Byl jsem překvapen – a pozor – MILE ! Akce neměla celkem chybu. Bezproblémový příjezd, parkoviště a místo startu/cíle. Snad prezentace se dá udělat lépe. Samotná trať byla za ideálního počasí suchá a moc pěkná. Na začátek vcelku rychlý rozjezd kolem řeky po „díravé“ cestě, pak pár kopčeků a trocha asfaltu no a pak už pouze singly, výjezdy i sjezdy dost obtížné, lesní cestičky, rychlé úseky po loukách. Už jsem si zase říkal , že to máme za odměnu , ale úplně potichu, abych nedopadl jako na Valašce, kde jsem nedojel.

Vše dobře značeno i obsazeno pořadateli, občerstvovačky 2 – moc nestavím, tak nevím, co tam měli. Byla výhoda jet raději sám a mít možnost si vybrat stopu a svůj rytmus. Chtělo to se pořád soustředit, protože rozbít se dalo celkem snadno. Příjezd do cíle zabezpečen policií a pořadateli. Vyhlášení i tombola svižné, moderátor pohotový a informovaný. Akorát si myslím, že za mokra by se z toho stala „bahnitá koupel při pěší chůzi“.

Jak jsme dopadli? Já celkově 25.místo a 2.v kategorii. Kika si užil své – až do asi 20km pohoda, pak 2x přetržený řetěz a 1x defekt. Už jsem ho začal hledat, ale zvládl to a dojel. Celkovým vítězem se stal všem dobře známý Karel Hartl.

Takže tím asi končím letošní MTB závodní sezonu, protože nemá cenu si kazit dojem nějakým dalším (třeba nepovedeným závodem). Lepší bude uchovat si tak příjemné vzpomínky co nejdéle. Teď už zbývá jen úspěšně zvládnout

!!! ONDŘEJNICKÝ MTB DUATLON !!!!

Já jsem jel do Huslenek na Valašského MTB krále. Tratě jsou vypsány jako 30 a 60km, ve skutečnosti je to 26km(2x). Bohužel šílení asfaltéři řádí i na Valašsku. Tak je trať protknuta novými krásnými asfalty (proboha v lese pro koho?). Kopce i zkopce zůstaly, akorát se to ještě zrychlilo. Já jsem jel max 69km/h a to se dost bojím, jinak borci jeli určitě i přes 80km/h, což je myslím na neuzavřené trati dost nebezpečné a už vůbec to nemá nic společného s MTB. Jako vždy v Huslenkách " vypověděla" technika, ale naštěstí nebyl takový chaos jako před 2 lety. Já jsem skončil na krátké trati (1 takový okruh mi fakt stačí) v kategorii na 2.místě, Kryštof Střálka bohužel na nevděčném 4.místě. Celkovým vítězem se stal letos snad neporažený Nikola Ivanov.

 Natal, Vojta a Klára byli na 1. přespoláku v rámci běžkařského oddílu v Zubří. Nat byla 2. snad o 1 vteřinku, ale Vojtu a Kláru po závodě bodly vosy, takže se na nic nečekalo a rychle s nima domů.

 V neděli jsme jeli na Morávku na "Pohár Beskydské magistrály" - závodu za podpory MSK a EU. Nic tak úděsného jsem v životě nezažil. Prezentace, nesmyslné dětské kategorie, řazení na start, značení trati, trať samotná (pouze asfalt, klidně na silniční kolo, opět přes 80km/h rychlé nebezpečné sjezdy na nezabezpečené cestě), výsledky - to vše bylo úplně špatně. Opravdu tam nebylo kromě počasí správně absolutně nic !! Prý se to bude na kraji řešit (to chci vidět !). Nakonec jsem prý byl v kategorii 2. a porazil jsem (haha) i N.Ivanova, který jako většina ostatních jezdil bůhví kde. Nat jela svůj okruh moc pěkně a dostala pochvalu i o soupeřů, Vojta se taky snažil a na Klárku a její malé kolo to bylo dost těžké a dlouhé (14km) - přesto bojovala a dojela zdaleka ne poslední. Zde mě tedy opravdu už nikdy nikdo neuvidí a určitě nemám tento názor sám. Pořadatelé se po dojezdu chlapů někde schovali, jinak by asi fakt dostali přes hubu.

Mladších žáků bylo snad 25 a Vojta byl poslední, kdo ujel plný počet tj. 4 okruhů. Nefungovalo mu dobře řazení a ještě mu trochu chybí to pravé závodnické nasazení, a proto z toho bylo 18.místo. Určitě se to pro příští sezónu všechno zlepší!!

Mladší žákyně byly asi v polovičním počtu tj. asi 12. Natálce chybí zkušenosti a dravost , a proto odstartovala až jako předposlední. Taky holky jely 4 okruhy a měly toho docela dost, protože tempo bylo dost vysoké. Natal se zlepšovala, ale bohužel místy ztrácela v technických pasážích a nemá zatím ten správný cit pro řazení . Přesto dojela 6. a i když holky v kategorii jsou o 2 roky starší, tak získala celkově 4. místo, což je slušný příslib do příštího roku.

Teď oběma začne podzimní příprava na zimní běžeckou sezónu, takže doufáme i v "zimní" úspěchy.

 Náladu nám spravilo vyhlašování celkového pořadí VPS (já už byl v té době doma).

1.místo získal Jiljí Krkoška  a na mě zbylo nečekaně místo 3.

Šárce děkujeme za dovoz cen a těšíme se na příští rok.

          Jura

MTB Životské hory

Místo obligátní Rusavy jsem 20.8.2011 vyrazil do Dolních Životic u Opavy, abych si projel i něco nového. Jel  jsem pouze s R.Hermanem, neboť Jiljí a Natal slavili svoje kulatiny (6té a 1ní). Na místě závodu uprostřed vsi v hospodě prezentace bez problémů, parkování 300m vedle,v 11 hod. start asi 200 závodníků. Po pátečních bouřkách  ideální počasí.

Celkovým vítězem se stal profík Jan Jobánek z Meridy v čase 2:00 hod.

          Jura

Cyklo MXM Tour

Druhou srpnovou sobotu jsem se vydal na svůj první silniční závod do Hulína. Na 104 závodníků zde čekalo 115 km napříč Hostýnskými vrchy s pěti náročnými vrcholy. Sám jsem nevěděl co od sebe a trati čekat, a tak jsem se na start vydal bez větších ambicí. A snad jediný s neoholenými nohami J V 10 hodin bylo odstartováno a balík se vysokou rychlostí vydal směr Holešov. Tempo bylo k mému zděšení opravdu vysoké, ale vydržet se dalo. To už ovšem neplatilo při prvním stoupání na Hadovnu. Zde se balík začal trhat a já zůstal ve druhé početné skupince, jejíž tempo mi naprosto vyhovovalo. Jak přibývaly kilometry a nastoupané metry, tak se i tato skupinka začala zmenšovat. Já jsem se do kopců cítil vcelku dobře, bohužel jsem trochu ztrácel ve sjezdech, jelikož jsem se bál mokrých rychlých zatáček. Naštěstí se skupinky většinou pod kopci opět sjely. V poslední čtvrtině závodu jsem jel i nějakých 10 km sám, ale jak se později ukázalo, není to dobrá pozice pro silniční závod. Skupinka, které jsem tak ke své radosti ve výjezdu ujel, mě bez větších problémů opět dojela. Na posledních 15 km jsme se tak vydávali opět v 5-ti lidech. V cílovém kopci na Hadovnu, který je také součástí Rusavské 50-ky, jsme nastolené tempo vydrželi jen dva a do cíle dorazili v čase 3:39:39. Tento čas mi stačil na 36.místo celkově a 9.místo v kategorii mužů do 30 let. 

          Dan

 Mamut bike Přerov

Po několika letech jsem opět zkusil Přerov. Minule snad ani 2 závodníci nejeli stejnou trať (tragické značení), tak jsem čekal, že to bude lepší. Trať byla suchá (hurrrá) a rychlá ( i já jsem měl průměr kolem 25km/hod.), místo 54km to bylo 59km. Kratší trasa měla 30km(35km) a jela ji Gabka. A opět jsem se bohužel nevyhli bloudění. Já jsem jen párkrát přejel blbě značenou odbočku a stihl se vrátit, Gabka ale zbloudila zcela. Píše se o tom všude docela hodně, takže to snad příště bude O.K.

Jinak je to závod typu "Kolopro" - lehký, rychlý, nutná jízda ve skupině, jinak jsi při rovinatých pasážích ztracen, občas pěkný singl nebo krátký sjezdík. Chaos při prezentaci a posunutý start je způsoben tím, že se jede zároveň i silniční závod s mnohem početnějším obsazením.

Gabka i přes bloudní stihla 2.místo a byla na bedně !!

Naše výsledky : Jura Mynář : čas: 2:21:36 , v kategorii : 8, celkově : 49

                        Gabka Mynářová: 2:09:15 , v kategorii: 2, celkově : 63

Ve vloženém závodě dětí jsme měli tentokrát 2 zástupce. Na těžkém skoro bikrosovém okruhu byla úspěšná Natálka Mynářová a svoji kategorii vyhrála. Nový člen klubu Vojta Mráz obsadil pěkné 6.místo, oba ve velice početné konkurenci.

Všem úspěšným gratulujeme !!!

          Jura

Kráľ Záhoria

V sobotu 23.4.2011 jsme s bráchou Romanem zahájili sezonu závodem Král´ Zahoria ve Zlatnické Dolině u slovenské Skalice. Vybrali jsme si netradičně štafetu na 2 x 25 km. Každý jsme měli absolvovat jeden okruh této délky. Počasí bylo po celý den letní. Jako první se na trať při společném startu vydal spolu s celým balíkem Roman. Po hodině a 22 minutách se Roman objevil v cíli a předával mi pomyslný kolík na 4. místě se ztrátou 4 minut na 3. pozici. Předávání bylo vyřešeno vskutku zajímavým způsobem. Štafetám byl v depu přidělen technik s kleštěmi, který měl za úkol přemontovat čip z jednoho kola na druhé. Vše probíhalo hladce, během montáže čipu si tak mohli parťáci předat informace o trati. Roman si trať velice pochvaloval, zejména pak sjezdy, a tak jsem vyrážel na trať s chutí a hlavně s ambicemi dotáhnout to na bednu. To se mi povedlo asi na 15. kilometru a tuto pozici jsem udržel až do cíle. Dosáhli jsme tak na svoje premiérové stupně vítězů, v které jsme tajně doufali J. Trať závodu se nám dost líbila, byla rychlá a dobře jezdivá a především 2. dlouhý sjezd – singl lesem – byl opravdu skvělý! Závod se nám celkově velmi líbil a určitě se zde v dalších letech hodláme vrátit. 

          Dan & Roman Überallovi

Běžecká sezóna Natálky Mynářové

Sotva jsem přestala jezdit na kole, začala nám běžecká sezona. Nejdříve na suchu a pak na běžkách. Zatímco v nižších polohách sněhu moc nebylo, na horách jsme si ho užili plné tři měsíce. Jelikož mě letos poprvé neskolila žádná nemoc, zúčastnila jsem se téměř všech závodů Moravskoslezského a Zlínského kraje. Zúčastnila jsem se 14 závodů a kromě jednoho, který se konal v Břidličné, kde jsem zabloudila(a dojela si pro třetí místo), jsem zvítězila. Nejvíce si cením výhry ze Šrubařova memoriálu, kde jsem vyhrála v obou dnech a obhájila tak loňské celkové vítězství. Také mě potěšilo, že jsem se stala přebornicí Moravskoslezského kraje ve své kategorii. S prvním sluníčkem jsem sedla poprvé na kolo a rozloučila se tak s běžeckou sezonou. Na příští sezonu musím hodně trénovat, poněvadž budu ve starší kategorii.

Součástí závodu jsou i doprovodné běhy na 10km,6km a dětské běhy. Natálka opět prokázala bojového ducha (bohužel jsem to neviděl, neb jsem byl na trati) a v konkurenci i se staršími vybojovala závěrečným finišem 2.místo v běhu na 600m. Takže ještě jednou gratulujeme !

Ráno lije jak zkonve, ale do startu (10,00) to přestane  a je celkem dobře, akorát na otevřených místech trochu fouká.

Trať vede po cyklostezce v Třebovicích přes řeku Opavu na obrátku a stejnou cestou zase zpět.  Jeden „okruh“ má tedy 5,275km a čeká mě tedy 4x – tj. 8x tam a zase zpátky – trochu nuda, ale zase furt někoho potkáváš.

1.kolo – celkem v poho, 2.kolo – dobré, ale už by pomalu stačilo, 3.kolo – k...a ještě 1x a pak sláva – cíl. Přežil jsem celkem ve zdraví, čas 1:27:16 stačil na 8.místo celkově a 1.místo v kategorii. Cíl jsem měl do 1:25:00, takže úkol nesplněn – ani přesně nevím proč, chybělo blbých cca 500m. No nejspíš jsem na to neměl.

Vítěz půlky měl čas 1:20:09 (Boris Navrátil,1992) a vítěz celého 2:34:29 !!! (Dan Orálek,1970).

Vyhlášení v hospodě ve stylu : „ Je tu ten Navrátil ? Je. Tak ten vyhrál, poď si pro pohár.“ Bylo dost podivné, k tomu polívka a pivo, chleba sis už musel koupit 2 krajíčky za 7Kč.

Zlaté MTB závody.

Kdyby závod byl o 2 dny dříve, měli bychom trenýrkovou teplotu (10st.) a suché cesty. 26.12. však bylo -8st., vlezlý, čerstvý vítr a hladko nebo prosolená kaše. Také životospráva nebyla kolem vánoc optimální, takže jsem se musel vydatně přemlouvat.

Na start na stadionu VOKD Poruba se postavilo 114 běžců. Okruh Porubou byl vypsán na 15km asfaltových cest a chodníků s mírným zvlněným profilem. Začalo se celkem zostra. Po pár km se již každý zařadil do své skupiny. Dohnalo mě asi 5 borců a s nimi jsem běžel až skoro do cíle. Skoro proto, že před cílem mě všichni předběhli, takže z toho bylo 5.místo v kategorii a 19.místo celkově za čas 52:30. To by na 15km bylo pro mě vynikající, ale zjistilo se, že trať měla „pouze“  13,2 km. Ale i tak jsem s časem těsně pod 4 min./km za daných podmínek celkem spokojen.

