu jsem doufal, že v Ostravě sníh nebude, ale byl. Takže to byl fakt cross na ledu, sněhu a blátě. Pevné cesty bylo celkem  tak 200m. Po startu v 11.00 jsem se tlačil trochu dopředu, ať pak na úzkých chodníčkách nemusím předbíhat. Ven jsem vybíhal kolem 10 místa a bylo to tak akorát. Problémy na trati nebyly žádné, značení dobré, akorát se nedalo dobře od země odrazit. To ale měli všichni stejné, takže jsem nakonec doběhl celkově 9. (z 58) a v kategorii 4. (z 16) - jak jinak !! Bohužel z mojí kategorie byli borci abosultně 1. a 3. ! Čas 41:23 považuji vzhledem k podmínkám na své poměry za slušný a to jsem ke konci zvolnil, protože tak 100m před a za mnou nebyla ani noha. Ještě jsem se byl přeptat na délku závodu , ale byl jsem ujištěn, že pomocí několika měření to bylo fakt přesně 10km. Absolutním vítězem se stal Aleš Zajíc z Opavy za 37:33.

Na další závod se chystám opět do Ostravy 4.2.2012.

          zatím běhu zdar Jura

Štěpánský běh Porubou - 26.12.2011

I letos jsem se po Vánocích přemohl a vyrazil na tento běh. Počasí bylo skoro optimální - teplota asi 5st.C, holé cesty, nepršelo. Na startu 117 lidí.

Po startu se člověk musí trochu srovnat a dostat se do svého tempa a tím i mezi "své" lidi. Běží se mi celkem dobře, i když je to na můj vkus dost rychlé. Ale držím se a dokonce některých odbíhám. Na cca 10km mi hlásí 15.místo a do cíle mělo být už jen kousek (3,5km) z kopce. Bohužel v té chvílí naše skupinka v sídlišti netrefuje odbočku mezi paneláky a běžíme kdovíkde. Po pár kilometrech jsem pochopil, že pořadatel měl pravdu, když před startem říkal, že značení je takové, že žádné. Tak se ze slušně rozběhnutého závodu stal závod podělaný. I přesto, že jsme trochu rezignovali a již volněji doběhli do cíle, dosáhli jsme času kolem 1 hod. Bohužel jsme uběhli o 2,5km více, než jsme měli. Nebyli jsme sami, kdo bloudil, takže tento závod je vyhrazen pouze místním, kteří to mají naběhnuté.

 

Do nového roku vám všem přeji jen samé vydařené závody a radost z tréninkových hodin.

          Jura

Běh do vrchu  - Pustevny 2011

SK Skialpin Pustevny pořádal již tradiční závod v běhu do vrchu -  Ráztoka - Pustevny.Letos se konal již 42. ročník, který přilákal cca 250 běžců.

Účastníky jsou však nejen čistokrevní běžci, ale i triatlonisté, cyklisti horští i silniční, běžkaři a další různá "havěť". Odstartováno bylo jako vždy  první sobotu v prosinci přesně v poledne. Trasa vedla klasicky od dolní stanice lanovky na Pustevny po Knížecí cestě až k horní stanici lanovky, kde byl cíl. Délka trati je 6400m. Letošní ročník ještě zachytil poslední zbytky krásného podzimu, a tak se běželo při teplotě nad 0 po holé cestě.Teprve pod vrcholem začalo přibývat mlhy a na otevřených úsecích i větru. V cíli na všechny čekalo jako vždy "srandovní" pamětní tričko,občerstvení a vyhlášení vítězů s hodnotnými cenami.I letošní ročník se povedl bez problémů a pořadateli patří dík za uchování tohoto vskutku tradičního závodu.  

Za MTB Ondřejník jsem běžel já, celkově 18.místo, v kategorii 4. (já hlupák si myslel, že ten borec 3 vteřiny přede mnou je nějaký mlaďas) a 1.místo v kategorii horolezců.

V mládežníkách nás reprezentovali Natal Mynářová (1.místo v kat.)  a Vojta Mráz (.místo v kat.) - bohužel při celkem slabé účasti. Muže celkově vyhrál Karel Ketner (AO Slavia Havířov), a nejlepší ženou je Tamara Stonová (Fialové kobry).

          Jura

 

Púchovský maraton 17.9.2011

Odjížděli jsme s Kryštofem trochu s obavami, protože se jednalo o 1.ročník (většinou bývají prváky dost chaotické) a navíc trochu pršelo.

Byl jsem překvapen – a pozor – MILE ! Akce neměla celkem chybu. Bezproblémový příjezd, parkoviště a místo startu/cíle. Snad prezentace se dá udělat lépe. Samotná trať byla za ideálního počasí suchá a moc pěkná. Na začátek vcelku rychlý rozjezd kolem řeky po „díravé“ cestě, pak pár kopčeků a trocha asfaltu no a pak už pouze singly, výjezdy i sjezdy dost obtížné, lesní cestičky, rychlé úseky po loukách. Už jsem si zase říkal , že to máme za odměnu , ale úplně potichu, abych nedopadl jako na Valašce, kde jsem nedojel.

Vše dobře značeno i obsazeno pořadateli, občerstvovačky 2 – moc nestavím, tak nevím, co tam měli. Byla výhoda jet raději sám a mít možnost si vybrat stopu a svůj rytmus. Chtělo to se pořád soustředit, protože rozbít se dalo celkem snadno. Příjezd do cíle zabezpečen policií a pořadateli. Vyhlášení i tombola svižné, moderátor pohotový a informovaný. Akorát si myslím, že za mokra by se z toho stala „bahnitá koupel při pěší chůzi“.

Jak jsme dopadli? Já celkově 25.místo a 2.v kategorii. Kika si užil své – až do asi 20km pohoda, pak 2x přetržený řetěz a 1x defekt. Už jsem ho začal hledat, ale zvládl to a dojel. Celkovým vítězem se stal všem dobře známý Karel Hartl.

Takže tím asi končím letošní MTB závodní sezonu, protože nemá cenu si kazit dojem nějakým dalším (třeba nepovedeným závodem). Lepší bude uchovat si tak příjemné vzpomínky co nejdéle. Teď už zbývá jen úspěšně zvládnout

!!! ONDŘEJNICKÝ MTB DUATLON !!!!

          Jura

 

Valašský MTB král a Pohár Beskydské magistrály

V sobotu 10.9.2011 bylo v okolí tolik závodů, že všechny trpěly menším počtem závodníků.

Já jsem jel do Huslenek na Valašského MTB krále. Tratě jsou vypsány jako 30 a 60km, ve skutečnosti je to 26km(2x). Bohužel šílení asfaltéři řádí i na Valašsku. Tak je trať protknuta novými krásnými asfalty (proboha v lese pro koho?). Kopce i zkopce zůstaly, akorát se to ještě zrychlilo. Já jsem jel max 69km/h a to se dost bojím, jinak borci jeli určitě i přes 80km/h, což je myslím na neuzavřené trati dost nebezpečné a už vůbec to nemá nic společného s MTB. Jako vždy v Huslenkách " vypověděla" technika, ale naštěstí nebyl takový chaos jako před 2 lety. Já jsem skončil na krátké trati (1 takový okruh mi fakt stačí) v kategorii na 2.místě, Kryštof Střálka bohužel na nevděčném 4.místě. Celkovým vítězem se stal letos snad neporažený Nikola Ivanov.

 Natal, Vojta a Klára byli na 1. přespoláku v rámci běžkařského oddílu v Zubří. Nat byla 2. snad o 1 vteřinku, ale Vojtu a Kláru po závodě bodly vosy, takže se na nic nečekalo a rychle s nima domů.

 V neděli jsme jeli na Morávku na "Pohár Beskydské magistrály" - závodu za podpory MSK a EU. Nic tak úděsného jsem v životě nezažil. Prezentace, nesmyslné dětské kategorie, řazení na start, značení trati, trať samotná (pouze asfalt, klidně na silniční kolo, opět přes 80km/h rychlé nebezpečné sjezdy na nezabezpečené cestě), výsledky - to vše bylo úplně špatně. Opravdu tam nebylo kromě počasí správně absolutně nic !! Prý se to bude na kraji řešit (to chci vidět !). Nakonec jsem prý byl v kategorii 2. a porazil jsem (haha) i N.Ivanova, který jako většina ostatních jezdil bůhví kde. Nat jela svůj okruh moc pěkně a dostala pochvalu i o soupeřů, Vojta se taky snažil a na Klárku a její malé kolo to bylo dost těžké a dlouhé (14km) - přesto bojovala a dojela zdaleka ne poslední. Zde mě tedy opravdu už nikdy nikdo neuvidí a určitě nemám tento názor sám. Pořadatelé se po dojezdu chlapů někde schovali, jinak by asi fakt dostali přes hubu.

          Jura

 

Beskydský Pohár 2011

V neděli jsme společně s Natálkou a Vojtou vyrazili po vlastní ose do Pržna, kde konal poslední závod BP. Zde se k nám připojil Kryštof a tak jsme ve velmi početném startovním poli i my měli svá želízka. Závod se jezdí na okruzích o délce cca 1,5km (malí) a 2.5km (velcí) s různým počtem opakování.

Mladších žáků bylo snad 25 a Vojta byl poslední, kdo ujel plný počet tj. 4 okruhů. Nefungovalo mu dobře řazení a ještě mu trochu chybí to pravé závodnické nasazení, a proto z toho bylo 18.místo. Určitě se to pro příští sezónu všechno zlepší!!

Mladší žákyně byly asi v polovičním počtu tj. asi 12. Natálce chybí zkušenosti a dravost , a proto odstartovala až jako předposlední. Taky holky jely 4 okruhy a měly toho docela dost, protože tempo bylo dost vysoké. Natal se zlepšovala, ale bohužel místy ztrácela v technických pasážích a nemá zatím ten správný cit pro řazení . Přesto dojela 6. a i když holky v kategorii jsou o 2 roky starší, tak získala celkově 4. místo, což je slušný příslib do příštího roku.

Teď oběma začne podzimní příprava na zimní běžeckou sezónu, takže doufáme i v "zimní" úspěchy.

Kryštof už tak početné pole soupeřů neměl, ale o to více a tvrději se v jeho kategorii kadetů závodí. Ve velkém poledním teple Kryštof makal ze všech sil a v posledním kole dorazil svého soupeře, se kterým spurtovali o 3.místo. Bohužel to nevyšlo, ale závod odjeli kluci a holky společně (jedna z nich byla celkově druhá !!!!) pěkný. Vyrovnané výkony přinesly Kryštofovi celkově 2.místo v poháru. Gratulujeme !!!

S oběma malýma jsem jel zase zpátky domů, takže měli celkem v nohách více než 30km - a to žádným výletnickým tempem - takže toho měli oba plný chrup.

          Jura

 

Valašská 50

V sobotu 3.9.2011 se jel poslední závod Valašsko-povážské série (VPS). Shodou různých okolností jsem tam jel zcela osamocen. Po překvapivě bezproblémovém startu z nového místa od školy, jsme po svižném průjezdu Vsetínem začali stoupat na Vsacký Cáb - je to celkem výživné asi 12km dlouhé stoupání. Zde začíná krásný hřeben, který při Valašce končí těsně před Soláněm, kde se uhýbá vpravo dolů Jelo se mi celkem dobře (i když průběžné pořadí moc slavné nebylo), až jsem se začal "rouhat", že to dnes máme za odměnu. Po chvíli jsem zaslouženě šel přes řídítka v jednom z mnoha koryt a rygolů - kupodivu celkem bez následků na mé staré tělesné schránce. Ve sjezdech mi furt padal řetěz a ve výjezdu už jsem měl problém řadit. Pak se řetěz kousl a to proto, že se ulomil kousek vodítka přehazovačky, takže jsem nemohl vůbec šlapat a pěkný závod tím pro mě skončil. Sjel jsem tedy potupně dolů do Halenkova na hlavní cestu a zde se "za odměnu zjevil anděl", který mě dovezl zpět až do cíle, kde jsem byl dřív, než moji souputníci. Moc ještě jednou děkuji neznámému muži, jinak bych těch 20km po asfaltě v tretrách šel ještě teď.

 Náladu nám spravilo vyhlašování celkového pořadí VPS (já už byl v té době doma).

 

1.místo získal Jiljí Krkoška  a na mě zbylo nečekaně místo 3.

 

Šárce děkujeme za dovoz cen a těšíme se na příští rok.

          Jura

 

MTB Životské hory

Místo obligátní Rusavy jsem 20.8.2011 vyrazil do Dolních Životic u Opavy, abych si projel i něco nového. Jel  jsem pouze s R.Hermanem, neboť Jiljí a Natal slavili svoje kulatiny (6té a 1ní). Na místě závodu uprostřed vsi v hospodě prezentace bez problémů, parkování 300m vedle,v 11 hod. start asi 200 závodníků. Po pátečních bouřkách  ideální počasí.

Trať je celkem jezdivá, bez kopců - pouze s kopečky, myslím 4 brody, pár pěkných singlových chodníků i sjezdíků. Po 55km a 2:22 hod. jsem v cíli asi na 25.místě celkově a 6. v kategorii (slušná konkurence). Zde 2 hadice, sprcha na hřišti, kuře a pivko v hospodě.

Závod byl ovlivněn  místy chaotickým značením, záškodníky a nepoučenými pořadateli, kteří na kratší 30km trati poslali !!! 2 vedoucí závodníky špatným směrem. Takže "místní" měli výhodu a já štěstí, že jsem se některých z nich většinou držel a sjel jsem jen asi 200m mimo. Výsledky nebyly kromě 1. tří až do vyhlášení žádné, takže to bylo tajemství až do pondělí, kdy se objevily na webu.

Celkový dojem: příjemná trať, ale za deště bych to jet nechtěl - je tam dost hliněných úseků a ty brody.Potřeba doladit značení a časomíru.

Celkovým vítězem se stal profík Jan Jobánek z Meridy v čase 2:00 hod.

          Jura

 

Cyklo MXM Tour

Druhou srpnovou sobotu jsem se vydal na svůj první silniční závod do Hulína. Na 104 závodníků zde čekalo 115 km napříč Hostýnskými vrchy s pěti náročnými vrcholy. Sám jsem nevěděl co od sebe a trati čekat, a tak jsem se na start vydal bez větších ambicí. A snad jediný s neoholenými nohami J V 10 hodin bylo odstartováno a balík se vysokou rychlostí vydal směr Holešov. Tempo bylo k mému zděšení opravdu vysoké, ale vydržet se dalo. To už ovšem neplatilo při prvním stoupání na Hadovnu. Zde se balík začal trhat a já zůstal ve druhé početné skupince, jejíž tempo mi naprosto vyhovovalo. Jak přibývaly kilometry a nastoupané metry, tak se i tato skupinka začala zmenšovat. Já jsem se do kopců cítil vcelku dobře, bohužel jsem trochu ztrácel ve sjezdech, jelikož jsem se bál mokrých rychlých zatáček. Naštěstí se skupinky většinou pod kopci opět sjely. V poslední čtvrtině závodu jsem jel i nějakých 10 km sám, ale jak se později ukázalo, není to dobrá pozice pro silniční závod. Skupinka, které jsem tak ke své radosti ve výjezdu ujel, mě bez větších problémů opět dojela. Na posledních 15 km jsme se tak vydávali opět v 5-ti lidech. V cílovém kopci na Hadovnu, který je také součástí Rusavské 50-ky, jsme nastolené tempo vydrželi jen dva a do cíle dorazili v čase 3:39:39. Tento čas mi stačil na 36.místo celkově a 9.místo v kategorii mužů do 30 let. 

          Dan

 

 Mamut bike Přerov

Po několika letech jsem opět zkusil Přerov. Minule snad ani 2 závodníci nejeli stejnou trať (tragické značení), tak jsem čekal, že to bude lepší. Trať byla suchá (hurrrá) a rychlá ( i já jsem měl průměr kolem 25km/hod.), místo 54km to bylo 59km. Kratší trasa měla 30km(35km) a jela ji Gabka. A opět jsem se bohužel nevyhli bloudění. Já jsem jen párkrát přejel blbě značenou odbočku a stihl se vrátit, Gabka ale zbloudila zcela. Píše se o tom všude docela hodně, takže to snad příště bude O.K.

Jinak je to závod typu "Kolopro" - lehký, rychlý, nutná jízda ve skupině, jinak jsi při rovinatých pasážích ztracen, občas pěkný singl nebo krátký sjezdík. Chaos při prezentaci a posunutý start je způsoben tím, že se jede zároveň i silniční závod s mnohem početnějším obsazením.

Gabka i přes bloudní stihla 2.místo a byla na bedně !!

Naše výsledky : Jura Mynář : čas: 2:21:36 , v kategorii : 8, celkově : 49

                        Gabka Mynářová: 2:09:15 , v kategorii: 2, celkově : 63

Ve vloženém závodě dětí jsme měli tentokrát 2 zástupce. Na těžkém skoro bikrosovém okruhu byla úspěšná Natálka Mynářová a svoji kategorii vyhrála. Nový člen klubu Vojta Mráz obsadil pěkné 6.místo, oba ve velice početné konkurenci.

Všem úspěšným gratulujeme !!!

          Jura

 

Kráľ Záhoria

V sobotu 23.4.2011 jsme s bráchou Romanem zahájili sezonu závodem Král´ Zahoria ve Zlatnické Dolině u slovenské Skalice. Vybrali jsme si netradičně štafetu na 2 x 25 km. Každý jsme měli absolvovat jeden okruh této délky. Počasí bylo po celý den letní. Jako první se na trať při společném startu vydal spolu s celým balíkem Roman. Po hodině a 22 minutách se Roman objevil v cíli a předával mi pomyslný kolík na 4. místě se ztrátou 4 minut na 3. pozici. Předávání bylo vyřešeno vskutku zajímavým způsobem. Štafetám byl v depu přidělen technik s kleštěmi, který měl za úkol přemontovat čip z jednoho kola na druhé. Vše probíhalo hladce, během montáže čipu si tak mohli parťáci předat informace o trati. Roman si trať velice pochvaloval, zejména pak sjezdy, a tak jsem vyrážel na trať s chutí a hlavně s ambicemi dotáhnout to na bednu. To se mi povedlo asi na 15. kilometru a tuto pozici jsem udržel až do cíle. Dosáhli jsme tak na svoje premiérové stupně vítězů, v které jsme tajně doufali J. Trať závodu se nám dost líbila, byla rychlá a dobře jezdivá a především 2. dlouhý sjezd – singl lesem – byl opravdu skvělý! Závod se nám celkově velmi líbil a určitě se zde v dalších letech hodláme vrátit. 