Trať byla hodně špatně značená, vedla několikrát přes 4proudé silnice i s kolejemi (zde slušně hlídala městská policie), v cíli čaj a sprcha, pro vítěze pohár a medaile a pár zbytečných cen v tombole. Ale i tak jsem byl nakonec rád, že jsem se vydusil a šel se proběhnout.

Té radosti ze sportu přeji co nejvíce i v roce 2011 Vám všem.

Byl to zatím nejstudenější  den a noc této zimy  (ráno -15 - -20st.C) a tak jsem čekal slabší účast.

Ó jaká chyba. Málo bylo pravda dětí, které běží asi 1200m dlouhou trať. Natálka teda nezmrzla a byla mezi holkama 2.

Dospělých, pro které je délka trati 6400m, bylo na startu více než 200!!. Naštěstí se počasí umoudřilo a všechny čekal krásný mrazivý slunečný den.

Po dlouhé době byl na trati sníh  a to docela dost. Pořadatelé cestu stáhli ráno rolbou a vytvořili krásný koberec, který bohužel člověka neudržel a postupně se z něho stávalo totální oraniště.

To znamenalo, že po startu ve 12.00 (měl jsem opět své „předplacené“ místo u startéra v 1. lajně) a prvních 400m běhu z kopce po tvrdém sněhu, začalo martyrium. Představte si, že vám asi 5000x za sebou podklouzne noha a musíte běžet stylem „Chaplin“, abyste se aspoň trochu posunuli výš. Čekal jsem, že po rychlém startu mě začnou předbíhat hordy běžců, ale ono nic. Naopak se mi povedlo tímto podivným stylem  pár lidí předběhnout a držet se některých známých běžců .  Nakonec z toho bylo 10.místo celkově, 3.místo v kategorii a 2. místo mezi horolezci. Takže můj asi historicky nejlepší výsledek v tomto závodě a to i přesto, že čas byl o cca 8 minut horší než loni. Vyhrál rožnovský biker Martin Holiš, ale frenštátské se mi opět podařilo porazit všechny.

Přeji vám všem hodně naběhaných a naježďěných kilometrů – a to vše hlavně v plném zdraví.

                V sobotu se odehrálo pod hradem Helfštýn to hlavní. 10.ročník Helf Double Cross měl podobný formát jako náš Ondřejnický MTB Duatlon , akorát asi 2x delší a těžší. Natálce se moc dobře neběželo – ten pátek byl přece jen dost znát – a i na kole se necítila úplně dobře. Přesto silou vůle  vybojovala 3.místo a porazila kromě 2 i všechny kluky. Ve 14 hodin odstartovala do již pěkného slunného podzimního dne tlupa asi 100 dospělých v různých kategoriích (i dvojic) a mezi nimi i já. Běžel jsem za celý podzim 1x (!) a podle toho to taky vypadalo. Brutální výšlap na hrad a seběh dolů mi daly dost zabrat, takže ve druhé části běhu (celkem asi 8km) jsem se musel dost šetřit – čas běhu cca 40 minut. Na kole to na cca 20km dlouhé moc pěkné trati taky nebylo ono a rozjel jsem se aspoň trochu ve 2.části. – čas kola cca 46 minut. V cíli z toho bylo 3.místo v kategorii a 13. celkově mezi jednotlivci. Bohužel to prý byl poslední ročník drsného, ale příjemného ukončení MTB sezóny.

                V neděli,aby toho náhodou nebylo málo, jsme se účastnili v areálu Opálená na Čeladné 1.ročníku běhu Kolem Ondřejníka pro všechny kategorie. Já jsem ani nemohl sejít ze schodů, takže jsem samozřejmě nezávodil, ale běžely Natálka a – pozor – taky Gabka. Ta byla 3. sice jen 3, ale i tak toho měla na trati dlouhé asi 1500m plné čočky. N. chtěla závodit i po 2 těžkých závodech v předchozích dvou dnech. Čekalo již asi „jen“ 400m, ale dost náročných. Bylo zde hodně atletů ze Slezanu FM, kteří nás varovali, že to N. mezi nimi bude mít těžké. Ale to neznají NLM ! Krásné 2.místo jim všem myslím dost vytřelo zrak.

                Takže hlavně díky Natálce jsme  získali celkem 6 medailí – pěkný víkend, co říkáte ?

1)

Páteční Valašský Krpál se stal již nedílným předkrmem sobotní Valašské padesátky, o čemž svědčí masivní zájem bajkerské veřejnosti na letošním 7. ročníku. 130 účastníků na 14 km dlouhý „uphill“ z centra Vsetína přes Dušnou na Vsacký Cáb je bez diskuse rekordním zápisem v historii závodu.

 Osobně jsem se na tento druh závodění velmi těšil, přeci jen se při jízdě do kopce cítím lépe než z kopce. Šlo by mě tedy nazývat vrchařem J. Úvodní kilometr napověděl, že ďábelské tempo je Krpálu vlastní, neboť početný balík se ihned vydal svižnou „čtyřicítkou“ vstříc vrcholové kótě. Hned první prudší úseky nad Vsetínem začaly postupně rozdělovat startovní pole, které se přibývajícími výškovými metry stále více drolilo. Rozhodující nástup se udál cca půl kilometru před Dušnou, kdy se ze špice pelotonu oddělila 4 členná skupina v čele s hlavním favoritem závodu Ondřejem Fojtíkem.  Jelikož mé nohy fungovaly poměrně obstojně a sil stále neubývalo, rozrostla se skupinka „mou zásluhou“ na pětičlennou.

Některé jazyky tvrdí, že cesta z Dušné na Cáb už je pouze rovinka po vrstevnici, ale s tímto názorem nemohu souhlasit J. Obzvláště poslední kilometr je pekelně ostrý, zvláště za situace, že nástup střídá nástup a předchozí úsek stoupání jedete v průměru kolem 30 km/hod. Právě tady nastoupil „Foja“ a dá se říci, že si jako profesionál „profesionálně“ uhájil očekávané vítězství. Já si rozhodující „nástup“ nechal na poslední desítky metrů, kdy jsem přespurtoval zbylé 2 uprchlíky a překvapivě si dojel pro 2. místo a skalpy celé řady bajkerů, kteří dříve byli z mého úhlu pohledu doslova „neporazitelní“.  Takže velká spokojenost byla docela na místě.

Dvacátýpátý dojel do cíle další člen našeho oddílu Dan Überall.

Výsledky a foto:  http://www.coleman.cz/valassky-krpal/

2)

Sobotní hlavní závod víkendu  - Valašská 50 – přinesl pošmourné a zejména chladivé počasí, které místy závodníky chladilo teplotami kolem 10 °C. Hned úvodní stoupání na Cáb notně rozdělilo početný peloton a mě osobně zařadilo do druhé poloviny první desítky startovního pole. Tam jsem se ostatně dokázal udržet do konce závodu, z čehož nakonec bylo 9. místo v celkovém pořadí a 8. místo v kategorii mužů do 30 let. Více než půlku závodu jsem jel bok po boku s Radovanem Kyjovským, který v závěru rozjel vražedné tempo a dostal se až na 4. místo. Takže pro příště mám ponaučení, komu viset na zadním kole J.

V rámci vyhlašování výsledků jsem za celkové 9. místo prvně v životě utržil finanční prémii za vítězství (o obsahu bankovek v obálce raději nebudu referovat, tučný výdělek cyklisty to tedy rozhodně není J) a počal se těšit na závěrečné vyhlášení VP série, kde jsem dle stanovených kritérií již neměl být nikým předběhnut v celkové pořadí. Bohužel, i věci nad slunce jasné jsou občas nejasné, proto výsledkem bylo nakonec 2. místo za slovenským maratonbijcem Bírošem. Věc raději nebudu více rozvádět.

3)

Do třetice všeho dobrého, proto jsem i nedělního chladného rána promazal sobotním blátem pěkně zašpiněný řetěz a vydal se na můj lokální nejoblíbenější závod – brumovský Hradní okruh, který se jezdí v překrásném prostředí tamějšího hradu a okolních přírodních stezek. K závodu mám poměrně srdeční vztah, ostatně před několika léty to byl vlastně 1. MTB závod v životě, takže motivace rozhodně nechyběla. Navíc nikdy se mi tu nikdy nepodařilo vyhrát, vždy se našel někdo lepší a já končil na 2. místě.

Nepříznivé nedělní počasí a blátivá trať sice přilákala na trať menší závodnické pole než v dřívějších ročnících, ale poctivých 35 km plných bláta a kaluží rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem. Závod se mi nakonec podařilo vyhrát, takticky jsem si už před startem vybral místo, kde nastoupím a pokusím se ujet, což se mi naprosto přesně povedlo.

Takže víkend jak má být – závody, zábava a hlavně – dobrý pocit J

Výsledky:  http://www.kolo-bezky.cz/akce/index.php?m=3&sm=5

   Dějištěm mé premiéry byly Hostýnské vrchy, neboť Cyklo MXM Tour se jako 3. závod regionální silniční ligy jezdí převážně v tomto pohoří. Už jen propozice a itinerář trati mě lehce mrazily po zádech – 112 km včetně 7 silničních sedel člověk nejezdí každý den. Přesto jsem nakonec v Hulíně (místo startu) poctivě vyplnil přihlášku a vydal se překonávat vlastní limity J. Pravda, název oddílu MTB Ondřejník tak nějak nekorespondoval s úzkými plášti, ale to bylo tak poslední, co by mě před odstartováním závodu dokázalo vyrušit. Navíc slovíčko MTB jsem mezi vytříbenými králi silnic hájil alespoň skutečnými MTB tretrami, s nimiž jsem byl v pelotonu silně v menšině J.

   V 10.00 hod se více než 100 členný balík rozjel vstříc sedmičce horských prémií. Prvních 20 km po rovině v rychlosti cca 40 km/hod, kdy všichni jezdci pelotonu jeli na můj vkus až nepříjemně blízko sebe, naznačilo, že to asi bude jiná káva, než jsem z bajku zvyklý. Naštěstí krátce nato následoval první z kopců a balík se začal pomalu trhat. Takto to následovalo v dalším a dalším stoupání, až se přibližně v půli závodu vytvořila kompaktní 20-30 členná skupinka, která převzala otěže maratonu. Naštěstí jsem tam nechyběl. Zatímco rytmus střídání v rovinkách mi vzhledem k minimálním silničářským zkušenostem příliš nešel, v kopcích už to bylo výrazně lepší. Se silničářskou nerozvážností jsem si nic nezadal s čelem závodu a společně s vyhlášenými silničáři a bajkery v jedné osobě (Janota, Šíbl, Žák aj.) diktoval tempo v kopcích.

   Čelní skupinka se tak stále zmenšovala a zmenšovala, až po výjezdech na hostýnský Troják a Tesák zůstalo v čele cca 15 borců. Zbývalo posledních 20 km závodu včetně prudkého (cca 3 km dlouhého) stoupání na tzv. Hadovnu, kde byl také cíl silničního maratonu. Nepřekvapí tedy, že se v tu chvíli začalo jet poměrně děsivé tempo, které vyvrcholilo na úpatí posledního kopce. Prudkou silniční „stojku“ jsem začal s velkým talířem vepředu, ale už po 500 metrech jsem velmi ochotně přehodil na menší talíř. Stehna pálila, tep se nebezpečně zrychloval, navíc cíl stále v nedohlednu. Na druhou stranu vedoucí skupinka se neustále zmenšovala a já, k vlastnímu překvapení, ne a ne odpadnout. Poslední kilometry se jely doslova na krev, úzká silnička byla svědkem mnoha nástupů, přičemž stíhat je jeden po druhém byl pro mě skutečně nadlidský výkon. Přesto jsem zmobilizoval poslední zbytky sil a v závěrečných desítkách metrů si v ostrém kopcovitém dojezdu doslova vyspurtoval 3. místo absolutně a 2. v kategorii do 30 let! 

   Sečteno a podtrženo – parádní závod, vynikající zkušenost, ideální trénink na blížící se MTB vrcholy sezóny. Celkový čas 3:19 hod, průměrná rychlost necelých 35 km/hod, ztráta na vítěze minimální, takže příslib do budoucna velmi optimistický….

     Naštěstí závody dětí měly start již v 10.00. Tedy ještě bez deště, ale na okruhu, kde po předchozí vodní nadílce bylo bláta dost. Natálka, jak je jejím zvykem, vyrazila od startu do prudkého asfaltového kopečku jako drak a jako první také najížděla do terénu.  Později  ji sice předjel jeden kluk (celá kategorie 9-10let startovala naráz), ale svoji kategorii Natálka suverénně vyhrála, za což byla při slavnostním vyhlášení odměněna velkou medailí a dárečky.

     V 11.30 byl start hlavního závodu na 60km, který byl letos vypsán jako Mistrovství ČR v ½ maratonu. Proto se zde sjelo celkem dost profíků a slušná konkurence z celého Česka. Deště ze závodu udělaly opět bahňák, ale jinak byla trať vcelku lehká. Asi 20km trvalo, než jsem mohl konečně jet podle sebe a ne furt na někoho čekat nebo hlídat. Místy hlavně ve sjezdech nebylo moc vidět – bahno v očích mi fakt nedělá dobře – ještě večer jsem měl oči jak angorák. Nakonec jsem dojel celkově 70 (nic moc) a v kategorii 10. Na prvních 5 jsem asi neměl, ale o 6. místo by se při lepším startu a bez chyb na trati bojovat dalo.

     V 11.40 pak odstartovala krátká 30km trať, kde se odvážně do boje s bahnem pustila Gabka. Zdá se, že konečně i závodila a odměnou ji bylo 1. místo v juniorkách, stejně velká medaile jako pro Natálku a docela dost závodníků v cíli za ní.

     Celkově hodnotím organizaci hlavně dětských závodů jako bídnou  -  naše závody jsou proti tomu zlaté. Trať taky nic slavného  - jako ostřejší trénink to ale ušlo. Vyloženě to bylo pro ty, co umí jezdit v háku a nejsou moc  vrchaři (kopce téměř žádné ).Vítěz Jan Hruška to zajel za 2 hodiny, což je průměr kolem 30km/hod!! a to v bahně. Za sucha by to určitě bylo podstatně rychlejší – kde je proboha to MTB  při MČR ??!! Mezi ženami zvítězila v absolutním pořadí Pavlína Šulcová.

     Jako předkrm si Natálka ještě v sobotu dala na Horečkách závod v běhu na 1500m. V těžkém blátivém terénu si skvělým časem 7:04 doběhla pro další suverénní vítězství.  Takže holky měly se  3 zlatými úspěšný víkend a za pěknou reprezentaci MTB  Ondřejník je potřeba je pochválit.