          Dan & Roman Überallovi

 

Běžecká sezóna Natálky Mynářové

Sotva jsem přestala jezdit na kole, začala nám běžecká sezona. Nejdříve na suchu a pak na běžkách. Zatímco v nižších polohách sněhu moc nebylo, na horách jsme si ho užili plné tři měsíce. Jelikož mě letos poprvé neskolila žádná nemoc, zúčastnila jsem se téměř všech závodů Moravskoslezského a Zlínského kraje. Zúčastnila jsem se 14 závodů a kromě jednoho, který se konal v Břidličné, kde jsem zabloudila(a dojela si pro třetí místo), jsem zvítězila. Nejvíce si cením výhry ze Šrubařova memoriálu, kde jsem vyhrála v obou dnech a obhájila tak loňské celkové vítězství. Také mě potěšilo, že jsem se stala přebornicí Moravskoslezského kraje ve své kategorii. S prvním sluníčkem jsem sedla poprvé na kolo a rozloučila se tak s běžeckou sezonou. Na příští sezonu musím hodně trénovat, poněvadž budu ve starší kategorii.

          Natálka

 

Kobeřická20

13.3.2011 jsme s rodinkou zajeli do Kobeřic na Opavsku, kde se konal již 30.ročník silničního běhu na 20km, což zde přilákalo početnou běžeckou konkurenci. Jelikož jsem se už asi 14 dní potýkal s bolestí kyčle a v den závodu se ještě dostavily střevní potíže, moc jsem od závodu nečekal. Po startu se začalo do táhlého kopečka a dost zvlněná se ukázala později celá trať. Kupodivu až do 10-12km se mi běželo celkem dobře, i když běh ztěžoval ostrý vítr. Pak se ale začaly projevovat zdravotní potíže a posledních 5km jsem si doslova "vychutnal" každý krok. Přes zapnutí veškeré vůle jsem v závěru dost zpomalil a před cílem mě ještě udělali 3 borci. Výsledkem byl čas 1:21:23, 8.místo v kategorii a 23.místo celkově (z asi 110 startujících). Celkovým vítězem byl T.Wrobel z Polska za 1:10:07. Závod je celkově pěkný, profilově (a větrem) dosti obtížný.

Součástí závodu jsou i doprovodné běhy na 10km,6km a dětské běhy. Natálka opět prokázala bojového ducha (bohužel jsem to neviděl, neb jsem byl na trati) a v konkurenci i se staršími vybojovala závěrečným finišem 2.místo v běhu na 600m. Takže ještě jednou gratulujeme !

          Jura

 

Memoriál Jaroslava Dubničky v Ostravě Třebovicích

Po 3 týdnech pro změnu opět Ostrava. Tentokrát Memoriál  J.Dubničky. Na výběr jsou 3 tratě – 5km, půlmaratón (21,1km) a maraton (42195m). Chvilku přemýšlím nad celým maratonem, ale to bych asi tady už nikdy nic nenapsal, takže rozumně volím půlku.

Ráno lije jak zkonve, ale do startu (10,00) to přestane  a je celkem dobře, akorát na otevřených místech trochu fouká.

Trať vede po cyklostezce v Třebovicích přes řeku Opavu na obrátku a stejnou cestou zase zpět.  Jeden „okruh“ má tedy 5,275km a čeká mě tedy 4x – tj. 8x tam a zase zpátky – trochu nuda, ale zase furt někoho potkáváš.

1.kolo – celkem v poho, 2.kolo – dobré, ale už by pomalu stačilo, 3.kolo – k...a ještě 1x a pak sláva – cíl. Přežil jsem celkem ve zdraví, čas 1:27:16 stačil na 8.místo celkově a 1.místo v kategorii. Cíl jsem měl do 1:25:00, takže úkol nesplněn – ani přesně nevím proč, chybělo blbých cca 500m. No nejspíš jsem na to neměl.

Vítěz půlky měl čas 1:20:09 (Boris Navrátil,1992) a vítěz celého 2:34:29 !!! (Dan Orálek,1970).

Vyhlášení v hospodě ve stylu : „ Je tu ten Navrátil ? Je. Tak ten vyhrál, poď si pro pohár.“ Bylo dost podivné, k tomu polívka a pivo, chleba sis už musel koupit 2 krajíčky za 7Kč.

Zlaté MTB závody.

          Jura

 

Štěpánský běh Porubou

26.12.2010 jsem zakončil závodní sezonu Štěpánským během Porubou v Ostravě.

Kdyby závod byl o 2 dny dříve, měli bychom trenýrkovou teplotu (10st.) a suché cesty. 26.12. však bylo -8st., vlezlý, čerstvý vítr a hladko nebo prosolená kaše. Také životospráva nebyla kolem vánoc optimální, takže jsem se musel vydatně přemlouvat.

Na start na stadionu VOKD Poruba se postavilo 114 běžců. Okruh Porubou byl vypsán na 15km asfaltových cest a chodníků s mírným zvlněným profilem. Začalo se celkem zostra. Po pár km se již každý zařadil do své skupiny. Dohnalo mě asi 5 borců a s nimi jsem běžel až skoro do cíle. Skoro proto, že před cílem mě všichni předběhli, takže z toho bylo 5.místo v kategorii a 19.místo celkově za čas 52:30. To by na 15km bylo pro mě vynikající, ale zjistilo se, že trať měla „pouze“  13,2 km. Ale i tak jsem s časem těsně pod 4 min./km za daných podmínek celkem spokojen.

Trať byla hodně špatně značená, vedla několikrát přes 4proudé silnice i s kolejemi (zde slušně hlídala městská policie), v cíli čaj a sprcha, pro vítěze pohár a medaile a pár zbytečných cen v tombole. Ale i tak jsem byl nakonec rád, že jsem se vydusil a šel se proběhnout.

Té radosti ze sportu přeji co nejvíce i v roce 2011 Vám všem.

          Jura

 

Běh do vrchu  - Pustevny 2010

Rok se sešel s rokem  a  4.12.2010 tu byl opět běh do Pusteven – tentokrát již 41.ročník !!!

Byl to zatím nejstudenější  den a noc této zimy  (ráno -15 - -20st.C) a tak jsem čekal slabší účast.

Ó jaká chyba. Málo bylo pravda dětí, které běží asi 1200m dlouhou trať. Natálka teda nezmrzla a byla mezi holkama 2.

Dospělých, pro které je délka trati 6400m, bylo na startu více než 200!!. Naštěstí se počasí umoudřilo a všechny čekal krásný mrazivý slunečný den.

Po dlouhé době byl na trati sníh  a to docela dost. Pořadatelé cestu stáhli ráno rolbou a vytvořili krásný koberec, který bohužel člověka neudržel a postupně se z něho stávalo totální oraniště.

To znamenalo, že po startu ve 12.00 (měl jsem opět své „předplacené“ místo u startéra v 1. lajně) a prvních 400m běhu z kopce po tvrdém sněhu, začalo martyrium. Představte si, že vám asi 5000x za sebou podklouzne noha a musíte běžet stylem „Chaplin“, abyste se aspoň trochu posunuli výš. Čekal jsem, že po rychlém startu mě začnou předbíhat hordy běžců, ale ono nic. Naopak se mi povedlo tímto podivným stylem  pár lidí předběhnout a držet se některých známých běžců .  Nakonec z toho bylo 10.místo celkově, 3.místo v kategorii a 2. místo mezi horolezci. Takže můj asi historicky nejlepší výsledek v tomto závodě a to i přesto, že čas byl o cca 8 minut horší než loni. Vyhrál rožnovský biker Martin Holiš, ale frenštátské se mi opět podařilo porazit všechny.

Přeji vám všem hodně naběhaných a naježďěných kilometrů – a to vše hlavně v plném zdraví.

          Jura

 

Poslední (?) závodní MTB víkend

                Začalo to už v pátek, kdy se ve FpR konal poslední závod letošního ročníku Frenštátského běžeckého poháru. Zde jsme nasadili raději pouze Natálku. A protože v poháru  je každý závod delší než ten předchozí, čekalo na ni poctivých 2,5km. I přes moje snahy o zpomalení jejího tempa N. prolétla trať velmi svižně a mezi holkami vyhrála s přehledem a i s kluky  pak byla 3. V celkovém pořadí poháru pak obsadila 2.místo, přestože běžela pouze 3 závody ze 6.

                V sobotu se odehrálo pod hradem Helfštýn to hlavní. 10.ročník Helf Double Cross měl podobný formát jako náš Ondřejnický MTB Duatlon , akorát asi 2x delší a těžší. Natálce se moc dobře neběželo – ten pátek byl přece jen dost znát – a i na kole se necítila úplně dobře. Přesto silou vůle  vybojovala 3.místo a porazila kromě 2 i všechny kluky. Ve 14 hodin odstartovala do již pěkného slunného podzimního dne tlupa asi 100 dospělých v různých kategoriích (i dvojic) a mezi nimi i já. Běžel jsem za celý podzim 1x (!) a podle toho to taky vypadalo. Brutální výšlap na hrad a seběh dolů mi daly dost zabrat, takže ve druhé části běhu (celkem asi 8km) jsem se musel dost šetřit – čas běhu cca 40 minut. Na kole to na cca 20km dlouhé moc pěkné trati taky nebylo ono a rozjel jsem se aspoň trochu ve 2.části. – čas kola cca 46 minut. V cíli z toho bylo 3.místo v kategorii a 13. celkově mezi jednotlivci. Bohužel to prý byl poslední ročník drsného, ale příjemného ukončení MTB sezóny.

                V neděli,aby toho náhodou nebylo málo, jsme se účastnili v areálu Opálená na Čeladné 1.ročníku běhu Kolem Ondřejníka pro všechny kategorie. Já jsem ani nemohl sejít ze schodů, takže jsem samozřejmě nezávodil, ale běžely Natálka a – pozor – taky Gabka. Ta byla 3. sice jen 3, ale i tak toho měla na trati dlouhé asi 1500m plné čočky. N. chtěla závodit i po 2 těžkých závodech v předchozích dvou dnech. Čekalo již asi „jen“ 400m, ale dost náročných. Bylo zde hodně atletů ze Slezanu FM, kteří nás varovali, že to N. mezi nimi bude mít těžké. Ale to neznají NLM ! Krásné 2.místo jim všem myslím dost vytřelo zrak.

                Takže hlavně díky Natálce jsme  získali celkem 6 medailí – pěkný víkend, co říkáte ?

          Jura

 

Lehce závodní víkend aneb Jak lze ztratit vítězství ve Valašsko-Povážské sérii…

První zářijový víkend sliboval z mého úhlu pohledu benefici cyklistiky. V závodním deníčku se mi totiž vedle sebe usadily 3 akce v průběhu 3 dnů, které jsem rozhodně nechtěl zmeškat.

1)

Páteční Valašský Krpál se stal již nedílným předkrmem sobotní Valašské padesátky, o čemž svědčí masivní zájem bajkerské veřejnosti na letošním 7. ročníku. 130 účastníků na 14 km dlouhý „uphill“ z centra Vsetína přes Dušnou na Vsacký Cáb je bez diskuse rekordním zápisem v historii závodu.

 Osobně jsem se na tento druh závodění velmi těšil, přeci jen se při jízdě do kopce cítím lépe než z kopce. Šlo by mě tedy nazývat vrchařem J. Úvodní kilometr napověděl, že ďábelské tempo je Krpálu vlastní, neboť početný balík se ihned vydal svižnou „čtyřicítkou“ vstříc vrcholové kótě. Hned první prudší úseky nad Vsetínem začaly postupně rozdělovat startovní pole, které se přibývajícími výškovými metry stále více drolilo. Rozhodující nástup se udál cca půl kilometru před Dušnou, kdy se ze špice pelotonu oddělila 4 členná skupina v čele s hlavním favoritem závodu Ondřejem Fojtíkem.  Jelikož mé nohy fungovaly poměrně obstojně a sil stále neubývalo, rozrostla se skupinka „mou zásluhou“ na pětičlennou.

Některé jazyky tvrdí, že cesta z Dušné na Cáb už je pouze rovinka po vrstevnici, ale s tímto názorem nemohu souhlasit J. Obzvláště poslední kilometr je pekelně ostrý, zvláště za situace, že nástup střídá nástup a předchozí úsek stoupání jedete v průměru kolem 30 km/hod. Právě tady nastoupil „Foja“ a dá se říci, že si jako profesionál „profesionálně“ uhájil očekávané vítězství. Já si rozhodující „nástup“ nechal na poslední desítky metrů, kdy jsem přespurtoval zbylé 2 uprchlíky a překvapivě si dojel pro 2. místo a skalpy celé řady bajkerů, kteří dříve byli z mého úhlu pohledu doslova „neporazitelní“.  Takže velká spokojenost byla docela na místě.

Dvacátýpátý dojel do cíle další člen našeho oddílu Dan Überall.

Výsledky a foto:  http://www.coleman.cz/valassky-krpal/

2)

Sobotní hlavní závod víkendu  - Valašská 50 – přinesl pošmourné a zejména chladivé počasí, které místy závodníky chladilo teplotami kolem 10 °C. Hned úvodní stoupání na Cáb notně rozdělilo početný peloton a mě osobně zařadilo do druhé poloviny první desítky startovního pole. Tam jsem se ostatně dokázal udržet do konce závodu, z čehož nakonec bylo 9. místo v celkovém pořadí a 8. místo v kategorii mužů do 30 let. Více než půlku závodu jsem jel bok po boku s Radovanem Kyjovským, který v závěru rozjel vražedné tempo a dostal se až na 4. místo. Takže pro příště mám ponaučení, komu viset na zadním kole J.

V rámci vyhlašování výsledků jsem za celkové 9. místo prvně v životě utržil finanční prémii za vítězství (o obsahu bankovek v obálce raději nebudu referovat, tučný výdělek cyklisty to tedy rozhodně není J) a počal se těšit na závěrečné vyhlášení VP série, kde jsem dle stanovených kritérií již neměl být nikým předběhnut v celkové pořadí. Bohužel, i věci nad slunce jasné jsou občas nejasné, proto výsledkem bylo nakonec 2. místo za slovenským maratonbijcem Bírošem. Věc raději nebudu více rozvádět.

3)

Do třetice všeho dobrého, proto jsem i nedělního chladného rána promazal sobotním blátem pěkně zašpiněný řetěz a vydal se na můj lokální nejoblíbenější závod – brumovský Hradní okruh, který se jezdí v překrásném prostředí tamějšího hradu a okolních přírodních stezek. K závodu mám poměrně srdeční vztah, ostatně před několika léty to byl vlastně 1. MTB závod v životě, takže motivace rozhodně nechyběla. Navíc nikdy se mi tu nikdy nepodařilo vyhrát, vždy se našel někdo lepší a já končil na 2. místě.

Nepříznivé nedělní počasí a blátivá trať sice přilákala na trať menší závodnické pole než v dřívějších ročnících, ale poctivých 35 km plných bláta a kaluží rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem. Závod se mi nakonec podařilo vyhrát, takticky jsem si už před startem vybral místo, kde nastoupím a pokusím se ujet, což se mi naprosto přesně povedlo.

Takže víkend jak má být – závody, zábava a hlavně – dobrý pocit J

Výsledky:  http://www.kolo-bezky.cz/akce/index.php?m=3&sm=5

         Roman K.

 

Rožnovský krpál

Legrace byla na startu. Zapisovali jsme se na hřišti na Dolní Bečvě, kde byl Radek Maňák. Stáňa Lichnovský vozil lidi na hlídky a na občerstvovačku. Původně měl být start na  náměstí na Dolní Bečvě. Vyjeli jsme na tu silnici a tam nic. Dojížděli nás ostatní a nikdo z nich nevěděl, kde ten start je. (Stáňa to sice dopsal na stránky, ale to z nás už nikdo nečetl). Tak jsme celá horda jeli směrem k Prostřední Bečvě. Fičeli jsme s větrem o závod, protože do startu chybělo ani ne 10 minut. Někteří se vraceli proti nám, že nic nenašli, tak nás ještě přibylo a že pojedeme ještě dál. Po dvou kilometrech jsme našli Stáňu u cesty. Jura přede mnou prudce zabrzdil, až jsem se vybulila z kola a odřela si a natloukla obě kolena. Bolelo to jak čert, trochu jsem si pochroumala přehazovačku, krev mi tekla po noze, ale už byl start a jelo se. Pořád se kolem mě blonkcal Pepa Vinohradská šlapka, který měl strach, že se ztratí. Ten jsme až na místní měli všichni. Dvakrát jsem ho zachránila, protože se ztrácel a já ho vracela zpátky. Pak nás dojel Jura, který se ztratil ještě s jednou holkou. Myslel si, že je místní, tak fičel za ní a ztratili se oba. Bylo třeba jet pomalu a dávat pozor na cestu. Stejně nikdo z nás nevěděl  kde je, na Tanečnici, nebo kde to bylo jsme potkali značení vašeho závodu, tak jsem měla obavy, ať nesjedem kamsi do Vsetína. Naštěstí se tak nestalo a zdárně jsme dorazili do cíle. Péťa Tichý z Koliby pod Stolovou byl druhý, tak byl nadšen. Stáňa Lichnovský říkal, že příští rok už nebude dělat 3 závody, ale s bídou jeden. Že nemá lidi ani sponzory.

          Dája.

 

Cyklo MXM Tour

Když jsem si na sklonku loňského roku pořizoval silniční kolo, jediným důvodem této koupě byla snaha o zvýšení výkonnosti a z toho plynoucí zlepšení výsledků na MTB maratonech. Jak jsem si usmyslel, taky se stalo. Během rozmarného jarního počasí jsem nemusel opakovaně bědovat na četnost umývání bajku, protože „silnička“ se prakticky nemyje, dlouhých letních dnů na témže pekelném stroji využíval ke zdolávání vyhlášených valašských sedel a kopců, na přelomu prázdnin pak dokonce na cesty k nesmrtelným alpským velikánům. Nějak jsem si na kolečko zvykl, ochutnal kouzlo silnice, inu, usmyslel jsem si, nejen MTB maratony je biker živ a prvně v životě se vydal na silniční cyklistický závod. 

   Dějištěm mé premiéry byly Hostýnské vrchy, neboť Cyklo MXM Tour se jako 3. závod regionální silniční ligy jezdí převážně v tomto pohoří. Už jen propozice a itinerář trati mě lehce mrazily po zádech – 112 km včetně 7 silničních sedel člověk nejezdí každý den. Přesto jsem nakonec v Hulíně (místo startu) poctivě vyplnil přihlášku a vydal se překonávat vlastní limity J. Pravda, název oddílu MTB Ondřejník tak nějak nekorespondoval s úzkými plášti, ale to bylo tak poslední, co by mě před odstartováním závodu dokázalo vyrušit. Navíc slovíčko MTB jsem mezi vytříbenými králi silnic hájil alespoň skutečnými MTB tretrami, s nimiž jsem byl v pelotonu silně v menšině J.

   V 10.00 hod se více než 100 členný balík rozjel vstříc sedmičce horských prémií. Prvních 20 km po rovině v rychlosti cca 40 km/hod, kdy všichni jezdci pelotonu jeli na můj vkus až nepříjemně blízko sebe, naznačilo, že to asi bude jiná káva, než jsem z bajku zvyklý. Naštěstí krátce nato následoval první z kopců a balík se začal pomalu trhat. Takto to následovalo v dalším a dalším stoupání, až se přibližně v půli závodu vytvořila kompaktní 20-30 členná skupinka, která převzala otěže maratonu. Naštěstí jsem tam nechyběl. Zatímco rytmus střídání v rovinkách mi vzhledem k minimálním silničářským zkušenostem příliš nešel, v kopcích už to bylo výrazně lepší. Se silničářskou nerozvážností jsem si nic nezadal s čelem závodu a společně s vyhlášenými silničáři a bajkery v jedné osobě (Janota, Šíbl, Žák aj.) diktoval tempo v kopcích.

   Čelní skupinka se tak stále zmenšovala a zmenšovala, až po výjezdech na hostýnský Troják a Tesák zůstalo v čele cca 15 borců. Zbývalo posledních 20 km závodu včetně prudkého (cca 3 km dlouhého) stoupání na tzv. Hadovnu, kde byl také cíl silničního maratonu. Nepřekvapí tedy, že se v tu chvíli začalo jet poměrně děsivé tempo, které vyvrcholilo na úpatí posledního kopce. Prudkou silniční „stojku“ jsem začal s velkým talířem vepředu, ale už po 500 metrech jsem velmi ochotně přehodil na menší talíř. Stehna pálila, tep se nebezpečně zrychloval, navíc cíl stále v nedohlednu. Na druhou stranu vedoucí skupinka se neustále zmenšovala a já, k vlastnímu překvapení, ne a ne odpadnout. Poslední kilometry se jely doslova na krev, úzká silnička byla svědkem mnoha nástupů, přičemž stíhat je jeden po druhém byl pro mě skutečně nadlidský výkon. Přesto jsem zmobilizoval poslední zbytky sil a v závěrečných desítkách metrů si v ostrém kopcovitém dojezdu doslova vyspurtoval 3. místo absolutně a 2. v kategorii do 30 let! 

   Sečteno a podtrženo – parádní závod, vynikající zkušenost, ideální trénink na blížící se MTB vrcholy sezóny. Celkový čas 3:19 hod, průměrná rychlost necelých 35 km/hod, ztráta na vítěze minimální, takže příslib do budoucna velmi optimistický….

         Roman K.

 

Cyklomaraton Tour  2010 – Vřesina

V neděli 9.8.2010 mělo být podle předpovědí na Severní Moravě pěkně. Bylo ale jen do 11.15, kdy se spustil docela hustý déšť.

     Naštěstí závody dětí měly start již v 10.00. Tedy ještě bez deště, ale na okruhu, kde po předchozí vodní nadílce bylo bláta dost. Natálka, jak je jejím zvykem, vyrazila od startu do prudkého asfaltového kopečku jako drak a jako první také najížděla do terénu.  Později  ji sice předjel jeden kluk (celá kategorie 9-10let startovala naráz), ale svoji kategorii Natálka suverénně vyhrála, za což byla při slavnostním vyhlášení odměněna velkou medailí a dárečky.

     V 11.30 byl start hlavního závodu na 60km, který byl letos vypsán jako Mistrovství ČR v ½ maratonu. Proto se zde sjelo celkem dost profíků a slušná konkurence z celého Česka. Deště ze závodu udělaly opět bahňák, ale jinak byla trať vcelku lehká. Asi 20km trvalo, než jsem mohl konečně jet podle sebe a ne furt na někoho čekat nebo hlídat. Místy hlavně ve sjezdech nebylo moc vidět – bahno v očích mi fakt nedělá dobře – ještě večer jsem měl oči jak angorák. Nakonec jsem dojel celkově 70 (nic moc) a v kategorii 10. Na prvních 5 jsem asi neměl, ale o 6. místo by se při lepším startu a bez chyb na trati bojovat dalo.

     V 11.40 pak odstartovala krátká 30km trať, kde se odvážně do boje s bahnem pustila Gabka. Zdá se, že konečně i závodila a odměnou ji bylo 1. místo v juniorkách, stejně velká medaile jako pro Natálku a docela dost závodníků v cíli za ní.

     Celkově hodnotím organizaci hlavně dětských závodů jako bídnou  -  naše závody jsou proti tomu zlaté. Trať taky nic slavného  - jako ostřejší trénink to ale ušlo. Vyloženě to bylo pro ty, co umí jezdit v háku a nejsou moc  vrchaři (kopce téměř žádné ).Vítěz Jan Hruška to zajel za 2 hodiny, což je průměr kolem 30km/hod!! a to v bahně. Za sucha by to určitě bylo podstatně rychlejší – kde je proboha to MTB  při MČR ??!! Mezi ženami zvítězila v absolutním pořadí Pavlína Šulcová.

     Jako předkrm si Natálka ještě v sobotu dala na Horečkách závod v běhu na 1500m. V těžkém blátivém terénu si skvělým časem 7:04 doběhla pro další suverénní vítězství.  Takže holky měly se  3 zlatými úspěšný víkend a za pěknou reprezentaci MTB  Ondřejník je potřeba je pochválit.

         Jura

 

GIANT BEROUNSKÁ 24

    Čtvrtý podnik Ortika 24 MTB Series se konal 24. a 25. července v Berouně. Michal zde chtěl potvrdit své postavení  v celkovém pořadí  a zajistit si tak vítězství  v seriálu, aby mohl v době konání Vimperské 24 již odpočívat na dovolené v Chorvatsku. Do Berouna jsme se vydali v pátek odpoledne s očekáváním toho nejhoršího, co nám může počasí nabídnout. Předpověď nás (teda spíše Michala) strašila vytrvalým deštěm, bouřkami a tím pádem velmi rozbahněnou tratí. Ještě v noci z pátku na sobotu nás budil ze spaní silný déšť. V sobotu ráno se naštěstí počasí umoudřilo, déšť ustal a ve Zdejcině, části Berouna, kde se závod konal, nás přivítala zatažená obloha a mírný vítr. Zázemí bylo umístěno na místním fotbalovém hřišti , kde jsme rozbili stan i my. Závod odstartoval tradičně ve 12 hodin. Michal se již od prvního kola usadil na 1.místě mezi jednotlivci a svůj náskok neustále navyšoval. Jeho největší soupeř Rasťo Balko navíc během prvních kol „utrpěl“ 2 defekty a tak Michalova pozice nebyla v ohrožení.  „Majkl“ tak mohl mírně zvolnit tempo a šetřit síly do dalšího průběhu závodu. Před devátou hodinou večerní si také dovolil dát téměř 50-ti minutovou pauzu, v klidu se najíst, osprchovat, nechat se namasírovat a poté již se světly vyrazit na trať. Noc s pořadím nezamíchala, náš jezdec si udržoval stále jedno kolo náskok jako v sobotu. Utěšeni tímto stavem jsme po 5.hodině ranní naplánovali další téměř hodinovou zastávku. Ač jsme neotáleli a snažili jsme provést všechny úkony co nejrychleji, před vyjetím na trať jsme byli nemile překvapeni zjištěním, že Rasťo je již asi 3 minuty před Michalem. Ten tak vyjížděl na trať se slovy: „Hmm, tak to budu muset zabrat“.  Jak řekl, tak se stalo. Při dalším průjezdu již projížděli oba závodníci spolu a o další kolo později již měl Michal minutový náskok. V posledních třech kolech nasazené tempo víceméně držel a získal náskok 35 minut. Jelikož třetí v pořadí Lukáš Mazák své účinkování o půl jedenácté dopoledne ukončil, mohli tak učinit postupně i Rasťo a Michal, protože na zvraty v pořadí nebyl jednak čas a ani síly. Celkově ondřejnický biker najel v těžkém terénu 30 kol (342km). Majkl tak splnil svůj cíl, který si stanovil po závodě v Liberci. Tím bylo vítězství v celém seriálu. S třemi vítězstvími a jedním druhým místem na kontě již nemůže být nikým předstižen.  Michal tak po loňském zisku titulu mistra republiky získal další cenné vítězství ve své kariéře. Jen tak dálJ

         Dan

 

Karpatský pedál

Posilněn poměrně slibnými výsledky z vytříbených maratonů Valaško-Povážské série, vydal jsem se uplynulou, mimořádně vypraženou, červencovou sobotu na závodní premiéru největšího bajkového maratonu v Bílých Karpatech – Karpatský Pedál 2010. Letošní 3. ročník sliboval krom tropických teplot hodně nad 30°C škálou také četná a dlouhá stoupání, které obzvláště na otevřených loukách dala startovnímu poli pořádně zabrat. Ostatně celých 50 km trati bylo všechno možné, jen ne lehkých.

Počáteční pětikilometrové stoupání a obdobně dlouhý sjezd povětšinou po zpevněných cestách ještě početný peloton příliš neroztrhalo, což jsem přibližně na 10. km trati počal nést poněkud nelibě. V 2. kopci jsem za to „vzal“ a s velkým údivem v půli kopci zjistil, že krom bývalého profesionála Milana Bachmana vedle mě za námi zeje poměrně slibná mezera. Pravdou je, že tato mezera se po chvíli udělala i mezi mnou a jím, ale v poslední fázi stoupání, která vedla právě přes rozpálenou louku, se mi ji podařilo úspěšně eliminovat. Následný asfaltový sjezd pak měl být dobrou přípravou na následný cca 6 km dlouhý kopec, který závodníky přivedl až na samotný hřeben Bílých Karpat nedaleko od nejvyššího vrcholu Velká Javořina.

K mému velkému překvapení však mého soka právě zde postihly neznámé technické potíže (defekt?) a já se tak v půli závodu ocitl netradičně na čelní pozici s poměrně slušným náskokem před zbytkem startovního pole. Zatímco ve výjezdu jsem možná i nějaké vteřinky přidal, následné sjezdy v neznámém terénu pozvolna snižovaly můj náskok, takže když jsem se cca 8 km před cílem ohlédl dozadu a uzřel vyšvihaného cyklosvalovce v dresu Volvo Auto Hase v nebezpečné blízkosti, vítězná euforie v mysli byla rázem tatam. Do cíle však zbývaly ještě 2 menší kopce a rozbité sjezdy opět na slunci otevřených cestách, kde jsem „nepochopitelně dlouze“ udržel řetěz vepředu na velké placce a silově-technickou jízdou o necelou minutu uhájil vítězství. Projezd cílovou branou a následná osvěživá koupel v místním jezírku pak byla nejlepším balzámem na maratonské soužení. Vynikající pocit ze závodu pak ještě podtrhlo závěrečné vyhlašování, kde jsem za absolutní vítězství obdržel poměrně atraktivní ceny lihovarského charakteru, vítěznou mísu podivuhodných křivek a mimo to vyhrál i v tombole J Prostě hezký den a hezký závod. Apropo, 50 km pod 2 hod s průměrem více než 25 km/hod člověk taky nejezdí každý den.

         Roman K.

 

Cyklopozitivnych 24 hodin

První „24“ na Slovensku v historii, to bylo Cyklopozitivnych 24 hodin, závod pořádaný v Turie u Žiliny. Už jen název napovídá, že slovenští pořadatelé nemají žádné zkušenosti s 24-hodinovými závody. Udržet si totiž optimismus po celou dobu závodu je nemožné. O tom se opět přesvědčil i Michal.  V sobotu odpoledne jel Michal výborně, přestože zde panoval nehorázný pařák. Teploty okolo 33°C byly na jezdcích poznat již velmi brzy. Našemu jezdci to však nevadilo. Problémy přišly až s tmou. Nejprve byl na řadě roztržený řetěz asi 4 km před depem, a tak si Michal vyzkoušel i běh, aby si trochu zpestřil noční jízdu. Poté se však dostavil horší problém komplikující noční kroužení. Stejně jako v Bystřičce to byly bolesti břicha. Michal tak začal ztrácet několik minut v každém kole na druhého v pořadí Rastislava Balka. Ten měl o motivaci postaráno, neboť to byl jeho domácí závod. V noci tak bylo jasné, že se rozhodne mezi těmito dvěma borci. Třetí Svaťa Božák si prošel krizí již v sobotu odpoledne, poté se sice dostal do tempa a jím kroužil až téměř do konce, ale jeho ztráta byla příliš velká. Noční rozpoložení vyjádřil náš závodník jasně slovy: „Ta noc je na ho*no“. S ranním rozbřeskem se naštěstí Michalovi lehce ulevilo a vyšlo jeho oblíbené slunko. Tomu také odpovídaly nedělní časy. Michal zrychlil a začal zase zajíždět nejrychlejší kola z jednotlivců. Stačilo si tak už jen hlídat odstup od druhého Rasťi Balka, což se také dařilo a po půl 11 dopoledne tak mohl Michal své účinkování zakončit.

A jak hodnotit 1.ročník žilinské „24“? Po organizační stránce bylo vše zvládnuto velmi dobře. Plac pro depo na louce byl ideální, účast poměrně hojná a atmosféra přátelská. I přes vítězství však neprošla Michalovou kritikou trať měřící 11 km. První půlka byla do kopce, druhá z kopce, na níž si však vůbec nešlo odpočinout. Nedávno se po ní totiž evidentně prošlo stádo krav a projel traktorJ. Když tato kombinace zaschla, bylo o „zábavu“ postaráno. A nakonec musíme taky říct, že ohodnocení tak skvělých výkonů, co se týče cen, nebylo zdaleka odpovídající. Jelikož to byl však první ročník,  musíme organizátorům pogratulovat a popřát jim hodně štěstí do pořádání dalších ročníků.

         Dan

 

Valašská 24

Další závod série Ortika 24 MTB Series 2010 byla Valašská 24 ve dnech 26.-27.6.2010 v Bystřičce. Tedy tam, kde Michal loni vybojoval titul mistra republiky. Michal se rozhodl jet i letos, přestože bylo jen 14 dní po extrémně náročném Liberci, kde si navíc naštípl vřetenní kost. Ani to ho neodradilo, což nás ani nepřekvapiloJ Na rozdíl od Liberce mu taky nemohlo být vytvořeno potřebné zázemí, neboť Roman a Leo měli pracovní povinnosti a já „odležel“ Sulov. Michal tak byl odkázán sám na sebe. Na místě však potkal 2 bývalé spolužáky, tak aspoň přípravu pití během závodu měl zajištěnou. Počasí Michalovi konečně přálo, a to navíc po celý závod. Trať byla oproti loňsku lehce prodloužena na 9,2 km a ztížena jedním prodlouženým výjezdem. Tradičně ve 12 hodin bylo odstartováno. Na start se mj. postavil třetí muž z Liberce Rastislav Balko a domácí Svatopluk Božák, druhý z loňské Bystřičky. Dle on-line výsledků bylo vidět, že Michal již od začátku nasadil skvělé tempo. Nakonec jsem se rozhodl, že když tam nemůžu být s Michalem přes noc, tak ho aspoň pojedu povzbudit v sobotu odpoledne a tak jsme i s taťkou vyrazili. Po příjezdu do Bystřičky již Michal kroužil na 1.místě a neustále se vzdaloval svým soupeřům, když jim dával zhruba 2 minuty na kolo a vypadal v pohodě. Zhruba o půl sedmé v podvečer předjel 2.závodníka v pořadí Balka již o jedno celé kolo. V té době jsme my opouštěli Bystřičku. Po 21.hodině Michal nahodil světla a makal dál. Až do 2.hodiny ranní jel v podstatě bez přestávky, poté ho bohužel zastihly žaludeční bolesti ze závodní stravy a musel si na trati na nějakou chvilku dokonce lehnout. Po závodě taky referoval, že to byla největší muka, co kdy na kole zažil, přesto pokračoval i přes přetrvávající bolesti dál. Neustále měl 1 kolo a nějaké drobné navrch. O půl osmé ráno jsme s Michalovou manželkou Janou opět stáli u trati a netrpělivě na něj čekali. Michal byl naší přítomností překvapen a snad i to mu dodalo psychických sil do závěrečných 4 hodin. Nebylo na něm znát žádných nočních problémů, o kterých jsme se dozvěděli až po závodě. Přes noc se tak děly „zajímavé“ věci jen na pozicích za Michalem. Stanislav Božák, který byl ještě večer na 4.místě se přes noc dotáhl na žilinského Rastislava Balka na 2.pozici. Ze spojení sil těchto dvou borců měl Michal trochu obavy, ale ty nebyly vůbec na místě. Michal jim naděloval každé kolo minimálně 3 minuty, jednou dokonce 22!!! Před 10 hodinou se už Michal objevil v depu, vyčerpán 22 hodinovým martyriem, trochu se najedl, napil čaje, protože ionťáky už nemohl ani vidět. Bylo víceméně jasné, že vítězství má v kapse, ale pro pojištění si jel po 50-ti minutové pauze objet ještě jedno „vítězné“ kolečko. Chvíli před ním se v cíli objevil Stanislav Božák a Rastislav Balko, kteří si po společných asi 4 hodinách jízdy bok po boku férově rozdělili 2.místo. Nad nimi však čněl Michal se 43 koly a neuvěřitelnými 395,6 kilometry na kontě!

Michal se tak dostal do čela celé série, takže uvidíme, jak s tím dál naloží. Kdo ví, možná že to nebyla jeho letošní poslední 24-hodinovka. Již za 2 týdny pokračuje série dalším dílem v ŽiliněJ

P.S. Na závodě se při udělování cen objevila také česká jednička mezi ženami Tereza Huříková, která se podílela na předávání cen. Jelikož neměla čas prohodit pár slov s Michalem, jak sama chtěla, tak jsme ukořistili alespoň nějaké to foto s mladou bikerkouJ

          Dan

 

MTB 24h 2010: Českým vicemistrem je Michal Láník !!!

Po loňském senzačním titulu na MČR zkompletoval Michal svou sbírku cenných kovů z tohoto extrémního závodu.

V městě pod Ještědem vydoloval z bahna stříbro a titul vicemistra republiky.

A jak to všechno probíhalo?