Počáteční pětikilometrové stoupání a obdobně dlouhý sjezd povětšinou po zpevněných cestách ještě početný peloton příliš neroztrhalo, což jsem přibližně na 10. km trati počal nést poněkud nelibě. V 2. kopci jsem za to „vzal“ a s velkým údivem v půli kopci zjistil, že krom bývalého profesionála Milana Bachmana vedle mě za námi zeje poměrně slibná mezera. Pravdou je, že tato mezera se po chvíli udělala i mezi mnou a jím, ale v poslední fázi stoupání, která vedla právě přes rozpálenou louku, se mi ji podařilo úspěšně eliminovat. Následný asfaltový sjezd pak měl být dobrou přípravou na následný cca 6 km dlouhý kopec, který závodníky přivedl až na samotný hřeben Bílých Karpat nedaleko od nejvyššího vrcholu Velká Javořina.

K mému velkému překvapení však mého soka právě zde postihly neznámé technické potíže (defekt?) a já se tak v půli závodu ocitl netradičně na čelní pozici s poměrně slušným náskokem před zbytkem startovního pole. Zatímco ve výjezdu jsem možná i nějaké vteřinky přidal, následné sjezdy v neznámém terénu pozvolna snižovaly můj náskok, takže když jsem se cca 8 km před cílem ohlédl dozadu a uzřel vyšvihaného cyklosvalovce v dresu Volvo Auto Hase v nebezpečné blízkosti, vítězná euforie v mysli byla rázem tatam. Do cíle však zbývaly ještě 2 menší kopce a rozbité sjezdy opět na slunci otevřených cestách, kde jsem „nepochopitelně dlouze“ udržel řetěz vepředu na velké placce a silově-technickou jízdou o necelou minutu uhájil vítězství. Projezd cílovou branou a následná osvěživá koupel v místním jezírku pak byla nejlepším balzámem na maratonské soužení. Vynikající pocit ze závodu pak ještě podtrhlo závěrečné vyhlašování, kde jsem za absolutní vítězství obdržel poměrně atraktivní ceny lihovarského charakteru, vítěznou mísu podivuhodných křivek a mimo to vyhrál i v tombole J Prostě hezký den a hezký závod. Apropo, 50 km pod 2 hod s průměrem více než 25 km/hod člověk taky nejezdí každý den.

A jak hodnotit 1.ročník žilinské „24“? Po organizační stránce bylo vše zvládnuto velmi dobře. Plac pro depo na louce byl ideální, účast poměrně hojná a atmosféra přátelská. I přes vítězství však neprošla Michalovou kritikou trať měřící 11 km. První půlka byla do kopce, druhá z kopce, na níž si však vůbec nešlo odpočinout. Nedávno se po ní totiž evidentně prošlo stádo krav a projel traktorJ. Když tato kombinace zaschla, bylo o „zábavu“ postaráno. A nakonec musíme taky říct, že ohodnocení tak skvělých výkonů, co se týče cen, nebylo zdaleka odpovídající. Jelikož to byl však první ročník,  musíme organizátorům pogratulovat a popřát jim hodně štěstí do pořádání dalších ročníků.

Další závod série Ortika 24 MTB Series 2010 byla Valašská 24 ve dnech 26.-27.6.2010 v Bystřičce. Tedy tam, kde Michal loni vybojoval titul mistra republiky. Michal se rozhodl jet i letos, přestože bylo jen 14 dní po extrémně náročném Liberci, kde si navíc naštípl vřetenní kost. Ani to ho neodradilo, což nás ani nepřekvapiloJ Na rozdíl od Liberce mu taky nemohlo být vytvořeno potřebné zázemí, neboť Roman a Leo měli pracovní povinnosti a já „odležel“ Sulov. Michal tak byl odkázán sám na sebe. Na místě však potkal 2 bývalé spolužáky, tak aspoň přípravu pití během závodu měl zajištěnou. Počasí Michalovi konečně přálo, a to navíc po celý závod. Trať byla oproti loňsku lehce prodloužena na 9,2 km a ztížena jedním prodlouženým výjezdem. Tradičně ve 12 hodin bylo odstartováno. Na start se mj. postavil třetí muž z Liberce Rastislav Balko a domácí Svatopluk Božák, druhý z loňské Bystřičky. Dle on-line výsledků bylo vidět, že Michal již od začátku nasadil skvělé tempo. Nakonec jsem se rozhodl, že když tam nemůžu být s Michalem přes noc, tak ho aspoň pojedu povzbudit v sobotu odpoledne a tak jsme i s taťkou vyrazili. Po příjezdu do Bystřičky již Michal kroužil na 1.místě a neustále se vzdaloval svým soupeřům, když jim dával zhruba 2 minuty na kolo a vypadal v pohodě. Zhruba o půl sedmé v podvečer předjel 2.závodníka v pořadí Balka již o jedno celé kolo. V té době jsme my opouštěli Bystřičku. Po 21.hodině Michal nahodil světla a makal dál. Až do 2.hodiny ranní jel v podstatě bez přestávky, poté ho bohužel zastihly žaludeční bolesti ze závodní stravy a musel si na trati na nějakou chvilku dokonce lehnout. Po závodě taky referoval, že to byla největší muka, co kdy na kole zažil, přesto pokračoval i přes přetrvávající bolesti dál. Neustále měl 1 kolo a nějaké drobné navrch. O půl osmé ráno jsme s Michalovou manželkou Janou opět stáli u trati a netrpělivě na něj čekali. Michal byl naší přítomností překvapen a snad i to mu dodalo psychických sil do závěrečných 4 hodin. Nebylo na něm znát žádných nočních problémů, o kterých jsme se dozvěděli až po závodě. Přes noc se tak děly „zajímavé“ věci jen na pozicích za Michalem. Stanislav Božák, který byl ještě večer na 4.místě se přes noc dotáhl na žilinského Rastislava Balka na 2.pozici. Ze spojení sil těchto dvou borců měl Michal trochu obavy, ale ty nebyly vůbec na místě. Michal jim naděloval každé kolo minimálně 3 minuty, jednou dokonce 22!!! Před 10 hodinou se už Michal objevil v depu, vyčerpán 22 hodinovým martyriem, trochu se najedl, napil čaje, protože ionťáky už nemohl ani vidět. Bylo víceméně jasné, že vítězství má v kapse, ale pro pojištění si jel po 50-ti minutové pauze objet ještě jedno „vítězné“ kolečko. Chvíli před ním se v cíli objevil Stanislav Božák a Rastislav Balko, kteří si po společných asi 4 hodinách jízdy bok po boku férově rozdělili 2.místo. Nad nimi však čněl Michal se 43 koly a neuvěřitelnými 395,6 kilometry na kontě!

Michal se tak dostal do čela celé série, takže uvidíme, jak s tím dál naloží. Kdo ví, možná že to nebyla jeho letošní poslední 24-hodinovka. Již za 2 týdny pokračuje série dalším dílem v ŽiliněJ

P.S. Na závodě se při udělování cen objevila také česká jednička mezi ženami Tereza Huříková, která se podílela na předávání cen. Jelikož neměla čas prohodit pár slov s Michalem, jak sama chtěla, tak jsme ukořistili alespoň nějaké to foto s mladou bikerkouJ

          Dan

Roman K. jel od startu výborně v úplně čelní skupině, ale zhruba v půlce trati mu praskl řetěz. Roman musel tedy chodit od domu k domu po dobrých lidech, až sehnal nýtovač a mohl pokračovat. Za chvilku poté kolem mě projel ohromnou rychlostí a svou stíhací jízdu dotáhl až na 24.místo celkově. Škoda – jinak by to určitě bylo do 1.desítky. A Roman, jak byl rozjetý, nazul po závodě kolečkové lyže a že si jde projet novou cyklostezku kolem Bečvy !!!!.

Na trati se objevila i česká reprezentantka Tereza Huříková a zajela dost dobře – celkově obsadila 14.místo.

Gabka M. dopadla podobně jako já – těžko horko přežila, dojela ,ulehla a 2 hodiny spala.

Dája + Jura Z. dojeli v pohodě a Dája navíc získala 2.místo pouhých 45 vteřin za vítězkou.

Takže příště při takových vedrech budu muset dávat jo bacha, abych už znovu nemusel zažívat takové ohavné martyrium jako v sobotu.

PS: na kolo už jsem teda zase sedl .

          Jura

„SLAVIČÍNSKÝ BAJKAP 2010“

Třebaže koncem května by průměrný závodník měl za sebou mít pěkných pár závodů, letošní sezóna je poněkud atypická. Prvotní příčinou je bezesporu počasí, které dosud ze všech jindy pohodových tratí vytváří bahenní koupele, druhým důvodem je z mého úhlu pohledu poněkud nevhodné působení na Šele maratonu, ze kterého jsem se zdravotně dával pár dní do pořádku. V neděli 23. května jsem tak na „domácí“ slavičínské půdě s napětím očekával, jak to se mnou letos vlastně vypadá…?  Místní Bajkap, jenž letos slavil 5. výročí, obvykle nepatří mezi mé oblíbené tratě. Je to poněkud netradiční cross-country, kdy po cca 1,5 km asfaltového stoupání v šíleně vysokých tepech člověk vjede do cca 1,5 km dlouhého kořenitého sjezdu, jenž byl letos navíc obohacen o dostatečnou vrstvu bahenního zábalu. Tohle bláznovství se pak několikrát opakuje, aby celá délka XC vyšla na nějakých 20 km. Opakuji, trošku podivný charakter, ale kdo chce jezdit, musí jezdit na všem J.

Startovní pole jako obvykle nečítalo početnou masu, spíše zkušené regionální bajkery, proto se daly očekávat poměrně napínavé souboje. Závod dle očekávání opanoval Milan Zvonek z MTB Agnesi Teamu (loňský vítez Cyklomaratontour mezi muži) v čase 49:32, 2. místo obsadil Michal Rodryč z Baníku Ostrava v čase 52:20, souboj o 3. místo jsem si s nějakým mlaďochem z Meridy Biking Teamu prohrál hloupým pádem ve sjezdu v předposledním okruhu, získanou ztrátu jsem již nedokázal eliminovat, proto nakonec 4. místo v čase 53:25 je trošku zklamáním.

         Roman K.

AUTHOR ŠELA MARATHON

2.květnová sobota bývá tradičně vyhrazena pro Šela maraton se startem v Lipníku n.B. a cílem na hradě Helfštýn. Jel jsem tam letos teprve podruhé, protože mi moc nevyhovuje brzký termín. Naježděno mám na rozdíl od jiných , kteří tráví zimu v Itálii, Malorce, Chorvatsku apod. , žalostně málo obzvláště při průběhu letošní zimy a jara. Ale je to blízko a někdy se závodit musí. Jasně , že jsem si vybral krátkou – 58km dlouhou trasu. Ještě je k dispozici 93 km – na tu se v 9hod. vydal další zástupce našeho klubu Roman Kašpar.

Na start jsem sjel z parkoviště na louce pod hradem celkem brzo a prodral jsem se odhadem na 100-150 místo na startovní čáře. Odstartováno bylo v 11.45, druhá vlna pak v 11.50. To ještě svítilo slunce. Start jsem zvládl celkem bez problému a po asfaltovém nájezdu jsme najeli na polňačky za městem. O 15 minut později nastala průtrž mračen, což znamenalo po předchozích deštích doslova bahnité martyrium obzvláště proto, že trať vede často po polních cestách, přímo po polích, loukách, ve žlebech apod. V tom bahýnku si kola většinou jela kam chtěla, takže to byla docela sranda –a ruce mě bolí ještě teď. Nepamatuji, kdy jsem musel tlačit i po rovině, protože kola se pod obrovskou vrstvou bahna prostě netočila. Ještěže že cestou byly 2 brody, kde bylo dost vody a kolo se aspoň trochu opláchlo.

Asi na 20km jsem se dostal na 50-60 místo a tam jsem už zůstal až do konce. No a protože mi to ani v závěru na hrad nějak moc slavně nejelo, dosáhl jsem bohužel opět na 4.místo v kategorii (ze 124) a celkově na 57.místo (ze 701) v čase o 25 minut horším než loni. Samozřejmě, že velké množství závodníků závod nedokončilo. Mezi nimi i Roman, kterého už to bahno přestalo bavit, tak si na chvilku nedobrovolně lehnul a nechal se dovézt do cíle sanitkou. Při odchodu z hradu už byl ale vysmátý a že forma je dobrá.

Nejhůř bylo nejen mi při pohledu na chudáky kola. To bláto zalezlo úplně všude. Takže servisáci a prodejci dílů budou mít zase žně.

Abych nezapomněl ! : zjevil se na Helfštýně ďábel. Je ze Slovenska, ročník 1970(tedy už moje kategorie) a jmenuje se Kacina Branislav. Naložil mi 35 minut a celkově byl 5. !! těsně za Matějem Brožem. Doufám, že se s ním nepotkám moc často – asi by mi ty závody rychle znechutil …..

          Jura

Juvacyklo - MTB maraton - Chřiby 2010

I přes ne zcela příznivou předpověď počasí jsem se v sobotu vydal již potřetí do lázní Leopoldov u Buchlovic, kde se konal 8. ročník, podle pořadatelů nejtěžšího půlmaratonu v ČR, MTB Chřiby 2010. Vzhledem k tomu, že každý z naší „valašské“ části měl nějakou výmluvu proč nejet /Dan nemá najeto a pořád se jen učí, Roman najíždí kilometry a chystá se na Šelu a Michal se oženil ;) /, musel jsem vyrazit pouze se svou drahou … “manaželkou“.

          Roman Ü.

Beskydský pohár – Pržno – 25.4.2010

Na krásnou poslední dubnovou neděli jsme vyjeli do nedalekého Pržna  na  1.závod  Beskydkého poháru (Jura, Gabka , Natálka Mynářovi a Kryštof Střálka). Kolem fotbalového hřiště byla natažena 2 kola. Kratší pro ty menší cyklisty a větší (cca 2,8km dlouhé) pro ty větší. Trať byla téměř rovná kolem řeky Ostravice, ale docela hrbolatá a tudíž skákavá s jedním průjezdem přes kanál (zde předváděli někteří pěkné kousky např. stoj na hlavě apod.) a dvěma výjezdy do břehu.