V předvečer závodu jsme dorazili do místa konání a ubytovali se poblíž v jednom z libereckých penziónů. Zvládli prezentaci a po krátkém občerstvení spolu s Valachy z Bystřičky, kteří se v místě taktéž vyskytli, jsme šli spát.

Nazítří kolem 9,00 jsme se přesunuli do veseckého areálu a obsadili pitstop č.10, rozbili jsme stan a nachystali veškeré možné vybavení. Tradičně v pravé poledne vše vypuklo. Ostrý výběh do stráně podusil asi všechny, poté následoval seběh obloukem do depa k připraveným bikům, cca tak 500m. Uff….

A pak už začala ta pravá podívaná… Na začátku je každý plný sil i optimismu, takže se jelo hodně svižně. Krásný den, modrá obloha, teploučko - prostě paráda…

Jenže teploučko posléze přerůstá v teplo…horko…parno…, k…. to je pařák !!!!

Není žádná sranda sedět v 35°C u vody, natož jet tenhle maratón. Ale zatím vše probíhalo dobře, Michal má teplo rád, a tak jsme měli dobrý pocit z dobře rozjetého závodu. V pozdním odpoledni se však začala stahovat mračna, až kolem 18,00 bylo nad Libercem již zlověstné černo. Zvedl se silný vítr, a tak jsme měli nějakou dobu starosti o stan a věci. Naštěstí vše zůstalo na svém místě. Dokonce i mraky se zdály menší. Byl to ale jen klid před bouří… Pak se rozpoutalo deštivé peklo, trvající skoro hodinu. Ochladilo se tak radikálně, že jsme vytáhli zimní oblečení a na Michala narvali srandovní rudou pláštěnku. Po deváté večerní borci rozsvítili své halogeny .Bylo to zatraceně potřeba.

Trať byla místy tak rozbahněná, že původní vyjetá stopa byla nenávratně ztracena, některé úseky zcela nesjízdné, takže prakticky všichni museli místy tlačit. Bylo-li někomu do skoku přes den, v noční části to byl už jiný kouř… Zima byla nesnesitelná. Rtuť teploměru klesla k 5stupňům Celsia. Nastupovala všeobecná krize. Všem začal unikat pozdější vítěz T. Kozák, který předváděl famózní jízdu a úskalí trati zvládal s neuvěřitelnou lehkostí. V jednu chvíli měl sice technické problémy s řazením a v depu se zdržel skoro půl hodiny, ale v téže době – kolem 03,00 - měl náš Michal na trati poměrně těžký pád, takže ztratil dosti času a dojel se sebezapřením. Bolestivě naražené předloktí a krvavé zranění prstů ho hodně zdeptalo, ale po půlhodince v depu a komplexním servisu vyrazil s přiloženou ortézou opět na trať. Bylo však čím dál více zřejmé, jak jsou karty rozdány. Michal dřel, bojoval, ale lídr závodu držel otěže pevně v rukou. A tak jsme se postupně soustředili na uhájení stříbrné pozice. S přicházejícím rozedněním se již Michal opět dostal do pohody a jel výborně, takže v 10h 14min mohl svou jízdu ukončit. Na trati strávil 20h 14min. čistého času a zdolal 336km.

Vítěz T. Kozák z Plzně kroužil ještě půl hodiny a po 20h 42min uzavřel účet s 372km. Na 3.pozici jedoucí Rasťo Balko z Cyklopozitívu Žilina kroužil ještě více než hodinu a zakončil svůj závod v 11h 19min s 324km.

A kdo je vítěz? Žádné ořezávátko!!! Nýbrž /m.j./ účastník posledních 2 ročníků australské Crocodile Trophy, kde zajel vyníkající 8. a loni dokonce 5.místo v absolutním pořadí!!!

Ale vítězové jsou vlastně všichni, kteří dojeli. Neboť není většího vítězství, nežli vítězství sama nad sebou!

A ti co nedojeli? Smutný byl loňský vítěz na liberecké trati, Polák Andrej Kuchmistrz, kterého po 8 okruzích a necelých 5hodinách zradilo zraněné koleno. Přesto po závodě přišel za námi pogratulovat a prohodit pár slov dobrou češtinou! Přejeme Andrzejovi rychlé zotavení a hodně sportovních úspěchů!!!

A co jsme si odnesli my ostatní ? Trénovat a trénovat….a to platí i pro VÁS !!!

          Leo

 

Umíráček na Petyši

Sobota 12.6.2010. Už týden je vedro jak v pekle a dnes vrcholí největší hyce před příchodem fronty. Všichni to ví a přesto cca 400 šílenců přijíždí do Rožnova p.R., kde si dobrovolně platí za své mučeníčko, které začíná přesně ve 12.00 hod. !!! (12.30 krátká). 5 z nich je z MTB Ondřejník – Dája + Jura Z. a Gabka M. mají aspoň trochu rozum a pojedou krátkou trasu. Roman K. a já jsme se dali na trať dlouhou. A speciálně já jsem to neměl dělat. Zjistil jsem to ale až po cca 35km. Do té doby jsem si myslel, že to celkem jde a šetřil jsem i síly na dvě závěrečná stoupání. No – nebylo mi to nic platné. Nejdříve se mi ve sjezdu na cestu k chatě Mír kousnul řetěz, takže jsem musel zastavit a rozmotat ho a hned potom jsem se kousnul já. A to tak, že jsem se už nerozjel .

A začal boj o přežití. Se závoděním to už nemělo společného vůbec nic. Ve vyhlášených kamenitých sjezdech jsem měl problém vůbec udržet řídítka a šlapat jsem v podstatě taky nemohl. Mlha před očima a šílená bolest v zádech mě přinutily dokonce sestoupit z kola a jít do posledního stoupání na Búřov pěšky (!!!). Pak už je to naštěstí z kopce. Tak jsem se dokodrcal do cíle a myslel jsem si, že na ten hnusný dopravní prostředek zvaný kolo už nikdy, ale nikdy nevlezu. Už sem totiž slyšel umíráček z nové Zvoničky na Horečkách (tímto zdravím OKD). Ostatní na tom asi nebyli o moc lépe, protože i takový děsivý způsob jízdy, jakým jsem se dostal do cíle, stačil na 8.místo v kategorii.

Roman K. jel od startu výborně v úplně čelní skupině, ale zhruba v půlce trati mu praskl řetěz. Roman musel tedy chodit od domu k domu po dobrých lidech, až sehnal nýtovač a mohl pokračovat. Za chvilku poté kolem mě projel ohromnou rychlostí a svou stíhací jízdu dotáhl až na 24.místo celkově. Škoda – jinak by to určitě bylo do 1.desítky. A Roman, jak byl rozjetý, nazul po závodě kolečkové lyže a že si jde projet novou cyklostezku kolem Bečvy !!!!.

Na trati se objevila i česká reprezentantka Tereza Huříková a zajela dost dobře – celkově obsadila 14.místo.

Gabka M. dopadla podobně jako já – těžko horko přežila, dojela ,ulehla a 2 hodiny spala.

Dája + Jura Z. dojeli v pohodě a Dája navíc získala 2.místo pouhých 45 vteřin za vítězkou.

Takže příště při takových vedrech budu muset dávat jo bacha, abych už znovu nemusel zažívat takové ohavné martyrium jako v sobotu.

PS: na kolo už jsem teda zase sedl .

          Jura

 

„SLAVIČÍNSKÝ BAJKAP 2010“

Třebaže koncem května by průměrný závodník měl za sebou mít pěkných pár závodů, letošní sezóna je poněkud atypická. Prvotní příčinou je bezesporu počasí, které dosud ze všech jindy pohodových tratí vytváří bahenní koupele, druhým důvodem je z mého úhlu pohledu poněkud nevhodné působení na Šele maratonu, ze kterého jsem se zdravotně dával pár dní do pořádku. V neděli 23. května jsem tak na „domácí“ slavičínské půdě s napětím očekával, jak to se mnou letos vlastně vypadá…?  Místní Bajkap, jenž letos slavil 5. výročí, obvykle nepatří mezi mé oblíbené tratě. Je to poněkud netradiční cross-country, kdy po cca 1,5 km asfaltového stoupání v šíleně vysokých tepech člověk vjede do cca 1,5 km dlouhého kořenitého sjezdu, jenž byl letos navíc obohacen o dostatečnou vrstvu bahenního zábalu. Tohle bláznovství se pak několikrát opakuje, aby celá délka XC vyšla na nějakých 20 km. Opakuji, trošku podivný charakter, ale kdo chce jezdit, musí jezdit na všem J.

Startovní pole jako obvykle nečítalo početnou masu, spíše zkušené regionální bajkery, proto se daly očekávat poměrně napínavé souboje. Závod dle očekávání opanoval Milan Zvonek z MTB Agnesi Teamu (loňský vítez Cyklomaratontour mezi muži) v čase 49:32, 2. místo obsadil Michal Rodryč z Baníku Ostrava v čase 52:20, souboj o 3. místo jsem si s nějakým mlaďochem z Meridy Biking Teamu prohrál hloupým pádem ve sjezdu v předposledním okruhu, získanou ztrátu jsem již nedokázal eliminovat, proto nakonec 4. místo v čase 53:25 je trošku zklamáním.

         Roman K.

 

AUTHOR ŠELA MARATHON

2.květnová sobota bývá tradičně vyhrazena pro Šela maraton se startem v Lipníku n.B. a cílem na hradě Helfštýn. Jel jsem tam letos teprve podruhé, protože mi moc nevyhovuje brzký termín. Naježděno mám na rozdíl od jiných , kteří tráví zimu v Itálii, Malorce, Chorvatsku apod. , žalostně málo obzvláště při průběhu letošní zimy a jara. Ale je to blízko a někdy se závodit musí. Jasně , že jsem si vybral krátkou – 58km dlouhou trasu. Ještě je k dispozici 93 km – na tu se v 9hod. vydal další zástupce našeho klubu Roman Kašpar.

Na start jsem sjel z parkoviště na louce pod hradem celkem brzo a prodral jsem se odhadem na 100-150 místo na startovní čáře. Odstartováno bylo v 11.45, druhá vlna pak v 11.50. To ještě svítilo slunce. Start jsem zvládl celkem bez problému a po asfaltovém nájezdu jsme najeli na polňačky za městem. O 15 minut později nastala průtrž mračen, což znamenalo po předchozích deštích doslova bahnité martyrium obzvláště proto, že trať vede často po polních cestách, přímo po polích, loukách, ve žlebech apod. V tom bahýnku si kola většinou jela kam chtěla, takže to byla docela sranda –a ruce mě bolí ještě teď. Nepamatuji, kdy jsem musel tlačit i po rovině, protože kola se pod obrovskou vrstvou bahna prostě netočila. Ještěže že cestou byly 2 brody, kde bylo dost vody a kolo se aspoň trochu opláchlo.

Asi na 20km jsem se dostal na 50-60 místo a tam jsem už zůstal až do konce. No a protože mi to ani v závěru na hrad nějak moc slavně nejelo, dosáhl jsem bohužel opět na 4.místo v kategorii (ze 124) a celkově na 57.místo (ze 701) v čase o 25 minut horším než loni. Samozřejmě, že velké množství závodníků závod nedokončilo. Mezi nimi i Roman, kterého už to bahno přestalo bavit, tak si na chvilku nedobrovolně lehnul a nechal se dovézt do cíle sanitkou. Při odchodu z hradu už byl ale vysmátý a že forma je dobrá.

Nejhůř bylo nejen mi při pohledu na chudáky kola. To bláto zalezlo úplně všude. Takže servisáci a prodejci dílů budou mít zase žně.

Abych nezapomněl ! : zjevil se na Helfštýně ďábel. Je ze Slovenska, ročník 1970(tedy už moje kategorie) a jmenuje se Kacina Branislav. Naložil mi 35 minut a celkově byl 5. !! těsně za Matějem Brožem. Doufám, že se s ním nepotkám moc často – asi by mi ty závody rychle znechutil …..

          Jura

 

Juvacyklo - MTB maraton - Chřiby 2010

I přes ne zcela příznivou předpověď počasí jsem se v sobotu vydal již potřetí do lázní Leopoldov u Buchlovic, kde se konal 8. ročník, podle pořadatelů nejtěžšího půlmaratonu v ČR, MTB Chřiby 2010. Vzhledem k tomu, že každý z naší „valašské“ části měl nějakou výmluvu proč nejet /Dan nemá najeto a pořád se jen učí, Roman najíždí kilometry a chystá se na Šelu a Michal se oženil ;) /, musel jsem vyrazit pouze se svou drahou … “manaželkou“.

Počasí nakonec vyšlo krásně a stejně jako při mých předešlých 2 účastích bylo celý den krásně slunečno. Bohužel trať byla poznamenána dešti z minulých dní, takže spoustu kopců nebylo možno vyjet a oproti předchozím ročníkům jsem opravdu dost tlačil. Naštěstí jsem většinou nebyl sám J. Prvních asi 3O km jsem ještě jakž takž držel tempo, pak ale v dlouhém stoupání k 2. občerstvovačce přišly první křeče a už to se mnou šlo z kopce - bohužel trať byla stále do kopce. Takže těch posledních asi 20 km jsem myslel na to, jak dobře udělali všichni ti, kteří zůstali doma.

Celkově byla trať opět trochu pozměněna oproti předchozím dvěma ročníků, kterých jsem se zúčastnil. Dlouhé výjezdy střídaly technicky náročné sjezdy, v kterých se taky moc nedalo odpočívat. Do cíle jsem nakonec dojel na začátku druhé poloviny startovního pole. Hlavně ale na pokraji sil, ale v celku J. A teď už se těším na další ročník tohoto již tradičního „otvíráku“ mojí sezony.

          Roman Ü.

 

Beskydský pohár – Pržno – 25.4.2010

Na krásnou poslední dubnovou neděli jsme vyjeli do nedalekého Pržna  na  1.závod  Beskydkého poháru (Jura, Gabka , Natálka Mynářovi a Kryštof Střálka). Kolem fotbalového hřiště byla natažena 2 kola. Kratší pro ty menší cyklisty a větší (cca 2,8km dlouhé) pro ty větší. Trať byla téměř rovná kolem řeky Ostravice, ale docela hrbolatá a tudíž skákavá s jedním průjezdem přes kanál (zde předváděli někteří pěkné kousky např. stoj na hlavě apod.) a dvěma výjezdy do břehu.

Jako první se na svůj závod vydala Natálka . I přes dvě kolize na trati vybojovala v početném poli 2.místo – bez těch havárií by určitě mohla bojovat i o místo 1., ke kterému i tak byla hodně blízko.

Pak odstartoval Kryštof a vyrovnanou jízdou si dojel  pro 3.místo (i když jen ze 4 závodníků).

Gabka jako obvykle (bohužel) pojala závod jako vyhlídkovou jízdu a nechala se i dojet o kolo, což jí vyneslo zasloužené poslední místo.

Jako poslední z našich jsem jel já. Měli jsme to vypsané na hodinu + 1 kolo. Nikdo mě jako naschvál nechtěl o kolo předjet, takže jsem musel absolvovat celých 10 kol a bylo to docela výživné. Bylo to moje v podstatě první svezení v terénu na závodním kole a podle toho to taky vypadalo – žádná sláva a  4.místo (ze šesti).

V pěkném počasí závody proběhly bez problémů a už se můžeme těšit na další etapu seriálu – 16.5.2010 do Frýdlantu n.O.

          Jura

 

Šumavský Skimaraton 2010

Posilněn úspěchy na lokálních běžkařských soutěží včetně „světoznámé“ Valachia Tour de Ski, zahrnut poměrně zdařilou a intenzivní přípravou včetně potřebného množství najetých kilometrů, vydal jsem se koncem února do šumavských hvozdů vstříc prvému úspěšně absolvovanému laufu v životě. Ačkoliv se denní teploty toho času pohybovaly v rozmezí, které je typické spíše pro jarní měsíce, nemohlo mě to odradit od souboje s tuzemskou špičkou v rámci jednoho z ústředních závodů hlavní série běžeckých závodů v ČR – Patria Direct SkiTour. Už sobotní nezávodní rozjezd na kvildovsko-modravských stopách naznačil, že volba ideální mázy bude v tomto počasí poměrně problematická. Mísení deště, sněhu, zmrzlé stopy a teplot chvílemi šplhajícím až k 10°C zpravidla neznačí pro servismany nic dobrého. Vezmu-li v potaz, že jsem byl servismanem sám sobě, je tato pravda ještě bolavější. Ze sobotního rozjezdu před nedělním vrcholem jsem se tak vracel s poměrně rozpolcenými pocity a s nevyjasněnou otázkou: „Co vlastně mazat?“

Neděle ráno, 8.00 hod, přesně dvě hodiny do startu. Po nočním dešti (sic!) se na oblohu žene slunce, které je však vzápětí opětně překryto dešťovým mrakem. Nezodpovězená otázka ohledně stoupacího vosku (klistru) má k zodpovězení ještě dále než včera. Nakonec po poradách se stánkem Swixu a Rossignolu mažeme (spíše patláme) doslova pár minut před startem podivuhodnou trojkombinaci klistrů. V 9.50 vkládám lyže prvně do stopy a s výrazem tváře Michala Láníka mezi 300-310.km na čtyřiadvacetihodinovce v Bystřičce čekám, jak budou mé Fischerky ve zmrzlé a čerstvým deštěm pokropené stopě držet. Nemožné se stává skutečností – lyže jedou, nic se nelepí, stoupací komora trefena na výbornou, „háefko s elefkem“ je po rovině příjemně popohání vpřed! Kvapně tudíž pospíchám na start, kde už se na mě směje místo v první vlně přibližně osmisetčlenného startovního pole.

Chvilka soustředění, startovací výstřel a jde se na to! Technikou Northuga s patami v oblacích si krátce po startu nacházím místečko zhruba v polovině stohlavé 1. vlny a po úvodním soupažním festivalu se těším do prvních kopců netradičně kopcovité trati. V následujících stoupáních nepatrně zlepšuji své postavení, takže při průjezdu Modravou na cca 20.km se pohybuji kolem 30. místa. Hned za tamější občerstvovačkou využívám nejpříkřejšího kopce na 45 km dlouhé trati k dalšímu útoku, nicméně na cca 30.km už citelně cítím, že mé předešlé tempo má sice zjevnou inspiraci z vancouverských klání, ale má schopnost jej nadále držet se rovná nechvalně známým distančním schopnostem sprintera Kožíška. Krize je tu a já nevím, co s ní. Na nejbližší občerstvovací stanici se prezentuji souhrnnou spotřebou tekutin a energie jako předešlých 10 závodníků, ale únavu ne a ne z těla dostat. K tomu všemu se poměrně členitý profil závodu mění v nezáživné rovinky, kde v tající stopě soupaž i střídavý běh tak nějak nejede. Zadovským ski rájem probíhám s myšlenkou, že se na další potenciální „laufy“ můžu tak leda z vysoka .. a že už mě tu nikdo neuvidí. S podobnou myšlenkou jedu asi ještě 8 km, načež vzápětí zjišťuji, že ta rovinka, která mě čeká, je už vlastně cílovou! Spása!

Mobilizuji poslední síly a v soupažním souboji se snažím dohnat ty, co mě krutě a nevybíravě ve velkém předjížděli v době mého trápení. Bohužel se mi to nedaří, do cíle přijíždím na 64. místě, což je oproti průběhu závodu lehkým zklamáním, ale v hlavě už mi rezonuje tréninkový plán na výsledkový posun v příštím ročníku! Sečteno a podtrženo, celkové 64. místo a 21. místo v kategorii M30 (se ztrátou na vítěze 26 min) není z takřka tisícového startovního pole až tak špatným výsledkem, navíc v prvním životním maratonu. Každopádně příští rok se mnou musí počítat! A do té výsledkové padesátky se vlezu! A basta!

Výsledky: http://www.sportsoft.cz/vysledky/2010/vysl_20100228_sm_42km_abss.pdf

Web: www.skimaraton.cz

          Roman

 

Pustevny – 2 roky poté,

co jsem naposledy běžel známý a čím dál oblíbenější Běh do vrchu, jsem se znovu postavil na start. A letos trochu slavnostní – byl to totiž jubilejní 40.ročník (to nám bude ještě chvilku trvat, než to doženeme). Na start se postavilo přes 300 !! běžců všech věkových kategorií a tím se stává tento závod nejmasovějším během na Moravě.

Pro ty co neznají trať v krátkosti – délka 6400m, start u dolní stanice lanovky v Ráztoce, cíl horní stanice lanovky na Pustevnách. Prvních 400m z kopce a pak furt do nepříliš strmého, ale pekelně táhlého stoupání, kde není a kousek místečka na odpočinek (leda zastavit).

V počasí, kdy by se mlha dala opravdu krájet, jsem jako obvykle zaujal protekční místo v 1.lajně vedle startéra . Přesně ve 12.00 Houšť vystřelil ze svého koltu – a už to valilo. Z kopce natahuju krok, ať se nemusím tlačit, ale u lomu už mě začínají předbíhat. Srovnávám po chvíli tempo, abych neumřel předčasně a děkuji za mlhu (i když se trochu špatně dýchá), ve které není na rovinkách vidět, co tě ještě čeká. Takže to celkem ubíhá a do cíle dobíhám v čase 28:48. Říká se , že pod 30min. je to dobré, takže pod 29 to je asi ještě lepší… Jsem vcelku spokojený a ani ne moc mrtvý, protože se mi od října povedlo cosi naběhat (cca 250km). Stačilo to ale až na 35. místo celkově, 5. v kategorii a 3. v horolezcích bez rozdílu věku. Úroveň závodu šla neskutečně nahoru i díky účasti skutečných profi běžců a triatlonistů. Předběhl jsem naštěstí všechny bikery z Frenu (CK Frenštát i CK Val.Kral.), takže aspoň můžu mít blbé řeči já a ne oni.

Závod je i velmi dobře organizačně zvládnut, takže pokud to půjde, příští rok valím znovu – a doufám, že už nebudu z MTB Ondřejník SÁM..

          Jura

 

Dubnický maratón 

Do Nové Dubnice jsme se opět po roce vydali v početném zastoupení. Na královskou trať HARD / 103km s převýšením 3360m/ nastoupili Michal Láník- letošní mistr ČR z 24hodinovky a stále ještě novic Roman Kašpar. Na trati KLASIK /70km – 2110m/ pak trio Roman,Dan a Leo ‚Überallovi. Počasí posledních dní nebylo nijak příznivé a tak jsme sice s obavami, ale pevně rozhodnuti zúčastnit se, sledovali jeho aktuální vývoj. V den závodu se však již začala obloha místy vyjasňovat, takže obavy z deště pomalu ustoupily a start KLASIKu v 10,00 již byl zalit sluncem. To sice nevydrželo, ale pěkně po pořádku.

   Závod HARD byl odstartován v 9,00 a oba naši borci se drželi v popředí. Hned od startu se na špici usadil Karel Hartl /několikanásobný vítěz posledních let/ a bylo patrné, že o dalším vítězství nepřijel s nikým diskutovat. Tempo bylo ostré a po vjezdu do terénu se přihlásil obávaný protivník-hutné bahno. Místy ho bylo tolik,že někteří borci museli co 10minut stavět a čistit převodníky. Technika nakonec zradila i dobře jedoucího Romana, který však po několika pádech namotal přehazovačku a ze závodu kolem 33.kilometru odstoupil. Michal jel opět výborně - v bahnitém terénu je jako doma a nakonec si zaslouženě vyjel 3.místo časem 6:34:59. Za nedostižným K.Hartlem zaostal o necelých 24min.

   Trať KLASIK nebyla o nic méně náročná. Vyrazilo na ni 205 odvážných včetně naší trojice. Ani zde se nám nevyhnuly ztráty, když vpředu jedoucí Dan prorazil na 32.km plášť a po dalších 5km po svých ze závodu definitivně odstoupil. Roman jel svůj standard a já o další místa zpět. Pády se mi tentokrát vyhýbaly s jednou výjimkou – saltem vzad při obávaném výjezdu na Baske 955m.n.m. O náročnosti trati svědčí mj.i to, že na vrchol na cca 21.km jsme se dostali až po téměř 2hodinách jízdy!!! Po jeho překonání následovala řada klouzavých, místy až záludných sjezdů, ve kterých si nikdo moc neodpočinul. Kilometry přibývaly pomalu a na každý z nich se člověk pořádně nadřel. Poslední úsek trati byl oproti předchozím letům pozměněn, přibylo náročné cca 3km stoupání a závěrečný horský technický sjezd s dojezdem v ulicích města. Vyčerpaný Roman dospurtoval do cíle na solidním 45.místě v čase 5:20:26 /25.ve své kategorii/. I mně se posléze podařilo bez úhony absolvovat celou trať, a to na slušném 63.místě v čase 5:37:57 - 7.místo kategorii. Co se tratí týče, výběr, organizace i značení byly tradičně na skvělé úrovni. Bohužel dojezd mnoha závodníků do prostoru cíle probíhal víceméně za nezájmu moderátora a tím pádem i diváků a byl zastiňován doprovodným, nepříliš zdařilým programem. Škoda. Myslím, že jezdci si po tolika hodinách dřiny trochu té pozornosti zaslouží.

        Leo

 

Vařákovy závody

V sobotu 29.8. jsem se vydal na Vařákovy závody do Horní Lidče. Tento závod se měl původně konat již na konci května, avšak kvůli nepříznivému počasí byl odložen. Pořadatelům bohužel ani teď nebylo přáno. Ráno jsme vyjížděli ze Slavičína za mírného deště, který se v místě závodu změnil v hustý liják. Zde jsme se již potkali také s Romanem Kašparem, který se chystal na svůj první závod v našich oranžovomodrých barvách. Na start se nakonec postavilo 38 závodníků. Po asi 4 km na asfaltu jsme se dostali na 13-ti kilometrový okruh, jenž junioři a ženy absolvovali jednou a muži dvakrát. Návrat do Horní Lidče byl stejný jako start. Již na začátku se oddělila menší skupina včetně několika favoritů, mezi nimiž byl i Roman. Já jsem se podle odhadu pohyboval okolo 13.-15. místa celkového pořadí. Trať byla následkem deště velmi bahnitá, čímž trpěla hlavně technika. To se vymstilo nakonec i mě, když mi již od začátku začaly pomalu „odcházet“ brzdy a důsledkem toho byl na 11.kilometru i lehký pád. Nechtěl jsem riskovat další pády a zranění, protože to opravdu nebrzdilo, a jen jsem pozvolna dokončil 1.okruh a vrátil jsem se do cíle. Barvy Ondřejníku však skvělé hájil Roman, který se po celý závod držel na špici závodu, což potvrdil vynikajícím 2.místem. Nestačil jen na ten den nedostižného Milana Zvonka z Valašských Klobouk.

          Dan

VÝSLEDKY:

Roman Kašpar   35km    1:39:10      2. v kategorii M19-40      2.celkově

Dan Űberall       35km    nedokončil

 

TREK MTB MARATON KRAKATIT DOBŘÍŠ 2009

První srpnovou sobotu jsem se zúčastnil KRAKATIT MTB Dobříš. Zrovna jsem byl na dovolené v Praze, takže 50 kilometrová vzdálenost po dálnici byla rychle za náma. Výborná organizace celého závodu začala už při příjezdu, kdy nás hned od začátku města naváděly ukazatele na velkou louku určenou k parkování, která byla jen pár metrů od centra všeho dění. Prezentace v místní sportovní hale proběhla doslova během pěti minut, opět organizovaná velmi dobře, kdy závodníky hned u vstupu navigovala ke správnému stolečku jedna z organizátorek. Na výběr byly 2 trati, já sem vybral 54km/1150m, druhá byla 85/2100. Pak ale nastal jeden ze dvou „nedostatků“ celého závodu. Oficiální ukončení prezentace totiž bylo v 9:30 a start „mojí“ 54 km tratě byl až v 11:15, takže jsem na start čekal 2 hodiny. Když se konečně start přiblížil a zbývalo asi 40 min, oblékl jsem se a vyrazil se trochu zahřát. Překvapení na mě čekalo, když jsem přijel na místo startu a tam už se táhla asi 30 metrová fronta - a to bylo ještě 30 min do startu. Takže mi nezbývalo moc času na to, abych se pořádně rozjel a trochu dostal do tempa. A ani to nebylo moc zapotřebí, protože pokud jsem nechtěl na startu stát 100 metrů od startovací čáry, musel sem se jít co nejdřív zařadit do bandy na start netrpělivě čekajících závodníků. To bylo druhé negativum tohoto závodu - moc startujících a prvních několik km vedlo po celkem úzké silnici. Takže předjíždět se moc nedalo. Jinak trasa prvních asi 20 km byla opravdu rychlá s minimem kopců na střídačku prašné lesní cesty a asfaltky. První kopce začaly asi po 17 km. Na celé trati byly 4 vrcholy následované hezkými sjezdy. Po trati byly 2 klasicky zásobené občerstvovačky. I když 2 ze 4 delších výjezdů vedly po asfalkách, bylo i tak dost náročných lesních cest plných kořenů a velkých kamenů následované hezkými lesními sjezdy. Sjezdům z minulého týdne na Beskydu se ale opravdu nevyrovnaly (naštěstí). Do cíle jsem jako obvykle dojel na pokraji sil, celkově na 104. místě ze 449 startujících. Prostor cíle a vyhlášení výsledku byl dostatečně rozsáhlý s dostatkem místa na sezení pro většinu zúčastněných i přihlížejících. Jako obvykle byly připraveny i 2 wapky, které ale kvůli výpadku čerpadla přestaly brzy fungovat. Využili jsme taky bezplatné úschovny kol. Při vyhlášení výsledků a následné tombole jsem jako obvykle nic nevyhrál a mohli jsme vyrazit zpět směr Praha. Celý závod byl velmi povedený, asi nejlíp organizovaný, co jsem zatím zažil, včetně výborného značení trati, kde se ani mě, zkušenému „bludišťákovi“ nepovedlo zabloudit. Škoda jen, že je to pro nás trochu „z ruky“, jinak by jsem se příští rok určitě zúčastnil znovu. Reportáž ze závodu by měla být na ČT4Sport 20.srpna v 16:30 v pořadu Sport v regionech. Webovky závodu jsou na www.mtbike.cz.

          Roman

 

Pech v Otrokovicích.

Radim Herman mě přesvědčil k účasti na Otrokovické 50, že prý to tam loni bylo dobré. Cestou tam jsme ve ValMezu přibrali Frantu Haitla a přes velkou objížďku a lehké bloudění po městě jsme celkem v pohodě dorazili na pískáč u Otrokovic - místo konaní závodu.

Podezřelé začalo být, že se k startu (ve 12.00hod. !!) dost silně oteplovalo, i když horko mi většinou nevadí.

První "vlaštovkou" bylo, že hned po startu -stál jsem celkem vpředu- se mi namotala tráva do pastorku, takže jsem mohl řadit pouze lehké převody a to po asfaltovém nájezdu stačilo, abych se propadl někam doprostřed cca 200hlavého pole. To však znamenalo, že v nájezdu do terénu jsme byl bržděn pomalejšími borci. Následovalo zastavení, kdy borec ve výjezdu (!) z nějakého důvodu šel přes řidítka. Při pokusu o nasednutí mě další borec sundal zezadu a začal jsem na čelo ztrácet. Pak se jelo takové XC po úzkém chodníčku mezi stromy a zde jsme dojeli kluka, který možná seděl poprvé na biku, neboť při každém prudším výjezdu seskakoval z kola a šel pěšky a my za ním samozřejmě taky. (Franta Haitl někde v těchto místech namotal přehazovačku a šel již pěšky zpět na start.) Toho umělce se nám podařilo předjet, ale ve sjezdu jsme minuli prudkou odbočku do stoupání v lese. Samozřejmě jsem zajel nejdál a tak mi chvilku trvalo, než jsem se vrátil zpět na trať. Do kopce jsem si to ale dojel a hlásili mi pozici kolem 15.místa. Teď jsem zjistil, že při poskakování přes kořeny mi vypadl bidon a to v tom vedru nebylo nejlepší. V dalším sjezdu jsem ale zahlídl na zemi volný bidon, tak jsem zabrzdil a hajdy pro něho. Prolítlo kolem mě stádo borců a já jel znovu do stíhačky. To mi ale vypadla z držáku nová pumpa , tak jsem znovu brzdil a vracel se pro ni (jednu jsem už ztratil minulý týden) - to mě ale předjelo další stádo. Furt jsem věřil, že si to zase stáhnu a tak jsme na bufetě vzal jenom kelímek za jízdy a jal se to znovu dohánět. Po chvíli mi bidon vypadl podruhé (bidony Enervit nebrat !!) a začalo být zle. Ruce nedrží pořádně řidítka, nohy odmítájí jet a pak i chodit,dech se krátí, záda bolí, oči vidi rozmazaně. Somroval jsem po divácích i předjíždějícíh borcích pití, ale nedostal jsem z nikoho ani kapku.

Už jsem myslel, že bídně zhynu na žízeň někde v lesích u Otrokovic, ale dopotácel jsem se na 2 bufet. Zde jsem zkusil roli velblouda a nasál jsem několik litrů vody do zásoby. To se ukázalo jako nešťastné řešení, protože jsem žbluňkal a bylo mi pro změnu blbě od žaludku. Naštěstí do cíle bylo už jen asi 10km, tak jsem to přežil, akorát mi ještě ke všemu začalo hodně podivně lupat v kole.

No řekněte, nebyl toto vydařený závod ??!!

          Jura

 

Holešovské Drásal

se letos uskutečnil opět za krásného počasí. Na startu krátké varianty /55km/, která byla opět součástí série Kolo pro život, se na holešovském náměstí sešlo téměř 600 statečných, aby po roce opět změřili své síly. Z našeho týmu se zúčastnil pouze Dan Überall, který chtěl potvrdit svůj velmi dobrý výkon na Pepi maratónu ve V.Karlovicích.

Protože však to byl jeho teprve 2.závod letos, musel startovat až z posledního startovacího boxu, navíc stál až na jeho chvostu. Umístění do 200.místa bychom brali jako úspěch.

Po ostrém startu jsme se /doprovod/ přesouvali po trase s sledovali vývoj závodu. Na 27.km nad Rusavou jsme byli příjemně překvapeni, když po ostrém sjezdu z terénu, následovaném táhlým asfaltovým stoupáním se Dan objevil podstatně dříve, než jsme čekali – vypadal celkem dobře a držel si cca 140.pozici. To bylo opravdu nečekané, a tak jsme povzbuzovali ze všech sil a následně se přesunuli na zhruba 42.km, kde byla jedna z občerstvovaček .Odsud následovalo poměrně náročné stoupání nezpevněnou cestou do lesního úseku / tato část kopírovala trasu Rusavské 50/. Doufali jsme, že Dan nepřepálí tempo a udrží si předchozí výbornou pozici, ale tomu to dnes v kopcích šlo výborně a opět dříve ,než jsme počítali ,se objevil na čele menší skupinky a to již kolem cca 105.-108.místa. Projel kolem a zakousl se do posledního úseku, aby nakonec úspěšně dorazil do cíle v zámeckém parku v Holešově v čase těsně pod 3:00:00 hod na konečné výborné 101.pozici .Za vítězným Pavlem Boudným zaostal /vzhledem k pozici na startu/ o pouhých 50min.

          Leo

 

Michal Láník mistrem republiky !!!!

Je to tady! Očekávaný úspěch se dostavil !!

MTB Ondřejník má šampióna ČR !!!

A jak to všechno probíhalo? O víkendu 27.6-28.6.2009 se na Bystřičce konal 2.závod série „24hodinovka MTB“ ,který byl současně i závodem mistrovským.

Celá série má 4závody/ Liberec, Bystřička, Beroun, Vimperk/ ,z nichž právě klání na Bystřičce bylo letos stanoveno jako mistrovství republiky. Za mezinárodní účasti /CZ,SK,PL/ bylo obsazeno celkem 10 kategorií jednotlivců i družstev, přičemž v nejsledovanější z nich

- sólo muži - startoval i náš Michal Láník. Po loňském 3.místě tentokrát vybojoval cenné vítězství a s ním i prestižní titul Mistr ČR.

Závod začal v sobotu 27.6.09 přesně ve 12,00hod. Traťový okruh měřil 8,3km a měl několik náročnějších úseků, které při narůstajícím rozbahnění kladly na bikery vysoké nároky jak fyzicky, tak také na techniku jízdy. V úvodu se v čele jednotlivců usadil a několik hodin vedl Tomáš Frýdl, sledovaný Michalem, a také Polák Andrzej Kuchmistrz vypadal dobře. Ten ale postupně odpadal, a jak jsme se později dozvěděli, jel již třetí obdobný závod během 3 týdnů!!! Jinými slovy- čeho je moc, toho je příliš. Ale i tak sympatický Polák sklidil potlesk a uznání.