          Jura

Šumavský Skimaraton 2010

Posilněn úspěchy na lokálních běžkařských soutěží včetně „světoznámé“ Valachia Tour de Ski, zahrnut poměrně zdařilou a intenzivní přípravou včetně potřebného množství najetých kilometrů, vydal jsem se koncem února do šumavských hvozdů vstříc prvému úspěšně absolvovanému laufu v životě. Ačkoliv se denní teploty toho času pohybovaly v rozmezí, které je typické spíše pro jarní měsíce, nemohlo mě to odradit od souboje s tuzemskou špičkou v rámci jednoho z ústředních závodů hlavní série běžeckých závodů v ČR – Patria Direct SkiTour. Už sobotní nezávodní rozjezd na kvildovsko-modravských stopách naznačil, že volba ideální mázy bude v tomto počasí poměrně problematická. Mísení deště, sněhu, zmrzlé stopy a teplot chvílemi šplhajícím až k 10°C zpravidla neznačí pro servismany nic dobrého. Vezmu-li v potaz, že jsem byl servismanem sám sobě, je tato pravda ještě bolavější. Ze sobotního rozjezdu před nedělním vrcholem jsem se tak vracel s poměrně rozpolcenými pocity a s nevyjasněnou otázkou: „Co vlastně mazat?“

Neděle ráno, 8.00 hod, přesně dvě hodiny do startu. Po nočním dešti (sic!) se na oblohu žene slunce, které je však vzápětí opětně překryto dešťovým mrakem. Nezodpovězená otázka ohledně stoupacího vosku (klistru) má k zodpovězení ještě dále než včera. Nakonec po poradách se stánkem Swixu a Rossignolu mažeme (spíše patláme) doslova pár minut před startem podivuhodnou trojkombinaci klistrů. V 9.50 vkládám lyže prvně do stopy a s výrazem tváře Michala Láníka mezi 300-310.km na čtyřiadvacetihodinovce v Bystřičce čekám, jak budou mé Fischerky ve zmrzlé a čerstvým deštěm pokropené stopě držet. Nemožné se stává skutečností – lyže jedou, nic se nelepí, stoupací komora trefena na výbornou, „háefko s elefkem“ je po rovině příjemně popohání vpřed! Kvapně tudíž pospíchám na start, kde už se na mě směje místo v první vlně přibližně osmisetčlenného startovního pole.

Chvilka soustředění, startovací výstřel a jde se na to! Technikou Northuga s patami v oblacích si krátce po startu nacházím místečko zhruba v polovině stohlavé 1. vlny a po úvodním soupažním festivalu se těším do prvních kopců netradičně kopcovité trati. V následujících stoupáních nepatrně zlepšuji své postavení, takže při průjezdu Modravou na cca 20.km se pohybuji kolem 30. místa. Hned za tamější občerstvovačkou využívám nejpříkřejšího kopce na 45 km dlouhé trati k dalšímu útoku, nicméně na cca 30.km už citelně cítím, že mé předešlé tempo má sice zjevnou inspiraci z vancouverských klání, ale má schopnost jej nadále držet se rovná nechvalně známým distančním schopnostem sprintera Kožíška. Krize je tu a já nevím, co s ní. Na nejbližší občerstvovací stanici se prezentuji souhrnnou spotřebou tekutin a energie jako předešlých 10 závodníků, ale únavu ne a ne z těla dostat. K tomu všemu se poměrně členitý profil závodu mění v nezáživné rovinky, kde v tající stopě soupaž i střídavý běh tak nějak nejede. Zadovským ski rájem probíhám s myšlenkou, že se na další potenciální „laufy“ můžu tak leda z vysoka .. a že už mě tu nikdo neuvidí. S podobnou myšlenkou jedu asi ještě 8 km, načež vzápětí zjišťuji, že ta rovinka, která mě čeká, je už vlastně cílovou! Spása!

Mobilizuji poslední síly a v soupažním souboji se snažím dohnat ty, co mě krutě a nevybíravě ve velkém předjížděli v době mého trápení. Bohužel se mi to nedaří, do cíle přijíždím na 64. místě, což je oproti průběhu závodu lehkým zklamáním, ale v hlavě už mi rezonuje tréninkový plán na výsledkový posun v příštím ročníku! Sečteno a podtrženo, celkové 64. místo a 21. místo v kategorii M30 (se ztrátou na vítěze 26 min) není z takřka tisícového startovního pole až tak špatným výsledkem, navíc v prvním životním maratonu. Každopádně příští rok se mnou musí počítat! A do té výsledkové padesátky se vlezu! A basta!

Výsledky: http://www.sportsoft.cz/vysledky/2010/vysl_20100228_sm_42km_abss.pdf

Web: www.skimaraton.cz

          Roman

Pustevny – 2 roky poté,

co jsem naposledy běžel známý a čím dál oblíbenější Běh do vrchu, jsem se znovu postavil na start. A letos trochu slavnostní – byl to totiž jubilejní 40.ročník (to nám bude ještě chvilku trvat, než to doženeme). Na start se postavilo přes 300 !! běžců všech věkových kategorií a tím se stává tento závod nejmasovějším během na Moravě.

Pro ty co neznají trať v krátkosti – délka 6400m, start u dolní stanice lanovky v Ráztoce, cíl horní stanice lanovky na Pustevnách. Prvních 400m z kopce a pak furt do nepříliš strmého, ale pekelně táhlého stoupání, kde není a kousek místečka na odpočinek (leda zastavit).

V počasí, kdy by se mlha dala opravdu krájet, jsem jako obvykle zaujal protekční místo v 1.lajně vedle startéra . Přesně ve 12.00 Houšť vystřelil ze svého koltu – a už to valilo. Z kopce natahuju krok, ať se nemusím tlačit, ale u lomu už mě začínají předbíhat. Srovnávám po chvíli tempo, abych neumřel předčasně a děkuji za mlhu (i když se trochu špatně dýchá), ve které není na rovinkách vidět, co tě ještě čeká. Takže to celkem ubíhá a do cíle dobíhám v čase 28:48. Říká se , že pod 30min. je to dobré, takže pod 29 to je asi ještě lepší… Jsem vcelku spokojený a ani ne moc mrtvý, protože se mi od října povedlo cosi naběhat (cca 250km). Stačilo to ale až na 35. místo celkově, 5. v kategorii a 3. v horolezcích bez rozdílu věku. Úroveň závodu šla neskutečně nahoru i díky účasti skutečných profi běžců a triatlonistů. Předběhl jsem naštěstí všechny bikery z Frenu (CK Frenštát i CK Val.Kral.), takže aspoň můžu mít blbé řeči já a ne oni.

Závod je i velmi dobře organizačně zvládnut, takže pokud to půjde, příští rok valím znovu – a doufám, že už nebudu z MTB Ondřejník SÁM..

          Jura

Dubnický maratón 

TREK MTB MARATON KRAKATIT DOBŘÍŠ 2009

První srpnovou sobotu jsem se zúčastnil KRAKATIT MTB Dobříš. Zrovna jsem byl na dovolené v Praze, takže 50 kilometrová vzdálenost po dálnici byla rychle za náma. Výborná organizace celého závodu začala už při příjezdu, kdy nás hned od začátku města naváděly ukazatele na velkou louku určenou k parkování, která byla jen pár metrů od centra všeho dění. Prezentace v místní sportovní hale proběhla doslova během pěti minut, opět organizovaná velmi dobře, kdy závodníky hned u vstupu navigovala ke správnému stolečku jedna z organizátorek. Na výběr byly 2 trati, já sem vybral 54km/1150m, druhá byla 85/2100. Pak ale nastal jeden ze dvou „nedostatků“ celého závodu. Oficiální ukončení prezentace totiž bylo v 9:30 a start „mojí“ 54 km tratě byl až v 11:15, takže jsem na start čekal 2 hodiny. Když se konečně start přiblížil a zbývalo asi 40 min, oblékl jsem se a vyrazil se trochu zahřát. Překvapení na mě čekalo, když jsem přijel na místo startu a tam už se táhla asi 30 metrová fronta - a to bylo ještě 30 min do startu. Takže mi nezbývalo moc času na to, abych se pořádně rozjel a trochu dostal do tempa. A ani to nebylo moc zapotřebí, protože pokud jsem nechtěl na startu stát 100 metrů od startovací čáry, musel sem se jít co nejdřív zařadit do bandy na start netrpělivě čekajících závodníků. To bylo druhé negativum tohoto závodu - moc startujících a prvních několik km vedlo po celkem úzké silnici. Takže předjíždět se moc nedalo. Jinak trasa prvních asi 20 km byla opravdu rychlá s minimem kopců na střídačku prašné lesní cesty a asfaltky. První kopce začaly asi po 17 km. Na celé trati byly 4 vrcholy následované hezkými sjezdy. Po trati byly 2 klasicky zásobené občerstvovačky. I když 2 ze 4 delších výjezdů vedly po asfalkách, bylo i tak dost náročných lesních cest plných kořenů a velkých kamenů následované hezkými lesními sjezdy. Sjezdům z minulého týdne na Beskydu se ale opravdu nevyrovnaly (naštěstí). Do cíle jsem jako obvykle dojel na pokraji sil, celkově na 104. místě ze 449 startujících. Prostor cíle a vyhlášení výsledku byl dostatečně rozsáhlý s dostatkem místa na sezení pro většinu zúčastněných i přihlížejících. Jako obvykle byly připraveny i 2 wapky, které ale kvůli výpadku čerpadla přestaly brzy fungovat. Využili jsme taky bezplatné úschovny kol. Při vyhlášení výsledků a následné tombole jsem jako obvykle nic nevyhrál a mohli jsme vyrazit zpět směr Praha. Celý závod byl velmi povedený, asi nejlíp organizovaný, co jsem zatím zažil, včetně výborného značení trati, kde se ani mě, zkušenému „bludišťákovi“ nepovedlo zabloudit. Škoda jen, že je to pro nás trochu „z ruky“, jinak by jsem se příští rok určitě zúčastnil znovu. Reportáž ze závodu by měla být na ČT4Sport 20.srpna v 16:30 v pořadu Sport v regionech. Webovky závodu jsou na www.mtbike.cz.

          Roman

Pech v Otrokovicích.

Radim Herman mě přesvědčil k účasti na Otrokovické 50, že prý to tam loni bylo dobré. Cestou tam jsme ve ValMezu přibrali Frantu Haitla a přes velkou objížďku a lehké bloudění po městě jsme celkem v pohodě dorazili na pískáč u Otrokovic - místo konaní závodu.

Podezřelé začalo být, že se k startu (ve 12.00hod. !!) dost silně oteplovalo, i když horko mi většinou nevadí.

První "vlaštovkou" bylo, že hned po startu -stál jsem celkem vpředu- se mi namotala tráva do pastorku, takže jsem mohl řadit pouze lehké převody a to po asfaltovém nájezdu stačilo, abych se propadl někam doprostřed cca 200hlavého pole. To však znamenalo, že v nájezdu do terénu jsme byl bržděn pomalejšími borci. Následovalo zastavení, kdy borec ve výjezdu (!) z nějakého důvodu šel přes řidítka. Při pokusu o nasednutí mě další borec sundal zezadu a začal jsem na čelo ztrácet. Pak se jelo takové XC po úzkém chodníčku mezi stromy a zde jsme dojeli kluka, který možná seděl poprvé na biku, neboť při každém prudším výjezdu seskakoval z kola a šel pěšky a my za ním samozřejmě taky. (Franta Haitl někde v těchto místech namotal přehazovačku a šel již pěšky zpět na start.) Toho umělce se nám podařilo předjet, ale ve sjezdu jsme minuli prudkou odbočku do stoupání v lese. Samozřejmě jsem zajel nejdál a tak mi chvilku trvalo, než jsem se vrátil zpět na trať. Do kopce jsem si to ale dojel a hlásili mi pozici kolem 15.místa. Teď jsem zjistil, že při poskakování přes kořeny mi vypadl bidon a to v tom vedru nebylo nejlepší. V dalším sjezdu jsem ale zahlídl na zemi volný bidon, tak jsem zabrzdil a hajdy pro něho. Prolítlo kolem mě stádo borců a já jel znovu do stíhačky. To mi ale vypadla z držáku nová pumpa , tak jsem znovu brzdil a vracel se pro ni (jednu jsem už ztratil minulý týden) - to mě ale předjelo další stádo. Furt jsem věřil, že si to zase stáhnu a tak jsme na bufetě vzal jenom kelímek za jízdy a jal se to znovu dohánět. Po chvíli mi bidon vypadl podruhé (bidony Enervit nebrat !!) a začalo být zle. Ruce nedrží pořádně řidítka, nohy odmítájí jet a pak i chodit,dech se krátí, záda bolí, oči vidi rozmazaně. Somroval jsem po divácích i předjíždějícíh borcích pití, ale nedostal jsem z nikoho ani kapku.

Už jsem myslel, že bídně zhynu na žízeň někde v lesích u Otrokovic, ale dopotácel jsem se na 2 bufet. Zde jsem zkusil roli velblouda a nasál jsem několik litrů vody do zásoby. To se ukázalo jako nešťastné řešení, protože jsem žbluňkal a bylo mi pro změnu blbě od žaludku. Naštěstí do cíle bylo už jen asi 10km, tak jsem to přežil, akorát mi ještě ke všemu začalo hodně podivně lupat v kole.

No řekněte, nebyl toto vydařený závod ??!!

          Jura

Holešovské Drásal

se letos uskutečnil opět za krásného počasí. Na startu krátké varianty /55km/, která byla opět součástí série Kolo pro život, se na holešovském náměstí sešlo téměř 600 statečných, aby po roce opět změřili své síly. Z našeho týmu se zúčastnil pouze Dan Überall, který chtěl potvrdit svůj velmi dobrý výkon na Pepi maratónu ve V.Karlovicích.

Protože však to byl jeho teprve 2.závod letos, musel startovat až z posledního startovacího boxu, navíc stál až na jeho chvostu. Umístění do 200.místa bychom brali jako úspěch.

Po ostrém startu jsme se /doprovod/ přesouvali po trase s sledovali vývoj závodu. Na 27.km nad Rusavou jsme byli příjemně překvapeni, když po ostrém sjezdu z terénu, následovaném táhlým asfaltovým stoupáním se Dan objevil podstatně dříve, než jsme čekali – vypadal celkem dobře a držel si cca 140.pozici. To bylo opravdu nečekané, a tak jsme povzbuzovali ze všech sil a následně se přesunuli na zhruba 42.km, kde byla jedna z občerstvovaček .Odsud následovalo poměrně náročné stoupání nezpevněnou cestou do lesního úseku / tato část kopírovala trasu Rusavské 50/. Doufali jsme, že Dan nepřepálí tempo a udrží si předchozí výbornou pozici, ale tomu to dnes v kopcích šlo výborně a opět dříve ,než jsme počítali ,se objevil na čele menší skupinky a to již kolem cca 105.-108.místa. Projel kolem a zakousl se do posledního úseku, aby nakonec úspěšně dorazil do cíle v zámeckém parku v Holešově v čase těsně pod 3:00:00 hod na konečné výborné 101.pozici .Za vítězným Pavlem Boudným zaostal /vzhledem k pozici na startu/ o pouhých 50min.

          Leo

Michal Láník mistrem republiky !!!!

Je to tady! Očekávaný úspěch se dostavil !!

MTB Ondřejník má šampióna ČR !!!

A jak to všechno probíhalo? O víkendu 27.6-28.6.2009 se na Bystřičce konal 2.závod série „24hodinovka MTB“ ,který byl současně i závodem mistrovským.

Celá série má 4závody/ Liberec, Bystřička, Beroun, Vimperk/ ,z nichž právě klání na Bystřičce bylo letos stanoveno jako mistrovství republiky. Za mezinárodní účasti /CZ,SK,PL/ bylo obsazeno celkem 10 kategorií jednotlivců i družstev, přičemž v nejsledovanější z nich

- sólo muži - startoval i náš Michal Láník. Po loňském 3.místě tentokrát vybojoval cenné vítězství a s ním i prestižní titul Mistr ČR.

Závod začal v sobotu 27.6.09 přesně ve 12,00hod. Traťový okruh měřil 8,3km a měl několik náročnějších úseků, které při narůstajícím rozbahnění kladly na bikery vysoké nároky jak fyzicky, tak také na techniku jízdy. V úvodu se v čele jednotlivců usadil a několik hodin vedl Tomáš Frýdl, sledovaný Michalem, a také Polák Andrzej Kuchmistrz vypadal dobře. Ten ale postupně odpadal, a jak jsme se později dozvěděli, jel již třetí obdobný závod během 3 týdnů!!! Jinými slovy- čeho je moc, toho je příliš. Ale i tak sympatický Polák sklidil potlesk a uznání.

Michal si držel svoje strojové tempo a plnil svou taktiku dokonalého rozložení sil. Postupně začal ztrácet jiskru i T.Frýdl a na prvním místě se tak usadil Michal Láník a svým stylem jízdy nikoho nenechával na pochybách, že je výtečně připraven. Úderem 21,00hod.rozsvítili bikeři světla, která povinně zářila až do 5.hod.ranní. Něco po půlnoci začal Michal“cítit nohy“/ne nosem/, takže půlhodinka pauza, rychlá masáž, současně mytí kola, mazání, servis, důkladná hydratace, doplnit energii, ošetření drobných šrámů, a jedeme dál…Michal po pauze chytil skvělý rytmus a zajížděl jeden lepší čas za druhým a svým umdlévajícím soupeřům se začal rozhodujícím způsobem vzdalovat. Potvrdil tak svou neuvěřitelnou odolnost a v 10hod.43min. mohl své účinkování v závodě ukončit s ohromným náskokem téměř 4kol po zdolání 356,9km. Již nemohl být nikým dostižen. Druhý v pořadí- domácí Svaťa Božák -kroužil ještě dalších 46min /-3kola/ a na třetí místo se propracoval nenápadnou houževnatou jízdou T.Bek, kroužící ještě celou hodinu /-5kol/. Všem zúčastněným borcům však patří za předvedené výkony obdiv a poklona.

Mistry ČR se stali i Pavel a Bohunka Petrůjovi v družstvech v kategoriích FV a FMIX, kteří v loňské sezóně hájili rovněž barvy MTB Ondřejník.

Pořadatelé se celé akce zhostili bezvadně a na trati i mimo ni vládla přátelská a bezprostřední atmosféra.

          Leo

Šela maraton

V sobotu 2.5.2009 jsem se bohužel opět bez spolubojovníků z klubu vypravil do Lipníku nad Bečvou na Šela MTB maraton. Tento závod jsem z různých důvodů v minulosti nikdy nejel, a proto jsem byl docela zvědav.

Na výběr byly dvě tratě – 93km , která byla zároveň 1. závodem Českého poháru v MTB maratonu - a mnou vybraná 58km. Start i cíl mají obě stejný – náměstí v LnB a hrad Helfštýn.

Prezentace na náměstí proběhla rychle a bez problémů. Ale na parkoviště pod hradem jsem se pak sunul asi ½ hodiny. Pak se nachystat a zpět do LnB již na kole na start.

Start v 11,45hod. za účasti téměř 800 závodníků byl jako obvykle dost šílený. Všichni „borci“ jsou ještě plni sil a na rovných asfaltových a později polních cestách jedou jako o život. Doslova. Jeden z nich mě o něj málem připravil, když do mě zezadu v rychlosti cca 40km/hod. vrazil. Vangl jsem naštěstí ustál, ale jinak raději nemyslet …

Po asi 10km jsme přejeli novou dálnici a dostali se konečně do lesa a trošku do kopců. Zde již většina „rychlých startovních borců“ odpadla a konečně se dalo normálně jet. Tato část na Potštátsku byla nejzajímavější –technické sjezdíky, prudké lesní výjezdy, louky, singly. Pak však bylo nutné se zase vrátit do LnB. Opět trochu nuda, i když dost rychlá a pro mě namáhavá jízda po rovině a ve větru. Ještě kousek podle řeky a pak již jen závěrečný stoupák na Helfštýn. Zde jsem ještě asi 20 borcům ukázal, jak se jezdí do kopce a už mě čekal cíl na 2.nádvoří.

Bylo z toho 2. (nebo 3.) místo ze 143 chlapů v kategorii a celkově 59. místo z 778 závodníků.

Závod byl doplněn o atrakci v podobě účasti Gary Fischera - zakladatele světového MTB který i v téměř 60 letech dobře jezdí a je fakt v pohodě. Minimálně několik set podpisů na cokoliv zvládl s úsměvem a podáním ruky každému a ještě pak předával medaile.

Při celkovém počtu cca 1500 závodníků proběhlo vše kupodivu celkem bez problémů – prezentace, značení trati, mytí kol, sprcha, jídlo (hnusné studené suché rizoto) a PIVO. Pouze výsledkovou listinu provázel chaos – třeba já jsem byl vyhlášen jako 2. A ve výsledcích jsem pak 3. Jednu kategorii po vyhlášení zrušili a v zápětí vyhlásili někoho úplně jiného !!

Celkovými vítězi se na trati 93km stali P.Boudný (Odlo Specialized) a B.Radová (Studio 2001) a na trati 58km J.Novák (Odlo SPecialized) a V.Strašilová (Pellś Team).

          Jura

eD´ Cup 2009

V neděli 3.5.09 jsme v sestavě Kryštof Střálka a G.+N.+J. Mynářovi s doprovodem jeli na 1.závod ed‘ Cupu 2009 do Brušperka. Jedná se o seriál čtyř bodovaných závodů na různých místech v kategoriích od předškoláků až po masters.

Pro nejmenší byla trať nachystána na bikrosovém hřišti plném umělých „kopců a sjezdů“. Natálka sice bojovala pěkně, ale mezi „vyspělými cyklistkami“ to stačilo pouze na 4.místo.

Od žáků výše již všichni jeli různý počet cca 3km okruhů na okraji města. Tento okruh byl technicky dost náročný, hlavně asi 500metrový úsek v lesní strži, kde nebyla nouze o pády a nedobrovolné objímání stromů. U některých to vyvolalo dokonce slzičky (že Gabko ?!).

Kryštof v nabité konkurenci vybojoval 9. místo, Gabka 6. místo a já, který jsem původně tento závod bral jako vyjetí po sobotním Šela maratonu , jsem byl 5.

O obtížnosti trati svědčí i mnou dosažený rychlostní průměr cca 16km/hod. – a to jsem se neflákal. Bylo to v mých 44 letech mé první XC, ale bavilo mě to. Na příští závod seriálu určitě zase pojedeme.

          Jura

Nová sezóna

Vážení přátelé, sezóna se pomalu rozbíhá, a kdo nelenil v zimní přípravě, bude teď sklízet zaslouženou úrodu. A my doufáme, že i náš tým zasáhne do bojů na předních místech.

Do sezóny vstupujeme s mnohými očekáváními. Náš kádr se zúžil o Pavla a Bohunku Petrůjovy, kteří v loňské sezóně odváděli pro náš klub MTB Ondřejník vynikající výsledky a touto cestou jim ještě jednou děkuji. Pro letošní sezónu oběma přejeme v novém působišti pevné zdraví a hodně sportovního štěstí.

Ani my nechceme usnout na loňských vavřínech. Zimní přípravu rozhodně nepodcenil Jiljí, který opět po krátké odmlce získal titul vicemistra světa ve skijöringu!!! Doufám, že dá pár fotek z tohoto fantastického úspěchu i na náš web.

První letošní závody – Chřibská 50 -proběhly za účasti našeho Jury Mynáře, kterého ještě trápil doznívající zánět průdušek. V silné konkurenci získal celkové 82.místo a 12.místo v nabité kategorii 40-49let.

Leo

Když už to Leo nakousl, tak bych zhodnotil svoji zimní sezónu.

Již 13 let se zúčastňuji závodů psích spřežení, kategorie skijöring čistokrevní, což je běh na lyžích volnou technikou v zápřahu za jedním psem (Sibiřský husky). Závody jsou vždy dvoudenní a pořadí se stanoví součtem časů za oba dny.

Letos jsem absolvoval celkem 8 závodů, z toho 4 x 1. místo, 3 x 2. místo a jednou šestý v závodě otevřené kategorie, kde startují hlavně rychlí evropští saňoví psi.

Jak už Leo uvedl konalo se opět po dvou letech mistrovství světa a to v rakouském Werfenwengu. Mistrovský závod byl třídenní, tentokrát 3 x 16km. Škoda jen, že si můj pes Ben (jinak letos i ve věku 8 let ve vynikající formě) vybral slabší chvilky zrovna na tomto závodě a tak jsme nezopakovali svoje vítězství z roku 2005 a skončili jsme stejně jako předloni ze ztrátou necelé minuty na druhém místě. Na několika dalších závodech jsem mistra světa vždy porazil a to s podstatně větším náskokem.

Doufám, ze moje zimní příprava se kladně projeví v nadcházející MTB sezoně, i když spíše sezona MTB je pro mě přípravou na zimu.

Pár fotek z Werfenvengu je na: http://jkrk.rajce.idnes.cz/Werfenweng_2009/#album

Jiljí

MTB Ondřejník a úspěšný rok 2008...........

Před nedávnem jsme společně uzavřeli rok 2008 a je nutno říci, že to byl rok pro náš klub velmi úspěšný.

Závodní tým našeho sdružení MTB Ondřejník se zkonsolidoval, významně posílil svoji sestavu a výsledkem byly ještě kvalitnější výkony a výsledky než v roce předchozím.

Posuďte sami: v roce 2007 jsme v naší první závodní sezóně obeslali celkem 18 závodů, v nichž jsme dokázali získat v různých kategoriích celkem 21 medailí – z toho 9 zlatých, 9 stříbrných a 3 bronzové.

V roce 2008 to bylo již 31 závodů nejen v naší republice, ale i na Slovensku a dokonce v Itálii.

Přitom se nám podařilo získat celkem 45 medailí – 20 /!/ zlatých, 7 stříbrných a 18 bronzových. To je nárůst více než 100%.

Jedním z nejvíce ceněných výsledků byl zisk celkově 3.místa v seriálu Mistrovství ČR v 1/2maratónu v kategorii žen nad 40let. Ale ani naši nejmladší se v široké konkurenci neztratili a získali celou řadu úspěchů a cenných zkušeností.

Lze říci, že jsme již pevně zakotvili v pelotonu mnohem známějších renomovaných klubů, které nás také začaly respektovat.

Tím ale naše aktivity na poli sportu rozhodně nekončí. Během roku 2008 jsme stejně jako v roce předchozím zorganizovali 2 zajímavé závody - jeden pro děti a druhý pro všechny kategorie, oba s mezinárodní účastí. Zejména podzimní Ondřejnický duatlon si získává značnou popularitu, o čemž svědčí mimořádně kvalitní účast několika vynikajících českých bikerů a také českých reprezentantů triatlonistů-účastníků MS v triatlonu na Havaji.

Podle následných ohlasů se nám podařilo pořádně zviditelnit náš mikroregion, takže se letos můžeme těšit opět na skvělou účast.

Závodníci MTB Ondřejník vřele děkují za podporu všem příznivcům. Také je nutno upřímně poděkovat našim sponzorům : OÚ Kunčice p.O., OÚ Čeladná, COMELS Frenštát p.R., BRC Čeladná, Šitavanc sport Kopřivnice, MUDr. Leo Überall Kunčice p.O., Triton Safe Frenštát p.R., lékárna Na poliklinice Frenštát p.R. . Bez těchto partnerů a jejich podpory by naše činnost byla prakticky nemožná.

Dovolujeme si zde vyjádřit naději, že i ve skromných podmínkách se nám podaří dosahovat krásných výsledků i v roce 2009.

Všechny výsledky a spoustu krásných fotografií můžete nalézt na internetu na adrese : www.mtbondrejnik.cz

Za MTB Ondřejník:           MUDr. L. Überall           Mgr. J. Mynář

Helf double cross 2008

11. října jsem se vydala na poslední letošní závod na horských kolech - duatlon do Týna nad Bečvou se svým taťkou Jurou a se sestrou Natálkou. Po cestě nás provázela hustá mlha, ale nakonec bylo krásné počasí-teplo a obloha téměř bez mráčku.

Jako první jsem se na trať vydala já. Čekal mě dvou kilometrový běh. Trasa byla docela lehká, ale protože na tom s během nejsem zrovna nejlíp, do depa jsem vbíhala ,,až“ jako 4. Říkala jsem si, že nemůžu být 4. a jelikož jsem svou soupeřku Nikolu Klestilovou viděla před sebou, rozhodla jsem se, že ji dojedu. Do druhého kola jsme vjížděly společně, ale nakonec jsem jí ujela a dala jí ještě minutu. Byla jsem teda 3. za Bárou Machulkovou z EDIE team Vsetín a za Sedláčkovou z Prostějova.

Po chvíli se na trať vydala Natálka, která do depa přibíhala v první desítce, ale na kole po dvou drsných doslova držkopádech a jednom pádu menším trochu ztratila. Přesto vždy vyskočila a zase bojovala jako lev a odměnou jí byl skvělý výsledek. Skončila první s náskokem téměř 5-ti minut. Chvilku po dojetí všech dětí bylo vyhlášení výsledků.