Michal si držel svoje strojové tempo a plnil svou taktiku dokonalého rozložení sil. Postupně začal ztrácet jiskru i T.Frýdl a na prvním místě se tak usadil Michal Láník a svým stylem jízdy nikoho nenechával na pochybách, že je výtečně připraven. Úderem 21,00hod.rozsvítili bikeři světla, která povinně zářila až do 5.hod.ranní. Něco po půlnoci začal Michal“cítit nohy“/ne nosem/, takže půlhodinka pauza, rychlá masáž, současně mytí kola, mazání, servis, důkladná hydratace, doplnit energii, ošetření drobných šrámů, a jedeme dál…Michal po pauze chytil skvělý rytmus a zajížděl jeden lepší čas za druhým a svým umdlévajícím soupeřům se začal rozhodujícím způsobem vzdalovat. Potvrdil tak svou neuvěřitelnou odolnost a v 10hod.43min. mohl své účinkování v závodě ukončit s ohromným náskokem téměř 4kol po zdolání 356,9km. Již nemohl být nikým dostižen. Druhý v pořadí- domácí Svaťa Božák -kroužil ještě dalších 46min /-3kola/ a na třetí místo se propracoval nenápadnou houževnatou jízdou T.Bek, kroužící ještě celou hodinu /-5kol/. Všem zúčastněným borcům však patří za předvedené výkony obdiv a poklona.

Mistry ČR se stali i Pavel a Bohunka Petrůjovi v družstvech v kategoriích FV a FMIX, kteří v loňské sezóně hájili rovněž barvy MTB Ondřejník.

Pořadatelé se celé akce zhostili bezvadně a na trati i mimo ni vládla přátelská a bezprostřední atmosféra.

          Leo

 

Šela maraton

V sobotu 2.5.2009 jsem se bohužel opět bez spolubojovníků z klubu vypravil do Lipníku nad Bečvou na Šela MTB maraton. Tento závod jsem z různých důvodů v minulosti nikdy nejel, a proto jsem byl docela zvědav.

Na výběr byly dvě tratě – 93km , která byla zároveň 1. závodem Českého poháru v MTB maratonu - a mnou vybraná 58km. Start i cíl mají obě stejný – náměstí v LnB a hrad Helfštýn.

Prezentace na náměstí proběhla rychle a bez problémů. Ale na parkoviště pod hradem jsem se pak sunul asi ½ hodiny. Pak se nachystat a zpět do LnB již na kole na start.

Start v 11,45hod. za účasti téměř 800 závodníků byl jako obvykle dost šílený. Všichni „borci“ jsou ještě plni sil a na rovných asfaltových a později polních cestách jedou jako o život. Doslova. Jeden z nich mě o něj málem připravil, když do mě zezadu v rychlosti cca 40km/hod. vrazil. Vangl jsem naštěstí ustál, ale jinak raději nemyslet …

Po asi 10km jsme přejeli novou dálnici a dostali se konečně do lesa a trošku do kopců. Zde již většina „rychlých startovních borců“ odpadla a konečně se dalo normálně jet. Tato část na Potštátsku byla nejzajímavější –technické sjezdíky, prudké lesní výjezdy, louky, singly. Pak však bylo nutné se zase vrátit do LnB. Opět trochu nuda, i když dost rychlá a pro mě namáhavá jízda po rovině a ve větru. Ještě kousek podle řeky a pak již jen závěrečný stoupák na Helfštýn. Zde jsem ještě asi 20 borcům ukázal, jak se jezdí do kopce a už mě čekal cíl na 2.nádvoří.

Bylo z toho 2. (nebo 3.) místo ze 143 chlapů v kategorii a celkově 59. místo z 778 závodníků.

Závod byl doplněn o atrakci v podobě účasti Gary Fischera - zakladatele světového MTB který i v téměř 60 letech dobře jezdí a je fakt v pohodě. Minimálně několik set podpisů na cokoliv zvládl s úsměvem a podáním ruky každému a ještě pak předával medaile.

Při celkovém počtu cca 1500 závodníků proběhlo vše kupodivu celkem bez problémů – prezentace, značení trati, mytí kol, sprcha, jídlo (hnusné studené suché rizoto) a PIVO. Pouze výsledkovou listinu provázel chaos – třeba já jsem byl vyhlášen jako 2. A ve výsledcích jsem pak 3. Jednu kategorii po vyhlášení zrušili a v zápětí vyhlásili někoho úplně jiného !!

Celkovými vítězi se na trati 93km stali P.Boudný (Odlo Specialized) a B.Radová (Studio 2001) a na trati 58km J.Novák (Odlo SPecialized) a V.Strašilová (Pellś Team).

          Jura

eD´ Cup 2009

V neděli 3.5.09 jsme v sestavě Kryštof Střálka a G.+N.+J. Mynářovi s doprovodem jeli na 1.závod ed‘ Cupu 2009 do Brušperka. Jedná se o seriál čtyř bodovaných závodů na různých místech v kategoriích od předškoláků až po masters.

Pro nejmenší byla trať nachystána na bikrosovém hřišti plném umělých „kopců a sjezdů“. Natálka sice bojovala pěkně, ale mezi „vyspělými cyklistkami“ to stačilo pouze na 4.místo.

Od žáků výše již všichni jeli různý počet cca 3km okruhů na okraji města. Tento okruh byl technicky dost náročný, hlavně asi 500metrový úsek v lesní strži, kde nebyla nouze o pády a nedobrovolné objímání stromů. U některých to vyvolalo dokonce slzičky (že Gabko ?!).

Kryštof v nabité konkurenci vybojoval 9. místo, Gabka 6. místo a já, který jsem původně tento závod bral jako vyjetí po sobotním Šela maratonu , jsem byl 5.

O obtížnosti trati svědčí i mnou dosažený rychlostní průměr cca 16km/hod. – a to jsem se neflákal. Bylo to v mých 44 letech mé první XC, ale bavilo mě to. Na příští závod seriálu určitě zase pojedeme.

          Jura

 

Nová sezóna

Vážení přátelé, sezóna se pomalu rozbíhá, a kdo nelenil v zimní přípravě, bude teď sklízet zaslouženou úrodu. A my doufáme, že i náš tým zasáhne do bojů na předních místech.

Do sezóny vstupujeme s mnohými očekáváními. Náš kádr se zúžil o Pavla a Bohunku Petrůjovy, kteří v loňské sezóně odváděli pro náš klub MTB Ondřejník vynikající výsledky a touto cestou jim ještě jednou děkuji. Pro letošní sezónu oběma přejeme v novém působišti pevné zdraví a hodně sportovního štěstí.

Ani my nechceme usnout na loňských vavřínech. Zimní přípravu rozhodně nepodcenil Jiljí, který opět po krátké odmlce získal titul vicemistra světa ve skijöringu!!! Doufám, že dá pár fotek z tohoto fantastického úspěchu i na náš web.

První letošní závody – Chřibská 50 -proběhly za účasti našeho Jury Mynáře, kterého ještě trápil doznívající zánět průdušek. V silné konkurenci získal celkové 82.místo a 12.místo v nabité kategorii 40-49let.

Leo

 

Když už to Leo nakousl, tak bych zhodnotil svoji zimní sezónu.

Již 13 let se zúčastňuji závodů psích spřežení, kategorie skijöring čistokrevní, což je běh na lyžích volnou technikou v zápřahu za jedním psem (Sibiřský husky). Závody jsou vždy dvoudenní a pořadí se stanoví součtem časů za oba dny.

Letos jsem absolvoval celkem 8 závodů, z toho 4 x 1. místo, 3 x 2. místo a jednou šestý v závodě otevřené kategorie, kde startují hlavně rychlí evropští saňoví psi.

Jak už Leo uvedl konalo se opět po dvou letech mistrovství světa a to v rakouském Werfenwengu. Mistrovský závod byl třídenní, tentokrát 3 x 16km. Škoda jen, že si můj pes Ben (jinak letos i ve věku 8 let ve vynikající formě) vybral slabší chvilky zrovna na tomto závodě a tak jsme nezopakovali svoje vítězství z roku 2005 a skončili jsme stejně jako předloni ze ztrátou necelé minuty na druhém místě. Na několika dalších závodech jsem mistra světa vždy porazil a to s podstatně větším náskokem.

Doufám, ze moje zimní příprava se kladně projeví v nadcházející MTB sezoně, i když spíše sezona MTB je pro mě přípravou na zimu.

Pár fotek z Werfenvengu je na: http://jkrk.rajce.idnes.cz/Werfenweng_2009/#album

Jiljí


 

MTB Ondřejník a úspěšný rok 2008...........

Před nedávnem jsme společně uzavřeli rok 2008 a je nutno říci, že to byl rok pro náš klub velmi úspěšný.

Závodní tým našeho sdružení MTB Ondřejník se zkonsolidoval, významně posílil svoji sestavu a výsledkem byly ještě kvalitnější výkony a výsledky než v roce předchozím.

Posuďte sami: v roce 2007 jsme v naší první závodní sezóně obeslali celkem 18 závodů, v nichž jsme dokázali získat v různých kategoriích celkem 21 medailí – z toho 9 zlatých, 9 stříbrných a 3 bronzové.

V roce 2008 to bylo již 31 závodů nejen v naší republice, ale i na Slovensku a dokonce v Itálii.

Přitom se nám podařilo získat celkem 45 medailí – 20 /!/ zlatých, 7 stříbrných a 18 bronzových. To je nárůst více než 100%.

Jedním z nejvíce ceněných výsledků byl zisk celkově 3.místa v seriálu Mistrovství ČR v 1/2maratónu v kategorii žen nad 40let. Ale ani naši nejmladší se v široké konkurenci neztratili a získali celou řadu úspěchů a cenných zkušeností.

Lze říci, že jsme již pevně zakotvili v pelotonu mnohem známějších renomovaných klubů, které nás také začaly respektovat.

Tím ale naše aktivity na poli sportu rozhodně nekončí. Během roku 2008 jsme stejně jako v roce předchozím zorganizovali 2 zajímavé závody - jeden pro děti a druhý pro všechny kategorie, oba s mezinárodní účastí. Zejména podzimní Ondřejnický duatlon si získává značnou popularitu, o čemž svědčí mimořádně kvalitní účast několika vynikajících českých bikerů a také českých reprezentantů triatlonistů-účastníků MS v triatlonu na Havaji.

Podle následných ohlasů se nám podařilo pořádně zviditelnit náš mikroregion, takže se letos můžeme těšit opět na skvělou účast.

Závodníci MTB Ondřejník vřele děkují za podporu všem příznivcům. Také je nutno upřímně poděkovat našim sponzorům : OÚ Kunčice p.O., OÚ Čeladná, COMELS Frenštát p.R., BRC Čeladná, Šitavanc sport Kopřivnice, MUDr. Leo Überall Kunčice p.O., Triton Safe Frenštát p.R., lékárna Na poliklinice Frenštát p.R. . Bez těchto partnerů a jejich podpory by naše činnost byla prakticky nemožná.

Dovolujeme si zde vyjádřit naději, že i ve skromných podmínkách se nám podaří dosahovat krásných výsledků i v roce 2009.

Všechny výsledky a spoustu krásných fotografií můžete nalézt na internetu na adrese : www.mtbondrejnik.cz

Za MTB Ondřejník:           MUDr. L. Überall           Mgr. J. Mynář

 

Helf double cross 2008

11. října jsem se vydala na poslední letošní závod na horských kolech - duatlon do Týna nad Bečvou se svým taťkou Jurou a se sestrou Natálkou. Po cestě nás provázela hustá mlha, ale nakonec bylo krásné počasí-teplo a obloha téměř bez mráčku.

Jako první jsem se na trať vydala já. Čekal mě dvou kilometrový běh. Trasa byla docela lehká, ale protože na tom s během nejsem zrovna nejlíp, do depa jsem vbíhala ,,až“ jako 4. Říkala jsem si, že nemůžu být 4. a jelikož jsem svou soupeřku Nikolu Klestilovou viděla před sebou, rozhodla jsem se, že ji dojedu. Do druhého kola jsme vjížděly společně, ale nakonec jsem jí ujela a dala jí ještě minutu. Byla jsem teda 3. za Bárou Machulkovou z EDIE team Vsetín a za Sedláčkovou z Prostějova.

Po chvíli se na trať vydala Natálka, která do depa přibíhala v první desítce, ale na kole po dvou drsných doslova držkopádech a jednom pádu menším trochu ztratila. Přesto vždy vyskočila a zase bojovala jako lev a odměnou jí byl skvělý výsledek. Skončila první s náskokem téměř 5-ti minut. Chvilku po dojetí všech dětí bylo vyhlášení výsledků.

Ve dvě hodiny se na trať vydali junioři a dospělí, tedy taťka – a zde jsou jeho pocity: Letošní trať běhu byla asi 2x prodloužena proti předchozímu ročníku – celkem 7,5km včetně drsného výběhu na hrad Helfštýn a samozřejmě i následného seběhu dolů do depa. Dost jsem se šetřil, protože letos toho mám naběháno opravdu málo, I přesto jsem na tom ale byl lépe než většina ostatních bikerů a v depu jsem byl asi 15. Po přesednutí na bike jsem se ale přece jen cítil o poznání lépe a postupně jsem předjel asi 5 lidí. Těsně před cílem jsem pak víceméně pustil před sebe 2 borce, kteří si to rozdávali v kategorii štafet. Nakonec jsem celkem suverénně vyhrál kategorii nad 40 let (celkově 7.) , takže jsme se stali „nejúspěšnější rodinkou dne „.

Letošní závody měly i jednu zajímavou novinku - závod štafet, kdy jeden závodník běží a jiný jede na kole. Pro bikery, kteří málokdy rádi běhají , je to určitě dobrá varianta a stojí za úvahu i pro náš MTB duatlon. Bylo zde i několik účastníků našeho MTB duatlonu a potěšitelné bylo slyšet, že ten náš se jim líbil více – hlavně co se týká bikové trati.

          Gabka

 

MTB Dubnica letos bolela…

Po 2 letech jsem opět vyrazil do Nové Dubnice na tamní MTB maratón. Vloni jsem musel na poslední chvíli účast oželet pro nemoc, o to víc jsem se chystal na letošek.

Za tým nastoupili Pavel a Bohunka Petrůjovi, kteří trať dobře znají a já s Romanem. Přidal se i další synovec Dan.

Za příjemného počasí vyrazilo na trať 67km s převýšením 2000m celkem 309 mužů a žen. Po celkem dobrém startu jsem asi po 8km nabral několik minut ztráty se spadlým a zaseklým řetězem, což předznamenalo další problémy po celý zbytek závodu. Pavel i Bohunka se drželi od počátku v popředí, oba synovci mě postupně předjeli /nadějný Dan jel 1.závod/. Vzniklou ztrátu jsem se snažil kompenzovat zvýšeným úsilím a nezastavováním na občerstvovačkách. Snad by se to i podařilo, ale vše bylo nakonec jinak. Celkem 4 pády, z nichž 2 ve vysoké rychlosti při sjezdech, byly opravdu nebezpečné a hodně bolely, udělaly své. Naštěstí zůstalo jen u potlučení…. Nebylo to zkrátka ono…. Ale jinak – závod měl vše, co by měl takový MTB podnik mít, jak z hlediska výběru tratě, tak atmosféry a také organizačně byl zvládnut solidně. Navíc za příjemného počasí. A hlavně – konečné výsledky byly více než dobré. Pavel zvítězil v kategorii 46+ a já jsem přidal solidní 6.místo. Bohunka obsadila mezi ženami skvělou 2.pozici, hned za opavskou Janou Ševčíkovou, která tak excelovala na mistrovství republiky. Roman si vybral trochu smůly s defektem, ale i tak dojel celkově 79., Dan dorazil těsně v závěsu se ztrátou 0,11sek. na 80.místě. V tombole jsme nevyhráli nic, ale to nevadí, mnohem důležitější je, že forma je tady!!!

        Leo

 

Rusavská 50ka – 2008

I přes šílenou bouřku, která v Kunčicích p.O. i zapálila dům, a vytrvalý déšť, jsem se rozhodl jet do Rusavy na místní 50ku. Věřil jsem, že déšť třeba přestane a že trať, kterou jsem znal z minula, nebude moc bahnitá. Naštěstí se vyplnilo obojí, takže nejhorší byla zima před startem  12st.C + čerstvý vítr. Málokdy jsem se tak těšil, až to začne.

Přestože počasí bylo opravdu dost nepříznivé, sešlo se na startu přes 500 závodníků – nakonec dojelo 474. Z našeho klubu přijeli ještě Bohunka a Pavel Petrůjovi.

Start je od místní ZŠ několik km do kopce, takže se pole bez problémů natáhne. Jak jsem byl zmrzlý, tak mi start trochu utekl a než jsem se trochu rozhýbal, byli moji největší soupeři kousek odjetí. Bohužel se ukázalo, že už je před cílem neuvidím. Trať byla bez problémů sjízdná, i když bláto v lesních úsecích a hlavně nevyzpytatelně hluboké kaluže se také našly. Opět se mi nepodařilo jet v rovinatých rychlých úsecích s nějakou slušnou skupinkou, takže jsem zde dost ztrácel čas i síly. Kvůli lesním pracím byl pozměněn dojezd zpět do Rusavy a zde si pořadatelé zaslouží snad jedinou výtku, kdy měli označit několik hlubokých příčných výmolů v prudkém a bahnitém závěrečném sjezdu. Tady se fakt dalo slušně rozbít a pár pádů zde i bylo – naštěstí bez vážnějších důsledků.

Nakonec jsem si dojel pro 3.místo v kategorii (34.celkově), když jsem dnes neměl ani na B.Sovjáka (Alve Veřovice) a ani na R.Hermana (Hraničtí bikeři). Aspoň jsem si proti loňsku prohodil místo ze S.Javorou (DTSwiss), takže jsem vyjel maximum možného.

Pěkný výkon podala jako obvykle Bohunka, což ji vyneslo krásné 2. místo, Pavel pak obsadil solidní 7. příčku.

Celkovým vítězem byl N.Ivanov (Baník Ova) před M.Brožem (Alve Veřovice) a P.Žákem (Trob).

Pořadatelům se opět podařilo zorganizovat pěkný závod s příjemnou atmosférou, který si určitě nenecháme ujít ani příští rok.

        Jura

 

MTB Beskyd tour 2008 ve znamení MTB Ondřejník

Zatím na žádný z letošních závodů jsme se netěšili tak,jako na BT 2008. Bylo to hned z několika důvodů. Zaprvé jsme po loňském,velmi úspěšném vystoupení se ziskem 3medailí chtěli potvrdit, že nešlo o náhodu, za druhé jsme zkvalitnili individuální přípravu, za třetí šlo o závod takříkajíc na domácí půdě a v neposlední řadě jsme pro tým získali i několik posil. Cílem bylo minimálně obhájení loňských pozic. Novinkou letošní BT byla nově nejkratší trať na 30km, královská nejdelší trať na 86km se pak jela jako Mistrovství ČR MTB/zde jsme bohužel neměli zastoupení, neboť Michal byl právě mimo republiku/. Další novinkou byl pro obě delší tratě měřený úsek z Pusteven od Zaryša až do cíle.