Ve dvě hodiny se na trať vydali junioři a dospělí, tedy taťka – a zde jsou jeho pocity: Letošní trať běhu byla asi 2x prodloužena proti předchozímu ročníku – celkem 7,5km včetně drsného výběhu na hrad Helfštýn a samozřejmě i následného seběhu dolů do depa. Dost jsem se šetřil, protože letos toho mám naběháno opravdu málo, I přesto jsem na tom ale byl lépe než většina ostatních bikerů a v depu jsem byl asi 15. Po přesednutí na bike jsem se ale přece jen cítil o poznání lépe a postupně jsem předjel asi 5 lidí. Těsně před cílem jsem pak víceméně pustil před sebe 2 borce, kteří si to rozdávali v kategorii štafet. Nakonec jsem celkem suverénně vyhrál kategorii nad 40 let (celkově 7.) , takže jsme se stali „nejúspěšnější rodinkou dne „.

Letošní závody měly i jednu zajímavou novinku - závod štafet, kdy jeden závodník běží a jiný jede na kole. Pro bikery, kteří málokdy rádi běhají , je to určitě dobrá varianta a stojí za úvahu i pro náš MTB duatlon. Bylo zde i několik účastníků našeho MTB duatlonu a potěšitelné bylo slyšet, že ten náš se jim líbil více – hlavně co se týká bikové trati.

          Gabka

MTB Dubnica letos bolela…

Po 2 letech jsem opět vyrazil do Nové Dubnice na tamní MTB maratón. Vloni jsem musel na poslední chvíli účast oželet pro nemoc, o to víc jsem se chystal na letošek.

Za tým nastoupili Pavel a Bohunka Petrůjovi, kteří trať dobře znají a já s Romanem. Přidal se i další synovec Dan.

Za příjemného počasí vyrazilo na trať 67km s převýšením 2000m celkem 309 mužů a žen. Po celkem dobrém startu jsem asi po 8km nabral několik minut ztráty se spadlým a zaseklým řetězem, což předznamenalo další problémy po celý zbytek závodu. Pavel i Bohunka se drželi od počátku v popředí, oba synovci mě postupně předjeli /nadějný Dan jel 1.závod/. Vzniklou ztrátu jsem se snažil kompenzovat zvýšeným úsilím a nezastavováním na občerstvovačkách. Snad by se to i podařilo, ale vše bylo nakonec jinak. Celkem 4 pády, z nichž 2 ve vysoké rychlosti při sjezdech, byly opravdu nebezpečné a hodně bolely, udělaly své. Naštěstí zůstalo jen u potlučení…. Nebylo to zkrátka ono…. Ale jinak – závod měl vše, co by měl takový MTB podnik mít, jak z hlediska výběru tratě, tak atmosféry a také organizačně byl zvládnut solidně. Navíc za příjemného počasí. A hlavně – konečné výsledky byly více než dobré. Pavel zvítězil v kategorii 46+ a já jsem přidal solidní 6.místo. Bohunka obsadila mezi ženami skvělou 2.pozici, hned za opavskou Janou Ševčíkovou, která tak excelovala na mistrovství republiky. Roman si vybral trochu smůly s defektem, ale i tak dojel celkově 79., Dan dorazil těsně v závěsu se ztrátou 0,11sek. na 80.místě. V tombole jsme nevyhráli nic, ale to nevadí, mnohem důležitější je, že forma je tady!!!

        Leo

Rusavská 50ka – 2008

I přes šílenou bouřku, která v Kunčicích p.O. i zapálila dům, a vytrvalý déšť, jsem se rozhodl jet do Rusavy na místní 50ku. Věřil jsem, že déšť třeba přestane a že trať, kterou jsem znal z minula, nebude moc bahnitá. Naštěstí se vyplnilo obojí, takže nejhorší byla zima před startem  12st.C + čerstvý vítr. Málokdy jsem se tak těšil, až to začne.

Přestože počasí bylo opravdu dost nepříznivé, sešlo se na startu přes 500 závodníků – nakonec dojelo 474. Z našeho klubu přijeli ještě Bohunka a Pavel Petrůjovi.

Start je od místní ZŠ několik km do kopce, takže se pole bez problémů natáhne. Jak jsem byl zmrzlý, tak mi start trochu utekl a než jsem se trochu rozhýbal, byli moji největší soupeři kousek odjetí. Bohužel se ukázalo, že už je před cílem neuvidím. Trať byla bez problémů sjízdná, i když bláto v lesních úsecích a hlavně nevyzpytatelně hluboké kaluže se také našly. Opět se mi nepodařilo jet v rovinatých rychlých úsecích s nějakou slušnou skupinkou, takže jsem zde dost ztrácel čas i síly. Kvůli lesním pracím byl pozměněn dojezd zpět do Rusavy a zde si pořadatelé zaslouží snad jedinou výtku, kdy měli označit několik hlubokých příčných výmolů v prudkém a bahnitém závěrečném sjezdu. Tady se fakt dalo slušně rozbít a pár pádů zde i bylo – naštěstí bez vážnějších důsledků.

Nakonec jsem si dojel pro 3.místo v kategorii (34.celkově), když jsem dnes neměl ani na B.Sovjáka (Alve Veřovice) a ani na R.Hermana (Hraničtí bikeři). Aspoň jsem si proti loňsku prohodil místo ze S.Javorou (DTSwiss), takže jsem vyjel maximum možného.

Pěkný výkon podala jako obvykle Bohunka, což ji vyneslo krásné 2. místo, Pavel pak obsadil solidní 7. příčku.

Celkovým vítězem byl N.Ivanov (Baník Ova) před M.Brožem (Alve Veřovice) a P.Žákem (Trob).

Pořadatelům se opět podařilo zorganizovat pěkný závod s příjemnou atmosférou, který si určitě nenecháme ujít ani příští rok.

        Jura

MTB Beskyd tour 2008 ve znamení MTB Ondřejník

Zatím na žádný z letošních závodů jsme se netěšili tak,jako na BT 2008. Bylo to hned z několika důvodů. Zaprvé jsme po loňském,velmi úspěšném vystoupení se ziskem 3medailí chtěli potvrdit, že nešlo o náhodu, za druhé jsme zkvalitnili individuální přípravu, za třetí šlo o závod takříkajíc na domácí půdě a v neposlední řadě jsme pro tým získali i několik posil. Cílem bylo minimálně obhájení loňských pozic. Novinkou letošní BT byla nově nejkratší trať na 30km, královská nejdelší trať na 86km se pak jela jako Mistrovství ČR MTB/zde jsme bohužel neměli zastoupení, neboť Michal byl právě mimo republiku/. Další novinkou byl pro obě delší tratě měřený úsek z Pusteven od Zaryša až do cíle.

Na společném startu 30km a 45km z frenštátského náměstí jsme byli celkem v osmi lidech. Nejkratší trať absolvovali Eliška a Kryštof Střálkovi a Gabka Mynářová. A jeli fantasticky….Eliška vyhrála soutěž žen. Ale co předvedl Kryštof, bylo úplně neuvěřitelné. V kategorii mužů do 39let obsadil ve skvělém čase 6.místo, ačkoli je tomuto našemu muži teprve 13let!!! Neuvěřitelné .Na střední trati bojovali Jura Mynář, Jiljí Krkoška, Pavel a Bohumila Petrůjovi a já. Znalost trati a prostředí se nám vyplatila, neboť i díky místy husté mlze měli někteří jezdci problémy s orientací. Výjezd na Poustevny byl svižný, jelo se celkem dobře. Následoval sjezd ke Skalíkově louce, dále do Prostřední Bečvy a asfaltovou vracečkou k lesnímu výjezdu na Martiňák. Zde si řada bikerů pořádně sáhla na dno sil. Nahoře rychle občerstvit a následoval táhlý asfaltový úsek a poté lesní chodníček pln zrádných kořenů až na Poustevny. Pod kolibou U Zaryša začínal měřený úsek přes Tanečnici, následoval trojitý krkolomný sjezd k vodárně na Bystré, technický lesní singl a dojezd do Ráztoky. Každý se chtěl poměřit s nejlepšími, byla vypsána i cena pro nejrychlejšího „sjezdaře“. Nejlépe z profíků si vedl Ivan Rybařík s časem 22:11, ale ani to nestačilo na Frantu z Veřovic, který i přes svůj věk předvedl výkon z jiné planety. Při své jízdě smrti předstihl na 40 jezdců a nadzvukovou rychlostí dojel za 18:34 a všem vytřel zrak. Blahopřejeme. My jsme raději neriskovali a solidním tempem kolem 32min jsme si rovněž dojížděli pro medaile.

Jura a Pavel obsadili 1.a 2.místo v kategorii C, Jiljí 1.místo v kategorii E a Bohumila 1.místo v kategorii ZV a porazit ji dokázala, a to v absolutním pořadí, pouze výborná Alena Konečná /akademická mistryně ČR,../. Co dodat? Snad jen hodně štěstí v dalších bojích, a taky další podobné úspěchy!!!

          Leo

Dolomity – bikerský ráj

I letos jsme hned z kraje července vyjeli směr Itálie-Dolomity-Villabassa. Důvodem navíc bylo, že toto městečko bylo zároveň se závodem DolomitySuperBike dějištěm mistrovství světa v MTB maratonu. Možnost vidět nejlepší světové bikery na vlastní oči v akci bylo pro všechny dobrým lákadlem.

Přijeli jsme již ve středu a tak jsme měli možnost již vyznačenou trať mistrovského závodu (120km) po částech projet. A fakt to stálo za to. Stoupání, při kterých jen tušíš kdesi v nebesích nad hlavou konec a říkáš si, že tam se snad ani dojet nedá - a ono dá. Pak zase třeba 10km sjezd a to samé znovu k jiné horní stanici lanovky. Další dlouhatánský sjezd – šotolinka, singly, šutry, lesní pěšinky – dokonalá všehochuť. A to vše ve výškách 1100-2200m nad mořskou hladinou. Cestou nahoru se při rychlostech 6-8km/h máš čas rozhlížet se po fantastických okolních horách. Pak přijdeš polomrtvý do kempu – pizza, zmrzlinka,pivečko (samozřejmě z domu), vínečko – co chtít víc. Zatím jsem si nikde nezajezdil lépe.

V sobotu ráno byl start MS žen na 88km a poté mužů na 120km. Byli jsme se na to podívat a atmosféru umí ti Italorakušáci udělat opravdu pěknou. Na trati jsme toho moc neviděli, neboť ve 13.hod byl start dětských závodů přímo v centru městečka. Děti do 15 let z téměř celé Evropy (ITA,GER,SUI,ESP,NOR,CZE,..) bojují za ohromné divácké kulisy. Natálka také bojovala jako lev a v početné konkurenci si dojela pro 3.místo. Gabka pak měla soupeřek mnohem méně, a přestože nepodala vynikající výkon, byla také třetí. V tom italském chaosu jsme přehled o umístění neměli a tak při vyhlášení jsme byli našimi úspěchy tak překvapeni, že holky ani nestihly obléct dres. Gabka navíc dostala snad největší pohár ze všech účastníků, protože pořadatelům pro ni nezbyla medaile !

Pak jsme stačili vyběhnout jen kousek nad město, kde se ve sjezdu objevila jako nejlepší ze všech žen Norka Gunn Rita Dahle. První z našich přijala ze ztrátou asi 3/4h. Bára Radová – celkově na 27.místě.

Za chvilku se objevili první muži a to hned dva – bok po boku. Dávalo to tušit , že spurt před asi 1km vzdáleným cílem bude napínavý. A taky byl – až moc, protože oba borci se asi 50m před cílem navzájem dost tvrdě shodili na zem. Jako první se posbíral a projel cílem Švýcar Sauser a za ním se zlomeným kolem prošel (!) cílem Belgičan Paulissen. Jury však rozhodla, že viníkem pádu byl Švýcar a pořadí prohodila. Tím to ovšem nekončí, neboť Sauser a jeho stáj podali odvolání k mezinárodní cyklofederaci UCI. G.R.Dahle se pak při vyhlášení projevila jako velká herečka a pozérka a zároveň se ukázala jako hodně sympatická dívčina. To Sauser sebral medaili a za bučení diváků kdesi zmizel. Z našich nejlepší byl na 42. místě se ztrátou 35 min. Ivan Rybařík.

V neděli pak proběhl veřejný závod DSB, kde se na tratích 120 a 55km postavilo na start téměř 3000 lidí. Já jsem bohužel startoval z poslední vlny a po asi 1km jsem narazil na špunt, kde se nedalo jet a téměř ani jít. To s malými přestávkami trvalo do 10km, kde jsme najeli na asfaltové stoupání do výšky přes 2000m. Zde se již kličkovacím způsobem od kraje ke kraji trochu jet dalo a taky jsem předjel určitě více než 1000 lidí. Po dlouhém šotolinovém sjezdu bylo další výživné stoupání , kde jsem předjel ještě několik set závodníků. Z hlediska času a způsobu jízdy děs a hrůza (ještěže mi při tom nadávání nikdo nerozuměl), z hlediska prostředí opět úžasné. Příště už ale těch 50 Euro za startovné určitě nedám a mnohem raději se projedu při osamocených vyjížďkách, kterých je zde – v bikerském ráji zvaném Dolomity – opravdu nekonečně mnoho.

          Jura

Holešovské obr Drásal

Letos to tedy konečně vyšlo, neboť vloni jsem musel účast na legendárním Drásalovi oželet pro nemoc. Tedy nebyl to úplně TEN legendární Drásal /120km/, ale jeho od loňska nová, krátká varianta – 55km, s převýšením 1700m. I tak poměrně slibná náročnost. Na netu jsem zvěděl, že v rámci seriálu Kolo pro život se jedná o závod s nejvyšším „indexem kopcovitosti“ u nás /vypočtený poměrem převýšení a délky trati/,takže jsem byl plný očekávání.

Prezentace byla možná s ohledem na brzký start závodu /8,30/ pouze v pátek, a tak jsem využil pohostinnosti manželů Mrázkových z Němčic, kteří mi poskytli vynikající zázemí, a tímto je i tetu Karasovu ještě jednou zdravím.

V sobotu ráno jsem těch 8km do Holešova sjel na biku a trochu se tak rozhýbal a rozehřál.

Náměstí, odkud se startovalo, bylo již skoro plné nedočkavých jezdců. Takže jsem se také zařadil, shodou okolností do míst, kde již čekali Bohumila s manželem Pavlem, výborným bikerem a naší nejčerstvější klubovou posilou.

Konečně odstartováno!! Naše trojice vyráží spolu s celou smečkou a hledá si co nejvýhodnější stopu. Brzy jsme rozděleni, a pak už každý bojuje sám. Počasí je ideální, žádné horko. Postupně se peloton natahuje a přichází první kopce. A v následných sjezdech taky první pády a zranění. Posádka sanity má v péči jednoho ze smolařů, který je očividně po pádu otřesen a zkrvaven v obličeji. Je o něj postaráno. Jedeme dál, začíná boj každého se sebou samým. V jílovitém lesním úseku při pokusu o předjetí jednoho ze soupeřů dochází i na mě… Neviditelná síla mi podtrhává obě kola, to přední se najednou zaráží… a už letím přes řidítka, dopadám na hlavu, pravé rameno a bok, loktem bolestivě narážím na kámen .Zlatá přilba!!! Loket je trochu zkrvavený, ale rychle zjišťuji, že jinak mi nic není, znovu nasedám a snažím se korigovat vzniklou časovou ztrátu. Občas se člověk při závodu dostane do zvláštního stavu, jakoby transu, pak nevnímá ani bolest, ani čas, ani širší okolí. Jen bika a trať. A najednou střih, cedule hlásí 1500m CÍL, vjíždíme do zámeckého parku, vyhrazený koridor nás meandrovitě přivádí až k cílové rovince, poslední možnost dostat ještě pár soupeřů…

Za cílovou čárou se potkávám s našimi. Odvedli ohromující výkon. Pavel je šestý, Bohumila třetí!!! Další medaile pro MTB Ondřejník!!!

          Leo

Hned následující den po úspěšném vystoupení na holešovském Drásalovi jela Bohumila změřit síly na další podnik Valašského poháru XC, tentokrát do Val.Klobouk, kde získala mezi ženami celkové 2.místo.

Olomoucká 50

Po roce jsme opět vyrazili na Olomouckou 50 do Bělkovic-Lašťan, která se jela v rámci seriálu Kolo pro život, tentokrát pouze ve dvojici Jura Mynář + Leo Überall. Počasí bylo velmi příjemné, žádné horko, chvílemi se sice zamračilo jakoby chtělo zapršet, ale nakonec z deště vždy sešlo. Na trať vyjelo téměř 900 lidí, startovalo se ve dvou vlnách. Díky suchu se extrémně prášilo, což bylo velmi nepříjemné a místy výrazně ztěžovalo orientaci na trati. Rovněž defektů bylo poměrně hodně, takže do cíle dorazilo nakonec jen 740 závodníků.

Defekt se nevyhnul bohužel ani Jurovi, který zhruba ve 2/3 trati musel měnit duši a z nadějné pozice v 1.stovce ztratil cca 50-60míst. I tak dojel v solidním čase a ještě letos bude jistě naší štikou v rybníku kategorie 40-49let. Já jsem oproti loňsku zabojoval lépe a zlepšil jsem si umístění v absolutním pořadí o cca 90míst. Celkové 322.místo sice zůstalo za plánovanou třístovkou, ale i tak jsem nakonec byl spokojen.

          Leo

Súľovský MTB maratón

Do Súľova jsme odjeli v nejsilnější sestavě. Tento slovenský MTB maratón získává v posledních letech na oblibě a patří k nejhezčím. Vloni jsme získali dvojnásobné umístění „na bedně“, a tak jsme si nemohli klást nižší cíle. Navíc byl náš tým MTB Ondřejník posílen v mužské i ženské kategorii velmi silnými jezdci / M.Láník a B.Petrůjová/. Ale i ostatní jezdci, zejména Jura Mynář a Jiljí Krkoška letos vykazují stabilní výbornou formu. Žákovskou kategorii jsme obsadili Gabkou Mynářovou. Letošní tratě byly nové a byly vedeny nádhernými úseky Strážcovských vrchů. Rovněž počet účastníků byl letos rekordní- cca 1000.

Na nejdelší trať 95km se vydal Michal a byl zdatným soupeřem i profi-jezdcům, kteří se umístili před ním. Nakonec získal 3.místo v kategorii, v absolutním pořadí dojel šestý!!!

Ostatní se pustili na střední 52km trať, která rovněž dobře prověřila síly všech účastníků. Peloton čítal 586 jezdců. I zde jsme nakonec mohli slavit,neboť na nejvyšší stupínek v ženách vystoupila B.Petrůjová, ve svých kategoriích 2.místo získal Jura Mynář a 3.místo Jiljí Krkoška. V žačkách obsadila Gabka po technických problémech v závěru 7.místo.

Súľovský MTB byl pro nás zatím nejúspěšnějším maratónem. Velmi hlasitě jsme svým soupeřům dali vědět o naší současné síle.

          Leo

eD´system cup, II. závod

I když nám počasí moc nepřálo, vydali jsme se ve složení Kryštof Střálka a Gabka s Natálkou Mynářovy do Lubna na závody, které byly součástí eD´system cupu. Po startu první kategorie(1999-2001), tedy Natálky, se začalo počasí postupně zhoršovat. To ale neměnilo nic na jejím skvělém výsledku mezi staršími děvčaty. Na řadu přišly kategorie staršího a mladšího žactva, tedy mě a Kryštofa. Čekala nás poměrně náročná trať, vedoucí z kopce a pak hned zas do kopce. Kolečko měřilo asi 2,9km a my to museli absolvovat třikrát. Při vjezdu do třetího kola ale začalo vydatně pršet. Na loukách a v lese už to hodně klouzalo, a tak mi nezbývalo nic jiného, než jít pěšky. Do cíle jsem dojela mokrá až na kost. Poté startovaly starší kategorie. Závod pro nás dopadl vcelku dobře. Natálka skončila 5., s minimální ztrátou na o dva roky starší Prejdovou. Kryštof byl 4. mezi staršími kluky a já 3. za první Rezkovou z Bike 2000 a Klestilovou z Rožnova. Závod se nám tedy i za nepěkného počasí vydařil.

          Gabka Mynářová

JUVACYKLO Buchlovice 2008

V sobotu 7.6.2008 jsem se vydal do Buchlovic u Uherského Hradiště. Protože nikdo z našich nenašel čas, tak jsem jel s výborným bikerem z Prostř. Bečvy Radimem Hermanem. Zázemí závodu se nacházelo v pěkném prostředí lázní Smraďavka. Na výběr byly 2 tratě - 40km a 70km. Vybral jsem tentokrát tu kratší s cílem zkusit ji projet naplno od začátku do konce. Start byl sice posunut o 15 minut, ale pak se celý balík najednou rozjel asi 3km po asfaltu. Aspoň se pole trochu natáhlo a každý se zařadil do „své“ skupinky. Mohlo by se zdát, že na jihu Moravy nejsou žádné kopce, ale opak byl pravdou. Žádná dlouhá stoupání alá Malá Fatra, ale krátké prudké výjezdy, které někdy donutily i tlačit. Takže skoro takové dlouhé XC. Trať byla docela technická, hliněná, často v lese mezi stromy. Sjezdy celkem rychlé, občas přerušené nečekanou příčnou strouhou nebo kořeny.

Jeden z nich se stal osudným pro staršího bikera, který padl pyskem na tvář a dost se rozsekal. Podle našeho čerstvého MUDr. Romana Überalla (tímto mu dodatečně blahopřejeme k úspěšnému zakončení medicínských studií), který ho ošetřoval až do příjezdu sanitky snad žádné další následky nebudou. Roman po této události a předchozích 2 defektech už jen na pohodu dojel do cíle.

Mi se tentokrát kupodivu technické problémy vyhnuly (až na drobné bloudění v lese kvůli strhanému mlíku) a tak jsem si dojel pro slušné 10.místo celkově a vítězství v kategorii 40-49 let. Konec závodu byl asi zajímavý (bohužel jsem ho neviděl - to budu muset ještě trochu zrychlit !), neboť prvních 6 závodníků dojelo v rozestupu 10 vteřin.

Naše nová akvizice z valašské odnože klubu – Michal Láník - dojel na dlouhé trati na výborném celkovém 3.místě i přes dost drsný pád, který se naštěstí obešel bez vážnějších následků. Takže naše dresy byly na stupních vítězů opět 2x. !!

Po tombole, kde jsme jako obvykle nevyhráli lautr nic, jsme mohli s uspokojením z pěkného závodu a dobře odvedené práce odjet k domovům.

Zajímavým zpestřením programu před vyhlášením byly přehlídky výrobků Craft a Litex, kde se předváděly i plavky. Schválně jsme si sedli do první řady, ale bohužel dle vyjádření některých znalců (že Michale ?) si modelky nechaly prsa doma. Tak snad příště.

          Jura

Silesia 2008 s kamerami České televize!

Na oblíbenou Silesii do Opavy jsme se hodně těšili. Jednak jsme cítili nastupující formu, jednak tři z nás se tohoto dnes již prestižního závodu účastnili premiérově. Na startu obou tratí se shromáždila takřka tisícovka závodníků a počasí zcela neočekávaně ukazovalo svoji vlídnou tvář.

Zvolili jsme kratší trať na 55km, Kryštof pak nastoupil v žákovské kategorii na 20km. Déšť z předchozího dne nebyl vůbec znát, jakoby nebyl, naopak prašnost tu a tam téměř extrémní – na Silesii věc nevídaná. Začátek na opavském náměstí, slavnostní start, výzva k pomalé jízdě do Kylešovic, odkud start ostrý, nájezd do terénu a boj s časem o každý metr, každou sekundu.Tradiční místa trati byla lemována početnými diváky a příznivci tohoto skvělého sportu ,kteří svými hlasivkami vytvářeli nádhernou kulisu jako někde na světové soutěži a mnozí bikeři se dokázali vybičovat k nadlidským výkonům. Ne každý sice dokázal zvolené tempo udržet, ale tak už to bývá. Na druhou stranu to motivuje ke kvalitnějšímu tréninku do budoucna.

Našemu týmu se nadmíru dařilo. Jura obsadil ve své kategorii výborné 2.místo ,když získal i skalp loňského vítěze I.Hrabovského. Jiljí zajel rovněž výtečně a v kategorii 50+ mu patří skvělé 3.místo /viz sekce výsledky/. Skromně jsem přispěl i já 39.místem v kategorii, v absolutním pořadí jsem si polepšil proti loňsku o 150míst. Nakonec i 10.místo z hodnocených 46-ti družstev není špatné.

Kryštof zabojoval mezi žáky,dokázal držet krok s o 2roky staršími a obsadil velmi dobré 5.místo. Je velkým příslibem do budoucna.

Celé dění sledovaly kamery České TV. Sledujte v pátek 23.5.08 v 17,25 na ČT4 Sport, záznam je na http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10110938667-silesia-bike-maraton/408232400061016-23.05.2008-17:25.html .

          Leo

Konečně sezóna!!! / aneb jak jsme jeli Chřiby ../

Ani jsme se nenadáli- a nová sezóna zprudka zabušila na dveře. Ne že bychom s tím nepočítali, ale přece jen je Chřibská 50 docela dost brzo, alespoň pro někoho…

Zimní příprava v rámci možností každého z nás však probíhala víceméně podle plánu, a tak jsme byli všichni zvědaví na první letošní ostrý test.

Do Roštína u Kroměříže jsme vyrazili ve trojici - Jura, Jiřík a já, dobře naladěni, ale přece jen s trochou obav z počasí. Teplota vzduchu z domácích 12°C postupně klesala až na 8°C a na místě dokonce začalo pršet. Naštěstí se ale počasí před startem umoudřilo a déšť ustal.

Na start vyrazilo 560 lačných bikerů a bikerek, aby se porvali se zmoklou a místy i záludnou tratí. Zejména dlouhé bahnité sjezdy vyžadovaly hodně úsilí i šikovnosti, a jen málokdo se vyhnul pádu. Ale postupně se pole jezdců roztrhalo a kdo na to měl, mohl jet…

Jura vyrazil hned od startu jako ohař po stopě a zmizel, Jiřík a já jsme bojovali o místa někde uprostřed, ale nevěděli jsme o sobě. Trasa dokonale prověřila momentální formu každého jezdce a podcenění přípravy se mnohým vymstilo. Ale účast našeho týmu MTB ONDŘEJNÍK dopadla celkem solidně. V cíli jsme byli v pořádku, byť zima na promočené nohy již začínala být dost citelná. A výsledek? Jura získal pěkné 4.místo v kategorii 40-49let /ze 132účastníků/, v téže kategorii jsem si vyjel slušné 58.místo já, Jiřík v silné kategorii 20-29let získal 81.místo.

Chřibská 50 na mě udělala velmi příznivý dojem,takže za rok nejspíše nashledanou.

Brzy nás čekají další závody, do nichž vstoupí i ostatní členové našeho týmu .Všem přeji dobrou formu, hodně štěstí při zdolávání všemožných překážek a hlavně nezbytné zdraví pro kvalitní přípravu.

        Leo

Memoriál Františka OHERY

Aby řeč a hlavně nohy nestály, tak jsem si řekl, že od ledna trochu potrénuji běh. To se mi celkem podařilo (cca 300km) , a proto jsem se rozhodl k účasti na Memoriálu F.Ohery v Ostravě, kde se běžel maraton a v rámci stejného závodu i 1/4 a 1/2 maratón. Celou akci pořádal Maratón Klub Seitl Ostrava.Trochu jsem uvažoval i o poctivém maratonu, ale nakonec jsem se rozhodl pro 1/2 trať. Běželo se v Třebovicích už za městem po asfaltovém chodníčku cca 2,5km od startu a zase zpět. Toto "kolečko" jsem absolvoval 4x, což tedy dalo 21,1km. Byla typická inverzní situace, takže v Ostravě lehce pod 0 a mlha a úplně dobře se nedýchalo. Na startu nás bylo celkem cca 80 lidí, mezi nimi dost Poláků. Zaujal mě hlavně jeden z nich, takový postižený zakrslý pán, který závod - také 1/2 trať !! - absolvoval prakticky bez použití nohou jen o dvou francouzských holích. Vždycky , když jsem ho na trati potkal, se usmíval, a já ho povzbuzoval .Nakonec to zvládl za 4:08:33 - úžasné. Já jsem se dost vytrápil v posledním kole - přece jenom to byl můj první tak dlouhý závod - ale nakonec jsem časem 1:26:03 obsadil celkově 5. místo a v kategorii pak místo 2. Jinak organizace byla hodně amatérská - to námi pořádané závody jsou proti tomu superprofi - ale zase se rozdávaly poháry a speciální medaile. Myslím, že v zimě je běh docela vhodným doplňkem , takže doufám, že to nebyl můj první a zároveň poslední dlouhý závod.