Na společném startu 30km a 45km z frenštátského náměstí jsme byli celkem v osmi lidech. Nejkratší trať absolvovali Eliška a Kryštof Střálkovi a Gabka Mynářová. A jeli fantasticky….Eliška vyhrála soutěž žen. Ale co předvedl Kryštof, bylo úplně neuvěřitelné. V kategorii mužů do 39let obsadil ve skvělém čase 6.místo, ačkoli je tomuto našemu muži teprve 13let!!! Neuvěřitelné .Na střední trati bojovali Jura Mynář, Jiljí Krkoška, Pavel a Bohumila Petrůjovi a já. Znalost trati a prostředí se nám vyplatila, neboť i díky místy husté mlze měli někteří jezdci problémy s orientací. Výjezd na Poustevny byl svižný, jelo se celkem dobře. Následoval sjezd ke Skalíkově louce, dále do Prostřední Bečvy a asfaltovou vracečkou k lesnímu výjezdu na Martiňák. Zde si řada bikerů pořádně sáhla na dno sil. Nahoře rychle občerstvit a následoval táhlý asfaltový úsek a poté lesní chodníček pln zrádných kořenů až na Poustevny. Pod kolibou U Zaryša začínal měřený úsek přes Tanečnici, následoval trojitý krkolomný sjezd k vodárně na Bystré, technický lesní singl a dojezd do Ráztoky. Každý se chtěl poměřit s nejlepšími, byla vypsána i cena pro nejrychlejšího „sjezdaře“. Nejlépe z profíků si vedl Ivan Rybařík s časem 22:11, ale ani to nestačilo na Frantu z Veřovic, který i přes svůj věk předvedl výkon z jiné planety. Při své jízdě smrti předstihl na 40 jezdců a nadzvukovou rychlostí dojel za 18:34 a všem vytřel zrak. Blahopřejeme. My jsme raději neriskovali a solidním tempem kolem 32min jsme si rovněž dojížděli pro medaile.

Jura a Pavel obsadili 1.a 2.místo v kategorii C, Jiljí 1.místo v kategorii E a Bohumila 1.místo v kategorii ZV a porazit ji dokázala, a to v absolutním pořadí, pouze výborná Alena Konečná /akademická mistryně ČR,../. Co dodat? Snad jen hodně štěstí v dalších bojích, a taky další podobné úspěchy!!!

          Leo

 

Dolomity – bikerský ráj

I letos jsme hned z kraje července vyjeli směr Itálie-Dolomity-Villabassa. Důvodem navíc bylo, že toto městečko bylo zároveň se závodem DolomitySuperBike dějištěm mistrovství světa v MTB maratonu. Možnost vidět nejlepší světové bikery na vlastní oči v akci bylo pro všechny dobrým lákadlem.

Přijeli jsme již ve středu a tak jsme měli možnost již vyznačenou trať mistrovského závodu (120km) po částech projet. A fakt to stálo za to. Stoupání, při kterých jen tušíš kdesi v nebesích nad hlavou konec a říkáš si, že tam se snad ani dojet nedá - a ono dá. Pak zase třeba 10km sjezd a to samé znovu k jiné horní stanici lanovky. Další dlouhatánský sjezd – šotolinka, singly, šutry, lesní pěšinky – dokonalá všehochuť. A to vše ve výškách 1100-2200m nad mořskou hladinou. Cestou nahoru se při rychlostech 6-8km/h máš čas rozhlížet se po fantastických okolních horách. Pak přijdeš polomrtvý do kempu – pizza, zmrzlinka,pivečko (samozřejmě z domu), vínečko – co chtít víc. Zatím jsem si nikde nezajezdil lépe.

V sobotu ráno byl start MS žen na 88km a poté mužů na 120km. Byli jsme se na to podívat a atmosféru umí ti Italorakušáci udělat opravdu pěknou. Na trati jsme toho moc neviděli, neboť ve 13.hod byl start dětských závodů přímo v centru městečka. Děti do 15 let z téměř celé Evropy (ITA,GER,SUI,ESP,NOR,CZE,..) bojují za ohromné divácké kulisy. Natálka také bojovala jako lev a v početné konkurenci si dojela pro 3.místo. Gabka pak měla soupeřek mnohem méně, a přestože nepodala vynikající výkon, byla také třetí. V tom italském chaosu jsme přehled o umístění neměli a tak při vyhlášení jsme byli našimi úspěchy tak překvapeni, že holky ani nestihly obléct dres. Gabka navíc dostala snad největší pohár ze všech účastníků, protože pořadatelům pro ni nezbyla medaile !

Pak jsme stačili vyběhnout jen kousek nad město, kde se ve sjezdu objevila jako nejlepší ze všech žen Norka Gunn Rita Dahle. První z našich přijala ze ztrátou asi 3/4h. Bára Radová – celkově na 27.místě.

Za chvilku se objevili první muži a to hned dva – bok po boku. Dávalo to tušit , že spurt před asi 1km vzdáleným cílem bude napínavý. A taky byl – až moc, protože oba borci se asi 50m před cílem navzájem dost tvrdě shodili na zem. Jako první se posbíral a projel cílem Švýcar Sauser a za ním se zlomeným kolem prošel (!) cílem Belgičan Paulissen. Jury však rozhodla, že viníkem pádu byl Švýcar a pořadí prohodila. Tím to ovšem nekončí, neboť Sauser a jeho stáj podali odvolání k mezinárodní cyklofederaci UCI. G.R.Dahle se pak při vyhlášení projevila jako velká herečka a pozérka a zároveň se ukázala jako hodně sympatická dívčina. To Sauser sebral medaili a za bučení diváků kdesi zmizel. Z našich nejlepší byl na 42. místě se ztrátou 35 min. Ivan Rybařík.

V neděli pak proběhl veřejný závod DSB, kde se na tratích 120 a 55km postavilo na start téměř 3000 lidí. Já jsem bohužel startoval z poslední vlny a po asi 1km jsem narazil na špunt, kde se nedalo jet a téměř ani jít. To s malými přestávkami trvalo do 10km, kde jsme najeli na asfaltové stoupání do výšky přes 2000m. Zde se již kličkovacím způsobem od kraje ke kraji trochu jet dalo a taky jsem předjel určitě více než 1000 lidí. Po dlouhém šotolinovém sjezdu bylo další výživné stoupání , kde jsem předjel ještě několik set závodníků. Z hlediska času a způsobu jízdy děs a hrůza (ještěže mi při tom nadávání nikdo nerozuměl), z hlediska prostředí opět úžasné. Příště už ale těch 50 Euro za startovné určitě nedám a mnohem raději se projedu při osamocených vyjížďkách, kterých je zde – v bikerském ráji zvaném Dolomity – opravdu nekonečně mnoho.

          Jura

 

Holešovské obr Drásal

Letos to tedy konečně vyšlo, neboť vloni jsem musel účast na legendárním Drásalovi oželet pro nemoc. Tedy nebyl to úplně TEN legendární Drásal /120km/, ale jeho od loňska nová, krátká varianta – 55km, s převýšením 1700m. I tak poměrně slibná náročnost. Na netu jsem zvěděl, že v rámci seriálu Kolo pro život se jedná o závod s nejvyšším „indexem kopcovitosti“ u nás /vypočtený poměrem převýšení a délky trati/,takže jsem byl plný očekávání.

Prezentace byla možná s ohledem na brzký start závodu /8,30/ pouze v pátek, a tak jsem využil pohostinnosti manželů Mrázkových z Němčic, kteří mi poskytli vynikající zázemí, a tímto je i tetu Karasovu ještě jednou zdravím.

V sobotu ráno jsem těch 8km do Holešova sjel na biku a trochu se tak rozhýbal a rozehřál.

Náměstí, odkud se startovalo, bylo již skoro plné nedočkavých jezdců. Takže jsem se také zařadil, shodou okolností do míst, kde již čekali Bohumila s manželem Pavlem, výborným bikerem a naší nejčerstvější klubovou posilou.

Konečně odstartováno!! Naše trojice vyráží spolu s celou smečkou a hledá si co nejvýhodnější stopu. Brzy jsme rozděleni, a pak už každý bojuje sám. Počasí je ideální, žádné horko. Postupně se peloton natahuje a přichází první kopce. A v následných sjezdech taky první pády a zranění. Posádka sanity má v péči jednoho ze smolařů, který je očividně po pádu otřesen a zkrvaven v obličeji. Je o něj postaráno. Jedeme dál, začíná boj každého se sebou samým. V jílovitém lesním úseku při pokusu o předjetí jednoho ze soupeřů dochází i na mě… Neviditelná síla mi podtrhává obě kola, to přední se najednou zaráží… a už letím přes řidítka, dopadám na hlavu, pravé rameno a bok, loktem bolestivě narážím na kámen .Zlatá přilba!!! Loket je trochu zkrvavený, ale rychle zjišťuji, že jinak mi nic není, znovu nasedám a snažím se korigovat vzniklou časovou ztrátu. Občas se člověk při závodu dostane do zvláštního stavu, jakoby transu, pak nevnímá ani bolest, ani čas, ani širší okolí. Jen bika a trať. A najednou střih, cedule hlásí 1500m CÍL, vjíždíme do zámeckého parku, vyhrazený koridor nás meandrovitě přivádí až k cílové rovince, poslední možnost dostat ještě pár soupeřů…

Za cílovou čárou se potkávám s našimi. Odvedli ohromující výkon. Pavel je šestý, Bohumila třetí!!! Další medaile pro MTB Ondřejník!!!

          Leo

Hned následující den po úspěšném vystoupení na holešovském Drásalovi jela Bohumila změřit síly na další podnik Valašského poháru XC, tentokrát do Val.Klobouk, kde získala mezi ženami celkové 2.místo.

 

Olomoucká 50

Po roce jsme opět vyrazili na Olomouckou 50 do Bělkovic-Lašťan, která se jela v rámci seriálu Kolo pro život, tentokrát pouze ve dvojici Jura Mynář + Leo Überall. Počasí bylo velmi příjemné, žádné horko, chvílemi se sice zamračilo jakoby chtělo zapršet, ale nakonec z deště vždy sešlo. Na trať vyjelo téměř 900 lidí, startovalo se ve dvou vlnách. Díky suchu se extrémně prášilo, což bylo velmi nepříjemné a místy výrazně ztěžovalo orientaci na trati. Rovněž defektů bylo poměrně hodně, takže do cíle dorazilo nakonec jen 740 závodníků.

Defekt se nevyhnul bohužel ani Jurovi, který zhruba ve 2/3 trati musel měnit duši a z nadějné pozice v 1.stovce ztratil cca 50-60míst. I tak dojel v solidním čase a ještě letos bude jistě naší štikou v rybníku kategorie 40-49let. Já jsem oproti loňsku zabojoval lépe a zlepšil jsem si umístění v absolutním pořadí o cca 90míst. Celkové 322.místo sice zůstalo za plánovanou třístovkou, ale i tak jsem nakonec byl spokojen.

          Leo

 

Súľovský MTB maratón

Do Súľova jsme odjeli v nejsilnější sestavě. Tento slovenský MTB maratón získává v posledních letech na oblibě a patří k nejhezčím. Vloni jsme získali dvojnásobné umístění „na bedně“, a tak jsme si nemohli klást nižší cíle. Navíc byl náš tým MTB Ondřejník posílen v mužské i ženské kategorii velmi silnými jezdci / M.Láník a B.Petrůjová/. Ale i ostatní jezdci, zejména Jura Mynář a Jiljí Krkoška letos vykazují stabilní výbornou formu. Žákovskou kategorii jsme obsadili Gabkou Mynářovou. Letošní tratě byly nové a byly vedeny nádhernými úseky Strážcovských vrchů. Rovněž počet účastníků byl letos rekordní- cca 1000.

Na nejdelší trať 95km se vydal Michal a byl zdatným soupeřem i profi-jezdcům, kteří se umístili před ním. Nakonec získal 3.místo v kategorii, v absolutním pořadí dojel šestý!!!

Ostatní se pustili na střední 52km trať, která rovněž dobře prověřila síly všech účastníků. Peloton čítal 586 jezdců. I zde jsme nakonec mohli slavit,neboť na nejvyšší stupínek v ženách vystoupila B.Petrůjová, ve svých kategoriích 2.místo získal Jura Mynář a 3.místo Jiljí Krkoška. V žačkách obsadila Gabka po technických problémech v závěru 7.místo.

Súľovský MTB byl pro nás zatím nejúspěšnějším maratónem. Velmi hlasitě jsme svým soupeřům dali vědět o naší současné síle.

          Leo

 

eD´system cup, II. závod

I když nám počasí moc nepřálo, vydali jsme se ve složení Kryštof Střálka a Gabka s Natálkou Mynářovy do Lubna na závody, které byly součástí eD´system cupu. Po startu první kategorie(1999-2001), tedy Natálky, se začalo počasí postupně zhoršovat. To ale neměnilo nic na jejím skvělém výsledku mezi staršími děvčaty. Na řadu přišly kategorie staršího a mladšího žactva, tedy mě a Kryštofa. Čekala nás poměrně náročná trať, vedoucí z kopce a pak hned zas do kopce. Kolečko měřilo asi 2,9km a my to museli absolvovat třikrát. Při vjezdu do třetího kola ale začalo vydatně pršet. Na loukách a v lese už to hodně klouzalo, a tak mi nezbývalo nic jiného, než jít pěšky. Do cíle jsem dojela mokrá až na kost. Poté startovaly starší kategorie. Závod pro nás dopadl vcelku dobře. Natálka skončila 5., s minimální ztrátou na o dva roky starší Prejdovou. Kryštof byl 4. mezi staršími kluky a já 3. za první Rezkovou z Bike 2000 a Klestilovou z Rožnova. Závod se nám tedy i za nepěkného počasí vydařil.

          Gabka Mynářová

 

JUVACYKLO Buchlovice 2008

V sobotu 7.6.2008 jsem se vydal do Buchlovic u Uherského Hradiště. Protože nikdo z našich nenašel čas, tak jsem jel s výborným bikerem z Prostř. Bečvy Radimem Hermanem. Zázemí závodu se nacházelo v pěkném prostředí lázní Smraďavka. Na výběr byly 2 tratě - 40km a 70km. Vybral jsem tentokrát tu kratší s cílem zkusit ji projet naplno od začátku do konce. Start byl sice posunut o 15 minut, ale pak se celý balík najednou rozjel asi 3km po asfaltu. Aspoň se pole trochu natáhlo a každý se zařadil do „své“ skupinky. Mohlo by se zdát, že na jihu Moravy nejsou žádné kopce, ale opak byl pravdou. Žádná dlouhá stoupání alá Malá Fatra, ale krátké prudké výjezdy, které někdy donutily i tlačit. Takže skoro takové dlouhé XC. Trať byla docela technická, hliněná, často v lese mezi stromy. Sjezdy celkem rychlé, občas přerušené nečekanou příčnou strouhou nebo kořeny.

Jeden z nich se stal osudným pro staršího bikera, který padl pyskem na tvář a dost se rozsekal. Podle našeho čerstvého MUDr. Romana Überalla (tímto mu dodatečně blahopřejeme k úspěšnému zakončení medicínských studií), který ho ošetřoval až do příjezdu sanitky snad žádné další následky nebudou. Roman po této události a předchozích 2 defektech už jen na pohodu dojel do cíle.

Mi se tentokrát kupodivu technické problémy vyhnuly (až na drobné bloudění v lese kvůli strhanému mlíku) a tak jsem si dojel pro slušné 10.místo celkově a vítězství v kategorii 40-49 let. Konec závodu byl asi zajímavý (bohužel jsem ho neviděl - to budu muset ještě trochu zrychlit !), neboť prvních 6 závodníků dojelo v rozestupu 10 vteřin.

Naše nová akvizice z valašské odnože klubu – Michal Láník - dojel na dlouhé trati na výborném celkovém 3.místě i přes dost drsný pád, který se naštěstí obešel bez vážnějších následků. Takže naše dresy byly na stupních vítězů opět 2x. !!

Po tombole, kde jsme jako obvykle nevyhráli lautr nic, jsme mohli s uspokojením z pěkného závodu a dobře odvedené práce odjet k domovům.

Zajímavým zpestřením programu před vyhlášením byly přehlídky výrobků Craft a Litex, kde se předváděly i plavky. Schválně jsme si sedli do první řady, ale bohužel dle vyjádření některých znalců (že Michale ?) si modelky nechaly prsa doma. Tak snad příště.

          Jura

 

Silesia 2008 s kamerami České televize!

Na oblíbenou Silesii do Opavy jsme se hodně těšili. Jednak jsme cítili nastupující formu, jednak tři z nás se tohoto dnes již prestižního závodu účastnili premiérově. Na startu obou tratí se shromáždila takřka tisícovka závodníků a počasí zcela neočekávaně ukazovalo svoji vlídnou tvář.

Zvolili jsme kratší trať na 55km, Kryštof pak nastoupil v žákovské kategorii na 20km. Déšť z předchozího dne nebyl vůbec znát, jakoby nebyl, naopak prašnost tu a tam téměř extrémní – na Silesii věc nevídaná. Začátek na opavském náměstí, slavnostní start, výzva k pomalé jízdě do Kylešovic, odkud start ostrý, nájezd do terénu a boj s časem o každý metr, každou sekundu.Tradiční místa trati byla lemována početnými diváky a příznivci tohoto skvělého sportu ,kteří svými hlasivkami vytvářeli nádhernou kulisu jako někde na světové soutěži a mnozí bikeři se dokázali vybičovat k nadlidským výkonům. Ne každý sice dokázal zvolené tempo udržet, ale tak už to bývá. Na druhou stranu to motivuje ke kvalitnějšímu tréninku do budoucna.

Našemu týmu se nadmíru dařilo. Jura obsadil ve své kategorii výborné 2.místo ,když získal i skalp loňského vítěze I.Hrabovského. Jiljí zajel rovněž výtečně a v kategorii 50+ mu patří skvělé 3.místo /viz sekce výsledky/. Skromně jsem přispěl i já 39.místem v kategorii, v absolutním pořadí jsem si polepšil proti loňsku o 150míst. Nakonec i 10.místo z hodnocených 46-ti družstev není špatné.