             Jura

Jak jsem běžel Pustevny?

Letos na silu a morál. Ale popořádku.

V sobotu 1.12.2007 se konal již 38.ročník běhu Ráztoka –Pustevny. Tento závod vznikl jako setkání horolezců, ale nyní je jich jen pomálu a účastní se hlavně běžci, triatlonisté i cyklisté ze širokého okolí. Trať je jednoduchá. Od spodní stanice lanovky po Knížecí cestě ke stanici horní. Letos se v dospělých kategoriích zúčastnilo asi 260 běžců. Dole byla břečka, pak následoval led se suchými místy a od půlky tratě ujetý sníh – takže dokonalá všehochuť. Ve 12.00 hod. bylo odstartováno a po počátečním sprintu k lomu začalo nepřerušované stoupání až do cíle, kdy opravdu není ani kousek místa na odpočinek.

Já jsem trénoval celkem poctivě, ale asi 14 dní před závodem jsem si podvrtnul dost bolestivě kotník, takže až do závodu jsme již běhat nemohl. Na tento závod jsem ale „musel“, i když se sebezapřením a s vědomím, že po závodě zas nebudu aspoň týden ani chodit. Při rozcvičování jsem po 14 dnech bez běhání myslel, že to sotva vyjdu, ale po startu se člověk díky vyplaveným endorfinům a adrenalinu dostane „do varu“ a jde to pak lépe. Nakonec jsem doběhl nad mé očekávání slušně, přestože tréninkový výpadek a nejistá noha byly znát. Celkovým vítězem se stal výborný biker z ValMezu Holiš. Já jsem doběhl celkově 28., v kategorii 9.  a mezi horolezci 2. Potěšilo mě, že jsem zdolal všechny známé cyklisty z VaKr i CK Frenštát i třeba D.Pargače z Vysotu Kunín nebo T.Gladiše z Hranických bikerů.

Akorát je škoda, že z našeho klubu jsem byl na startu sám. Přístě to bude určitě lepší !!

              Jura

MTB Ondřejník a úspěšný rok 2007...........

Když jsme na sklonku roku 2006 zakládali MTB tým, byli jsme plni očekávání. Co přinese nová –první klubová-sezóna? Museli jsme za pochodu vyřešit spoustu větších či menších problémů, ale nakonec se vše podařilo také díky přispění sponzorů, kamarádů i známých. Sezóna byla dlouhá a náročná. Obsadili jsme celkem 18 závodů v téměř celém spektru kategorií a byli jsme až nečekaně úspěšní.

Celkem 21x stáli naši závodníci na stupních vítězů, z toho 9x jako vítězové, 9x jako stříbrní a 3x jsme byli bronzoví. Nejlépe si vedl Jura Mynář, který vystoupil na bednu celkem 5x, z toho 3x vítězně, Gabka Mynářová stála mezi nejlepšími žákyněmi 4x, z toho 2x byla zlatá, veterán Jiljí Krkoška 3x na stupních, z toho 2x zlatý, mezi ženami Dája Zavadilová 3x stála na bedně, z toho 1x zlatá…

Ale i ostatní členové bojovali srdnatě a získávali cenná umístění i zkušenosti, které nepochybně zúročí v nadcházející sezóně 2008.

V červnu 07 jsme uspořádali dětské MTB závody s výborným zázemím v areálu ZŠ Kunčice p.O. , a protože ohlas byl velmi pozitivní, rozhodli jsme se připravit na říjen 07 závodní novinku v podobě duatlonu, tentokrát nejen pro děti, ale i dospělé. Vynikající konkurence na trati nás přesvědčila, že volba byla správná.

I v  příští sezóně se chystáme na řadu již tradičních závodů doma i v zahraničí a věříme, že kredit, který jsme si mezi bikery vybudovali, budeme dále zvyšovat a přidáme další sportovní úspěchy. Doufáme, že si udržíme přízeň našich fanoušků i sponzorů a mecenášů, kterým bychom za celou sezónu ještě jednou rádi poděkovali.

Byli to: Comels Frenštát, Beskydské rehabilitační centrum  v Čeladné, OÚ Kunčice p.O., Pila Kunčice p.O., Interní ambulance Kunčice p.O., Restaurace U draka Kunčice p.O., dále Základní škola Kunčice p.O., Jurek S+R Kunčice, Factory velkoplošný tisk Šenov,Radegast a.s., Šitavanc sport Kopřivnice, Uniqa pojišťovna a.s. a další .

Ještě jednou všem velký dík a nashledanou při sportu v r.2008.

Veškeré výsledky najdete na www.mtbondrejnik.cz

          Leo Überall

Rabštejnský Kocour

je běžecký krosový závod, který pořádají olomoučtí horolezci v Jeseníkách s cílem na Velkém Rabštejně. V sobotu 3.11.2007 jsem se již poněkolikáté na tento vcelku náročný asi15km dlouhý závod vydal, jelikož mám v olomoucké partě mnoho známých z mých horolezeckých dob. Na startu se sešla velice slušná účast více než 100 běžců a všichni se vydali cca ve 12 hod. na trať. Počasí bylo vpravdě dušičkové - mlha, drobný déšť, chladno.Tato okolnost a částečná změna trasy oproti minulým ročníkům (ten letošní byl již 21.) způsobily, že většina závodníků včetně mě zabloudila a do cíle pak dobíhali z různých směrů. Já jsem byl v kritickém místě asi na 10.místě celkově, ale po znovunalezení trati jsem předbíhal spoustu pomalejších běžců. Z toho jsem usoudil, že mé naděje na přední umístění jsou v .... Nakonec jsem byl vyhlášen na 3.mistě ve své kategorii ( i když jsem uběhl cca 1,5km navíc a ve výsledcích na webu jsem pak jako 4. !!) a ve zvlášť hodnocené kategorii horolezců jsem se slušným náskokem vyhrál. Závod je to pěkný, těžký a poctivý. Letos se pořadatelům ne úplně vyvedl, ale příští rok pojedu určitě znovu (tedy jestli se ve zdraví dožiju).

                       Jura

Helf Double Cross 2007

Dne 13.10.2007 jsem se vydala se svým taťkou Jurou Mynářem a s kamarádkou a novou členkou týmu Terkou Hanzelkovou na sedmý ročník závodu HELF DOUBLE CROSS 2007 v Týně nad Bečvou. Přesně v poledne byla odstartována moje kategorie ročník 1993-1994.  Jako první nás čekaly dva kilometry docela náročného běžeckého krosu. Po vběhnutí do depa, jsme vzali kolo a vyjeli na oblíbenější část závodu – horské kolo. Na trati 7,5 kilometrů bylo pár nebezpečných sjezdů, ale i několik výjezdů, což mě docela potěšilo. Po dojetí do cíle jsem zjistila, že moje umístění nebylo zase tak špatné.

Kolem druhé hodiny vyběhly na trať dlouhou 4,5km vedoucí přes hrad Helfštýn nejstarší kategorie, kde se na startovní čáře objevili  Jura  i Terka. Po doběhu do depa si většina z nich přezula boty a vydala se na náročnější trať dlouhou asi 16km. Po dojezdu do cíle všech závodníků začalo vyhlášení výsledků dospělých a juniorských kategorií. Domů jsme opravdu nejeli s prázdnou. Jura zvítězil ve své kategorii nad čtyřicet let a obhájil své loňské prvenství a Terka se v kategorii 89-92 umístila na druhém místě a já jsem skončila také druhá.

      Gabka Mynářová

Vražedný Krpál.

Rok se s rokem sešel a opět tu je termín nejkultovnějšího ryze lokálního MTB maratónu, jehož se zúčastňují obvykle pouze zasvěcení, zejména místní bikeři. Tento syrový závod bez příkras, zcela stranou masového šílenství, má pověst jednoho z nejtvrdších, ale i nejvíce uspokojujících… zejména když ho ve zdraví dokončíš….A tak tomu bylo i letos…..

Řeč je o Rožnovském krpálu, jehož se již po léta pravidelně účastní celá místní valašská špička. Jeho dlouhá verze donutí každého sáhnout si až na dno svých sil.

Ale co se dělo letos, předčilo i blátivou hrůzu z roku 2005. Již v předvečer závodu lilo,a citelné ochlazení také nevěstilo nic dobrého.Zamračené ráno a jemné mžení tu a tam přecházelo v hustší mrholení, aby krátce před startem déšť záludně ustal. Teplota vzduchu kolem 11st.C velela natáhnout na sebe více vrstev, neboť se dalo očekávat takřka cokoli.

Start byl tradičně svižný až ostrý a po několika kilometrech stoupání až k hospodě Na Dílech byl již peloton značně roztrhán. Míjím dva mladé borce stojící u dodávky, kteří se již tady občerstvují a ještě zaslechnu jejich kouče štěkat…“ tak hoši jedem jedem, ať vás tady nepředjíždějí staříci…“ Tlačím do pedálů ze všech sil a snažím se vypadat v pohodě. V následujících několika hodinách už je neuvidím, asi byli po nemoci. Trať vede stále do kopce, jen občas nepatrné zhoupnutí, čelo závodu je už v nekonečnu, jedu sám. Konečně po několika dalších kilometrech dojíždím borce v dresu Cyklonu P.I.V.O. a jedeme kus spolu. Ale evidentně prožívá krizi, čehož se rozhoduji využít a v prudkém stoupání lesním úvozem jdu před něj. Po několika minutách se  ohlížím. Je pryč….jedu zase sám…..

Konečně prudký sjezd, dědina a liduprázdná občerstvovačka, ale musím chvíli čekat, než se nalije ionťák, ztrácím jednu dvě minuty, další dotazem, jakou mám ztrátu...“Na prvního?“…zní odpověď…no nic….Vyrážím znovu na trať, ještě se ohlížím, za mnou nikdo. Po 20minutách stoupání po asfaltu zahlédnu v dálce tmavý dres, ale jen na okamžik, zase mi zmizí. Asi se mi to zdálo…chlad  a únava dělá své….ale pozor… přece tam je. Zase se objevil. Kus přede mnou, jede nějak zlehka, vrtí se přitom jako turista. Mobilizuji síly. Musím ho dorazit….Ale ne!!!…….zmizel….Fata morgana? Pokoušejí se o mě mdloby…..31.kilometr..znovu se objevuje za ohybem cesty, je tam!!!….33.kilometr- dojíždím ho, není to turista, má startovní číslo, ale zdá se nějaký zatavený. Jdu dopředu, po pár minutách se opět ohlížím, je pryč! Začíná pršet, kruci,to je v pr…průtrž mračen. Během několika vteřin jsem promoklý na kost, nehledě na vypětí se mnou začíná lomcovat zima.Skoro není vidět ,kam jedu, lesní cesta se mění v potok, několikrát mám štěstí a ustojím už skoro jistý pád. Ten déšť je  nekonečný, ale nejhorší jsou ty promoklé zmrzlé hadry na těle. Mrknu na chronometr, do cíle můžou být tak 2 hodinky. Po nějaké půlhodině déšť slábne a nakonec ustává. Aspoň něco. Klepu kosu i do kopce. Jsem na pokraji totálního vyčerpání. Zastavuji a skoro padám z kola. Z kapsy lovím tyčinku, kterou hltavě sešrotuji, zapíjím důkladně z poloprázdného bidonu. Sláva,je mi líp .Znovu nasedám. Ve sjezdech se zase hlásí strašná zima…..“ je mi horko, je mi horko…“ sugeruji si a jakžtakž přežívám…trať už vnímám jen jakoby ve snu. Konečně druhá občerstvovačka…mávají už zdálky, tomu říkám morální podpora. Z posledních sil chroptím zpola žertem  „..Slivovicu!!!!…“  / normálně by mě to při závodě ani nenapadlo/ …..“ Nemáme..“  dí trochu zaraženě obsluha, ale vzápětí rozjasní tvář….“… je tu RUM!!!! “

„..sem s ním ..!!!! “   a již  ochotné ruce nalévají léčivého panáčka, šup ho tam, rychle ještě několik hrstí rozinek a zázračně jsem opět plný sil .Oteplilo se. Vyrážím na poslední úsek ,zde mě již nemůže nic překvapit. V dalším stoupání míjím několik chalup, zdravím usedlíky a dozvídám se, že mám ztrátu asi 15minut….dobrý. Za mnou nikdo…Konečně poslední asfaltová stojka, krátký úsek po louce a je tu cíl. Čas těsně pod 4hodiny beru, jsem totálně mokrý, vymrzlý, ale nyní už i šťastný, že je to za mnou. Na bednu to není, ale zato gulášek je výborný.

                        Leo

Olomoucká padesátka Kooperativy

Poslední červnovou sobotu jsme se vydali ve složení Jura Mynář a Leo Überall do blízkosti Olomouce na tradiční Olomouckou padesátku. Počasí vcelku přálo, dokonce se dá říci, že bylo téměř ideální.

Na startu v Bělkovicích-Lašťanech se tísnilo nečekaně hodně jezdců, podle hlášení pořadatele na trať vyrazila skoro tisícovka, přesně řečeno 980 borců včetně dívek a žen.

Trať samotná byla poměrně rychlá a překvapivě i dosti členitá. Já osobně jsem zde byl poprvé a rozhodně jsem nečekal podobný profil s převýšením 1100m. Rozhodně musím pořadatele pochválit za její výběr. Horší to bylo na startu, kde se v úzkém koridoru závodníci hodně tísnili. Rovněž překvapilo velké množství defektů, a to často již krátce po startu. Nevyhnuli se jim ze známých valašských borců ani J.Borák či Radim Herman, kteří ale i takto postiženi zajeli výborné výsledky.

Účast našeho MTB Ondřejník  z mého pohledu nebyla špatná. V pelotonu 768 klasifikovaných zajel Jura výborné 110. místo v absolutním pořadí,v nabité kategorii 40-49let pak 16.místo.

Já jsem byl  s 410.místem absolutně a  81.místem v téže kategorii celkem spokojen,neboť tréninkový výpadek na začátku sezóny byl více než citelný.

Pro úplnost je třeba zmínit,že v rámci letošní Olomoucké padesátky se jelo také Mistrovství ČR MTB lékařů,v němž jsem obsadil střízlivé 16.místo.

Co dodat nakonec? Olomoucká padesátka se opravdu vydařila,pořadatelům patří velký dík a za rok určitě nashle…

     Leo

Časy:  Jura Mynář   2:19:41,0             Leo Überall   2:51:05,2