Kryštof zabojoval mezi žáky,dokázal držet krok s o 2roky staršími a obsadil velmi dobré 5.místo. Je velkým příslibem do budoucna.

Celé dění sledovaly kamery České TV. Sledujte v pátek 23.5.08 v 17,25 na ČT4 Sport, záznam je na http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10110938667-silesia-bike-maraton/408232400061016-23.05.2008-17:25.html .

          Leo

 

Konečně sezóna!!! / aneb jak jsme jeli Chřiby ../

Ani jsme se nenadáli- a nová sezóna zprudka zabušila na dveře. Ne že bychom s tím nepočítali, ale přece jen je Chřibská 50 docela dost brzo, alespoň pro někoho…

Zimní příprava v rámci možností každého z nás však probíhala víceméně podle plánu, a tak jsme byli všichni zvědaví na první letošní ostrý test.

Do Roštína u Kroměříže jsme vyrazili ve trojici - Jura, Jiřík a já, dobře naladěni, ale přece jen s trochou obav z počasí. Teplota vzduchu z domácích 12°C postupně klesala až na 8°C a na místě dokonce začalo pršet. Naštěstí se ale počasí před startem umoudřilo a déšť ustal.

Na start vyrazilo 560 lačných bikerů a bikerek, aby se porvali se zmoklou a místy i záludnou tratí. Zejména dlouhé bahnité sjezdy vyžadovaly hodně úsilí i šikovnosti, a jen málokdo se vyhnul pádu. Ale postupně se pole jezdců roztrhalo a kdo na to měl, mohl jet…

Jura vyrazil hned od startu jako ohař po stopě a zmizel, Jiřík a já jsme bojovali o místa někde uprostřed, ale nevěděli jsme o sobě. Trasa dokonale prověřila momentální formu každého jezdce a podcenění přípravy se mnohým vymstilo. Ale účast našeho týmu MTB ONDŘEJNÍK dopadla celkem solidně. V cíli jsme byli v pořádku, byť zima na promočené nohy již začínala být dost citelná. A výsledek? Jura získal pěkné 4.místo v kategorii 40-49let /ze 132účastníků/, v téže kategorii jsem si vyjel slušné 58.místo já, Jiřík v silné kategorii 20-29let získal 81.místo.

Chřibská 50 na mě udělala velmi příznivý dojem,takže za rok nejspíše nashledanou.

Brzy nás čekají další závody, do nichž vstoupí i ostatní členové našeho týmu .Všem přeji dobrou formu, hodně štěstí při zdolávání všemožných překážek a hlavně nezbytné zdraví pro kvalitní přípravu.

        Leo

 

Memoriál Františka OHERY

Aby řeč a hlavně nohy nestály, tak jsem si řekl, že od ledna trochu potrénuji běh. To se mi celkem podařilo (cca 300km) , a proto jsem se rozhodl k účasti na Memoriálu F.Ohery v Ostravě, kde se běžel maraton a v rámci stejného závodu i 1/4 a 1/2 maratón. Celou akci pořádal Maratón Klub Seitl Ostrava.Trochu jsem uvažoval i o poctivém maratonu, ale nakonec jsem se rozhodl pro 1/2 trať. Běželo se v Třebovicích už za městem po asfaltovém chodníčku cca 2,5km od startu a zase zpět. Toto "kolečko" jsem absolvoval 4x, což tedy dalo 21,1km. Byla typická inverzní situace, takže v Ostravě lehce pod 0 a mlha a úplně dobře se nedýchalo. Na startu nás bylo celkem cca 80 lidí, mezi nimi dost Poláků. Zaujal mě hlavně jeden z nich, takový postižený zakrslý pán, který závod - také 1/2 trať !! - absolvoval prakticky bez použití nohou jen o dvou francouzských holích. Vždycky , když jsem ho na trati potkal, se usmíval, a já ho povzbuzoval .Nakonec to zvládl za 4:08:33 - úžasné. Já jsem se dost vytrápil v posledním kole - přece jenom to byl můj první tak dlouhý závod - ale nakonec jsem časem 1:26:03 obsadil celkově 5. místo a v kategorii pak místo 2. Jinak organizace byla hodně amatérská - to námi pořádané závody jsou proti tomu superprofi - ale zase se rozdávaly poháry a speciální medaile. Myslím, že v zimě je běh docela vhodným doplňkem , takže doufám, že to nebyl můj první a zároveň poslední dlouhý závod.

             Jura

 

Jak jsem běžel Pustevny?

Letos na silu a morál. Ale popořádku.

V sobotu 1.12.2007 se konal již 38.ročník běhu Ráztoka –Pustevny. Tento závod vznikl jako setkání horolezců, ale nyní je jich jen pomálu a účastní se hlavně běžci, triatlonisté i cyklisté ze širokého okolí. Trať je jednoduchá. Od spodní stanice lanovky po Knížecí cestě ke stanici horní. Letos se v dospělých kategoriích zúčastnilo asi 260 běžců. Dole byla břečka, pak následoval led se suchými místy a od půlky tratě ujetý sníh – takže dokonalá všehochuť. Ve 12.00 hod. bylo odstartováno a po počátečním sprintu k lomu začalo nepřerušované stoupání až do cíle, kdy opravdu není ani kousek místa na odpočinek.

Já jsem trénoval celkem poctivě, ale asi 14 dní před závodem jsem si podvrtnul dost bolestivě kotník, takže až do závodu jsme již běhat nemohl. Na tento závod jsem ale „musel“, i když se sebezapřením a s vědomím, že po závodě zas nebudu aspoň týden ani chodit. Při rozcvičování jsem po 14 dnech bez běhání myslel, že to sotva vyjdu, ale po startu se člověk díky vyplaveným endorfinům a adrenalinu dostane „do varu“ a jde to pak lépe. Nakonec jsem doběhl nad mé očekávání slušně, přestože tréninkový výpadek a nejistá noha byly znát. Celkovým vítězem se stal výborný biker z ValMezu Holiš. Já jsem doběhl celkově 28., v kategorii 9.  a mezi horolezci 2. Potěšilo mě, že jsem zdolal všechny známé cyklisty z VaKr i CK Frenštát i třeba D.Pargače z Vysotu Kunín nebo T.Gladiše z Hranických bikerů.

Akorát je škoda, že z našeho klubu jsem byl na startu sám. Přístě to bude určitě lepší !!

              Jura

 
MTB Ondřejník a úspěšný rok 2007...........

Když jsme na sklonku roku 2006 zakládali MTB tým, byli jsme plni očekávání. Co přinese nová –první klubová-sezóna? Museli jsme za pochodu vyřešit spoustu větších či menších problémů, ale nakonec se vše podařilo také díky přispění sponzorů, kamarádů i známých. Sezóna byla dlouhá a náročná. Obsadili jsme celkem 18 závodů v téměř celém spektru kategorií a byli jsme až nečekaně úspěšní.

Celkem 21x stáli naši závodníci na stupních vítězů, z toho 9x jako vítězové, 9x jako stříbrní a 3x jsme byli bronzoví. Nejlépe si vedl Jura Mynář, který vystoupil na bednu celkem 5x, z toho 3x vítězně, Gabka Mynářová stála mezi nejlepšími žákyněmi 4x, z toho 2x byla zlatá, veterán Jiljí Krkoška 3x na stupních, z toho 2x zlatý, mezi ženami Dája Zavadilová 3x stála na bedně, z toho 1x zlatá…

Ale i ostatní členové bojovali srdnatě a získávali cenná umístění i zkušenosti, které nepochybně zúročí v nadcházející sezóně 2008.

V červnu 07 jsme uspořádali dětské MTB závody s výborným zázemím v areálu ZŠ Kunčice p.O. , a protože ohlas byl velmi pozitivní, rozhodli jsme se připravit na říjen 07 závodní novinku v podobě duatlonu, tentokrát nejen pro děti, ale i dospělé. Vynikající konkurence na trati nás přesvědčila, že volba byla správná.

I v  příští sezóně se chystáme na řadu již tradičních závodů doma i v zahraničí a věříme, že kredit, který jsme si mezi bikery vybudovali, budeme dále zvyšovat a přidáme další sportovní úspěchy. Doufáme, že si udržíme přízeň našich fanoušků i sponzorů a mecenášů, kterým bychom za celou sezónu ještě jednou rádi poděkovali.

Byli to: Comels Frenštát, Beskydské rehabilitační centrum  v Čeladné, OÚ Kunčice p.O., Pila Kunčice p.O., Interní ambulance Kunčice p.O., Restaurace U draka Kunčice p.O., dále Základní škola Kunčice p.O., Jurek S+R Kunčice, Factory velkoplošný tisk Šenov,Radegast a.s., Šitavanc sport Kopřivnice, Uniqa pojišťovna a.s. a další .

Ještě jednou všem velký dík a nashledanou při sportu v r.2008.

Veškeré výsledky najdete na www.mtbondrejnik.cz

          Leo Überall

 

Rabštejnský Kocour

je běžecký krosový závod, který pořádají olomoučtí horolezci v Jeseníkách s cílem na Velkém Rabštejně. V sobotu 3.11.2007 jsem se již poněkolikáté na tento vcelku náročný asi15km dlouhý závod vydal, jelikož mám v olomoucké partě mnoho známých z mých horolezeckých dob. Na startu se sešla velice slušná účast více než 100 běžců a všichni se vydali cca ve 12 hod. na trať. Počasí bylo vpravdě dušičkové - mlha, drobný déšť, chladno.Tato okolnost a částečná změna trasy oproti minulým ročníkům (ten letošní byl již 21.) způsobily, že většina závodníků včetně mě zabloudila a do cíle pak dobíhali z různých směrů. Já jsem byl v kritickém místě asi na 10.místě celkově, ale po znovunalezení trati jsem předbíhal spoustu pomalejších běžců. Z toho jsem usoudil, že mé naděje na přední umístění jsou v .... Nakonec jsem byl vyhlášen na 3.mistě ve své kategorii ( i když jsem uběhl cca 1,5km navíc a ve výsledcích na webu jsem pak jako 4. !!) a ve zvlášť hodnocené kategorii horolezců jsem se slušným náskokem vyhrál. Závod je to pěkný, těžký a poctivý. Letos se pořadatelům ne úplně vyvedl, ale příští rok pojedu určitě znovu (tedy jestli se ve zdraví dožiju).

                       Jura

 

Helf Double Cross 2007

Dne 13.10.2007 jsem se vydala se svým taťkou Jurou Mynářem a s kamarádkou a novou členkou týmu Terkou Hanzelkovou na sedmý ročník závodu HELF DOUBLE CROSS 2007 v Týně nad Bečvou. Přesně v poledne byla odstartována moje kategorie ročník 1993-1994.  Jako první nás čekaly dva kilometry docela náročného běžeckého krosu. Po vběhnutí do depa, jsme vzali kolo a vyjeli na oblíbenější část závodu – horské kolo. Na trati 7,5 kilometrů bylo pár nebezpečných sjezdů, ale i několik výjezdů, což mě docela potěšilo. Po dojetí do cíle jsem zjistila, že moje umístění nebylo zase tak špatné.

Kolem druhé hodiny vyběhly na trať dlouhou 4,5km vedoucí přes hrad Helfštýn nejstarší kategorie, kde se na startovní čáře objevili  Jura  i Terka. Po doběhu do depa si většina z nich přezula boty a vydala se na náročnější trať dlouhou asi 16km. Po dojezdu do cíle všech závodníků začalo vyhlášení výsledků dospělých a juniorských kategorií. Domů jsme opravdu nejeli s prázdnou. Jura zvítězil ve své kategorii nad čtyřicet let a obhájil své loňské prvenství a Terka se v kategorii 89-92 umístila na druhém místě a já jsem skončila také druhá.

      Gabka Mynářová

 

Vražedný Krpál.

Rok se s rokem sešel a opět tu je termín nejkultovnějšího ryze lokálního MTB maratónu, jehož se zúčastňují obvykle pouze zasvěcení, zejména místní bikeři. Tento syrový závod bez příkras, zcela stranou masového šílenství, má pověst jednoho z nejtvrdších, ale i nejvíce uspokojujících… zejména když ho ve zdraví dokončíš….A tak tomu bylo i letos…..

Řeč je o Rožnovském krpálu, jehož se již po léta pravidelně účastní celá místní valašská špička. Jeho dlouhá verze donutí každého sáhnout si až na dno svých sil.

Ale co se dělo letos, předčilo i blátivou hrůzu z roku 2005. Již v předvečer závodu lilo,a citelné ochlazení také nevěstilo nic dobrého.Zamračené ráno a jemné mžení tu a tam přecházelo v hustší mrholení, aby krátce před startem déšť záludně ustal. Teplota vzduchu kolem 11st.C velela natáhnout na sebe více vrstev, neboť se dalo očekávat takřka cokoli.

Start byl tradičně svižný až ostrý a po několika kilometrech stoupání až k hospodě Na Dílech byl již peloton značně roztrhán. Míjím dva mladé borce stojící u dodávky, kteří se již tady občerstvují a ještě zaslechnu jejich kouče štěkat…“ tak hoši jedem jedem, ať vás tady nepředjíždějí staříci…“ Tlačím do pedálů ze všech sil a snažím se vypadat v pohodě. V následujících několika hodinách už je neuvidím, asi byli po nemoci. Trať vede stále do kopce, jen občas nepatrné zhoupnutí, čelo závodu je už v nekonečnu, jedu sám. Konečně po několika dalších kilometrech dojíždím borce v dresu Cyklonu P.I.V.O. a jedeme kus spolu. Ale evidentně prožívá krizi, čehož se rozhoduji využít a v prudkém stoupání lesním úvozem jdu před něj. Po několika minutách se  ohlížím. Je pryč….jedu zase sám…..

Konečně prudký sjezd, dědina a liduprázdná občerstvovačka, ale musím chvíli čekat, než se nalije ionťák, ztrácím jednu dvě minuty, další dotazem, jakou mám ztrátu...“Na prvního?“…zní odpověď…no nic….Vyrážím znovu na trať, ještě se ohlížím, za mnou nikdo. Po 20minutách stoupání po asfaltu zahlédnu v dálce tmavý dres, ale jen na okamžik, zase mi zmizí. Asi se mi to zdálo…chlad  a únava dělá své….ale pozor… přece tam je. Zase se objevil. Kus přede mnou, jede nějak zlehka, vrtí se přitom jako turista. Mobilizuji síly. Musím ho dorazit….Ale ne!!!…….zmizel….Fata morgana? Pokoušejí se o mě mdloby…..31.kilometr..znovu se objevuje za ohybem cesty, je tam!!!….33.kilometr- dojíždím ho, není to turista, má startovní číslo, ale zdá se nějaký zatavený. Jdu dopředu, po pár minutách se opět ohlížím, je pryč! Začíná pršet, kruci,to je v pr…průtrž mračen. Během několika vteřin jsem promoklý na kost, nehledě na vypětí se mnou začíná lomcovat zima.Skoro není vidět ,kam jedu, lesní cesta se mění v potok, několikrát mám štěstí a ustojím už skoro jistý pád. Ten déšť je  nekonečný, ale nejhorší jsou ty promoklé zmrzlé hadry na těle. Mrknu na chronometr, do cíle můžou být tak 2 hodinky. Po nějaké půlhodině déšť slábne a nakonec ustává. Aspoň něco. Klepu kosu i do kopce. Jsem na pokraji totálního vyčerpání. Zastavuji a skoro padám z kola. Z kapsy lovím tyčinku, kterou hltavě sešrotuji, zapíjím důkladně z poloprázdného bidonu. Sláva,je mi líp .Znovu nasedám. Ve sjezdech se zase hlásí strašná zima…..“ je mi horko, je mi horko…“ sugeruji si a jakžtakž přežívám…trať už vnímám jen jakoby ve snu. Konečně druhá občerstvovačka…mávají už zdálky, tomu říkám morální podpora. Z posledních sil chroptím zpola žertem  „..Slivovicu!!!!…“  / normálně by mě to při závodě ani nenapadlo/ …..“ Nemáme..“  dí trochu zaraženě obsluha, ale vzápětí rozjasní tvář….“… je tu RUM!!!! “

„..sem s ním ..!!!! “   a již  ochotné ruce nalévají léčivého panáčka, šup ho tam, rychle ještě několik hrstí rozinek a zázračně jsem opět plný sil .Oteplilo se. Vyrážím na poslední úsek ,zde mě již nemůže nic překvapit. V dalším stoupání míjím několik chalup, zdravím usedlíky a dozvídám se, že mám ztrátu asi 15minut….dobrý. Za mnou nikdo…Konečně poslední asfaltová stojka, krátký úsek po louce a je tu cíl. Čas těsně pod 4hodiny beru, jsem totálně mokrý, vymrzlý, ale nyní už i šťastný, že je to za mnou. Na bednu to není, ale zato gulášek je výborný.

                        Leo

 

Olomoucká padesátka Kooperativy

Poslední červnovou sobotu jsme se vydali ve složení Jura Mynář a Leo Überall do blízkosti Olomouce na tradiční Olomouckou padesátku. Počasí vcelku přálo, dokonce se dá říci, že bylo téměř ideální.

Na startu v Bělkovicích-Lašťanech se tísnilo nečekaně hodně jezdců, podle hlášení pořadatele na trať vyrazila skoro tisícovka, přesně řečeno 980 borců včetně dívek a žen.

Trať samotná byla poměrně rychlá a překvapivě i dosti členitá. Já osobně jsem zde byl poprvé a rozhodně jsem nečekal podobný profil s převýšením 1100m. Rozhodně musím pořadatele pochválit za její výběr. Horší to bylo na startu, kde se v úzkém koridoru závodníci hodně tísnili. Rovněž překvapilo velké množství defektů, a to často již krátce po startu. Nevyhnuli se jim ze známých valašských borců ani J.Borák či Radim Herman, kteří ale i takto postiženi zajeli výborné výsledky.

Účast našeho MTB Ondřejník  z mého pohledu nebyla špatná. V pelotonu 768 klasifikovaných zajel Jura výborné 110. místo v absolutním pořadí,v nabité kategorii 40-49let pak 16.místo.

Já jsem byl  s 410.místem absolutně a  81.místem v téže kategorii celkem spokojen,neboť tréninkový výpadek na začátku sezóny byl více než citelný.

Pro úplnost je třeba zmínit,že v rámci letošní Olomoucké padesátky se jelo také Mistrovství ČR MTB lékařů,v němž jsem obsadil střízlivé 16.místo.

Co dodat nakonec? Olomoucká padesátka se opravdu vydařila,pořadatelům patří velký dík a za rok určitě nashle…

     Leo

Časy:  Jura Mynář   2:19:41,0             Leo Überall   2:51:05,2